» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141836

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303551 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Jak Honza zachránil princeznu Elišku ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy Diamantového království

Arvinej	publikováno: 02.03.2006, 10:17

Tentokrát přepsaná pohádka. Napsáno ve 12 letech. Většina detailů byla změněna, základ zůstává. Příjemné počtení...


	V jedné zemi předaleké, bylo to vlastně království, žila krásná princezna Eliška, která bydlela na královském hradě se svou maminkou královnou Alžbětou III. a tatínkem králem Prokopem II. A protože to bylo diamantové království, celý královský hrad byl z diamantů i královský trůn zářil diamanty. Na hradě chodila po nocích bílá paní. V královském městě a v okolí se povídalo, že je to stará paní hradu Matylda, kterou zaklel černokněžník Estragal, jenž se pak odstěhoval do sousední země a od té doby už ho nikdo nikdy neviděl. Bílá paní, co strašila na hradě, už měla dlouho políčeno na krásnou princeznu. Pokaždé, když se s ní setkala nebo ji jen zahlédla, už si mnula ruce, protože její plán, jak ukrást princeznu, byl již téměř hotov. V čarovných hustých západních lesích onoho království žila stará čarodějnice Berta, která bydlela na zchátralém hradě propleteném pastmi. Žila si poklidným čarodějnickým životem, čas od času někomu něco vyvedla, ale největší zálusk měla na královskou princeznu. A tak se bílá paní a stará čarodějnice spikly proti princezně Elišce a usmyslily si, že ji jednou v noci přepadnou a potají odnesou na čarodějčin starý hrad, kde ji nikdo nenajde. A kdyby se náhodou našel nějaký dobrovolník, jenž by našel hrad a chtěl vysvobodit princeznu, s přetěžkými úkoly by si jistě neporadil. Daleko od královského hradu na jednom statku se jednoho krásného rána rozhodl mladý statný chasník Honza, že se půjde na hrad zeptat pana krále, jestli by mu nedal nějakou službu. Jeho maminka Marie se s ním se slzami v očích loučila a na památku mu dala svůj přívěsek štěstí. Svoji nebojácnost a sílu Honza prokázal, když prošel „Lesem strašidel“, kde se vypořádal s hrozivými loupežníky. Za pár dní nato na „Louce štěstí“ natrhal „Květiny lásky“ a spřátelil se s „Trpaslíky moudrosti“. A ještě dlouho chodil po království, než se vydal ke královskému hradu. Byl právě večer, když Honza dorazil k poslednímu lesu před královským sídlem. Ustlal si na jehličí a těšil se, jak zítra bude procházet slavným královským městem, a přemýšlel, jestli ho král u sebe na hradě zaměstná nebo jestli půjde nazpátek s nepořízenou domů. Ráno Honza procházel lesem. Když už šel asi dvě hodiny, říkal si :„Ten les je delší, než se zdál. Jak dlouho mi to bude ještě asi trvat?“ A najednou se znenadání ocitl před branou do královského města. „Co si přeješ mladíku?“otázali se Honzy zbrojnoši hlídající bránu. „Chci se zeptat našeho urozeného pana krále, jestli by mi nedal nějakou službu u něj na hradě.“ „V tom případě ti přejeme mnoho štěstí,“odpověděly stráže a otevřely žádajícímu bránu. Honza vkročil do královského města, které ho okamžitě zaujalo, takže než se dostal ke hradu, byl opět večer. Ubytoval se v místním hostinci “Před Hradním nádvořím“ a nechal si zdát o princezně, kterou mnohokrát viděl na obrázcích ve městě. Princezna se mu totiž na první pohled zalíbila a myslil si, že by o něj možná také stála. Toho samého večera se bílá paní se starou čarodějnicí rozhodly, že unesou princeznu. A tak když na věži odbyla půlnoc, pomocí neviditelného kouzla se proplížily do hradu. Našly princeznin pokoj a zaklely princeznu Elišku do žáby. Opatrně ji strčily do klece a potají se s ní vytratily na čarodějčin starý hrad. Tady klec otevřely a žábu s korunkou, jež žalostně kvákala ještě pro jistotu zamkly v jedné hradní místnosti, kde se nacházel rybníček. Honza byl již brzy ráno na nohou, protože si chtěl prohlédnout diamantový královský hrad za východu slunce. Byla to krása, až oči přecházely. Honza se nemohl nabažit nádherného pohledu na hrad, a proto na královské nadvoří přišel až značně dlouho po východu slunce. Najednou zatroubily trumpety a nad nádvořím začal královský dvořan vyhlašovat zprávu: „Na vědomost se dává, že byla unesena královská princezna Eliška. Náš velevážený král Prokop III. vyhlašuje, že tomu kdo ji najde a přiveze na hrad slibuje její ruku a královskou korunu Diamantového království.“ Jak to Honza zaslechl, okamžitě se vydal hledat princeznu, jenž se mu tolik líbila. Pečlivě zvážil, kdo by mohl princeznu unést. A vydal se na dlouhou cestu. Napřed se zamířil do severních hor Diamantového království. Celé dva měsíce procházel křížem krážem tato tajemná a záludná místa. Když však po celých horách nenašel ani známku po skrýši, natožpak o princezně, vydal se hledat dál. Jako další místo k pátrání si vybral východní bažiny. „Není možné,“říkal si, když vstupoval do kraje zrádných močálů a vodních příšer, „aby tu nemohla být princezna! To přece nejde, aby se jen tak vypařila!“ Další dva měsíce prohledával tento kraj a padl také do mnoha léček, ale pak zamířil na západ rodného království. „Tady by to mělo být, na jižních savanách ji přece nikdo skrývat nebude. Nebo snad ano?“ptal se sám sebe Honza, když vstupoval na území hustých západních lesů Diamantového království. Honza vždy šel napřed do středu určeného místa, a tak i tentokrát zamířil do samého středu lesů. A právě tady našel na planině čarodějčin starý hrad. Honza hrad obešel a chystal se vstoupit dovnitř, když tu se před ním zjevily dvě postavy - čarodějnice Berta a bílá paní Matylda. „Pokud hledáš princeznu, mladíku, tak hledáš správně,“začala hovořit hromovým hlasem Berta. „Pokud ji však chceš vysvobodit, máme pro tebe úkoly, které musíš zvládnout. Pustíš se do toho?“pokračovala Matylda. „Ano,“promluvil Honza odvážně. „Tak tedy, vidíš tu skálu? Tam najdeš meč,“ukázala Berta do dáli. „Až budeš chtít bojovat, vstup do hradu,“pokračovala Matylda. Na určeném místě Honza našel meč. Když se vrátil ke hradu, pořádně si odpočinul a s odvahou vešel dovnitř. Otevřel ohromnou bránu a octl se ve velikánské síni se čtyřmi vchody. Objevily se Berta s Matyldou a oznámily mu, že teď ho čeká boj s dračím koněm, který chrlí velmi jedovaté hady. To mu řekly a zmizely. Druhé dveře se otevřely a Honza stál tváří v tvář dračímu koni. Kůň začal chrlit hady. Honza je zabíjel jednoho po druhém a pomalinku se probíjel k dračímu hřebci, který se najednou vzepjal, uhodil Honzu, ten upadl do bezvědomí a kůň odcválal na druhý konec místnosti. Vtom ale ožil Honzův meč, pozabíjel všechny hady kolem zachránce a letěl ke koni, který cválal pryč od neznámého nebezpečí. Oživlý létající meč ho ale dohonil a usekl mu hlavu. V tu chvíli se Honza probudil, kůň s hady zmizeli a meč přistál u hrdiny. Objevily se zase Berta s Matyldou, které Honzovi sdělily, že teď na něj čeká opravdový drak chrlící plameny. Třetí dveře se otevřely a Honza stál před pětihlavou nestvůrou, která na něj bez váhání začala chrlit plameny. Naštěstí, se objevil Trpaslík moudrosti, podal chasníkovi létající koště a zmizel. Honza si naskočil a směle se vyhýbal drakovým plamenům. A tak zanedlouho leželo všech pět dračích hlav na zemi. Pak opět vše zmizelo. Zjevila se Berta a povídá:„Teď máš na krku mě ty vesnický usmrkanče! To byl můj oblíbený drak! Za to budeš pykat.“ Zmizela a objevila se za Honzou, a s ní odhazovací kouzlo mířené na Honzu. „He, braň se!“ Delší dobu si pak něco brblala, zatímco s Honzou mlátila kouzla o zdi hlava nehlava. Najednou však chasník seděl před Bertou, jež na něj vyslala kletbu smrti. Znenadání ale Honzův meč zazářil, vytvořil kolem Honzy jakousi bublinu proti kouzlům a kouzlo se tedy obrátilo na Bertu. Čarodějnice s tím nepočítala a pod účinky kletby se skácela na zem. A tak byla Berta odstraněna z cesty. Zjevila se Matylda a popuzena smrtí spojenkyně, vyslala na Honzu spršku kouzel. Honzův štít však obávanou magii obrátil proti ní, a tak Matylda měla co dělat s vlastními čarami. S nevyhnutelnou léčkou se nějak vypořádala, ale její námaha jí však nebyla vůbec platná, jelikož pomocí Honzovy protikouzelné bubliny a kouzelného meče Matyldina hlava po několika neúspěšných kouzlech dopadla na zem Bertina zchátralého hradu. Zlo bylo poraženo! Poslední čtvrté dveře se otevřely a vyskákala žába. Honza ji vzal do náručí a políbil. Z žáby se stala princezna. Oba se objali a na první pohled se do sebe zamilovali. Ještě následující den se zdrželi v okolí hradu a pak se bok po boku vydali na daleké královské sídlo. Když přišli po dvou úmorných týdnech do královského města, hned se rozkřiklo, že se princezna vrátila. Zanedlouho už oba stáli před královnou a králem. Eliška začala všechno vyprávět mamince královně a tatínkovi králi. Když jim všechno vylíčila, dodala:„Maminko, tatínku, my se s Honzou milujeme a chtěli bychom se vzít. Nemáte nic, proti tomu, že ne?“ „Sladká dceruško, již jsme staří a tvému zachránci jsme stejně slibovali tvoji ruku, takže myslím, že nemáme nic proti,“odpověděla laskavým hlasem královna. „Děkuji maminko, děkuji tatínku.“ A tak byla vystrojena svatba nového královského páru. Svatební oslavy trvaly celých deset dní a oba královští novomanželé byli šťastni a měli se velmi a upřímně rádi. Po svatebním obřadu se Honza stal králem Honzou V. a Eliška se královnou Eliškou I., Honzův rodný statek se stal královským statkem. Konec


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 45		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dark Night	08.09.2006, 8:18:24

Pohádka je hodně dlouhá a ořitom se špatně čte. Pohádky se musí psát tak, aby si je děti dlouho pamatovali a ne aby usnuli dřív, než Honza vyleze z chalouky a zívne před dveřma, že si jako vezme pronceznu. Hodně štěstí s psaním. 3

Gandalf	02.03.2006, 10:21:00

O dva roky později, delší a místy i propracovanější děj - na druhou stranu minimum inovací a zbytečné skokové scény, které by se daly více rozvést. Také by mě zajímalo, proč záporné postavy radí Honzovi, kde má najít kouzelný meč, díky kterému nad nimi hravě vyhraje ;o)