obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915198 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388914 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Psí ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tradičně netradiční Sci-fi
 autor m2m publikováno: 30.05.2007, 18:03  
Přiznám se, že tohle dílko vzniklo de facto přes a osobně z něj nemám dobrý pocit. Zadání workshopu bylo poměrně úzké, tedy spíše slova, která by se měla v díle objevit. Ale byla to svým způsobem výzva, netradičně něco tradičního zpracovat...
 

Oči.
Silná zbraň.


Zazvoní.
Jednou. Dvakrát. Potřetí.
Mohutná ruka uchopí sluchátko a posune ho k rudému uchu. Druhá ruka podrbe hrubé neoholené strniště šedých vousů. Možná až příliš krátké vlasy jsou stejně šedé, jen místy vyskočí z houštiny šedě černý flek. Na límec zelené košile dopadají kapky potu, který prosakuje i na hrudi. Rukávy zelené košile jsou vyhrnuty až nad lokty, odhalují tak silná zjizvená předloktí
„Ano,“ řekne hluboký hlas a membrána ve sluchátku se zachvěje.
Chvíli je ticho. V kanceláři hučí pouze výkonný ventilátor, rozhání tak hutný vzduch a nechává povlávat propagační plakáty na stěnách.
„Cože?“
Kapka potu skápne z čela na hrudník.
„Je živý?“
Mastná kapka dopadne i do klína, kde se rozpije v zeleni maskáčových kalhot.
„Tak to je konec…“

Letadlo měkce přistane na betonové dráze, zpomalí, špičku natočí víc vpravo, kde se v záři zapadajícího slunce lesknou plechové střechy rozsáhlých hangárů. Uprostřed arizonské pustiny totiž žije vojenské město, o jehož existenci ví jen politické špičky země.
Pilot opatrně navede stroj k otvírajícím se vratům hangáru. Kopilot si sundá z hlavy sluchátka a sáhne pilotovi na rameno. „Dobré přistání, kapitáne.“
Bílý štíhlý letoun se narovná do vrat, pomalu zaroluje dovnitř, kde se zastaví téměř uprostřed haly. Ke stroji okamžitě přiběhne osmice techniků v modrých uniformách; otevřou se dveře a z útrob letadla se vyklopí schůdky se železným zábradlím.
V otvoru do nitra letadla se objeví silueta muže. Středně vysoká postava byla kdysi vytrénovaná, kdysi pevné svaly ale nyní povisle visí v záhybech vojenské košile s vyhrnutými rukávy.
Lampasák sestoupí ze schodů. Okamžité zamíří k východu, kde na něj čeká vojenský džíp s rozpálenou kapotou, o níž se opírá vysoký štíhlý důstojník s kšiltovkou na hlavě.
„Pane…Tau?“ zeptá se důstojník.
„Operace Tau,“ přikývne starší voják a bez zeptání nasedne do džípu.

Děti na jeho klíně. Smějí se, dva malí chlapci. Jejich světlé vlasy se zmítají v náporu hry. Smějí se.
On ne. Vidí černou hlaveň ve dveřích, černou postavu, která na něj míří. Tiskne si chlapce na svou hruď, chlapci se vzpouzí a otáčejí hlavou. Jejich oči se vpíjí do postavy ve dveřích, hledají v černé kukle oči, jež by mohly svým dětstvím prosit.


„Vždycky jsem chtěl být jako kaskadér,“ pronese neutrálně muž u okna a otočí se čelem ke svému spolucestujícímu.
„Prosím?“
„Vzrušení. Riziko. Adrenalin.“
Muž blíže k uličce se pousměje. „Co děláte?“
Cestující u okna se začervená. „Se mi budete smát.“
Muž u uličky se potichu zasměje. Promne si dlaněmi tváře, pravačkou přejede krátké hnědé vlasy a potom si protáhne všech deset prstů s hlasitým loupnutím. Cestující u okna se zadívá na jeho černé prsteny, sedm černých kroužků – čtyři na levé ruce, tři na pravé. Kovově se lesknou.
„Kdybyste věděl, co dělám já, vůbec byste se se mnou nebavil,“ usměje se chlápek blíže k uličce.
Druhý muž stočí tvář zpátky k oknu a pohlédne dolů na nejasnou šeď obřího velkoměsta. Přistávací modul již klesá dobrých deset minut rychlostí téměř sedmi set kilometrů v hodině, přesto až v tuto chvíli protrhává hradbu černých mraků a umožní tak pasažérům nahlédnout na největší průmyslové ghetto na světě z pěkného ptačího pohledu.
„Jsem řezník,“ odpoví nakonec muž o okénka a zavrtí se na pohodlné polstrované sedačce.
„Řezník?“ V hlase cestujícího na vedlejším sedadle je znát překvapení.
„Myslíte si, že řezník nemá právo najít si na Měsíci nový domov?“
„Takhle jsem to ne…“ řekne rychle muž u uličky, je ale umlčen zvednutou rukou.
„Já vím. Prostě mne celý život nebaví sekat maso a ptát se: ‚Můžu nechat o pět deka víc? Kterou kotletku si přejete? Tenhle kousek je moc dobrý, pěkné maso…‘ “
Chvíli je ticho přerušované pouze hovorem ostatních dvanácti pasažérů a vrněním motorů pod křídly přistávacího letounu.
„Nikdy bych si nemyslel, že se mi naskytne nová šance. Žiju támhle, víte?“ řekne řezník a ukáže prstem na rozsáhlé ghetto na pobřeží oceánu. „Když před pěti lety ohlásili, že jsme zřídili kolonii na Měsíci a že jsou tam potřeba lidé, ihned jsem se s manželkou přihlásil. V rámci osídlovací politiky jsme museli pět let čekat, než byl náš profil uznán za vyhovující…“
Řezník zmlkne a otočí se zpátky k cestujícímu na vedlejším sedadle.
„Chápu,“ přikývne muž s černými prsteny.

Vkrádá se do dveří, tiše se plíží prázdnou chodbou blíž k poslední kanceláři. Nikdo nikde není. Zbraň v pevné ruce, černý válec našroubovaný na hlavni výkonné automatické pistole se zlověstně leskne odrazy stropních světel. Jedny, dvoje, troje prosklené dveře vedoucí do prázdných kanceláří.
Není nic jednoduššího.
Výcvik.
Smích.


„Jak mohl uprchnout?“
„Prostě jen zrušil naši dohodu.“
Hlava s krátkými šedými vlasy se zavrtí v odmítavém gestu. „Je to přece…náš muž,“ namítne, ačkoliv ihned ví, že bude právě tímto argumentem setřen.
„Patnáct let je patnáct let, pane,“ odpoví druhý muž, nesrovnatelně mladší a štíhlejší voják v khaki uniformě. Stojí stejně jako vyšší důstojník u okna a sleduje poušť. Hlavou se mu honí nejen myšlenky na probíhající operaci Tau, hlavně ale na výsledky jeho nových vojáků při cvičení u nedalekého skalního masivu. Z prvního ostrého cvičení byl odvolán a helikoptéra, která pro něj byla poslána, ho během několika desítek minut dopravila sem, na velitelství.
„Patnáct let…“ zašeptá šedovlasý voják. Rukávy vojenské košile má znovu vyhrnuty až nad lokty, zjizvená předloktí složená na prsou. Ještě stále bystré oči sledují jednotvárnou krásu pouště, na čele naskakují hluboké vrásky přemýšlení.
„Kontaktoval vás, poručíku?“ zeptá se najednou a ruce spustí volně podél těla. Ostrý pohled zapíchne do nehybné tváře vpravo od něj.
„Kontaktoval Omegu, pane.“
Lampasák s výložkami plukovníka si promne krátké vlasy. „A co nejbližší…jednotky?“
„Ró a Ksí byly v té době mimo kolonii,“ odpoví rychle poručík. „Kontaktovali jsme okamžitě Lambdu a Pí, aby jej zachytili a pokud možno zastavili. Výsledek znáte.“
Na plukovníkově tváři zahraje úsměv plný znechucení.
„Takže zbývá jen Tau,“ řekne místo poručíka a otočí se k mladšímu důstojníkovi zády.
„Zbývá jen Tau,“ potvrdí poručík a oddychne si. Ještě že se úkolu nebude muset zhostit on sám, nejraději by byl na místě s novou jednotkou několik desítek kilometrů odsud.
„Poručíku?“ otočí se najednou plukovník.
„Pane?“
Plukovník se usměje. „Máte již vybraného náhradníka na jeho místo?“
Poručík pokrčí rameny. „Počkáme na výsledky těch nových.“
„Berete doufám v potaz, že je to Psí?“
„Ano, pane.“
„Tak ať je to muž…“
„Jistě, pane.“

„Vlastizrada, vojáku, to je trest smrti.“
„Ruším dohodu.“


„Budete chtít cukr, pane?“ zeptá se mladá štíhlá brunetka.
„Ne, díky,“ odpoví a protočí si čtyři černé prsteny na levé ruce.
„To já si vždycky kávu osladím o trochu víc,“ pousměje se servírka a položí na stůl tácek s šálkem teplé černé kávy. Zároveň vytáhne odněkud zpoza pasu jednoduchý bloček a tužku. Rychlým přesným pohybem udělá na čirém papíře úzkou čárku, papír vytrhne a založí pod popelník, aby na něj zákazník dobře viděl. Potom blok i s tužkou schová v pouzdře za pasem a nezapomene se na svého zákazníka mile usmát.
Muž se však odměřeně dívá na šálek s kávou a je vidět, že přemýšlí.
Servírka se taktně vzdálí za bar, odkud vyhlíží dalšího zákazníka. Dnes jich moc nemá a bude ráda, když si tenhle zvláštní chlapík dá ještě aspoň jednu kávu. Mnoho lidí nemá od vlády povolení k letům na Měsíc nebo zpět, takže její kavárna poblíž spaceportu za den příliš návštěvníků nemá. Přestože – anebo právě protože – je jedinou kavárnou, která získala povolení k provozu de facto v areálu spaceportu, má i přes menší počet zákazníků celkem slušné zisky. Proto si zvykla servírka pracovat na dlouhé směny a během nich si všímat zákazníků. A když jí dnes zavolali, že by měla být na svém místě, protože její kolegyně náhle onemocněla, okamžitě nastartovala vůz a přijela do práce.
Samozřejmě…práce je pro ni důležitá…
…stejně jako pro něj. Sedí, hlavu v dlaních a uvažuje. Poslední dva dny nezamhouřil oka, víčka se mu chvějí a svaly na nohou pálí celodenní činností. Přesto si nesmí dovolit polevit v pozornosti. Ač má hlavu schovanou v dlaních, moc dobře ví, že servírka na něj upírá pohled, jakoby ho nabádala, aby si objednal něco dalšího.
Ví, že den za jeho zády, schován za průhlednými okny kavárny, se chýlí ke konci a stejně tak se blíží okamžik, kdy bude muset zapomenout na to, co se stalo.
Co se vlastně stalo?

Brunetka v černých šatech servírky se znovu mile usměje a otočí se k odchodu.
„Dejte si něco na mě,“ řekne najednou neznámý a promne si viditelně unavené oči.
„Děkuju,“ zašeptá štíhlá servírka a dlouhými kroky dojde ke kávovaru, kde chvíli počká, než se ohřeje voda. Poté sáhne do ledničky pro malé kalíšky s mlékem a nezapomene sáhnout po třech sáčcích s cukrem. Vezme do ruky šálek s vroucím nápojem a odejde ke stolku s neznámým zákazníkem. Ten si opírá hlavu do dlaní, jakmile si ale servírka přisedne, spustí dlaně na stůl a dlouho se na brunetku zadívá.
„Jak se jmenujete?“ zeptá se jí a sáhne po svém šálku. Obličej tak skryje před jejím zvědavým pohledem.

„Není nic jednoduššího. Bude tam sám. Sedět. Za stolem. Tichý výstřel a potom pryč.“

„Tereza.“
„Tereza…“ zašeptá.
„A vy?“

„Obyčejná mise. Obyčejný úkol. Jsi trénovaný. Žádná včela z dálky, nic, potřebujeme odstrašit…“

„Petr.“

Marně si vzpomíná, kdy naposledy viděl psí známky.
Psí…


„Byl jste na Měsíci?“
Přikývne hlavou.

Rychlý útěk. Telefon. Ruším dohodu.

„Práce?“
Po delším zaváhání přikývne hlavou.

„Nikdy nebudeš v kontaktu s ostatními. Stejně jako ty, i oni, tví kamarádi z přijímače, prošli plastikami. Nikdy je už neuvidíš.“

„Vláda vám dala povolení?“
Jeho oči těkají sem a tam.

Přijímač. Výcvik.
Pouze jedna žena. Vysoká, štíhlá. Pevné ruce. Pevná chůze.


„Ano,“ hlesne nakonec a jeho oči se s nejasným světlem zaboří do jejích. „Prosím tě, nemáš tu cigarety?“
„Ale jistě,“ odpoví a zvedá se.
Jeho oči ji rychle zhodnotí. Štíhlá, vysoká, ruce…pevné ruce. Chůze.

Jejich známky mluví za vše. Lambda a Pí, oba krátce po sobě. Jeden ho zastavil…
…zastavil ho? Měl popis…
Jejich těla pohodí před Velitelstvím vesmírných kolonií.


Bože! Ta chůze. To tělo.
Blesková reakce.
Potichu se zvedne, chytí lžičku a tichými kroky zamíří k baru.
Kdo? Přemýšlej. Alfa až Epsilon jsou Evropané a Asiaté. Pí, Lambda jsou mimo. Ró, Ksí…možná, ale možná jako ty…jsou to cestovatelé. Bože…

„Jak se jmenujete?“
„Tereza…a vy?“
„Petr.“


Petr…Psí…
Tereza…


Tau sáhne do regálu pro krabičku cigaret.
Ví.
Za balíčkem.
Musí jednat rychle.
„Tau!“
Blesková reakce. Neví, kde je. Hlavně neprozradit zbraň.
„Psí…“ odpoví a otočí se, v ruce krabičku cigaret. On je neozbrojen…aha, jasně, detektory.
„Proč jsi to udělal?“ zeptá se Tau a na očích se jí mihne světélko poznání. Přijímač…poručík Sender….
Neodpoví.
Jako dva kohouti. Jako dva středověcí rytíři v souboji na ostří meče. Stojí proti sobě a zvažují šance. Dva vojáci, kteří byli vycvičení k zabíjení.
„Proč?“ ptá se a hledá cestu, jak ho zabít.
„Nevím,“ odpovídá a schovává lžičku v dlani.
„Je to paradox, že?“ směje se Tau, ačkoliv očima těká ze strany na stranu.
„Paradox,“ přikývne Psí.
Oba čekají, kdo začne. Oba ale byli vycvičeni k tomu, aby nedělali chyby – a začít souboj je velká chyba.
„Mám nápad,“ řekne Psí. „Necháme toho, ty mě necháš jít a zapomeneme na to, že jsme se kdy potkali.“
„Moc dobře víš, že to nejde. Jeden z nás dvou zemře…“ On je unavený, nespal, šli po něm dva vojáci.
„Někdo zemře…“ přikývne Psí. Ona má navrch. Je mrštná, má pevné ruce a hlavně má dostatek energie k dlouhému zápasu.
Chybovat je lidské. Chyba se může vyplatit, pokud si tvůj soupeř myslí, že má navrch.
Úkrok stranou. Lžička v dlani.
Rychlý nápřah, prsty pravé ruky svírají kovový kousek příboru, svaly na rukou se napnou.
Tau stačí jen nastavit dlaně. Očekává nůž, ale do svalů na předloktí jí narazí jen obyčejná lžička.
Jeden, dva rychlé kroky, dlaně v pěst. Černé prsteny.
Nebojí se dát dvě rychlé rány do tváře, riskuje a moc dobře to ví, ale černé prsteny splní svou úlohu. Jsou z kamenů, pevné jako žula a odolné stejně jako kov, naráží do její hlavy.
Tau nestačí zareagovat. Hlava jí pukne jako zralý meloun, z nosu a rozseklých rtů se spustí krev.
Další rychlý úkrok. Psí ví, že jeho protivník prošel stejným výcvikem, jako on. Bolest rychle odezní, proto rychlé skrčení a krok na stranu, ruce se vymrští proti jejímu krku, obtočí ho stejně pevně, jako anakonda škrtí svou kořist, unavené ale stále pevné svaly se napnou.
Tau může jen zkusit zaútočit spodem. Loktem do břicha, v případě úspěchu do žeber nebo snad i trojúhelníku.
Ale kdysi zrzavá Tau již ví, že prohrála. Psí, stejně jako ona, umí vzdorovat bolesti – a tak její pokusy o útok slábnou.

Její tělo nechá ležet za barem.
Pistoli si přivlastní, stejně tak i krabici zásobníků.
Je na čase odejít a pokusit se kontaktovat svého chirurga. Je potřeba změnit obličej.
A poté…snad nový domov na Měsíci…
…on ale ví, že po něm půjdou, dokud ho nenajdou.
Už ale není cesty zpět.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 37 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 202 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 chris ONNE 05.11.2010, 0:05:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: chris ONNE ze dne 04.11.2010, 23:44:32

   Ano, i mojí maličkost napadlo, jak to bude s čerstvostí masa. A představa, že na Měsíci bude kravím, prasečák, slepičárna,… je opravdu zajímavá! ;-))
A klidně můžeme pokračovat dál! Co takové květiny, hmyz, ovoce, zelenina… ??? Všechno se to bude pěstovat tam, nebo jak to bude?? To jsou zase otázky před spaním… už se vidím, jak nad tím přemýšlím do dvou hodin ráno… ;-///

A ohledně těch řezníků, já jsem zase pro ně taková zhouba, či snad soumrak. Takže, ještě že tě mají! ;-))
 ze dne 05.11.2010, 0:38:44  
   m2m: pardon: Z Heinleinova románu. Už taky blbnu ·.)
 ze dne 05.11.2010, 0:34:31  
   m2m: Vycházel jsem z Heinleinovy povídky "Mezi planetami", kde Heinlein popisuje obrovské podzemní pěstírny čehokoliv, kdy menší měsíční gravitace usnadňuje růst (a nějak i zkvalitňuje), takže v podzemních velkochovech se chová hospodářský dobytek, atd.
Mars se dá (teoreticky) dobře terraformovat, Měsíc ne, a tak třeba v povídce ZSZ popisuju kupole na ochranu vnitřní atmosféry, atd.
Což ti odpovídá na ten zbytek (hmyz, květiny, atd.) - všechno jde, jen to musí bejt pod kopulí, kdežto hospodářské plodiny a zvěř se musí chovat v podzemních... "pěstírnách".
 chris ONNE 04.11.2010, 23:44:32 Odpovědět 
   Zdravím!

Škoda že nevím, jaké bylo zadání. Nemohu proto přesně soudit, ale to je vlastně jedno. Možná je to někde v komentech níže, ale přiznávám se, nechce se mi je číst! ;-//

Povídka se mi četla docela dobře, ale zdá se mi, že nebyla tak “naléhavá“, jako tvé předešlé kousky. S písmenky to umíš, ale nemohu si pomoci, ten začátek bych malinko zkrátil.

Co mě tak trochu překvapilo (a zároveň i donutilo k zamyšlení), tak byla profese řezník. Osobně si myslím, že některé profese v budoucnu zaniknou (a jiné zase vzniknou, normálka) a řezník bude mezi nimi. Čert ví, čím se to budeme živit, ale představa řezníka na kolonii na Měsíci ve mně vyvolává úsměv. Ale třeba se pletu, takže až se bude osídlovat náš souputník a já narazím na inzerát: Hledá se řezník, místo pracoviště Měsíc,…, tak ti dám stoprocentně zapravdu… ;-))

Jinak nemám žádné jiné připomínky, což už začíná být nudné a pro tvojí tvorbu tak nějak charakteristické… Opět se mi to líbilo!

Hezký zbytek těch posledních pár minut dneška a ať múzy slouží nadále!

Chris
 ze dne 04.11.2010, 23:52:44  
   m2m: Jo a málem bych zapomněl.
Kolonie na Měsíci samozřejmě bude chovat vlastní zvířectvo, dovážet to ze Země by byl nesmysl, že?
·.)

Speciálně upravené podzemní (tedy podměsíční) velkochovy ·.)
 ze dne 04.11.2010, 23:51:17  
   m2m: Ahoj.

Zadání bylo takové, aby se v textu objevilo následující:

"pan Tau", "na ostří meče" (případně "naostři meče"), "být jako kaskadér", "můžu nechat o pět deka víc", "přistání, kapitáne!" (případně "při stání, kapitáne!"), "kávu si osladím o trochu víc", "cože? je živý? tak to je konec"

Proto tam zůstal řezník.

A zcela očividně se text odehrává v blízké budoucnosti, kdy řezníky v tescu budeme pořád potřebovat, i když tam máme už samoobslužný pokladny. A malí řazníci určitě nezahynou, protože u nich nakupuju i já.


A já ti, opět jako vždy, díkuju za supr koment!
 Cinka 26.08.2008, 12:12:58 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cinka ze dne 25.08.2008, 14:53:28

   Tak já Ti taky něco pošeptám, jo? Mám to stejně, s těmi obrázky v hlavě (...ee...a taky slyším hlasy... a vidim mrtvý lidi...), akorát to ale neumím tak pěkně zachytit jako Ty.

Nemusíš mi děkovat, já se odhodlám ještě asi k dalšímu počteníčku...

A u toho posledního řádku si nejsem vůbec jistá, jestli děkuješ mně (protože mě samozřejmě nepadá za co) nebo jestli je to jenom takový sentimentální výkřik pro všechny registrované na saspi:)...No.
 ze dne 26.08.2008, 12:50:32  
   m2m: Jo, je to Tobě...
Ale pšššššt!
 Cinka 25.08.2008, 14:53:28 Odpovědět 
   Abych se přiznala (u čehož se kaju...ale hodlám to napravit alespoň dneska), trpím trochu lenností pročítat delší prózy tady na saspi, ale odhodlala jsem se právě k tomuhle dílku a musím říct, že nelituju.
Scifi příliš neholduju, ale tohle bylo poutavé čtení. Především jsem si to celou dobu představovala jako film, pěkně záběr po záběru. Je to tajemné a hlavně čtivé, zvláštní.
Líbilo se mi to, proto dávám za jedna.
 ze dne 25.08.2008, 19:56:11  
   m2m: Pšššt! Řeknu Ti tajemství, ale nikomu ani muk...

Já tak vlastně píšu. Mám v hlavě vždycky obrázky a ty se snažím slovy popsat. Kromě jistých výjimek, mno.

Já Ti vlastně musím poděkovat, že ses k tomu odhodlala, že jo?
Tak děkuju moc!

A vlastně děkuju za všechno, tady... No.
 Lakejja 25.09.2007, 13:05:21 Odpovědět 
   Já si na zadání WS matně vzpoměla..sem tam jen tak nakouknu, že bych třeba jednou něco zkusila..ale když čtu toto...ne..budu jen dál číst zadání a s depkou sledovat podobné mistry m2m ražení %)
Je to super...a možná by se v tom dalo najít ještě o něco víc v symbolech..psychologové označují "náš vnitřní svět" písmenem psí...protože psýché...a fí, jako fýzis...upraveno by se to dalobrát i jako Tau..protože tělo..a máme tu dva protiklady...dvě rádoby neslučitelné jednotky..jedna od druhé tak cizí, přesto stejní něčím vyšším (tady dáno výcvikem..u nás životem) Vím, které slova a věty byla zadána a proto jen zíííráááám...jak je to tady dokonale zakomponované..myšlenka sdělení, které z toho krásně pramení je fakt super.
Jo...už jsem si vzpoměla na výtku, kterou jsem v průběhu čtení zapoměla...možné je tu moc trpného rodu...tímse drasticky zvyšuje počet "se" takže místo, aby trpnost byla ozvláštněním klasického rodu, je tomutady naopak...na konci to vidět není, ale na tom začátku mi to trochu bylo do očí..čtenář by byl tak doslova sežrán..pohlcen o něco dříve %) Ale to je jen muj názor, který nijak neubírá na čtivosti a na ničem dalším :) takže....nic lepšího než za jedna dát nelze..takže se hooolt musíš spokojit s jednušou :)
 ze dne 25.09.2007, 13:41:36  
   m2m: A já jen zírám... To jsem ani nevěděl °.°
Psí a fí...fakt na to jen koukám s otevřenou pusou...

A děkuju za tu chválu, komentář i známku, koneckonců jsem nikdy nečekal, že by tahle blbinka ve WSku mohla nějak uspět...
Takže s jednodušou se ihned zkamarádím, děkuju :-)
 Alyssa 14.08.2007, 23:11:01 Odpovědět 
   Tak tohle se mi líbí opravdu moc, nevím, co víc dodat...1 :o)
 ze dne 14.08.2007, 23:11:58  
   m2m: A co mám dodat já?
Snad jen milionkrát obemleté a nikdy nevyčnívající "díky" - přesto Ti vážně moc děkuju...
 Adrastea 10.08.2007, 13:41:45 Odpovědět 
   Ws moc nesleduju, takže nevím, jaká slova byla zadána. U jiných povídek bych to možná poznala z kontextu, ale jelikož je tato povídka hladká jak mramorová deska a nikde nic nepřečnívá, jsem ztracena. :)
 ze dne 10.08.2007, 22:57:14  
   m2m: Heh *červenolící se smajlík*

Děkuji *zrudlý smajlík*

'-.-'
 ze dne 10.08.2007, 22:56:14  
   Adrastea: Utrpění? Ale kdeže... S Tebou se komentářuje dobře. :)
A rádo se stalo. :)
 ze dne 10.08.2007, 22:37:00  
   m2m: Chicht, zpatlal jsem, co se dalo...a určitě jsi některé patlaniny poznala, že tam moc nesedí (viz. řezník a kafe).
Ale jsem rád, že jsi ztracena...
...a já se ztrácím také, tak mizím.
Díky za trpělivost, kterou se mnou máš...určitě je to utrpení číst tyhle komentáře...
Díky moc za všechno... ;-)
 BaD 17.07.2007, 17:09:30 Odpovědět 
   Jen krátce: Tak tohle se mi líbilo. Zatímco u ostattních příspěvků WS byla povinná slova natvrdo vložená, tady plynula lehce a nenuceně až trochu na tu kávu. Ale tohle dobrý.
Námět byl taky v pořádku, jen mám pocit, že si se nemohl rozhodnout jak začít, ale pak už příběh odsýpal naprosto volně a přímočaře.
Jen nevím jestli je to netradiční, ale určitě pěkný...
 ze dne 18.07.2007, 0:25:33  
   m2m: Netradiční to asi není, pro mě to bylo ale netradiční tím, že jsem musel vkládat povinné fráze. A to kafe bylo děsný. Fráze nešlo měnit...a proto...i mně to zní divně. Ale nejhorší byl řezník :-)

Jinak nevím, co je s mými začátky...jsou - troufám si tvrdit - obdobné u každého dílka. Totiž aby na chvíli působily zmateně a ke konci dávaly smysl ;-)
 Arvinej 15.07.2007, 19:39:51 Odpovědět 
   ,myslím že se ti to povedlo. je to napsané takovým tím pravým scifistickým stylem, který mám rád. jsou tam všechny povinné fráze, i když zpřeházené. taky mě zaujal nápad s označením pomocí řeckých písmen. zezačátku by to možná chtělo ještě vylepšit, protože člověk tam prostě nestíhá, co, jak, kdy, kde, proč - řekne si že tohle dílko bude muset brát jako takovou tu šílenost známou třeba od jodida, ale když se potom dostane ke scéně psí vs. tau pomalu začne všechno chápat :-)
hezké, povedené, šílené, skvěle napsané, snad jen za ten mírně chaotický začátek 1-
 ze dne 15.07.2007, 19:58:35  
   m2m: Děkuji za hezký komentář. Opravdu moc děkuju.
S tím úvodem...no já jsem prostě takový, kdyby sis ode mne přečetl víc věcí, nejspíš bys napsal do komentářů totéž. Nechci čtenáři nikdy přesně říct, co se stalo, to opravdu ne, když už to někdo čte, ať má přitom volnost přemýšlet ;-)
Vždycky mi jde o to, aby teprve ke konci dílka bylo poznat, proč se postavy vlastně tak chovají ;-)

Děkuji mnohokráte za krásný komentář.
 Šíma 05.07.2007, 11:25:09 Odpovědět 
   Dobré!!! Ještě jsem nepsal povídku s nějakými povinnými frázemi! :-) Bavil jsem se! Usmíval a četl, dokud nebyl konec! Za jedna!
 ze dne 05.07.2007, 11:50:03  
   m2m: Děkuji :-)
Já také ještě do té doby nepsal povídku s povinnými nesmysly :-D
Díky mockrát za všechno ;-)
 m2m 19.06.2007, 18:24:45 Odpovědět 
   Děkuji všem...oči se mi lesknou :-)))
 Tomáš P. 15.06.2007, 18:56:42 Odpovědět 
   Klobouk dolů.
Velmi mě překvapilo to, jak nenápadně jsi dokázal do textu zakomponovat všechny ty povinné "nesmysly". Nevědět to, člověk by si jich vůbec nevšiml.
Netradiční to sice není, ale já mám (samozřejmě dobré) sci-fi rád veškeré. A tohle dobré skutečně je.
 ze dne 16.06.2007, 0:58:07  
   m2m: Ou, děkuji moc. Opravdu si toho cením.
Nejhorší byl Pan Tau, ostatní se celkem až na řezníka nabízelo. Ale vážně moc moc děkuji. Třeba mě Tvůj komentář dokope k psaní klasičtějšího sci-fi, které mám také tolik rád.
Ještě jednou díky moc, takovýhle komentář dokáže potěšit asi nejvíc :-)
 Samareth 02.06.2007, 19:42:07 Odpovědět 
   vždy když vidím takto dlouhá díla tak raději přecházím k jiným páč nemývám moc času, ale když jsem u toho viděl tvé jméno tak šlo vše stranou. Přečetl jsem to jedním dechem a líbilo se. Sdělovací hodnotu to má a věřím, že člověka to baví, rozhodně mě, takovýhle žánr mám rád a rozhodně se k tomu zase někdy vrátím...
 ze dne 02.06.2007, 21:02:26  
   m2m: Děkuju moc :-) Jsem rád, že "tradiční" sci-fi se dá číst, že pobaví i náročnějšího čtenáře. Díky moc za komentář.
 amazonit 31.05.2007, 5:48:09 Odpovědět 
   taky bych řekla, že anotace o nepovedenosti není na místě..je to čtivé, poutavé, takové zvláštně protemnělé, ne úplně ,,odhalené", což dává čtenáři volnost....
 ze dne 31.05.2007, 8:14:18  
   m2m: Takový komentář po ránu moc potěší. Prostě z tohohle dílka nemám dobrý pocit...i když teď už ano :-) Moc děkuju a červenám se.
 Ted 30.05.2007, 19:54:18 Odpovědět 
   Původně jsem chtěl napsat jen "1" ale musí to mít víc jak tři znaky takže...tohle stačí...
1
 ze dne 30.05.2007, 19:56:41  
   m2m: Stačí...a moc. Opravdu děkuju...červenám se :-))
 Nameless 30.05.2007, 18:43:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nameless ze dne 30.05.2007, 18:17:25

   Věř mi, že to sdělující hodnotu má, rozhodně to ani náhodou nepatří k těm věcem, co přečteš a pak na ně hned zapomeneš :)
 ze dne 30.05.2007, 19:27:34  
   m2m: Má...trochu...ale hlavní je tu samozřejmě stránka zábavy. Jestli to člověka baví nebo ne...v mém případě je to trochu netradiční...a možná proto se mi tenhle WS celkem zamlouvá :-)
 Nameless 30.05.2007, 18:17:25 Odpovědět 
   Tohle dílko se ti povedlo, nemáš důvod nemít z něj dobrý pocit.
Za sebe říkám líbí se a dávám 1, doufám, že to ve WS uspěje :)
 ze dne 30.05.2007, 18:31:33  
   m2m: Jéé, děkuju. Ale určitě je z něj cítit, že nepatří k těm...dejme tomu...povedenějším. Nemá vlastně tak typickou sdělující hodnotu...ale moc děkuju :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Deratizér - Čas...
Seraph
Večerní lokálko...
Michel Schultze
...dokonalá
Bruce_Crain
obr
obr obr obr
obr

62 kilo oceánů
kafetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr