| ......... |
| |
|
|
Mlýnské kolo
bylo mé pídění po naplnění...
Pak devátého roku v ústraní
objevil jsem dalekohledem zrnko...
(jedno, druhé, třetí...)
zrnko po zrnku odhrabal
hrad stojící na pláži,
titěrný před zlatou vlnou...
Jeho čarodějnými kruhy
s věsteckou bránou pro bázlivé
(střeženou pečlivě pánem slepců)
jsem zavedl se do vivária
(stínů minulých)
otevřených ran,
do nichž proudí sůl a jed...
Vydal jsem se k zajiskření hvězd,
oslepení v koroně strachu
a nalezl jsem jen pustinu
a poušť
(s ostatky mého zhynulého
realizmu...)
Mé vyprahlé rty lapaly chuť
ponořit se v blankytné jezero
a napojit se pomalými doušky
plně...
(...každou buňkou)
Prachové částice však
srážely mě do pokleku a kůží
mi kreslily krvavou mapu
Dívat se bylo...
utrpení
nadechnou se bylo...
jako polykat dračích slz
Písečná bouře, stěna
klusala po mém směru...
Ve středu jejího
vševidoucího a klidného oka
poletovaly světlušky...
duše a oblak klikatých cest
U zrodu prachem
na konci prachem...
Vysoké koruny zádumčivých pamětníků
volaly mě zpět...
(zpět
do švitořivého listoví)
Unášely, unášely
s úsměvem...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 39 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
