obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2916061 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nálet Valentýnek ::

 autor Koste publikováno: 05.06.2007, 23:21  
Každý chce někdy změnit svět. I já jsem chtěl. Ale zda jsem byl úspěšný, nechám posoudit jiné.
 

Opět seděl skrčen v rohu a naslouchal šumu hvězd. Tak rád by rozumněl jejich řeči. Stejně rád by rozumněl těm prázdným pohledům, které tak často míjí. A zítra má přijít Svatý Valentýn. Den, kdy jsou všechny oči po probuzení zality nadějí, z které před spaním nezbyde ani jedna jiskra. Den, běhěm kterého se zvětšuje propast mezi zamilovanými a mezi těmi, kteří ze tmy vzhlížejí ke hvězdám.
David si přál přes tuto propast pověsit lávku. Už jako malý chtěl změnit svět. Dříve doufal, že najde vypínač ke slunci a bude rozsvicet a zhasínat, kdykoliv se mu zachce. Ale teď...stačil by mu jen pouhý úsměv. Úsměv lidí, které míjí každý den.
Sedl ke stolu a začal psát. Že by se mu konečně podařilo přetlumočit hvězdné brepty? Vznikla první básnička. Bylo krásné představit si, že je zamilovaný. Psaní pak šlo lépe od ruky.

,,Můj stín sledoval tvůj.
Tvá tvář míjela mou.
Mé ruce se třásly,
čekaly, až tě obejmou.

Nevím jestli mám plakat
a nebo se mám smát.
Jedno však vím:
Letos budou vločky hřát.

V tvých očích nezhasne
ani jediná hvězda.
Žádný sen bez tebe
už se mi nezdá.

Slyším tvé kroky
a vím kudy jít.
Po boku s tebou
už nemusím snít.

Bojíš se stínů
a já už vím co s tím.
Až budeš se zase třást,
přijdu a rozsvítím...

...Navždy Tvůj Anonym...=)"

Podváděl sám sebe. Dokonce si na chvíli myslel, že se motýli v břiše probouzejí k životu. Nesmysl. Moc dobře věděl, že všichni leží na dně žaludku, křídla sklopené. Prohráli svůj boj se žaludeční stěnou. Někdo se bál pustit je ven. Nejspíš, že by je už nikdy nepochytal.
Ten falešný pocit se mu zamlouval. Brzy vznikla druhá báseň.

,,Z hluboké studnice snů,
vylovím ten ze snů nejhlubší.
I když budu muset měnit
za srdce a možná i za duši.

I ta nejvzdálenější hvězda,
dnes uslyší tvůj smích.
Listí dnes vzlétne
a hřát začne sníh.

Když večer usínáš,
z luk mizí všechny vrásky.
A když se probouzíš,
rozkvétají sedmikrásky.

A o mne se neboj,
já vím z čeho žít.
Stačí tvůj pohled
a nemusím snít...

...jménem jsem navždy skryt..."

Kouzlo se rozplynulo stejně nenadále, jako spadlo shora. Už nemohl dál psát. Bál se riskovat, že by se na něj šklebilo zrcadlo. Nemohl si už nadále lhát, ale měl v úmyslu lhát ostatním. ,,Milosrdná lež." Tak tomu chtěl říkat.
Teď jenom pár slov. Usadit je na řádek, jako sazenici do květináče. Semínko naděje.

,,Snad se mé Valentýnské básničky dostanou do rukou
té správné osoby..."

Hotovo. Tohle snad pomůže k tomu, aby mohl doufat každý. Už zbývalo jen udělat z dvou přání více. David chvíli čekal, co se bude dít. Ale nic se nestalo. Tady nejsme v pohádce. Hromádka nezačala sama od sebe růst. Všech šedesát Valentýnek muselo vyskákat z tiskárny.
Inkoust pomalu splýval s papírem. Růžový inkoust. Ne kvůli romantice, ale protože se šetří černou.
Toho večera nemohl usnout. Představoval si různé reakce příjemců jeho psaní. Šedesát obálek. Každou do jedné skřínky. V každé skřínce dva lidé. To je sto dvacet lidí, kteří se na něj mohou hněvat. Ale on si z nich nechtěl vystřelit. Život neni stánek s růžemi. Ani s modrými.
Zas ta strašlivá cesta do školy. Svět ho poslední dobou děsil. Byl tak obrovský. A ti lidé kolem. Pohled na ně mu zaléval oči slzami. A nebo to byl vítr? Nejradši by byl sám na malinkaté planetě se svou květinou. Nebo radějí bez květiny. Nemohl by si odpustit, kdyby kvuli němu umřela žízní.
Ve škole pozdravil vrátného a zaplul do šaten. U skřínek byla ještě tma. Rozsvítil a zjistil, že je sám. Co nejtišeji z batohu vytáhl stoh psaníček. Měl strach, že přeslechne nečí příchod a bude přistižen při činu. Ruce se mu strašlivě třásly. A přáníčka mizela jedno po druhém ve škvírách dvířek. Připadal si jako Ježíšek, který nosí prázdné dárky. V blízkosti své skřínky až na jednu vyjímku žádné psaní neumístil. Raději bude nálezce poslouchat přes roh.
Na příchod prvních majitelů nečekal přiliš dlouho. Seděl přibitě jako otec, který čeká zda se jeho synovi bude líbit nový angličák. Jeho myšlení narušovaly šouravé kroky unavených děvčat a chlapců. Brzy se ozval i první hlas.

,,Péťo! Podívej se, co sem mněla ve skřínce."
,,Jé. Ty se máš.", odpověděl o poznání vyšší hlásek.
Zaklapalo pár kroků, zacvakal zámek a onen hlásek se zas připomněl:
,,Sašo. Tomu neuvěříš. Já jí tu mám taky."

Tak moc se bál jejich zklamání. Snažil se zaslechnout každé slovo. Ale nesměl na sobě dát nic znát. Ke skřínkám už dorazili i jeho spolužáci, kteří se snažili oživit raní konverzaci. Probíhal pečlivý rozbor toho, co večer předem běželo v televizi.
Zanedlouho přišla i ona vyjímka, která měla skřínku poblíž. Nakoukla dovnitř. Přisunula tašku k dvířkům a tajně tam psaní uložila. Tváře se jí trochu zalily červení a obličej se napnul ve skrývaném úsměvu. David se za sebe styděl. Ale přesto měl radost. Nepodařilo se mu sice rozsvítit slunce. Avšak rozsvítit pár plachých očí, to je někdy daleko víc.
První zvonění. Rychle se prodral mezi všemi těmi lidmi. Nechtěl být odhalen. Cestou se snažil zaslechnout útržky rozhovorů.

,,Nevíte, kdo to mohl poslat?"

,,Třeba jen někdo nevěděl, kde má ta jeho vyvolená skřínku."

,,To si určitě Marco dělá legraci..."
,,Ne! Marko ne. Ten přišel až po mně a měl to ve skřínce taky."

Během hodin byl ten den nepoužitelný. Stále musel přemýšlet nad svými psaníčky. Zdalipak si je každý schoval? Nebo všechna skončila v koši? A co ty oči? Září ještě a nebo zhasly v záplavě ostatních?

Poslední hodina francouzština. Zdobil učebnici malými květinami a různými anglickými slovy. Asi třikrát byl napomenut. Profesorka Součková už asi ví, že dneska nemá svůj den. David, ale věděl že ho chápe. Byla to jedna z mála těch, kteří si uvědomují náladovost lidské duše.
Zvoní! Batoh na záda a honem ke skřínkám. Nejdřív nenápadně nakoukl do odpadkového koše. Na dně toho zeleného kbelíku ležela jenom jedna! Chtěl se jít obout ale zastavilo ho nějaké děvče:
,,Taky jste u vás ve třídě dostali ty Valentýnky?"
Nesmí se prozdradit.
,,Myslíš ty s tou básničkou?"
,,Jo. Přesně tyhle."
,,Jo tak to jsme dostali. Byl to hotovej nálet."

Tak rád by se zeptal, co si o tom myslí. Jestli neni smutná z toho, že ji mají i ostatní. A zda vůbec doufá, že by mohla být právě pro ni.

Tramvaj stihl jen tak tak. Sundal si batoh. A podíval se z okna. Stála tam ona. Ta vyjímka. Dívka, která tiše schovala valentýnku do batohu. Usmívala se.

Když večer usínal, stále před sebou viděl ty oči. A v hlavě mu zněly zvědavé hlasy. Usínal šťastný. Úplně zapomněl na to, že je sám. Že on žádné psaní nedostal. Usmíval se.


 celkové hodnocení autora: 96.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 First Girl 06.03.2008, 23:24:28 Odpovědět 
   Hezke dilko, 1.
 Cristinne 26.09.2007, 13:32:39 Odpovědět 
   Tohle se mi líbilo, něco mi to připomělo, snad trochu utěšilo... Děkuju a dávám za jedna :) Cris
 Tomáš P. 08.06.2007, 20:34:01 Odpovědět 
   Co na to říct, takováhle (bez jakékoli urážky) "růžová" dílka většinou nejsou nic pro moji spíše černou duši, ale tohle je milé.
Možná bych neměl známkovat to, v čem se nevyznám a co je na tvůrčím protipólu k mým výtvorům, ale tohle mě zaujalo, chytlo... Tak... ...za jedna.
 Naurowen 08.06.2007, 14:33:34 Odpovědět 
   Krásně a citlivě napsáno... Podařilo se ti to vystihnout. A jediné, co mě trochu rušilo, bylo slovo vyjímka místo výjimka.:o) Ale to je opravdu drobnost. Takže za jedna.:o)
 Imperial Angel 06.06.2007, 16:52:05 Odpovědět 
   Pěkný příběh, líbil se mi. Dobře napsaný i čtivý. Rozhodně zajímavý nápad. Možná něco podobného taky zkusím :))
 Pavel D. F. 05.06.2007, 23:21:18 Odpovědět 
   Až na pár drobných chybiček (spíš překlepů) poměrně pěkný a procítěný text. Rozhodně to byl zajímavý nápad rozeslat víc básniček a jen po očku sledovat vyvolenou dívku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Stůl s kapkou č...
diprimalex
Prsty jedné noc...
kimberly1995
obr
obr obr obr
obr

Řeka divoká
Daniel Tax
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr