|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28102 příspěvků, 4448 autorů a 295989 komentářů :: on-line: 21 ::
|
 |
|
:: Devět životů 2 ::
 Fishie |
publikováno: 14.05.2007, 5:54
|
|
| |
|
|
Kapitola druhá
30. prosince 2007
Ráno se Katie probudila chvíli před šestou, a tak se mohla ještě chvíli povalovat v posteli. Z včerejšího učení byla pořádně unavená, a tak měla šílenou radost z toho, že je úterý. Protože v úterý se kolem recepce pohybuje málo hostů. V šest se konečně vyškrábala z postele a vydala se do koupelny. Vyčistila si zuby a učesala si své krásné, dlouhé vlasy. ,,Kabelka, kabelka. Kde jen je?“ Říkala si Katie pro sebe a navlíkala si triko a sukni. Když ji konečně našla, vytáhla z ní řasenku a lesk na rty a jemně se nalíčila. ,,Hotovo,“ řekla, a pak vyrazila do hotelové haly.
Sjela výtahem dolů a rozhlédla se po hale. Nemohla uvěřit svým očím. Všude kolem byli lidé a o něčem živě diskutovali. ,,Prosím vás, nevíte co se stalo?“ Zeptala se první osoby, kterou potkala. ,,Prý tam jsou policisté, ale nikdo nechce říct, o co jde.“ Vysvětlila dáma. ,,Policie?“ Divila se Katie a vydala se přes davy lidí k recepci. ,,Necpěte se!“ Okřiklo ji pár lidí, ale Katie to bylo jedno. Pomalu se blížila k recepci, a pak spatřila několik policistů. ,,Vy jste slečna Prestonová?“ Zeptal se ji hned jeden z nich. ,,A…ano,“ pípla jen Katie. ,,Já jsem policista Michalson, mám na starost tenhle případ.“ Představil se. ,,Jaký případ?“ Vyděsila se Katie. ,,Víte, nebudeme to řešit tady,“ řekl jen Michalson a zavedl Katie do ,,kanceláře.“
Katie se posadila na židli v rohu a policista Michalson se usadil na stůl. ,,Doufám, že vám nevadí, že sedím tady, ale je tu málo místa.“ Omluvil se stroze, ale nevypadalo, že by čekal na odpověď, a tak Katie raději mlčela. ,,Víte slečno, je mi to opravdu líto, ale váš kolega Mikel byl včera nejspíš zavražděn.“ Katie se okamžitě zatmělo před očima a měla takový divný pocit. ,,Mikel?“ Zeptala se a do očí se ji vehnali slzy. Policista ji podal kapesníček, ale nemilosrdně pokračoval. ,,Víte, je to ještě o něco složitější, on má stejné zranění jako rodina Portraitových, nejspíš jste o nich slyšela.“ Pak se na chvíli odmlčel. Nejspíš čekal, že Katie něco řekne, ale ona ani nepípla. ,,Na rukou měl opálené kruhy a s největší pravděpodobností to udělal stejný vrah. Takže mohla byste mi povědět, co se včera dělo?“ Řekl potom. Katie jen zvedla oči vzhůru. Jak policista seděl na stole, připadala si menší a menší. Jeho propalující pohled ji děsil a skoro nemohla mluvit. Po chvíli se však vzpamatovala.
,,Včera nebyl moc nával, do hotelu dorazili akorát dva hosté,“ odpověděla a oči ještě otírala kapesníčkem.
,,Jací hosté?“ Pokračoval dál Michalson.
,,Richie Fellstreet a Carol Paradiová,“ řekla mu a trochu se ji klepal hlas. ,,Proč se mě na to ptáte?“
,,V kolik jste včera odešla?“ Pokračoval, jako by tu otázku neslyšel.
,,Kolem desáté.“
,Směna vám ale končí až 22:30.“
,,Musela jsem se učit, a tak jsem odešla o půl hodiny dříve.“ Odpověděla pravdivě.
,,A vy teď bydlíte v hotelu, že?“ Ptal se policajt dál.
,,Ano, bydlím. A proč se mě tak vyptáváte?“ Zvýšila Katie trochu hlas.
,,Není v tom nic osobního, je to prostě postup.“ Odpověděl ji Michalson.
Ale Katie mu ani trochu nevěřila, bylo jí jasné, že ji z té vraždy podezřívá. Jeho oči se na ni dívaly a dívaly, jako by v celé místnosti byly jen ony. Po rukou ji přejel studený vítr a prudce se otevřely dveře.
,,Pane Michalsone?“ Zeptal se mladý policajt.
,,Co se děje?“ Vyjel na něj Michalson.
,,Lidé se začínají vyptávat ne to, co se stalo a vedoucí hotelu není s tímto řešením spokojen.“ Pípl ten mladý policista. Mírňák. Pomyslela si Katie. A zrovna on musí spolupracovat s Michalsonem.
,,S jakým řešením? Vždyť se tu stala vražda, která by klidně mohla být sériovou a on není spokojen?“ Začal Michalson řvát.
,,To si pište, že nejsem spokojen!“ Vlítl najednou do ,,kanceláře“ vedoucí hotelu. ,,Odveďte si ty své policajty zpátky na stanici a lidi, které musíte vyslechnout, si odvezte sebou. Ale neděste mi tu lidi nebo mi všichni odjedou. A slečnu Prestonovou zde prosím nechte, je to naše jediná recepční.“ Bránil se vedoucí. Jediná recepční, která zůstala. Napadlo Katie. ,,Dobře, jedeme na stanici, jen poslední otázku.“ Zkrotil se Michalson. ,,Nepotkala jste někoho, když jste šla do svého pokoje?“ Zeptal se Katie. ,,Ano, Byl tam Richie Fellstreet.“ Řekla a Michalson se zvláštně zatvářil. ,,Tak děkuji slečno. Nashledanou.“ Rozloučil se a pobídl Katie ke dveřím. ,,Nashledanou,“ rozloučila se…,,Zavolejte mi toho Fellstreeta, pojede s námi na stanici.“ Zaslechla Katie policistův hlas. Ale neměla čas nad tím přemýšlet. Vždyť Mikel je mrtvý!
Zmatek. Strach. Lidé chodili každou chvíli k recepci a vyptávali se. Práce neprobíhala vůbec normálně. A šéf ji zakázal o tom mluvit.
Mikel byl její přítel a naučil ji spoustu věcí u recepce. A pak se rozhodla. Musí přijít na to, co se mu stalo...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 57 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlížeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2009 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
