obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 01 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.
 autor Annún publikováno: 08.06.2007, 13:22  
Úvod:

Můj příběh je situován do smyšleného světa Vanionu.
Odehrává ve vnitrozemí východní pevniny Lomydon. Tato zem se nazývá Bertilonské království. V jistých ohledech se podobá středověké Anglii za dob králů a statečných rytířů.
Celé Bretilonské království se skládá z mnoha menších šlechtických panství a malých svobodných území a měst. Hlavní královské město je Bretilock.
Ještě vám trochu přiblížím podobu Bretilonské země. Je to malebný kraj plný hlubokých lesů, nížin, vrchovin, zelených luk, polí, jezírek, říček a rybníků. Rozlehlou zem křižovalo mnoho silnic, cest a cestiček, ale pouze čtyři byly hlavní, neboť vedly přímo do hlavního města. Každá z nich končila u jedné ze čtyř bran.
Jižní cesta začínala ve městě Glenborou v jižní provincii, Západní silnice měla svůj počátek v městě Freelington v západní provincii, Severní cesta vedle z města Libertown a Východní se táhla do Bretilocku přes vrchovinu z města Welborn na východě země. Tyto silnice nespojovaly pouze čtyři velká města s královským, ale též s ostatními sousedními zeměmi. Staly se z nich hlavní dopravní tepny království.
Jezdily po nich kočáry šlechty, vojenské oddíly, kupecké kolony, vozy bohatých obchodníků, řemeslníků i chudých rolníků a vesničanů. Přepravovaly se po nich vozy se zlatem, stříbrem, zbraněmi i jiné cennosti. Přestože byly velmi frekventované, některé jejich úseky patřily mezi nejnebezpečnější. Především ty, jež vedly skrz temné hvozdy. Hluboké lesy v sobě neobsahovaly pouze hojnost zvěře, ale též se zde skrývali lupiči, mordýři, násilníci, zkrátka ta největší chamraď a spodina, co může být.
Velmi často přepadali zdejší pocestné i vojenské kolony. Někdy jen loupili a jindy zas své oběti zamordovali, pokud se bránili jejich útoku. Královští vojáci si s bandity nevěděli rady. Sem tam se jim sice podařilo některého z té chátry chytit, ale celou bandu nikdy nevypátrali. Bandité byli vychytralí, uměli se v Bretilonských hvozdech dobře skrývat a nikdy nepřepadali dvakrát za sebou na stejném úseku cesty. Vždy místa svých přepadů střídali.
Nejhorší a nejzákeřnější tlupu banditů vedl muž nazývaný Lišák Gerik. Přezdívali mu Lišák z toho důvodu, že byl mazaný jako liška a měl sytě zrzavé vlasy.
Krom tohoto lumpa se mé vyprávění především týká dvou šlechtických rodů. Rodu Cawinctonů a rodu McClaudů. Též do tohoto příběhu patří osamělý rytíř Marcus z Lirie.
 

Černej jezdec pádí tmou, stříbrný meč má nad hlavou.
Jede cvalem s touhou svou, vykonat věc spravedlivou.


Prachem cest je pokrytej, nese svoje poselství.
Toulec šípy naditej, jede sám to každej ví.


Černej jezdec, luny zář,
bílej den a skrytá tvář.
Černej jezdec, touhy žár,
soudnej den a krutý svár.


Černý kůň vyjel z lesa ven, paže s mečem znavená
Z černý noci už je den, jezdcova mysl je zmámená.


Potoka jen vodu pít, jezdec se smutně usmívá.
V čistý zemi chtěl by žít, síly mu moc nezbývá.


Černej jezdec, luny zář,
bílej den a skrytá tvář.
Černej jezdec, touhy žár,
soudnej den a krutý svár.


Kolik hloupých rytířů, padlo pro ješitnost svou.
Kolik lesklých pancířů, rozdupáno lumpů přesilou.


Černej jezdec s koňem svým, spravedlnost nastolí.
Postrach lapků říci smím, i bez nabitých pistolí.


Černej jezdec, luny zář,
bílej den a skrytá tvář.
Černej jezdec, touhy žár,
soudnej den a krutý svár.


Až jednou přijde soudnej den, zpečetí svou přísahu.
To bude lumpů konec jen, spravedlivou rukou zásahu.


Tak buďte trochu šlechetní, ať tu není jako host.
Na tu bitvu poslední, je vás tady přece dost.


Černej jezdec, luny zář,
bílej den a skrytá tvář.
Černej jezdec, touhy žár,
soudnej den a krutý svár.



Předmluva:
Mnoho let od těch dávných dob uplynulo, kdy lidé v této zemi si zpívali píseň o statečném muži v černém odění a začali vyprávět legendu o Černém jezdci - Eirilu z Refynnej, kterého též nazývali rukou spravedlnosti. Tento člověk byl ve svém čase postrachem všech lapků a banditů, především v Jižní provincii Bretilonského království.
Téměř nikdo neznal jeho tvář, či pravé jméno, ani jeho minulost a o tom, co se s ním dělo v budoucnu se pouze spekulovalo. Existovalo mnoho verzí o jeho osudu, ale pravdivý příběh jeho života znalo jen několik lidí. Bylo jich tak málo, že bych je spočítala na prstech jedné ruky.
Měla jsem tu čest a poctu dozvědět se celou pravdu o tomto člověku a nyní vám budu vyprávět příběh o tom, jak se to tenkráte stalo a jak se začal odvíjet jeho život.


Část 1.- Přepadení.

Třetí epocha Vanionského letopočtu.
Jaro, měsíc Sazen (květen) roku 1450.

Krásný jarní den, slunce si hrálo na schovávanou mezi bílými načechranými obláčky a pak zase vykukovalo na blankytně modrou oblohu. Vše kvetlo, zelenalo se a ve vzduchu se vznášela vůně jarních květin. Na kopci uprostřed rozlehlé zelené pláně se nacházelo výstavní město obklopené ze všech stran vysokými hradbami a vodním příkopem, který byl napájen z řeky Ronny, jež tekla v těsné blízkosti města. Uprostřed města na nejvýše položeném místě byl vystavěn krásný bělostí se skvoucí zámek stejného jména, jaké mělo i město. Byl to Bretilock, který nechal vybudovat před pěti sty lety první vládce z rodu Bretilonů. Zde v tomto zámku nyní sídlí a vládne král Frederik Bretilonský.
Veškeré silnice začínaly v podzámčí a paprskovitě se rozbíhaly do všech stran a končily u bran v opevnění města. U každé ze čtyř bran stála strážnice s vojenskou posádkou uvnitř a dvěmi strážci, kteří obsluhovali žlutomodrou závoru, jež přehrazovala vjezd do města. Téměř nikdo se do města nemohl dostat, aniž by si ho strážní nevšimli. Každý, ať to byl šlechtic, kupec či jen obyčejný měšťan, musel projít přes strážnici.
Strážný v modrožlutém stejnokroji bedlivě hlídal všechny pocestné. Zrovna před chvílí spustil závoru poté, co do města nechal vjet kupeckou kolonu, která vezla zboží ze severu země. Teď zaslechl cvakání podkov a drkotání kol po dlážděné silnici. Pohlédl na hlavní příjezdovou silnici a viděl, že se k němu blíží eskorta nějakého šlechtice a následuje ji kočár. Věděl, že přesně tuto skupinu do města vpouštěl před dvěma dny. Konvoj trochu zpomalil, aby dal strážnému čas zvednout závoru. Muž se opřel do vahadla, závora se zaskřípěním vyletěla nahoru a uvolnila průjezd, pak se strážný otočil k projíždějícímu šlechtickému kočáru a způsobile zasalutoval.

*


Z velké kamenné brány hlavního města Bretilock po Jižní cestě vyjel kočár s dvouspřežím a doprovázela jej skupina ozbrojených mužů na koních. Vpředu jeli dva zbrojnoši, za nimi uháněl kočár a ten následovali další čtyři zbrojnoši. Na kozlíku vozu byl kočí se svým pomocníkem.
U vnitř kočáru seděl muž vznešeně oděný v plášti zdobeném kožešinou. Toť sir Richard Cawincton. Po jeho boku na polstrovaném sedátku se neklidně vrtěl chlapec plavých vlasů, jeho osmiletý syn Duncan. Byl oblečen do hnědých tříčtvrtečních kalhot, bílých ponožek, kožených chlapeckých střevíců, bílé košile s krajkovým krajzlíčkem, brokátové vestičce a hnědém kabátku. Naproti nim seděla jeho matka lady Elisabeth, krásná elegantně oděná žena v krajkově sametové róbě vínové barvy. Kaštanově hnědé vlasy měla vyčesané nahoru a upevněné v háčkované síťce pošité perličkami.
K ní se tulila asi pětiletá holčička v zelených sametových šatečkách. Jejich dcera Jennyfer vlastnila smaragdově zelené oči, stejné jako její matka, a i její vlasy měly stejný odstín hnědé. Jen byly kudrnatější a nezbedně se jí vlnily kolem dětského obličejíčku.
Kočár se kodrcal po Jižní cestě směrem do Glenborou. Koně klusali v pravidelném rytmu po kamenné silnici.
Šlechticův vůz měl hnědou barvu v okýnkách visely tmavě modré sametové závěsy a na dveřích z každé strany se vyjímal rodový znak rodiny Cawinctonů -
ozdobný bílý štít s rudým lemem, v jehož středu bylo vymalováno černé písmeno C, které protínal ozdobný zlatý kříž . C znamenalo monogram rodu a kříž byl ve znaku, protože rod Cawinctonů má specifické mateřské znaménko. Je jím pigmentová piha v podobě malého křížku.
Cesta utíkala pomalu, protože k hradu Cawincton Cross na jejich panství to bylo z hlavního města daleko. Dívenka se unavila, položila si hlavu na matčin klín a usnula. Lady Elisabeth dceru hladila po jemných vláskách a tiše broukala ukolébavku.

„Sen ti padá na víčka,
zavři svoje očička.

Už dohasíná svíčka,
tiše tu přede kočička.

I ona sní svůj sladký sen,
usni dřív, než přijde den.“


Chlapec též dřímal a sir Richard hleděl na ubíhající krajinu kolem vozu. Po mnoha mílích na rozcestí sjel kočár z hlavní silnice a odbočil na vedlejší cestu. Nejdřív vedla cesta mezi poli, přes háj a pak lesem. Stromy tu byly vysoké a husté. Uvnitř hvozdu vládlo šeravé světlo, protože slunce jen těžko prostupovalo skrze větve lesního porostu. Mezi vysokými borovicemi rostlo téměř půl metru vysoké tmavě zelené kapradí. Monotónní zvuk kol jedoucích po prašné lesní cestě byl znamením poklidně ubíhající poutě. To však nemělo mít dlouhého trvání.

*


Kočí najednou nečekaně trhnul opratěmi, koně vzpurně zaržáli a vzepnuli se na zadních. Kočár se prudce zastavil. Chlapec i dívenka se probrali z dřímoty a zmateně hleděli na své rodiče. Z venku se ozýval povyk a zazněly hlasy zbrojnošů.
"Napadli nás!" zvolal jeden z nich.
"Banditi!!" zvolal jiný.
Zaslechli bolestné zaúpění a tupou ránu, jak jeden z ozbrojené stráže spadl na zem z koně, skolen nepřátelskou střelou z kuše. Muž v kočáře neváhal ani chvíli, postavil se a shodil ze sebe plášť na sedadlo.
"Richarde!" oslovila ho vyděšeně žena.
"To bude dobré, Elisabeth," uklidňoval ji sir. "Zůstaňte v kočáru!" přikázal jim.
Otevřel dvířka, vytasil svůj meč, jehož čepel se zaleskla, když na ni dopadnul zbloudilý sluneční paprsek, a vyskočil ven vstříc té bitce. Slyšeli kovové řinčivé zvuky, to jak o sebe narážely meče bojovníků. Řehtání koní, šelest mnoha kroků a hlasy, co vydávaly bojové výkřiky.
"Na ně hoši! Berte všechno, co je cenné," vykřikl některý z banditů.
"Nestřílejte na koně, budou se hodit," pronesl příkaz jeden ničema k ostatním.
"Zabí toho nafintěnýho panáka," řval jiný zlosyn na dalšího.
Znovu se ozval řinčivý zvuk křížících se mečů a tupá rána, jak někdo klesl zabit k zemi.
"Ústup! Zpátky!" zazněl hlas sira Richarda. "Chraňte kočár!" přikázal zbylým mužům.
Další cinkot kovu o kov, svištění vzduchu a bolestné steny.
"Mami, já se bojím," ozvala se holčička a tiskla se k matce.
"Jen klid, vše bude v pořádku," utěšovala své potomky a zároveň i sama sebe. "Neboj se Jenny," chlácholila dívenku.
V témže okamžiku proletěl okýnkem do kočáru šíp z kuše a zabodl se do dřevěné stěny, velmi těsně vedle chlapcovi hlavy.
"Mami!" vyhrkl hoch a vyděšeně hleděl na střelu trčící ze stěny vozu.
"Bože, Duncane!" zvolala vystrašeně žena. "Pojď ke mně!" vybídla ho.
Chlapec se urychleně zvedl a přesedl si k matce. Elisabeth ho objala kolem ramen a přitiskla jej k sobě.

*


O chvíli později se otevřela boční dvířka na levé straně kočáru. Dovnitř nahlédl sir Richard. Jeho tvář byla zachmuřena obavami a trochu i bolestí, neboť byl lehce zraněn na pravé ruce. Pohlédl na svou ženu a děti. Natáhl k nim levou ruku.
"Rychle, vylezte ven," nařídil jim otec.
Duncan vylezl první, za ním následovala lady Elisabeth a ta vytáhla ven malou Jennyfer. Když stála na zemi pevně se chytila matčiny sukně. Z druhé strany vozu slyšeli hluk boje a vedle kočáru ležela) dvě mrtvá těla banditů a jednoho zbrojnoše. Sir Richard rozhlédnul kolem. Zatím stráž udržovala lapky v bezpečné vzdálenosti, ale věděl, že to dlouho trvat nebude. Sehnul se k plavovlasému chlapci, položil mu ruku na rameno a zahleděl se mu do očí.
"Duncane!" oslovil ho vážným hlasem. "Musíš Jennyfer odvést do bezpečí. Jděte do lesa, co nejdál odtud," nakázal mu. "Neobávej se, my si vás najdeme. Rozumíš mi?" zeptal se sir.
"Ano, rozumím otče," pokýval hlavou chlapec.
Pak se sir Richard obrátil ke své dcerce. "Jennyfer, dceruško, pojď ke mně ." vyzval ji.
Dívenka se zdráhala, neboť takto otce ještě neviděla. Stál před ní, umazán od krve a prachu cesty, měl potrhaný kabátec a jeho lesklý meč byl potřísněný krví protivníků. Trochu se ho bála. Matka ji popostrčila směrem k jejímu otci. "Jdi k otci," řekla žena.
Jennyfer udělala pár kroků k muži. Ten se na ni usmál, pohladil ji po tváři a políbil na čelo.
"Mám tě rád, dcerunko. Teď jdi s Duncanem, ano?" řekl jí.
"Já nechci," zaprotestovala tenkým hláskem.
"Nebudeme se dohadovat, Jenny. Jsou tu moc zlí lidé. Jdi s bratem. Schováte se v lese. Přijdu si pro vás. Dobře?" zeptal se.
Dívenka s fňukáním přikývla. Muž se zvedl. Mezitím se s chlapcem loučila matka.
"Buď opatrný, Duncane, a dej na Jenny pozor," žádala ho.
"Neboj se matko, já se o ni postarám," ujistil ji důležitě, jako by byl dospělým mužem.
Žena měla slzy na krajíčku, ale věděla, že nesmí brečet. Pohladila syna po tváři.
"Miluji tě, synku," řekla a pohlédla na dceru. "Tebe také miluji, Jenny," a políbila ji do vlásků.
"Běžte děti, neohlížejte se. Rychle," pobídla je se strachem v hlase.
Hoch vzal dívenku za ruku a spěšně ji odváděl pryč do hlouby lesa. Rozběhli se mezi stromy s vysokým kapradím.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 49 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.08.2007, 18:19:38 Odpovědět 
   Určitě není lehké vytvořit si svůj vlastní svět se vším všudy (včetně postav) a vdechnout mu život... ;-)

První díl bývá vždy takový "nemastný a neslaný" a uvádí čtenáře do samotného příběhu a jen opravdu dobrý vyprávěč nadchne tak, že ten kdo povídku pročítá, již na nic nečeká a pokračuje dál, aby se dozvěděl, jak se budou dál ubírat osudy hrdínů samotného příběhu!

Ale abych se vrátil ze svých myšlenek do reality, děj jsi utnula právě v nejlepším, což mě nutí k tomu, abych vyhledal pokračování a dozvěděl se, zda-li děti přežijí a co se stane s jejich rodiči, protože zbojníci většinou neznají slitování... ;-)

Nemůžu říci, že se mi příběh nelíbil! Má své kouzlo, přestože by v něm člověk nalezl "hluchá místa", která jej nutí k rychlejšímu čtení, nebo přeskočení textu. Možná má Gandalf pravdu a chtělo by to trochu vyšperkovat příběh myšlenkami hlavních postav a třeba i "jadrnějšími dialogy"! :-D

No, už "mlčím" a jdu na další díl! ;-)
 ze dne 28.08.2007, 19:40:54  
   Annún: Děkuji za obsáhlí komentář, snad se další díl bude líbit o něco víc.
 Gandalf 08.06.2007, 13:22:03 Odpovědět 
   Za 2.) oprava: Jelikož ty TAGy pořád zlobily, tak jsem je ručně opravil v databázi, takže teď už to vypadá tak, jak jsi chtěla :)
Za 3.) hodnocení: Tak konečně jsem se dostal i sem.. těžko hodnotit první díl ze série, ale krom již zmíněných výtek bych neviděl žádný problém - i když jsem se přistihl, jak přeskakuji některé nezajímavé popisné pasáže (zkus více přímých řečí a myšlenkových pochodů hrdinů - dodá to ději dynamiku). Toť vše :)
 ze dne 09.06.2007, 21:58:17  
   Annún: Děkuji, že si byl tak hodný Gandalfe a ty tagy opravil. Fakt už nevím, co udělat, aby zůstaly závorky tak jak jsem je napsala a pořád se mi nepřehazovali na jiný.
Za vítky děkuji, budu se snažit o vylepšení. I ty popisy se budu snažit příště trochu zkrátit.
 Gandalf 08.06.2007, 13:19:20 Odpovědět 
   Za 1.) výtky: Úvodní báseň/píseň se nese v duchu hovorovém, proto spisovné "nabitých" bych zaměnil za "nabitejch"; rytmus trošku pokulhává, ale to je jen kosmetická vada :) ; tato věta "aniž by si ho strážní nevšimli" se mi zdá moc krkolomná, bylo by záhodno použít místo toho "bez povšimnutí stráží"; "U vnitř" >> "Uvnitř"; příliš zdlouhavé a někde i zbytečné popisy - uvaž, co je třeba čtenáři popsat do nejmenších detailů a kde to zas necháš na jeho imaginaci; "Zabí" >> "Zabij"; "Sir Richard rozhlédnul..." >> "Sir Richard se rozhlédnul..."; "...pojď ke mně ." vyzval ji >> "..pojď ke mně," vyzval ji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Sisters Of Fate
bionic
Nota
asi
Nikdo nekouří t...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr