| Vlastně ani nevím, proč jsem tohle psala...byl to možná nějaký únik z reality... |
| |
|
|
Včera jsem žila jako v snění,
na konci března tak vykvetla růže,
včerejšek na světě však již není
a tak ta růže uvadnout může.
V úplné temnotě zhasíná svíce,
zhasíná pomalu, to ona umí,
neuvidíš však již toho svitu více,
a ticho v temnotě potichu šumí.
Chceš řvát a křičet, bojíš se tmy,
bojíš se prostého žití,
hledáš si světlo pro svoje dny,
máš však strach že tě stíny chytí.
A když tě chytí, zlo se směje,
pohltí tě i s tvou duší,
nebudeš vědět co se děje,
i když to tvá mysl pomalu tuší.
Včera jsem žila jako v snění,
na konci května teď lilie kvete,
dnešek snad všechny mé naděje změní,
kdo z nás však ví co osud nám plete?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
