» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141841

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Rough draft III ::

kilgoretraut	publikováno: 13.06.2007, 5:44

Začíná se vyjasňovat - nebo ne?


	Už je tady zas. Přijde, brý den, brej, co si dáš chlape?, nic, pane, jen si tady, aha, vim. Starej stroj. Kraksna. Křáp. Ale hraje. Páky to má vošmataný. Obrazovka popraskaná. Hraje falešně. Smrdí starobou. Nechceš limču? Ne. Jen hrát. Kdyby tak byl v dobrym stavu. Dal by se dobře prodat. Sběratelskej kousek. Těch už moc neni. Vnitřek má naprosto v pořádku. Upravit fasádu. Příliš péče. Nečas. Jen ten kluk sem na něj chodí. Hraje. Kolem prochází štamgasti. Cuchají mu vlasy. Nabízí pivo. Starej člověk potřebuje kontakt s mladýma. Pepo, nech toho, dyť je to malej fakan, mě můžou zavřít! Úsměv. Nesměj se. Dva draci. Proč dva? Hop. Hop. Skok. Kop. Dvojitej. To jsou mi věci. Kde máš rodiče? Nevnímá. Ptám se ho tak pokaždé. Paňácové. Pouliční bitky. Co to bylo minulej tejden? Sraz. Průvod ulicemi. Sieg heil. To víš, to naše město, to potřebuje vyčistit, potřebuje se už konečně něco dělat. Národní odpor. Legrace. Odznáčky. Kluci si šli hrát s máničkami. Obušky. Dýka s lebkou. Hnáty. Krev? Nevim. U mě se neslavilo. Nestálo na stolech a nemumlalo. Endlösung. Ten děda s kokršpanělem támhle v rohu. Každej čtvrtek křížovka. Pivko. Jedno. Právě jedno. Každej čtvrtek kříž pivko utření vousů pojď Ťapko odchod. Stálej. Jak se jen jmenuje? Tajnůstkář. Překvapení! Tadyten pán u nás bude bydlet, zlato. Neboj se - vidíš? Usmívá se na tebe. Mouchy? Kde? Jaké mouchy? Nevymýšlej si! Já nic necítím. Nezlob! Bude s tebou chodit do školy, dělat s tebou úkoly, bude to tvůj kamarád, víš? Tento odstavec si dovolím přerušit: Halucinace? Mám je snad? Teď, když venku zuří bouře a písmena vidím díky světlu obrazovky, na ní i pod ní, v rohu místnosti tiše sedí a nevrní starý psací stroj Universal, přezdívaný Nermal - jednou se mi povede pojmenovat po něm nějakou figurku (jednou jsem byl spolužačkou nazván bezvýznamnou figurkou, tak jí to tímto vrátím zpátky, Neidentifikovatelný Létající Objekt je Bumerang, vuhuvuhu... švih)? Ptám se: jsou mé přeludy přenášeny na Hrdinu? Čtenáři, co to znamená? Co se to kurva děje? Nákaza? Muší nemoc? Mouchy bzbz přes papír, zhmotnělé při přenosu myšlenek z materie do ducha, kladoucí vajíčka do vrásčité kůže, promazané nebo jak papyrus? Je Naháč Vykupitel pod mrakem, kape, nebo je to ve snu, v předpeklí? Co ten pták s dlouhým zahnutým zobákem ve tvaru srpku? Vyjídá plže. Zakulacené, zaokrouhlené, tělo se uvnitř před ostrým tenkým neschová. Někdy v rákosí, v časech Vyvedení. Ta představa je narušená vedrem: tetelícím se vzduchem. "Když jsem nervózní před spoustou lidí, představuji si je ne sedící na záchodových mísách, ale bez masa, holé kosti. Jsem potom klidný." Hihi. No, my s manželem (Kývá) jsme dobří křesťané (Ti nejlepší!). Ale no tak (Heh). Synek chodí do školy - viď? Pověz strejdovi, jak koulíš. Nedělej ostudu. Strejda je kouzelník, víš? Dělá triky. Vyčaruje ti kytku. "Tumáš." Jééé. "Umim i hypnotizovat. Nechcete zkusit? Vzpomenete si i na svý minulý životy. Za války jsem zmámil celý šiky. Říkali mi Sigismund. Nevim proč." Prima. Třeba jindy. Teď vám manžel ukáže sklep. Uklidili jsme ho - už tam máte matraci. Prach vysáli, myši vychytali. Uvidíte. Co všechno zmůže dětská imaginace: andělé, zažloutlé zuby, ne z čaje, z hlodaných krysích těl, melasovitá krev zanesená v dásních. Jak popel do hlíny. Rozmetení. Aura křídel. Nečerné, průhledné jak vytržený nehet. Slzy? Ne, to je kap kap ze sliznice. Lepkavá kůže, mázdra. Je ten květ pravý? Pcháč. Voní rašelinou. Jak to udělal? Leze v něm hmyz: broukokrovky, parazitičtí chvostoskoci - kde se tu vzali? Lže, nikdy nebojoval, žádní uspaní vojáci. Důkaz, že jsem byl nazván paviánem: "Hele Dandy, kdybys mě měl přirovnat k nějakýmu zvířeti, co bys řek? Jaký bych byl zvíře? Já říkám, že seš opičák - chápan." "Když já nevim... zvířeti? Asi taky ňáká vopice..." "Konkrétněji?" "Pavián. No. Pavián. Co jinýho." Vidíte? Pavián, co jinýho: má zmalovanou tvář, nebezpečné tesáky, krvavě rudou zadnici, vřeštivou tlamu. Proč by ne? Danovo přirovnání znamenalo mé stěhování do talismanu Našeho: domov pro duši ve vatě a šinčvorech z PVC. Chytil jsem se toho, nedá se svítit. (Proč jsem mysticky posedlý zvířaty: zajímá mě problematika duše - pokud připustíme, že člověk má duši, je něco takového i ve zvířeti? Dovoluji si zatočit s podivnou pravdou, že zvíře je jen machina animata: vystrnadím, lépe, výše, silněji: infikuji figurku červenoprdelaté opice svým duchem.) Čestné slovo: nebyla tam jen vata a tma - našel jsem tam ptačí pírko a trus, hromádku po vypaření. (Pavián, sladký pavián!) Korálky očí, to budou mé oči korálků, zřítelnice voyeura, špeha-boha. Bude to jak v kině: z chlupatého bříška vystrčí, ne, prorazí hlavu Vetřelec? Není nad nostalgii dětství. Královna. Král. Nezabíjet Paviána! Sladkého. Je hostitel Matky a Otce (protože bůh je bezpohlavní, vhání si do žil píst píst píst nektar a šňupe usušenou manu, souloží s Erýniemi a satyry, na všechny způsoby a na všech možných místech)! Matka a Otec: jejich host jde do sklepení, před ním Tatík se svítilnou. Padesát schodů pod zem. Vlhko. Kdyby mumie, sliz. Hody hody doprovody pro krysy - nebo tu žije i něco jiného? Stejně velkého? Většího? Stejně chytrého? Chytřejšího? Ježíškristusmouchysněstesimě stanul v oprášeném prachu od prachovek, mezi skříněmi a před matrací a před hostitelem. Bzz. Tak tady máte ten kutloch. Velbloud. Lev. Dítě. In Hoc Signo. Městský blázen: Mohlo mu být osmdesát devadesát sto let. Pchf, když kolem dorostenci, nezájem, když kolem pantáta s paňmámou. Zpívával si starou písničku ("Žádnej neví, co je to Cheb-b, žádnej neví, co je Eger - Eger je německy, Cheb-b zas česky, žádnej neví, co je Eger...") Žádnej Chebeger, nic. Nesmysly, zábavné nesmysly. Prosím, hoďte mi pár měďáků do nastaveného klobouku. Každý svatý zbabělec se počítá. Díky Vám. Rukulíbám. (Tomu chlapovi je vážně přes stovku) Zpočátku zkoušel kulhat na jednu nohu. Nešlo to: každý to prokoukl a pak jednou jedna herrrda do zad až skoro. Zkoušel hrát na obě: Získal si několik cizinců, kteří ho ze dvou stran podepřeli a tak ho vyfotili, pašáka. Zkoušel být slepcem: černé brýle ťuk ťuky ťuk, ukradený pes - za kradenou uzeninu zůstal a nebyl šťastný nálezce (toho pozřela hospoda, toho přejel vlak, toho přepadli juchající Jánošíkové) - zlomené žebro od místní party výrostků, když ven z diskotéky, tak "Hle, simulant nám chce podrazit nohu holí." - slepecký odkňučel se staženým a šťastný nálezce byl. Tak tak. Zkoušel být bláznem a zpívat lidovou píseň, co si pamatoval z dětství, čertvípročjisložili-kdojivlastněsložil? A to mu zůstalo. Špatný fyzický herec - herec psychický dobrý. Městský blázen a Náš: Víš co, ty kluku ušatá? Víš co je eger? - Ve slovníku to neni, dědo. Máš správnej slovník? - Chceš vědět, co je eger? Cheb-b? - Chci! - Já už to zapomněl. A tak tam sedávali, kolem kroky kroky krok, mince cink cink do klobouku, a ti dva si povídali pořád to samé, starý bok po mladém boku: Víš? Eger? Neni. Slovník? Eger? Zapomněl. Byla to velká záhada, ten Egerblázencheb-b, nebo taky malá, protože každý mávl rukou, až mu bílé vlasy děda Nevěda vlály nad koženým hliníkovým měděným cínovým slitinovým dnem huťky. Byl maskotem - kdyby byla odhodlanost jistých tam nahoře, ve znaku města by byl muž s kloboukem v měděném poli. To tak jednou, jednoho a jedno přišel On (dá se napsat pro zkrácení jen Přišel - s elidovaným subjektem: příště si snad vzpomenu a napíšu to tak) do svého oblíbeného podniku, kam chodil a přišel hrát zjednohokoncedodruhéhotamtamtamkopkopkophop s ručkami na páčkách a očích na pixelech. Jednou, jednoho a jedno měli chlapi puštěnou televizi a tam fotbal: To je slečinka, padá na vápno. A: z pod jednoho jednou jedno stolu vylétl kopací míč n naf nafo nafouk nafouknutý k prasknutí, prásk a hophopkopkop chlapi pro zpestření hopkop a hlavička patička kolínko a dívali se přitom na hopkop zjednohokoncedodruhéhosemtamsemtamhopkop. To Hrdinu trochu znepokojilo a protože byl jako dítě zvídavý a zvědavý, taky si kopnul: hop do černébílé a hop do piva do utopených vurstů do baterie kořaličníků, hop do skla, hop do brunátného obličeje, hop do výlohy. Nebyl vztek, byla úcta: chlapi jedna jedno jeden otevřená huba - ty kluku ušatá, takovou ránu, kolik ti je? Svorně zaplatili škodu na majetku majetcích majetků i s Kolalokovou limonádou pro Našeho. Vypadalo to, že našel (pardon, Našel) svůj velký talent. Brzy na to se naučil písničku: "Zelená je tráva, fotbal to je hra, a ten míč kulatý, radost prodává..."


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Annún	17.06.2007, 22:00:59

Možná je to tím, že si neupozornil na to, že je to experiment. Protože kdo to neví, může to považovat za nepovedené dílko, stejně jako jsem to považovala já. Lepší je to v předmluvě poznamenat, aby nedošlo k nedorozumění.


ze dne 18.06.2007, 15:35:13
kilgoretraut: Aha, jo ták. Takže až se mi to jednou podaří vydat knižně, tak napíšu podtitulek: JE TO EXPERIMENT - BERTE TO TAK! To by bylo hloupé, nemyslíš? Tudy cesta nevede...

Annún	13.06.2007, 22:43:31

Odpověď na příspěvek od uživatele: Annún* ze dne 13.06.2007, 8:58:48* Promiň, že jsem ti řekla svůj názor, ale komentáře jsou od toho, aby ti ostatní mohli říci, co si o tvé práci myslí. Příběh nemusí pohladit po duši, ani to být srcervoucí story, stačí když mu člověk může alespoň trochu porozumět. Asi máš pravdu, nejspíš jsem tvůj experiment nepochopila, ale stejně si stojím za svým.


ze dne 17.06.2007, 20:20:01
kilgoretraut: To ti neberu - jenom mi vadilo, že můj experiment pokládáš za neumětelství (jako že nevím, jak se píše přímá řeč)... Klidně si stůj za svým vkusem.

Annún	13.06.2007, 8:58:48

Chtělo by to upravit dialogy, jsou dost nesrozumitelné, nezáživné a hlavně slité dohromady. Někdy ti tam chybí i dvoj čárky, takže není poznat kde jeden přestal mluvit a druhý začal. Jinak příběh sám o sobě je, no jak bych to řekla. Takový nijaký. Nezlob se na mě, ale já to vidím na trojku. Máš ještě hodně co vylepšovat.


ze dne 13.06.2007, 11:38:48
kilgoretraut: Obávám se, že nerozumíš experimentu, ale to je tvá věc... Každý máme svůj vkus, že? Vylepšovat mám co: ale ne doplňovat uvozovky a dvojtečky a psát srdceryvné příběhy, které pohladí na dušičce, spíš brousit svůj solipsistický styl...

amazonit	13.06.2007, 5:43:58

jsi věrný svému stylu a čtenář uvyklý na ,,klasická" dílka jen těžko dokáže postihnout, zda se to začíná vyjasňovat:o)) tohle by potřebovalo čas, zastavit se, rozebrat, snad až do slabik, uchopit všechny souvislosti, naučit se dívat na svět tvýma očima...pak by snad viděly, co je tobě naprosto zřejmé... ale i tak, je to dílko, které zaujme, právě tím, jak se ,,topí" v oparu nejasnosti, zvláštního vyjadřování, hmatatelné všednosti úhledně zabalené do nevšedního obalu:o)