| ... |
| |
|
|
Oči mé vidí
záblesky záře
uši mé slyší
žalostné nic
tekutá červená
pokrývá tváře
žít už nechci
nikdy víc
broušená ocel
ostřejší slov
zbrázdila duši
nechala žal
byl to ten černý
nehmotný kov
který mnohým
životy vzal
žalostně samoten
obklopen tvory
pustinou bloudím
útěchu hledám
mou cestu častují
vřelými slovy:
Uhni mi z cesty,
pomoc ti nedám.
Já na ně vyzraju
mám už svůj cíl
a v ruce držím
klíč od dveří
od dveří vedoucích
do světa víl
jehož existenci
nikdo nevěří
já budu první
kdo ten svět spatří
já jsem i jediný
kdo vstoupit smí
však tahle samota
k mému snu patří
mysl má o klidném
místečku sní
mýtinka v lese
potůček na ní
a k tomu veselý
ptáčků zpěv
klidně i jeskyně
s nevrlou saní
jen žádný podobný
člověku zjev!
-----------
Každým dnem častěji
Na svůj svět myslím
Každým dnem
Jsem mu blíž…
-----------
Až jednou přijde den
a řeknu si
všechno je splněno
musím už jít
pak ještě naposled
vzdechnu si
jak hrozně marné
bylo žít.
Klíčem pak odemknu
podivný zámek
a budu sledovat
jak život odchází
to bude můj poslední
v životě flámek
až nůž si svoji
cestičku prorazí…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 33 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
