obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390219 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Oslňující úspěch lidstva ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tradičně netradiční Sci-fi
 redaktor čuk publikováno: 02.06.2007, 11:33  
Příspěvek do WS splňující jeho podmínky. Doufám, že bude přijmuta kombinace čirého výmyslu, vtipné parodie, avšak i pseudovědecká preciznost vědecké prognostiky (myslím si, že zde naznačené sci-fi by se nakonec někdy mohlo i uskutečnit, teda některé jeho části) Omlouvám se za mnohdy složité teoretizování, kterým chci čtenáře poněkud ošálit)
 

Dne 31. května roku 2030 zavládlo v Centrálním světovém středisku pro styk s vesmírem (CSSSV) obrovské zděšení. Vědci pobíhali po místnosti plné nejroztodivnějších přístrojů jako mravenci v rozhrábnutém mraveništi, bzučeli jako včely v přeplněném úlu. Zdrojem vzruchu byl rtuťovitý doktor věd To Torben, který právě zachytil zprávu odkudsi z vesmírných dálek. Ale nejenom že ji zachytil, jemu se podařilo, ó ta hrůza! text zprávy přečíst, a co víc! i její smysl rozšifrovat. Nyní třesoucími prsty a krhavýma modrýma očima prohlíží složitý dalekolovný receptor, zda není někde nějaká závada, neřku-li nejedná-li se o trapný pokus jeho kolegů vtipkovat na jeho účet. Všechno bylo v pořádku. Zpráva nebyla vtipem. Bohudík. Ne, spíše: bohužel.
To Torben si drbal hlavu a třel čelo, dokonce udělal kouzelný čarující pohyb jako tajemný pan Tau, ovšem Torbenova snaha zmizet po tausku vyšla naprázdno. Setřel si jen kapičky potu z plešky. Ani text zprávy nezmizel. Naopak důrazně se dožadoval pochopení.
Z vesmíru odeslaná zpráva vystupovala z obrazovky a vyplňovala celý prostor pozorovacího stanoviště CSSSV, tak mocně působila svou magickou silou. Podobna fascinující fatamorgáně nejen lákala, ale i opájela rozum i srdce všech přítomných vědců, a to téměř hmatatelně!
Zpráva zněla takto:
„Lidé, vaše drzost a samozřejmost, s jakou k nám posíláte duše vašich mrtvých, již způsobila, že pohár naší vesmírné trpělivosti přetekl. Kompetentní příslušné enklávy jsou již zaplněny a vy se čím dál tím víc snažíte zamořit celé stávající nekonečno. Ponechte si na Zemi své duše, stejně tak jako si ponecháváte mrtvá těla, jimž prokazujete nepřiměřenou úctu. Duše si opravdu nezaslouží, aby byly vámi opomíjeny, nezbavujte se jich.“
Poněkud paranoidní vyzáblý a žlučovitý ředitel Tlam Krait už dávno dobroukal svůj oblíbený šlágr z dětství: „Kávu si osladím o trochu víc“, přestal sladit a a nervózně míchat lžičkou, věda, že i dalších pět porcí cukru navíc by neodstranilo hořkost nápoje. Příliš byl znechucen vyvstalým problémem, byť si jeho dosah dosud plně neuvědomil! Lžička cinkla o podlahu zrovna v místě, kde končil tlustý pešan, Tlam si trochu pobryndal košili, zažbrblal, sluchátko telefonu mu vypadlo z kostnaté ruky. Postupně mu docházelo, že se musí ujmout velení. Ze své přepychové kanceláře vyšel krokem ze spánku probuzeného lva a vstoupil do místnosti plné rotujících, hlavou pokyvujících a rukama lomících vědců. Ještě udiveněji než jeho podřízení zíral na obrazovku, na které fosforeskovalo ono podivné sdělení. Vykřikl zděšeně:
„To Torbene, jak jste mohl?!“
„To já ne, to oni, šéfe!“
„Kdo oni? Bůh?“
„Bůh by se takhle nevyjadřoval.“
Vousatý křestaň Ji Schrog se začal modlit:
„Bože, ďábel Tě přemohl a teď odmítá otevřít bránu nebeskou. Petře, Petře, jak jsi nám to mohl udělat?“
Ateista Pep Cris propadl trojčení a nepřestal si čechrat černé kudrny nad růžolícím obličejem:
„Vidíš? Není nebe, není peklo, existuje jen ono tam.“
„Kde tam, Pepe?“
„To kdybychom věděli, milý Ji,“ ušklíbl se ateista.
Ředitel zkusmo zabreptal, načež vykřikl ještě silněji a zděšeněji než jindy:
„To Torbene, jste zodpovědný za rozboření vžitých představ o vesmíru!“
Toto zvolání a ještě k tomu osočení bylo vrcholně nespravedlivé. Tlam Krait neměl ve zvyku brát si servítky, ani když jedl nebo pil a servítky bývaly na stolech zadarmo.
Všichni vědci se alibisticky stáhli ke svým stolům, kde se jali skrývat za počítače, a hrdinný doktor Torben zůstal sám a opuštěn u obrazovky minitorující vesmírné sdělení.
Ředitel Krait se utvrdil ve své povýšené rozhodnosti, že všechno způsobil jen Torben, ten, že je příčinou poplachu. Musí napravit, co způsobil, ten jeden!
A vydal příkazy.
Torbenovi oblečenému ve slušivém kosmonautickém obleku byla během několika desítek minut přistavena speciální raketa, kterou měl letět po směru signálů a identifikovat toho drzého mluvčího. Odstartovat raketu se podařilo bez problémů, let byl poklidný, vše dle principů a postupů v dříve napsané sci-fi literatuře nebo v nejpřísněji utajovaných vojenských materiálech. Snad jen je možno doplnit, že jako zdroj energie používala jednomístná vesmírná raketa (termínus technicus: letědlo) kosmické záření a zabezpečení kyslíkem bylo rovněž dostatečné (systém kapalného kyslíku s transformery měnícími vodu a oxid uhličitý zpět na původní dýchací médium). Po velmi dlouhé době urazila Torbenova raketa velmi dlouhou dráhu a dostala se do dosud nezmapovaných končin (přesné údaje nelze ovšem uvést). Tu se na palubní obrazovce objevila slova, psaná písmem, které už Torben znal.
„Už dál ani o krok do mé oblasti, ty červe, hovádko boží, zplozenče pekelníkův.“
Torben si odfoukl a zaprosil:
„Ukažte mi, prosím, alespoň několik duší, ať uvidím jak vypadají.“
Obrazovka promluvila v souhlasném smířlivém tónu:
„Ukáži.“.
Ukázali. Jenže To Torbenovi se dojetím zamlžily brýle a při pokusu o vyčištění mu spadly do spodku skafandru. Navzdory ošívavému lovnému hledání nebyly nalezeny, takže Torben neuviděl nic, dokonce ba pranic.
Opět obrazovka promluvila, tentokrát velmi důrazně:
„Otoč ten krám a padej domů!“
Kapitán rakety doktor Torben otočil a padal domů. Nemusel se ani rozmýšlet, tlak kosmických paprsků nedovolil jinou dráhu letu. Vesmírný tajemný hlas byl opravdu mocný! Tlačil Torbenovo letědlo směrem k Zemi neodolatelnou silou. Po cestě se Torbenovi udělalo špatně ze synthetické potravy, takže hladověl, při přistání se proplétal mezi všemi těmi hejblaty na měření atmosféry a na zachycování různých druhů záření, a jako kaskadér se motal nad radarovými a superradarovými věžemi až dosedl se svým strojem na samý konec přistávací dráhy.
K raketě přijela otřískaná sanitka a přepychový vůz ředitele T. Kraita.
Když ředitel uviděl potácejícího se kosmonauta alias Torbena vykřikl až mu hlas přeskočil údivným smutkem:
„Cože, je živý? Tak to je konec, to už hrozbu z vesmíru pod koberec nezameteme“
Kosmonaut Torben zablekotal:
„Při stání mám závratě z hladu, pane řediteli.“
Ředitel mu neočekávaně na místě nabídl svou svačinu: kousek šunky s chlebem.
Torben úpěnlivě zaprosil:
„Ještě! Můžete mi nechat o pět deka víc?“ Tak na tom byl doktor špatně.
Pak se znovu ozvala ona zpropadená obrazovka přijímače v pozorovatelně CSSSV:
„Zpětný let vašeho přítelíčka konající se bez jeho vlivu a řízení vám jistě naznačil, že máme moc zničit vás, neuposlechnete-li našeho příkazu. Děje se jen k vašemu dobru. Seberte proto rozum do hrsti. Dáváme vám jeden váš rok. Potom budeme nuceni lidstvo zničit.“
V názorech vědců, nyní sedících kolem kulatého stolu ve sněmovní místnosti objevovaly se rozdílnosti, padaly návrhy, padali i vědci vysílení mozkovou činnosti, až museli být ošetřováni. Mátořili se prostorem jako chodci přecházející po zebře, na než se řítí plně naložený kamion. Situace byla vyhrocena na ostří nože, ba více: na ostří meče! Začli promlouvat. Nejprve Torben, pak i ostatní. Páté přes deváté.
„My za to nemůžeme, náš nápad to nebyl, že jsme se duší mrtvých tak lehkomyslně zbavovali, jsou přece pokladem lidstva.“
„Ale k výhodám patřilo, že ony nám do ničeho nebyly schopny jakkoli kafrat.“
„Uvolněné duše mezi námi, juj, to by tedy vznikl chaos.“
„Jsou sice neviditelné a nehmotné a kdovíjaké, existují-li vůbec, a jsou schopny prostor přeplnit, heleme se, kdo by tohle byl řekl!“
„Pokud jsme duše dosud neviděli a nezaznamenali, je to svědectví o naší nedokonalosti.“
„Přání mocného vměšovatele musíme splnit.“
„Jak?“
„Úkolem je duše najít a pak je upravit, aby nemohly svévolně odlétnout.“
„Jak se říká: přistříhnout jim křídélka.“
„Jemná úprava pro jejich blaho spočívá i v desaktivaci činnosti duší. Dalo by se říci přímo v zakonzervování. Takto naše božská „nic“, teď již nijak se neprojevující, důstojně uskladníme na co nejmenším prostoru.“
„A neobjevíme-li duše hledáním, budeme nuceni je vytvořit synteticky.“
„Tudy cesta nevede,“ zašeptal již ochraptělý kostlivec ředitel Krait, ale okamžitě se pochlapil. Musí se obecně chovat jako řídící pracovník!
A tak ředitel Tlam Krait vložil odpovědnost za osud zeměkoule do rukou… koho jiného než ToTorbena. Jmenovaný ustanovený do náročné funkce se ihned vrtce a posléze důstojně obklopil týmem vědců všech profesí i národností. Načež založil a uvedl do nejpilnější práce dva mohutné vědecké ústavy: Ústav hledačů duší a Ústav upravovačů a skladovačů duší.
Pak doktor To pronesl památná slova: „Co dnes neznámo, zítra bude poznámo! Máme na to.“
Tato slova později nechyběla v žádné z učebnic a její neznalost otvírala dvířka, kterými zkoušený vypadl na hromadu nezmaturovaných ubožáků.
Nuže k věci! Jaké byly konečné výsledky Ústavu hledačů duší? Ano! Grandiózní! Měli na to!
Doktor Torben teoreticky vyšel z právě objeveného Zero teorému. Ten říká, pro vás nespecialisty laickými slovy následující: nula, (matematický výraz pro nic), není konstantní prázdnotou, nýbrž je strukturována, obsahuje další složky v dynamické proměně pomocí neznámých energetických interakcí. Jak tomu rozumět? Dojde-li v nulovém stavu k výkyvu do oblasti kladných hodnot veličiny a ihned následovně stejně velkému výkyvu do oblasti jejich záporných hodnot, a to téměř nekonečně velkou rychlostí (tzv. superrychlostí), nelze žádnou změnu u nuly pozorovat, původní nula zůstává pro pozorovatele táž. Ve své nejjemnější struktuře není ovšem nula jako nula, nuly se liší velikostí rozkmitů, jejich následností či i jinými parametry a nuancemi. Nepřesně řečeno: každá nula se chová jako nepozorovatelné (téměř nekonečně malé) zvláštní kombinované vlnění, přičemž toto se může realizovat i pomocí nekonečně malých kvant. Pro uvedenou teorii byly nalezeny diferenciální rovnice a odpovídající soubor integrálních rovnic, jejichž výsledkem v okamžiku konvergujícím k nule je nula. Zaveďme pro zjednodušení pojem velikosti blížící se k nule a nazvěme ho supermalý. Na supermalou plochu nebo prostor, (ať už trojrozměrný nebo vícerozměrný), lze pak umístit nekonečný počet strukturovaných nul.
Dál pak promluvili specialisté na problémy mozku svraskalými ústy doktora Čutapsa, mužíka původem z Formósy:
„Nad mozkovou kůrou a pod temenem lebky jsme našli supermalý prázdný prostor. Načež jsme vyvinuli superrychlý přístroj na zkoumání jeho změn. Tím jsme schopni zachytit dynamickou strukturu tohoto supermalého prostoru. Jaké bylo však naše překvapení?“
„Jaké?“ ptá se zastřešovatel výzkumu doktor To Torben vedoucího mozkového vědce. Čutapes po konzultaci s kudrnáčem Pepem Crisem odpovídá:
„Grandiózní! Každý člověk má strukturu tohoto supermalého prostoru jinou! A změny v něm se chovají naprosto odlišně od změn u všech ostatních lidských jedinců.“
„Jakou strukturu?“ ptá se opět vrcholně překvapený Torben.
„Velmi složitou, skládající se z mnoha složek.“
„Jakých?“
„Několik je jich vesmírného původu, jiné vznikly transformací génů, jiné jejich převodem do imaginární podoby, jiné iracionalizací všech projevů člověka.“
Torben je fascinován a žadá obrazové vysvětlení. Nejinak se chová ředitel Tlam Krait. Slovo dostává doktor Brain, který odpovídá romantickým sametově zpívajícím hlasem :
„Je to nekonečně supermalý „obláček“ ve kterém se superrychlostí supermelou supermalé entity.“
„Ha!“ vykřikl Torben. „Našli jsme prostorově supermalou a obsahově supervelkou informaci, specificky rozdílnou u každého člověka. Ano, v tom je uložen kořenný paradox.“
A Tlam Krait položil řečnickou otázku a vzápětí si na ni odpověděl:
„Co to jest toto?Toto jest lidská duše!“
A ředitel Krait, získaje opět rovnováhu, svou autoritou nález duše potvrdil, mimo jiné i bušením do stolu, a opakoval, že to skutečně objevili opravdovou duši, lidskou duši, a dodal: „Heuréka!“
Návazné a úmorné práce byly provedeny v Ústavu upravovačů a skladovačů duší pod vedením profesora Kočkočuta, jehož opičí postava byla nepřehlédnutelná.
Každý jistě uhádne, čeho bylo dosaženo!
Je zcela logické, že supermalé duše proniknou jakoukoliv pevnou hmotou. Tedy nemusí unikat z umírajícího dechem či jinudy ústy a podobně, ale bez potíží se jim oddělení od mrtvého těla podaří průchodem skrz lebeční kost. Co je tedy nutno dále učinit? Vésti uvolněné prostorovou cestou!
Poslechněme si část přednášky profesora Kočkočuta:
„Do supermalé duše je nutno vpravit algoritmus pohybové trajektorie, aktivovaný okamžikem klinické smrti.“
Ředitel Tlam Krait nevydrží napětí v sále a skočí přednášejícímu do řeči:
„Kam bude trajektorie pohybu směřovat?“
„Do speciálních skladů, kde hodláme supermalé duše skladovat. Tyto sklady budou supermalé neboť i nekonečné množství supermalých duší bude prostorově supermalé!“ A profesor Kočkočut se podrbal na chlupatých uších.
Posluchači vstávají ze sedadel a tleskají. Doktor Ji Schrog dupe zcela nekřesťansky a mne si radostně dlouhý vous. Po chvíli se však auditorium zamyslí nad technickou stránkou provedení. V tichu, kde by i k zemi padající špendlík zazněl coby zvon, slyšme Kočkočutovo vysvětlení:
„Tento algoritmus dráhy, po četných peripetiích již námi vyvinutý, vpravíme do duše v mozku pouhým přiložením speciálních daleko působících čidel, a to k lebeční kosti. Čidel máme dostatek na to, abychom zvládli u všech občanů tak zvané trajektorování, obdobně jako se děje při masivním očkování obyvatelstva, v našem případě však bezbolestně a bez vpichů. A diskrétně.“
Což se také později stalo, trajektorizace byla provedena u všech lidí zeměkoule, a to velmi úspěšně. Takže po skončení této obří akce již ani jedna duše mrtvého neunikla do vesmíru, nýbrž se stala trvalou osvobozenou součástí lidstva.
Hle, jak jednoduché je vědeckotechnické řešení! Avšak v oblasti etiky tomu byla jiná! Všechy supermalé duše v supermalých skladech bylo nutno registrovat. Avšak i tento problém došel k rozuzlení. Nepředstavujte si však obdobnou registraci, jaká se kdysi dála na náhrobních deskách hřbitovů a v knihách hrobních a záhrobních, nýbrž tato superregistrace se děla na speciálních počítačích, supermalých a neodkodovatelně zakódovaných.
V čem tkví tedy etický problém? V následujícím! Každý člověk má snahu vše pozměňovat a se vším manipulovat, mnohdy ve zlém úmyslu. Zabezpečení supermalých skladů muselo být vysoce sofistikované, tak, aby se zabránilo krádežím duší nebo dokonce upravě jejich vlastnostmi. Hrůza: i případnému kšeftování s nimi!
Zde se rozhořel boj mezi dvěma skupinami vědců.
První pragmatická chtěla geniální či jinak význačné duše ze skladů vyjímat a vsazovat (opět nedestruktivním způsobem) do mozku právě narozených nebo i dospělých lidí. Tak by nastal nevídaný duševním růst lidstva.
V souboji idejí však zvítězila skupina druhá filozofická, podporovaná idealistou, prorocky vypadajícím Ji Schrogem, který její názor formuloval takto:
„Ponechme duším odešlým z těl klid. Recirkulace duší by vedla k pohybu v kruhu a lidský vývoj by ztratil zajímavost a dokonce by se mohl zastavit. Věřme v tvořivou sílu právě narozených čerstvých mozků!“
Doufejme, že toto ušlechtilé rozhodnutí nebude v budoucnosti zvráceno! Jistota je však jistota a tak příznivci nedotknutelnosti duší vedení slavným prvopočátečníkem problémů již zcela plešatým To Torbenem zabezpečili sklady duší autodestrukčním zařízením, ničícím celý supermalý sklad v okamžiku úniku jen jediné duše. Vzhledem, že supersklady byly supermalé, bylo i autodestrukční zařízení supermalé, a tím nenalezitelné, k čemuž přispěl i v tajném Torbenově výzkumném podústavu vyvinutý zneviditelňovač a deidentifikátor.
Nicméně další vývoj se běžel vpřed mílovými kroky! Lidstvo bylo zbaveno závislosti na vesmíru (ve všech oblastech a chcete-li na jakémkoliv bohovi či Bohovi) a to skrz duše, přesněji její neexistenci ve vesmírném prostoru, neb odvod duší mimo Zemi byl zcela nevratně přerušen (představme si vodovodní kohoutek, v kterém uzavřeme ventil!).
A co ještě grandióznějšího! Nuže! Naši vědci pracují na několik set procent výkonu! Zero teorém byl v zrcadlovém provedení aplikován na Nekonečno teorém. Obdobně jako Zero teorém se stal základem k stvoření nicoty jakožto nuly, pak Nekonečno teorém se stal základem k stvoření Nekonečna jakožto ležaté osmičky.
Struktura nuly zbavené vnitřního obsahu, tedy vlastně vrchní slupka, umožnila zvětšování jejího objemu s rostoucí vzdáleností od Země až na velikost nekonečna. Tak byl vytvořen Paralelní Vesmír (dále PV), nazývaný též některými nízkými duchy jako náhradní (NV). Z obav, aby nebyl PV úplně prázdný, rozhodli se vědci použít vesmírné lodě na principu nulové slupky jakožto prostředku pro dopravu čehokoli do Vesmíru. Nejednalo se však o cokoliv. Tímto způsobem, ano mechanizmem řízeného zvětšování, byly do nového vesmíru vneseny superrmalé entity (supermalé prášky) o anorganické struktuře, z nichž v určených vzdálenostech vznikly planety, hvězdy, hvězdokupy, atd, atd, jak to známe z astronomie. Ba i mnohem víc! I div světla a tepla: Slunce. Vše se otáčelo kolem Zeměkoule. I Slunce. Jak by si Galileo nebo Koperník rvali vlasy, kdyby žili! Nemluvě už o plejádě dalších astronomů.
V té době již lidstvo ovládla vědecká elita v čele s již churavějícím Tlamem Krajtem, To Torbenem, Čutapsem, Kočkočutem a několika dříve zmíněnými dalšími, kteří podobnou technikou vytvořili i černé díry. Do nich šupitopresto vyslali politiky, nejen opoziční, ale všechny, působící na nejrozličnějších stupních. Sami se zubem času stali obrýlenými, ohůlkovanými starci nad hrobem, ale naplněnými jistotou, že poklidný osud čeká jejich duši. Dojemný byl šedivý vous Ji Schroga, vrásčitá pleš To Torbena, Tlam Krajt se scvrknul a již si nebroukal písničku o slazení, neboť trpěl cukrovkou. A to zdravotní stav uvedených tří koryfejů vědy byl ještě nejlepší
A na zeměkouli zavládl konečně klid, pokoj a mír, Paralelní Vesmír PV byl rovněž takový. Nebylo třeba do něho vysílat průzkumné sondy a expedice, protože všichni zainteresovaní věděli o co jde. A zestárlí Torben, Tlam Krait, Ji Schrog a Pep Cris i další vědci, doktoři Brain, Čutapes a Kočkočut, hleděli z luxusních penzionů pro důchodce zamřížovaným oknem na umělý kotouč Slunce za dne a na fázemi procházející lidmi stvořený Měsíc za nocí. Pozorovali oblohu, kde se podle nových zákonů pohybovaly planety, slunce a hvězdy, vždy všichni hleděli dojatě a současně všeznale. Velkou pýchou přetékal i vedoucí Tlam Krait, kéž by byl plně zdráv! Obor sci-fi literatury zkomíral a kosmické básnictví se plnilo dojmy podloženými pouze matematickým aparátem.
A odpadla otázka, jak vznikl a odkud se vzal člověk či jak vznikl vesmír. Všechno se přesně vědělo. Paralelní Vesmír se stal obrazem člověka a byl jim řízen, aniž by potřeboval další subjekty, entity či bohy, nezávislé na člověku. Samozřejmě, že k tomu, aby uvedený proces proběhl, bylo zapotřebí vyvinout další teorémy, teorie a techniky, přesahující ovšem již chápání současníka roku 2007. Proto zde nejsou ony zmiňovány.
Tudíž závěrem: lidstvo se přetvořilo ve střed PV, a jeho bydliště - Země- bylo prohlášeno za pevný bod pro planetární i jiné soustavy. Nelze jinak než konstatovat, že ten první vesmír, jehož oprsklého mluvčího jsme poznali, on v roce 2007 tak opěvovaný, zanikl, zbaven přílivu lidských duší.
Poněkud méně přesně avšak účelově lze prohlásit, že byla stvořena záložní kopie vesmíru, a tudíž i sluneční soustavy.
Co říci závěrem?
Ó, jak se ta zpupnost a nadřazenost na obrazovce CSSSV prezentovaných vesmírných hlasů nevyplatila! Stala se pro ně dokonce tragickou.
Jak vidno, lze i bez vesmírných našeptavačů jíti vpřed tvůrčí cestou!


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.06.2007, 22:06:52 Odpovědět 
   Dobrý, a to jsem myslel, že jdou duše do nebe nebo do pekla! :-) A ono ne! Myslím, že je to originální! Že by si někdo stěžoval, že tam má bordel díky přemíry lidských duší? Doufám, že to nebudou číst nějací zatvrzelí věřící (nebudu jmenovat)... Určitě by Tě (a všechny, kteří to četli), poslali tak akorát do pekla... :-)) "A autor chtěl být menší a ještě menší, až se stal trpaslíkem!" Čím více zde na SASPI čtu Vaše dílka, zdá se mi, že se držím při zemi a nenechám vyniknout svého tvůrčího ducha! Jak hluboko jsem klesl! :-) Za jedna!
 ze dne 26.06.2007, 6:08:35  
   čuk: Díky za přečtení a hodnocení.MIniaturizace dělá divy. A já brzy skončím se psaním ,chorobami věku usoužen.O trpaslíkovi jsem četl pěknou povídku: R. Nenadál: Nebaví
 Alyssa 22.06.2007, 13:46:02 Odpovědět 
   Perfektní, čtivé, vtipné, a ta pasáž o nulách a všem tom supermalém a supervelkém mě odrovnala :o))
A moc se mi líbí jména postav i jejich charakteristiky, člověk je úplně vidí před sebou...u mě rozhodně za jedna.
 ze dne 22.06.2007, 13:49:16  
   čuk: Diky za přečtení a hodnocení. Snažil jsem se udělat trochu legrační sci-fi, ale ty úvahy o nule a paralelnách vesmírech mají něco do sebe, ač vypadají řádně ujetě. Při superzmenšování se dějí divy až na to koukají i děvy.
 Tomáš P. 16.06.2007, 19:14:51 Odpovědět 
   Tak tahle povídka mě chytla hned u "krvavě modrých" očí.
Báječná věc, když s v jedný hlavě skloubí schopnost něco takového vymyslet, a pak ještě napsat...
 ze dne 16.06.2007, 21:58:30  
   čuk: Děkuji za komentář, ono se to ale vymejšlelo při psaní. Mám radost, že se ti to líbilo
 čuk 07.06.2007, 20:32:52 Odpovědět 
   Díky za koment a známku, já taky raději čtu básně. Šak já tebe taky.
 Gaxtra 07.06.2007, 19:54:25 Odpovědět 
   Tak když jsem to začala číst, myslela jsem si, že to nedočtu, protože tyto povídky mě moc neberou. Ale chytilo mě to a já to přečetla do konce. Už proto, si zaslouží jedničku =)
 amazonit 05.06.2007, 20:53:41 Odpovědět 
   vždycky se divím, co se dokáže vylíhnout v mozkových závitech mužské rodu - originální, podané velmi důvěryhodně a fundovaně... s mnoha ,,odpornými termity":o))
 ze dne 05.06.2007, 21:48:45  
   čuk: ó, díky. dyk sem taky bejvalej vědátor- alchymista
 Dědek 05.06.2007, 12:51:21 Odpovědět 
   Dobrý, čuku. Stáváš se pravověrným scifistou.
 ze dne 05.06.2007, 20:44:09  
   čuk: Díky. ASle já jsem vážně se tvářící mystifikátor! Ale že na té teorii něco je, viď, Dědku?!
 Robert S. 02.06.2007, 14:23:32 Odpovědět 
   Já to klidně oznámkuji za několik fenomenálních postřehů a způsob, jakým je příspěvek napsán.
 ze dne 05.06.2007, 8:01:24  
   čuk: děkuji za hodnocení a známkování, byl bych rád, kdyby má teorie duše byla přijatelná pro všechny o)
 m2m 02.06.2007, 12:49:22 Odpovědět 
   WS neznámkuji, jen řeknu, mám rád SF s nadhledem, ale aby toho nadhledu nebylo až moc :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Oslíci v černýc...
Jan Urban
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr