» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141837

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303551 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Otázka strachu ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Otázky

Alleana	publikováno: 18.05.2007, 10:43

Taková blbost napsaná v jedné z mých zvláštních nálad...


	Seděla uprostřed pokoje a poslouchala zvuky ticha. Byly všude kolem, spojené se stíny temnoty. Ty se pohybovaly okolo ní, všude, kam dohlédla. Jen ona a nic. A vtom ničem bylo něco. Něco, čeho se bála. Potom v tom ničem uslyšela zvuk. Už to nebylo ticho, ale jemná hudba. Šla za ní, musela tam jít. Šla tou nicotou až došla k něčemu. To něco byla ona sama. To něco, čeho se bála. Něco se zeptalo: "Proč se bojíš?" a ona odpověděla: "Nebojím se." Věděla,že je to lež. Věděla, že se bojí. Bojí se sama sebe. něco však již neřeklo ani slovo, otočilo se a odešlo. A ona zůstala sama se svým strachem. Seděla uprostřed prostoru a koukala na světlo noci. Bylo tak jasné, že ji oslepovalo. A v tom světle pak uviděla záblesk snu. Bylo to jen na krátký okamžik, ale stejně ji to navždy změnilo. Viděla v něm totiž, co mohlo být a nikdy nebude. Teď, když to ví...bude ještě někdy šťastná? Snad... Seděla v rohu kruhu a hledala vinu v srdci nevinného.Viděla tam však jen krev dějin, dopadající na vyschlou Zemi. Zemi, která musí nést břímě jménem člověk. Zbaví se ho někdy...? Možná... Znovu uslyšela ten zvuk přicházející z nicoty. Šla k němu, ale hluboko v sobě se bála ještě víc než předtím. V nicotě konečně uviděla něco. Šťastná z toho, že už není sama, chtěla se něčeho dotknout. Nešlo to, nedosáhla na něj. Něco se jen zeptalo: "Proč se bojíš?" a ona odpověděla: "Nevím." Něco se otočilo a odešlo. A ona znovu zůstala sama se svým strachem. Stála uprostřed květin a přemýšlela o strachu nebojácných a hrdinství vystrašených. A pak, v tom jednom jediném okamžiku, jí došlo co chtělo Něco slyšet. "Něco! " zakřičela. "Já už vím, proč mám strach. Bojím se, protože tu nejsi. Protože já tu nejsem!" Ale bylo pozdě, něco už nadobro odešlo. Sedla si a čekala. Pomůže jí někdo...?


celkové hodnocení autora: 93.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 37		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rony Lacrumae	02.07.2007, 12:43:10

Ja myslím, že je to dobré. Dokážeš psát o dost abstraktních pojmech a (viz. amazonit) umíš použít vhodné obraty. =)

Nameless	19.05.2007, 9:11:09

Velmi zajímavé ...

čuk	19.05.2007, 8:26:15

Je to dost podivná meditace o nejistotě, ale "krev dějin " tam příliš nesedí, tahle přece meditace nepracují. Průzkum osobní psychiky nevede k uzevšeobecnění tohoto typu (alespoň si to myslím) Jak to tedy je. Je to konstrukce, nebo pocit zážitku, či dopracovaný pocit zážitku?


ze dne 19.05.2007, 16:22:14
Alleana: Těžko říct. Bylo to spíš o tom co mě v tu chvíli napadlo, nepřemýšlela jsem o tom.

amazonit	18.05.2007, 10:43:23

pěkné, takové ne příliš dramaticky vyhrocené, jak některá dílka tohoto typu bývají, což je dobře, je to takové trochu ,,strožejší", zbytečně nenatahované....zajímavé postřehy, obraty, píšeš vlastně o ničem, něčem a je v tom toho tolik