obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Prokletí nebo dar? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prokletí nebo dar?
 autor elajza publikováno: 12.06.2007, 23:51  
Díl:druhý
 

"What would happen if we kissed?
Would your tonque slip past my lips?
Would you run away?
Would you stay?"

Pomalu otevírám očka a zjišťuji že je již ráno a já slyším svůj budík v podobě rádia.
Zrovinka hrají moji oblíbenou písničku a tak si pro tentokrát odpustím nespokojené mručení, které přichází každé ráno po probuzení.
Možná znáte ten nepříjemný pocit, že jste něco přehlédli.... Ano tak právě ten teď mám.... Pomalu si začínám rozpomínat na svůj sen.
"Vidím, jak jsem skoro průhledná. Jdu po ulici, dojdu do třídy a volám pozdrav své kamarádce Val, ale ta neodpovídá, přehlíží mě. Vidm jak mnou někdo prochází... "
"Cože???" zděsím se, "někdo mnou prošel?". "Dál vidím jak přicházím domů a jediní mí rodiče mě vidí. Pomalu si vzpomínám co se mi vlastně stalo. Vidím jak ležím na zemi, mám hlavu od krve a nedýchám....."
"Fuj jěště že to byl jen sen. Val mě jěště včera zvala do ameriky a byly jsme spolu po škole dlouho a nasmály jsme se až až," při vzpomínce na báječně strávený včerejšek se pousměji
Bohužel si ale vzpomenu na to že jsem poloviční démon a mé sny občas zobrazují realitu dneška. Tím nemyslím to, že bych si dnes měla rozbít hlavu. Myslím, že mě dnes potká něco pro mě nepříjemného a podle typu snu to bude mít dlouhodobější charakter....
"Fuj, strašit se takhle po ránu! Možná jsem se večer jen moc najedla a tak se mi zdaly špatné sny", snažím se uklidnit, s tímto přesvědčením poté vztávám z postele a jdu učinit vše co činím každé ráno a jako každé ráno tak i dnes ve spěchu. "Za pět minut mi to jede, tak to abych zase utíkala...." musím utíkat na autobus, jelikož jsem ještě jak někteří říkají "mládě" ale jak já říkám "ve věku bez možnosti řidičáku". Cesta probíhá jako každá cesta brzy ráno : rozespale a namačkaně jako sardinky. "Konečně!" , vydechnu si spokojeně když vystupuji ze šaliny. A procházkovým krokem jdu dolů po ulici ke své škole, která je uprostřed města a nese se v nádechu různých odstínů žluteé. Zatlačím na kliku u hlavního vchodu, usměji se na vrátného po mé levici a on mi za to pustí "bzučák" abych mohla projít dalšími školními dveřmi. Vydám se chodbou doprava. Chdoba je zaplněna po obou stranách sedačkami na kterých sedí ještě rozespalí studenti. Vyjdu do třetího poschodí a se slovy : "malá rozcvička na začátek, to jsem si vždy přála!"
vcházím do mé třídy s nápisem 1.A. "Crrrrrrr" v naší staré škole se rozebzučí snad ještě starší zvonek, který nám oznámí že začíná hodina. Sotva učitel vejde do třídy, spolužáci se zběsile přemisťují na svá místa. Val vchází do dveří s omluvným výrazem pro učitele. A teď čekám, že se jako vždy pousměje na mne a vyvrátí oči v strop. Nic se ovšem neděje a ona prochází dál do třídy ,sedá si a pořát nic. To velké nic se poté děje celý den a když se ji zeptám
"Proč se se mnou nebavíš?" jen mi odsekne
"tss" a otočí se zády ke mě.
"Tak to je již moc i na mne!" pomyslím si a jelikož jsem prostě taková že mě nikdy nikdo nemůže ublížit dvakrát (řídím se heslem"Udělal jednou ,udělá zas") podívám se na ni a v duchu říkám "Sbohem". Otáčím se cítím jak ze mne počáteční zklamání padá a já se již tak moc těším na každopáteční sraz s Cleou, mojí nejlepší kamarádkou...Nevím jestli pojem kamarádka vystačí jelikož je něco víc,ale zatím pro to nemám název. Vím že já pro ni udělám cokoliv a ona pro mne také. Za tu dobu co se známe jsem se poznaly již velmi. Stává se nám(a to velmi často), že na ni myslím a chci ji napsat smsku a už mi vibruje sms a v ní je stejný text co jsem chtěla poslat já......

"Baf" šťouchne do mě.
"Lek" teda takhle mě vyděsit! Chceš abych dostala infarkt zlato?"
"no to v ždáném případě! S kým bych trávila pátky??" pousměje a vlepí mi hubana(pusu).
."Dnes bych ti chtěla něco důležité říct. To co se stalo včera, jak jsem zachránila člověka. Já.... Já ti to chtěla říci dřív, ale nebyla jsem si jistá....Až včera jsem to zjistila na 100%. Ani nevím kde se to ve mě vzalo....Jak jsem věděla co dělat..." začínám se do toho zamotávat a nevím jak to vysvětlit....
"Tak se ukldini. Nadechni se pěkně z hluboka a začni." Mrkne na mne a naznačuje že mám začít.
"Snad, abychom se posadily" ukáži směrem k odlehlé lavičce za kostelem.
Sedneme si , nadechnu se , zavírám oči a pouštím se do vyprávění děje minulé noci....
"Já nevím jak mě napadlo se jít ven projít. Netrvdím, že nemám ráda tmu. popravdě ji miluji, ale ještě nikdy jsem se nebyla o půlnoci jen tak projít....To zní bláznově i na mne. Nevím proč ale něco mne tájlo, musela jsem...........Nemám ponětí kde se ve mne vzal ten instinkt co dělat s těmi drápy místo nehtů........Myslela jsem , že to byl jen sen, ale podívej se sem" nadzvedávám si triko a odkryji mé břicho, které je celé jedna velká modřina.
"To je od toho jak mě uhodil a tady ten škrábanec na ruce....Ale vše to rychle mizí. Věřím že zítra už nebude po modřině či škrábanci ani stopa."
Prohlíží si mě zkoumavým pohledem, jestli si z ní nedělám srandu....
"Nedělám si z tebe srandu! Věř mi, jak bych jinak přišla k těm modřinám a škrábancům?"
Evidentně si o tom přemýšlí: "Já nevím, zní to tak,, tak"
"tak šíleně." dopovím za ni.
Souhlasně kývá hlavou....Sedíme na lavičce a máme hodinu ticha.......Mezitím se setmělo......

Nějaký chraplavý hlas se vynoří a křikne "Tak to jsi ty?"
Nechápavě se otočím po směru odkud vyšel hlas,ale nic nevudím, krom křoví...
"Koho myslíš?A neschovávej se!" odvětím podrážděně a otočím se směrem ke Kleie
"Ta co zabila Merista! Prokázala jsi některým z nás službu."
Při těch slovech mě trochu zamrazí a stuhnu.Pomalu se otačím k hlasu. Podívám se na Kleu která začíná být celkem vyděšená.Z poza keře vystupuje velmi pomalu a šouravým krokem postava....Pomalu směřuje k nám a obrysy se zdají jasnější- hnědé, krátce střižené vlasy, středně vysoká postava oblečená do černého.
"Wuaaaa" Klea vyjekne a uskočí poté co spatří jeho rozšířené zorničky, dlouhé drápy a vyčnívající upíří zuby.
"Ty jsi také upír co?" dovtípím se . Neznámý schová zuby, usměje se a ukloní se slovy:
"Arakl, jméno mé"
"Co po mě chceš? Nebo jsi jdeš také pro výprask?" ptám se jej.
"Uvidíme,až podle sympatií"kysele se pousměje "přišel jsem se na tebe podívat, docela se o tobě mluví."
Do rozhovoru vstoupí Klea "Kdo kdo kdo to je?Ty jej znáš?"
Já "Upír Arakl, právě se nám představil a znám jej stejně jak ty." V pravém oku se mi něco mihne. Podívám se po Araklovi a vidím jak jde a chystá se mě udeřit. Odstrčím Kleu stranou a úder zachytím.
"Vše co umíš?" provokativě se usměji. Zkusí levačku,ale tu mu také chytám. Otevírá pusu s velkými zuby a chce mě kousnout do krku. Odmrštím jej se slovy
"Nech si zajít chuť!"
Otočí se ke mě a Kle. Mrkne, usměje se a odchází......
Podívám se na Kle "jsi v pořádku?"
"Ano já ano..." odvětí a přídává "Nevím jak jsem ti nevěřila!" a omluvně se na mne dívá.
"To nic, také bych si nevěřila!"
"Co to...." chytá mě za levou paži , vytahuje kapesník a suší mi ránu po bitvě...
"Děkuji, nějak mi ten boj ještě moc nejde......"
"pro dnešek jsi se už vyblbla dosytosti ne?"zeptá se mne Kle
"Myslím, že ano."
Obě společně "Jdeme domů...."


 celkové hodnocení autora: 70.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 12.06.2007, 23:50:45 Odpovědět 
   Takže: oproti první části se děj poněkud zpomalil, ten upír v závěru naštěstí trošku dojem poopravil.
Napsáno je to zajímavě, ale po formální stránce jsem dost na rozpacích. Posílám Ti mailem technický rozbor textu, kde jsem barevně vyznačil všechny chyby a nedokonalosti, když se podíváš, zjistíš, že je tam těch barviček poměrně dost (taky mi to trvalo skoro hodinu).
Doporučuji více se textu věnovat, přečíst si ho po napsání, odstranit tu spoustu překlepů, pokusit se doplnit interpunkci.
Tak se těším na to, že pokračování bude o něco lepší, určitě na to máš.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Drahé Dark Lady
Bajaja
Válka
Ondřej Sedlák Nový
Andělské ráno
Semtex
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr