obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915294 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zapomenout 4.díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zapomenout
 autor Ksara publikováno: 14.05.2007, 6:25  
 

„Ještě pořád zbožňuješ všechno čtyřnohý?“ Lukáš si otřel ruce do kalhot. Přešel ke dřezu, aby si opláchl dlaně.
„Hm. Máte noví přírůstky do rodiny?“ První šok opadl, ale stále se musela hodně snažit, aby působila přirozeně.
„Noví,“ usmál se, „jak se to vezme. Tys je zatím neviděla. Pojď,“ vybídl ji.
Linda slíbila, že se vrátí vypít si čaj a vyběhla za Lukášem na dvorek. Bylo jasné, co je jeho cílem; chtěl, aby Linda pustila řeči jeho mámy z hlavy. Řeči, které putovaly od úst k ústům a které nemusely mít ani to jádro pravdivé. Ale co když to pravda bylo všechno? Co pak? O co by se Linda mohla ve svém nabouraném životě opřít, když i osoba dědy, který jí byl víc než otcem, získala trhliny?
Děda. Člověk, který ji nadevše miloval a nahrazoval otce, který zemřel ještě před jejím narozením. To on ji učil jezdit na kole a četl pohádky před spaním, když se mámě konečně začalo dařit v práci. Co by potom zbylo z jejího života, kdyby i tahle etapa, o pohádkovém dědovi zbožňujícím svou babičku, byla lež? Linda už čtyři roky tápala a hledala ve svém životě opěrný bod. A když se zdálo, že ho konečně má, že společný život s Markétou by jím mohl být, vše se zase bortí, jako ten pověstný domeček z karet.
Na okamžik se zastavila, opíraje se o dřevěná vrata. Dvorek se smrsknul na titěrný čtvereček. Dveře do bytu se střídavě přibližovaly a zase oddalovaly. Kupa hnoje v rohu se otáčela vzhůru nohama. „Dost!“ Vykřikla.
„Lindo! Lindo! Co je s tebou?!“
Zavřela oči. Dlaněmi si zakryla obličej. Nechtěla se před Lukášem rozbrečet, ale vůle byla příliš slabá. První slza se skrze víčko prodrala tajně. Pomalu stekla po červené tváři k ústům. Zastavila se na okraji plných rtů a po kulatém bříšku vklouzla dovnitř.
„Omlouvám se za mámu. Je mi to všechno tolik líto.“ Lukáš ji pohladil po vlasech a ještě více přitiskl k sobě. Seděli opření o vrata na špinavé zemi. Slunce oběhlo Mandlíkův statek a jen několik jeho posledních paprsků dopadalo před dvojici. Z pole se zvedl vítr a zavál sem zrnka prachu. Rozezněl listí stromů a do jejich ševelení jste občas zaslechli tichý vzlyk.

Probudila se s jasnou hlavou. Nikdy nevěřila, jak člověku dokáže pomoci svěřit se. Nakolik bylo snadné opřít se a povědět mu vše, co jí sužovalo čtyři roky! Korzet, který ji nasadila máma svým zmizením, povolil a hned mohla volněji dýchat.
Protáhla ztuhlé paže a nechala ranní sluníčko šimrat ji na tváři. Ze zahrady se šířily nepříjemně rachotící zvuky, jak Markéta přebírala kovový šrot. Pak najednou ustal a nahradily je tlumené hlasy, jež se přesouvaly podél délky domu až pod Lindino okno.
„To je mi líto. Ale musel jste se splést. Já bratra nemám. A Lindě je osmnáct.“
Hluboký mužský hlas něco zabrumlal a když mu Markéta nabídla (v jejím podání to znělo jako rozkaz, na který není odvolání), že ho vyprovodí, neochotně souhlasil.
Linda hbitě vyskočila z postele a bosá seběhla ven. „Kdo to byl? Co chtěl?“
Dlaní se opřela o ztrouchnivělý plot a zalapala po dechu. Bála se cokoli vyslovit nahlas, ale naděje, že to nějak souvisí s mámou, začala tepat silněji.
Markéta hodila další kus železného šrotu na valník. „ Karel Hanzelka. Shání svou sestru už několik let. Poslední stopa končí tady.“
„Hm.“ Linda se opřela a natáhla nohy. Zase nic. Už by s tím měla skončit. Jaká je naděje, že se člověk objeví, z ničeho nic, po čtyřech letech?
„Tvůj děda byl asi fakt dost dobrej, viď?“ Zeptala se Markéta po kratší odmlce. Naložila další těžký kus na valník a oprášila si ruce.
„Proč myslíš?“ Linda zpozorněla. Nesnesla, aby někdo jejího dědu urážel. Možná byl proutník, ale zároveň ten nejlepší člověk pod sluncem.
„Jen, že jeho sestru namaloval. Akt. A ten obraz je vystavený ve Vesnickém muzeu v Jedlové. To je hned tady vedle.“
„Jak to víš?“
„Karel Hanzelka si pustil pusu na špacír. Ale docela ho chápu.“ Dodala. Nemusela nic vysvětlovat. Linda věděla, že ji zmizení její sestry pořád trápí, přestože to nedávala najevo. Markéta nikdy neprojevovala žádné emoce.
„A proč se ptal na mě?“
„ Jsi jeho sestře podobná.“ Vrátila se k práci. „Ukazoval její portrét nějakýmu známýmu a ten si vzpomněl, že jste se potkali v obchodě. A zjistit, kde bydlel známý, byť amatérský, malíř, asi nebyl problém. Nepřijde to ti divný?“ Markéta se prohrabovala ve starém kufru, který včera snesly z půdy. Byl plný dopisů, účtů i obyčejných počmáraných papírů.
Linda si přivoněla ke kopretině. Tady v podhůří kvetly později. „Co myslíš?“
„Dvě ženský, který tvůj děda maloval, najednou zmizely. Z ničeho nic. Beze stopy.“
„Která je ta druhá?“
Markéta neodpověděla. Natáhla ke své neteři ruku a podala ji zažloutlý papír. Okraje byly okousané, nejspíš od myší, ale střed byl jasně čitelný. Až moc čitelný. Ty jiskřivé uhlově černé oči! Linda zalapala po dechu. Její matka byla jako živá.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 14.05.2007, 6:25:32 Odpovědět 
   píšeš čtivě, jen mám pocit, že se příběh malinko zamotává trochu rychleji než nám stačíš něco málo osvětlit....
moc nerozumím, proč se teta ptá neteře, na dědu, vždyť jsou rodina, tak ho snad také znala....nevím, zda jsem to přehlédla, ale Markéta je(byla) sestrou matky nebo otce Lindy?...moc toho o její rodině nevíme, možná bychom mohli vědět víc, co ty na to? samozřejmě bez prozrazení toho tajemství, které se tu vznáší:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Tarois quer - V...
Nix Raven
Kouřová
yacht boy
Ateismem k trva...
Gustav Imbecil
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr