» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141836

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303551 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Zelená cesta-kapitola 10 ::

elsemera	publikováno: 15.05.2007, 21:17

Tak konečně desátá kapitola, počítám že si to už nikdo nepamatuje...nechtěla sem vlasně ani psát dál....ale uvědomyla sem si jednu důležitou věc, a to, že vzdát to umí každej, ale málo kdo dokáže jít dál i přes překážky


	Kapitola 10 „Pane bože Rollande, já myslel, že tě nikdy nepotkám!“ „To já zas myslel, že tě nikdy nenajdu, pořád jste se přemisťovali a moje oko vás prostě nevidělo. “ „Ne? To se divim, když si stvořil někoho jako sem já, tak to bys přeci měl bejt mocnej mág, ne?“ Popichoval Inesperto. Sám dobře věděl, že o tom není pochyb. Byl druhem draka, kterého může zrodit jen čistá, mocná magie a byl si jist, že kdyby něco podobnýho řekl Elvě, tak by se asi zcvokla ještě víc než teď. „Máš krásnou jezdkyni.“ Usmál se Rolland a odhalil své krásné bílé zuby, jako by poznámku o svých schopnostech vůbec neslyšel. „Jo, je to takový trdlo, ale mám jí rád.“ „To je nejdůležitější.“ Otočil se na svého sluhu a rozkázal mu: „ Tak jí Faleme nějak vyhoupni zpátky do sedla a alou na hrad, tam si promluvíme i za její přítomnosti.“ Elva se probudila a myslela, že se jí hlava rozskočí vejpůl. Seděla v měkkém křesle a přes obličej měla přehozenej studenej hadr, kterej měl velmi odpudivou vůni a tak ho rychle shodila dolů. „Elvy, ten obklad sis tam měla nechat.“ Koukla před sebe a zaostřila na Inespertovu hlavu. Neměla sílu se s ním hádat, a tak se raději rozhlédla kolem sebe. Místnost do které ji přenesli byla velmi prostorná. Na zemi byl hustý koberec, v rohu krb, a na stěnách byly všelijaké obrazy a hlavy vycpaných zvířat. „Inesperte co se to proboha stalo?“ „Za to může náš bezpečnostní systém, omlouvám se, že vás na to Falem neupozornil, nenapadlo ho, že by na vás útočil.“ Elva pootočila hlavu a v křesle vedle ní seděl muž, mohlo mu být tak třicet let. Měl uhlově černé vlasy padající mu do obličeje a jak si všimla, měl jasně zelené oči. Na sobě měl hábit stejné barvy jako jeho vlasy. Ruce měl složené v klíně a upřeně se koukal na Elvu čekajíc na její reakci. „Ehm, to je v pořádku, akorát pořád nevím co to bylo, nevím kde jsem a taky nevím kdo jste vůbec vy.“ „Byli to šotkové, rychlá a nebezpečná pakáž, ale je to nejúčinnější proti vojákům královské gardy, jste na mém sídlu, já jsem Rolland a jsem má- „Elvy ty si hrozná místo toho, aby si poděkovala se akorát ptáš, měla by sis odpočinout a uklidnit se, protože jsme u mého přítele!“ Řekl rychle Inesperto. Bál se Elviny reakce na to kdyby se dozvěděla že Rolland je mág. „Já ale nepotřebuju odpočívat! Jenom bych chtěla vědět co teda hodláš dělat? Jsme tady už dva dny a zatím se nic neděje, a já myslela, že je to království sužováno tyranem, a zatím je to tu docela pohodička!“ A vrhla po Inespertovy uraženej pohled. „Kdybych se vám do toho mohl plést, tak mám návrh co by jste mohli dělat.“ Oba dva se otočili na Rollanda, ještě naštvaní z jejich nové hádky. „A co teda navrhuješ?“ „No myslím že bude lepší vám to ukázat.“ Na to se zvedl, prošel přes místnost a otevřel velké dveře na rohu pokoje. „Tak tudy panstvo až po vás.“ Elva se s námahou zvedla. Rozhodla se raději neprotestovat, protože na to opravdu už neměla sílu ani náladu. Prošla tedy kolem Rollanda a ocitla se v malé tmavé místnosti, kde podlaha, stěny i strop byly potaženy koberci a uprostsřed stálo velké zrcadlo se zlatým rámem. Přistoupila blíž, ale rychle uskočila zpět, tak prudce, že zakopla o Inesperta. V tom zrcadle totiž nebyla vidět ona ani Inesperto . Odrážel se tam jen Rolland, který zavřel dveře a náramně se bavil. „ Co to proboha je?“ Zeptala se zděšeně Elva. „To je Re, Zrcadlo které bylo zhotoveno z jednoho kusu křišťálu a nejste v něm vidět, protože ho ovládám pouze já.“ „ Ho ho, ty mluvíš jak nějakej prorok.“ Zasmála se Elva. „Ještě mi teď řekni, že svět je v nebezpečí a že jediný kdo ho může zachránit sme my dva s Inespertem a kuli tomu musíme naklusat před vojsko, zábít pár zrůdnejch barbarů a divnejch černě se oblíkanejch maníků, aby ve světě zavládl zas mír a klid.“ Řekla to dost nadneseně, ale vážný a tvrdý výraz v Rollandově tváři ji přinutil úsměv schovat. „ Hele Rollande timhle mě nekrm, to je pro malý děti.“ „No a proto bys radši měla pozorně poslouchat Elvy.“ Vmísil se do debaty Inesperto. „Já sem náhodou starší něž ty, tak- „ Víš co Elvy? Zkus se do toho zrcadla podívat pozorněji, třeba tam i něco zajímavého uvidíš.“ „Rollande co to zkoušíš?“ „Víš co? Uděláme dohodu. Když se do toho zrcadla koukneš a nebudeš pak chtít pomoct lidem co sou v téhle zemi, tak tě pošlu domů, platí?“ „ Fajn! Už se těšim domů!“ Měla toho všeho dost. Všichni jí krmili něčim, co by za normálních okolností vůbec nebyla schopna strávit „Dobře, tak přistup k tomu zrcadlu, ale úplně k němu, tak aby ses ho dotýkala nosem.“ „Dobře.“ Přišla k zrcadlu, byl to dosti zajímavej pocit když se neviděla. Pak Rolland luskl prsty a ona neviděla jeho, ale sebe. Koukala se přímo do svých modrých očí, které se najednou rozšířily. A ona neviděla sebe, ani místnost za sebou, viděla vesnici, vesnici v plamenech. Šlehaly vysoko do výše a všude byl slyšet křik a pláč. A uviděla ještě něco, něco strašlivého. Na cestě klečelo děvče a svíralo v náručích ženu. Plakalo a křičelo z plných plic: „Mamí maminko moje. “ Elva chtěla za ní, ale nemohla nic dělat, nic jen tam čekat a dívat se na tu hrůzu. Pak ale k děvčátku přistoupil muž v brnění, tasil meč a prudce s ním švihl. Elva se přenesla zpátky do místnosti s hrozným výkřikem, klečela na kolenou a tiše vzlykala. Nikdo nepromluvil, ona jen plakala. Pak si však osušila slzy hrdě vztyčila hlavu, koukla se na Rollanda a řekla: „Zabít pár zrůdnejch barbarů a divnejch černě se oblíkanejch maníků pro mě teď už nebude problém. “


celkové hodnocení autora: 72.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Pavel D. F.	15.05.2007, 21:16:50

Příběh pokračuje, sice po delší odmlce, ale to nevadí. Připomínky – no nejprve bych zopakoval, co bylo napsáno minule – je zbytečné míchat hovorovou řeč do běžného textu, ta se hodí jedině do přímé řeči. Posílám Ti technický rozbor mailem, zkus se podívat, označil jsem a okomentoval nejčastější chyby, poznámka „přilepit“ znamená, že je v textu zbytečná mezera. Už si nevzpomínám, co jsem Ti psal, když jsme se setkali prvně na Literu, ale myslím, že máš dobrý styl vyprávění, takže se nevzdávej. A za tu odvážnou anotaci máš u mě slabší jedničku.


ze dne 15.05.2007, 21:39:37
Pavel D. F.: K tomu "přilepit" - chtěl jsem říct, že se uvozovky (interpunkce) prostě "přilepí" na text (bez mezery). Tedy např.: "Fajn! Už se těším domů!" a ne " Fajn! Už se těším domů! "


ze dne 15.05.2007, 21:34:00
elsemera: moc moc dekuju za ten rozbor, netušila sem že je tam tolik chyb, akorad nechapu to "přilepit" teda teoreticky jo, avšak nevim jak to mam napsat spravně