| No, tohle jsem psala před třema rokama...už trochu starší no :o) |
| |
|
|
Až ze mě bude pták,
svobodný a dravý,
možná se začnu radovat,
když z výšky uvidím svět.
Až ze mě bude motýl,
lehký a krásný,
květiny možná budu milovat,
a nebudu po nich šlapat jako teď.
Až ze mě bude mráček,
samotný a bílý,
možná rád lidi uvidím,
když neucítím jejich bolest.
Až ze mě bude anděl
vznešený a spásný
možná budu chtít pomoct vám
už nebudu zahořklý a zlý.
Až ze mě bude popel
jemný a nebeský
možná pochopím proč jsem žil,
a proč tuhle báseň, píši jen já sám.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 15 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 59 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
