» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2141837

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303551 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Láska- úvaha (doufám, že rozpoutá diskusi). ::

Literaturista	publikováno: 03.02.2006, 5:22

Vyjímečně jsem se zabýval prózou. Výsledkem je tato úvaha. Doufám, že rozpoutá diskusi.


	LÁSKA Lásku můžeme označit za něco, co lidského jedince vyvádí z jeho přirozených mezí, za hluboký a tajemný cit, v němž je- podle G. Marcela- celá existence samotného člověka. Láska je tajemná a nevysvětlitelná náklonnost k druhé osobě, ale i víra, toužící po ideálu toho nejčistšího dobra a morálky. Díky tajemnosti lásky se můžeme ptát, zda je možno alespoň zčásti od sebe odlišit její formy. Odpověď je jasná. Definice neexistuje, protože tento cit, stejně jako jiný, není v žádném případě matematickým problémem k jehož vyřešení by stačil pouze vhodný vzorec. Tedy jednoduchý závěr- láska je nepostižitelná lidským umem. Můžeme tedy směle říci, že láska je mnoho obsahující tajemno, které otevírá člověku sama sebe se všeho jeho, dosud nepoznanými, vlastnostmi. Láska je tedy jistou bránou k lidskému já. Tato její vlastnost je na první pohled dokonalá- pomáhá lidskému jedinci v jistém smyslu k zjištění vlastní identity a jeho zařazení do společnosti. Ovšem láska je i „danajským darem“. Každý z nás nepřijme jakékoliv poznání s klidnou myslí. A poznání sama sebe je pro každého člověka z větší nebo z menší části zjištěním svých vlastních slabostí. A kdo by si otevřeně přiznal svůj nedostatek sil? Pocit nedokonalosti, jež je v jistém směru vlastní každému jedinci, se zmenšuje právě odvahou k přiznání, které iluminuje strach a slabost vlastního já. A láska, protože je – jak už bylo řečeno- především hlubokou náklonností k druhé osobě, je silná a obdivuhodná právě touto odvahou před sebou a ještě více před oním člověkem, který je ideálem, tou nádhernou osobností, pro kterou chceme být. Pravá láska dvou jedinců je pak oboustrannou otevřeností a pochopení vzájemných slabostí. Tím ale nemůže být řečeno, že takováto láska je dokonalá. Díky své neúnavné zarputilosti, se kterou se brání před touhou člověka, chtějícího převést ji do racionálního rozměru, je zároveň i strachem, radostí a také nejistotou. Láska je i základním kamenem pro samotný lidský druh, ve kterém by bez ní neexistovalo dobro a zlo- dva vysoce relativní pojmy, bez kterých by člověk nebyl člověkem a jeho existence by byla omezena pouze přírodními zákony a pudovými reakcemi. Ale jestliže je láska základním kamenem, kdo a kdy ho položil? Kde je ten přelom, který odstartoval existenci člověka a který začal zkoumat láskou získanou inteligencí její podstatu, které se stejně nedobere? Tyto otázky zůstávají bez odpovědi a člověk se v takovýchto situacích se marně snaží něco konkrétního objevit. Z předpokladů dosahuje závěrů, které se mu nikdy nepodaří ověřit. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že takto vznikla filozofie- souboj předpokladů, které se týkají jak tajemnosti lásky, tak i dalších otázek, které navždy zůstanou nezodpovězeny, ale vždy budou člověka fascinovat, vždy budou vyvolávat diskuse a vždy člověku umožní právo na vlastní názor- svobodu. Svobodu, kterou se musí pyšnit i láska. Vrátíme se ale k výše uvedeným otázkám. Jasná odpověď tedy neexistuje, ale je zde dosti předpokladů. Lidský druh se vyvinul ze zvířete, kterému byla dána ta možnost zažít lásku a založit nový a zatím nejvyšší stupeň života na zemi. Čili láska je nejvyšším stupněm bytí a zároveň něčím nejvíce nepoznaným. Otázky zrození lásky a její existenci můžeme směle spojit s něčím božským, stejně jako láska nepostižitelným. Bůh je také nedefinovatelný a je předmětem předpokladů. Lidský tvor chce získat jeho náklonnost, stejně jako v lásce chce získat oddanost druhé osoby. Bůh je pro člověka něčím, k čemu se utíká ve chvílích úzkosti, strachu a také v okamžicích, kdy je něco nepochopitelné jako on sám. Mějme ovšem na mysli boha obecně, boha nikoliv jako mystérium různých náboženství, ale pouze boha jako víru, přesvědčení o existenci něčeho vyššího, neznámého a bez možnosti jakéhokoliv konkrétního poznání. Ale toto přesvědčení, víra a nemožnost poznání charakterizuje i lásku. A my lidé nazýváme boha bohem a toužíme po jeho lásce, která je vše, co obsahuje tato bytost. Musíme proto přiznat, že láska je božská, protože je stejně jako bůh neznámá a také dokonalá. A to protože milujeme-li druhou osobu, je pro nás tento člověk vždy ideálem, ano, až bohem Homo sapiens se podle vědeckých teorií vyvinul ze zvířete. Ze zvířete, které na rozdíl od člověka postrádalo inteligenci a tudíž i lásku- nedokázalo se pokoušet hledat její racionalitu a pravidla. Lidskému druhu, stojícímu na nejvyšším stupni života na planetě, byla dána láska a inteligence, a proto hledá odpověď. Z uvedených skutečností může vyplývat, že důvodem lásky je inteligence, popřípadě naopak. Ale je tu zase ona otázka: Jak a kdy se láska a spolu s ní inteligence, zrodila? Odpověď zde chybí. Stejně jako v případě podstaty lásky, k jejímuž jádru se nikdy nemůžeme dostat. Možná právě proto, že neznáme tajemství jejího zrození, protože chybí začátek. A kdybychom znali onen počátek, byla by láska pro nás ještě tou krásou, nepostižitelností, tajemností? Fascinovalo by nás ještě hledání odpovědí? Bohužel, stejně jako „kdyby“ nepatří do historie, nepatří i do lásky. S láskou jdou také ruku v ruce další nedefinovatelné pocity a vlastnosti. Je to především nenávist a sobectví. Příčinou možné nenávisti je neopětování lásky, kterou projevujeme druhé osobě. Otevřenost, kterou se vydáme v podstatě do jejích rukou. Pokud takováto odvaha nenajde pochopení a není přijata, naše náklonnost se stává jednostrannou a my se můžeme cítit hluboce pokořeni, že jsme své nitro odhalili. Naše jednání bylo zbytečné a náš ideál poznal naše slabosti. Díky tomuto poznání se cítíme velice zranitelní a ze strachu, že by námi milovaná osoba, jež náš cit neopětovala, mohla použít zbraně, které získala naší upřímností, proti nám, může se v našem nitru objevit nenávist. Nenávist, která stejně jako láska vyvádí nevysvětlitelně člověka z jeho přirozených mezí a je nedefinovatelná. V případě vyšší lásky, lásky ke kterémukoliv Bohu v jakémkoliv náboženství, se nenávist projevuje na základě nesplnění proseb a přání člověka. Člen církve- a je jedno jaké- se většinou k Bohu obrací v případě touhy po naplnění svých přání. Někdy si neuvědomuje, že mu náboženství- a zase je jedno jaké- nařizuje oběti. Tyto skutečnosti jasně naznačují sobeckost. Ta je v lásce ke druhé osobě vyjádřená požadavkem většího opětování citu a využívání ho pro své požadavky vůči našemu partnerovi a stejně tak v jakémkoliv vztahu rodinného kruhu. Láska je tedy nedefinovatelná, nepoznaná skutečnost, se kterou je spjat život člověka a jeho inteligence, jeho já a jeho vnímání celé lidské společnosti. Láska je krásnou svobodou a radostí. Láska je strachem, úzkostí a pokořením. Láska je základ všeho dobrého, ale i příčinou všeho zlého. Láska je jen jméno, které nikdy nevyjádří obsáhlost a nekonečnost své existence. Láska je život sám.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 95		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Totenherz	08.04.2007, 17:54:09

Chápu pohledy obou - Literaturisty i Faraa. Farao mluví o Lásce, ve kterou věřím - nevím, jak lépe bych měla definovat svoji víru, než jak to popsal on ( či ona? musím se podívat:o). Farao mluví o té čisté Lásce, která zhmotnila svět a všechno živé, o l8sce, která je i naší lidskou podstatou. Pohled Literaturisty poukazuje na to, že "láska je sobecká". jak si to vysvětlit. Člověk často říká, že někoho miluje, ale často tím míní jen to, že toho dotyčného chce - touží být s ním, je mu s ním dobře. To je láska Erós = miluji Tě, protože mi to něco dává. dáváš mi něco krásného. Ale až přestaneš, skončí i má láska. Možná proto tolik manželství a vztahů vůbec se rozpadá. Dalším druhem lásky je Fileo = bratrství, lze si ji představit jako bratry kráčjící bok po boku. Agapé = láska bez podmínek, miluji Tě, protože jsi, ne proto jaký jsi. To je láska o které mluví Farao, láska kterou nás miluje Bůh, Láska. Zdravá partneská láska by měla obsahovat všechny tři tyto druhy lásky. Literaturista předložil myšlenku, že při lásce člověk trpí strachem - ano jistěžě se bojí odmítnutí, neopětování. A když se to skutečně stane, je hodně těžké to unést. Pokud toho člověka milujete, unesete to, Láska vám tu sílu dá( to vím z vlastní zkušenosti ). Je těžké se vyrovnat a smířit s tím, že máte rozdílné cesty, nicméně milovat znamená nejen chtít pro sebe, ale především chtít pro toho druhého to, co je pro něj nejlepší...( byť váš cit byl ve vašem životě to nejkrásnější a nejlepší, co jste kdy cítili, je těžké si přiznat, že není pro druhého to nejlepší, z pokořené hrdosti pak snadno vzniká ona nenávist, touha po pomstě...tohle nevzniká z lásky nýbrž z vlastní pýchy ). Pokud však Milujete, unesete to. Tohle je debata na věčné časy, neboť Láska je věčná, všechny vás zdravím a přeju každému z vás hodně Lásky:o)

Redrum	20.02.2006, 23:32:24

Zdravím, i já nemohu známkovat, neboť bych neznámkoval práci autora, ale spíše to, jak moc s touto úvahou (či referátem) souhlasím. A to bych musel dát za jedna mínus. To mínus za to, jak moc složitě (co se týče mého chápání) mi jsou myšlenky předkládány. Už ve druhém odstavci jsem si nevzpomněl, o čem byl ten první. Jaksi mi tam chyběla ta drobounká vazbička, která by mě držela na správné cestě aź do cílové rovinky. Jinak co se týče nápadu vyvolat diskuzi na téma Láska, to nemá chybu. Akorát si neumím představit ty armády mnoha táborů, jak se navzájem dohadují, čí názor na samotnou podstatu Lásky je ten správný. Škoda, že ne každý z Nás má takový obsáhlý a lidský (co si budeme povídat) názor jako kolega Literaturista. Moje známka tedy je, že s mnoha věcmi z úvahy souhlasím, tedy alespoň s těmi, na které si z úvahy ještě pamatuju.

Farao	13.02.2006, 20:23:06

Odpověď na příspěvek od uživatele: Literaturista* ze dne 09.02.2006, 17:47:03* ..Vracím se na místo činu:). Keď chceš diskuzi, tak prosím. No, tak už ta první věta. Myslím, že láska lidi nevyvádí z jejich přirozených mezí (z normálních – možná?), vždyť láska je přirozenost sama a její vliv je podle mne taky takový. Naopak souhlasím s jejím závěrem. Láska a danajský dar? To mi rovněž nejde moc dohromady – je to nejspíš způsobeno tím, co si o lásce myslím a jak se na ni dívám. Když si budeš chtít myslet, že jím je, tak pro Tebe i bude, vše zaleží na úhlu pohledu. Poznání sebe sama s klidnou myslí je velice obtížné, ovšem s klidnou duší? ..myslím, že není nic lehčího. Duše to o sobě ví a proto pro ni není těžké takové poznání (je-li pravdivé) přijmout. Mysl to je trochu jiné kafe, ta to má složitější a my se jí ani nemůžeme divit. Denně do ní lifrujeme nejrůznější dogmata a rádoby pravdy, ona si to všechno ukládá a pak se nemůže vyrovnat s novou, byť pravdivou skutečností. Nenecháme-li se však odradit a takto vzniklá úskalí překonáme, dočkáme se něčeho úžasného. V okamžiku, kdy přijmeme jakékoli (menší či větší) poznání o sobě samých celou bytostí – tedy duší, srdcem i myslí – tak se osvobodíme a pocítíme dokonalost. Tento pocit však obvykle brzy ubije nějaká vnější událost a naše sjednocení se rozplyne.. nicméně kdesi v nás zanechá stopu. Existují opravdu slabosti? Není to jen další relativní pojem? Všechno záleží na jednotlivých lidech a jejich postojích. Vždyť slabost lze proměnit v přednost a naopak některé naše klady snadno získají zvláštní pachuť nedokonalosti. Láska je základním kamenem všeho.. bez lásky by neexistovalo nic.. neboť lásku (alespoň já) chápu jako veškeré jsoucno, láska je pro mě tedy vším – tím co je i tím co není (jsoucnem i nicotou).. jednoduše Bohem. Bylo by to asi zvláštní, pokud bychom jednali pouze na základě pudů. Myslím si, že i zvířata jsou na jisté úrovni láskyplní tvorové, každé jiným způsobem, který možná nevidíme. Nebo myslíš, že jsou to pouze bezduché živé formy? I rostliny reagují na energii – všiml sis toho? Nikdy jsem se nedívala na souvislost mezi láskou a inteligencí takovýmto způsobem.. možná jsem se na ni nedívala vůbec.. je to zajímavá myšlenka.. ovšem nevím, zda se dá hovořit o zrodu lásky.. myslím, že ta existovala ještě předtím než vznikl prostor a čas - před Velkým třeskem - před lidmi.. Můj názor je takový: láska je něco, co je, co bylo a co vždy bude.. Je to nejčistší energie, kterou je všechno tvořeno.. prochází vším.. to je onen Bůh.. (Neznamenají náhodou slova o tom, že jsme byli stvořeni k jeho obrazu to, že jsme byli stvořeni ze stejné látky?) ..Hmota, kterou je všechno kolem tvořeno, je vlastně ona zhmotněná energie.. ale to už poněkud odbočuji.. Nejsem si jistá, že je nemožné poznat Boha, podle mě je každý z nás jeho součástí, a opravdové poznání vlastního já je cestou k Bohu samotnému. Nedivím se, že někteří lidé v Boha nevěří. Vždyť ten, kterého nám náboženství předkládají je plný rozporů, pomsty a podmínek! Ale je opravdu takový? Nejsme to náhodou my – lidé, kdo z Boha udělal karikaturu – laskavou a součastně bezcitnou? Není naše představa o Bohu obrazem nás samých? Taková menší omluvenka, abychom druhým mohli klást podmínky, tresty a budit v nich strach.. Co je to za Boha, který ve své dokonalosti vytvoří něco nedokonalého? Je-li Bůh všemohoucí, proč má požadavky a nejrůznější potřeby? A jestliže není všemohoucí – můžeme ho stále nazývat Bohem? Udělali jsme z něj "monstrum".. sice milující, ale vznětlivé a nenávistné zároveň. Každý ať se ptá vlastního srdce – je-li opravdu takový? Má duše tomu nevěří. Láska založená na strachu, láska z povinnosti? To je ona pověstná svobodná vůle – buď mě budeš milovat nebo máš prostě smůlu >>> PEKLO? Trochu výsměch.. Myslím, že to všechno funguje na odlišných principech. Jsem přesvědčena, že opravdová láska si neklade podmínky a nemá nejmenší zájem s někým manipulovat. Ale názory lidí se liší a pokud se někdo cítí dotčen, pak je mi to velice líto, neboť jsem jen vyjádřila své dočasné pocity a názory. Strašně mě taky mrzí, když lidé říkají, že za bolest, kterou prožívají, může láska. Ta vzniká z něčeho úplně jiného – ze strachu a ten v jistém smyslu nemá s láskou nic společné. Všechny ty negace, které lidé lásce připisují vycházejí z obavy ne z lásky. Máme jednoduše strach!!! Kdybychom milovali tolik, kolik se bojíme, bylo by tu určitě lépe. Vážně je to příliš široké téma.. myslím, že na celý život:). A i když se to možná nezdá všechny odpovědi jsou ukryty v nás samých.. my však žijeme z pravd jiných a vlastní (často správnou) odpověď nevědomky či úmyslně pohřbíváme nekonečnými pochybnostmi a nejsme schopni opustit kruh strachu, který nás spoutává.. Kdybych měla z Tvého textu vybrat jednu jedinou větu, se kterou na stopro souhlasím, byla by to určitě ta poslední…

Literaturista	09.02.2006, 17:47:03

A to je cílem! Proč neztotožnění? Proč ztotožnění? atd... Diskuse....Hájení svého názoru. Vyjádření- to je to, oč tu jde!

Farao	08.02.2006, 11:01:40

Výzva k debatě se jak vidím neujala:), ale to se dalo čekat. Známku nedávám, nechci hodnotit něčí názory. Musela bych dát za 3, protože se s tím zcela neztotožňuji. A kdybych se k tomu měla vyjádřit - asi by to bylo na víc řádků..

Evinka	05.02.2006, 1:25:25

...zajímavé, nutí k zamyšlení....I když já si myslím, že v souvislosti s láskou a inteligencí nelze mluvit o vzniku (popř. začátku), nýbrž o vývoji. Ale je to jen můj názor.......jinak za jedna.