|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Obchod ::
1)Můj pokus o sci-fi. Využil jsem všechny nutné fráze, nicméně, zcela v duchu povolení od samotného M.B., které je k nalezení na fóru, jsem si některé poněkud upravil.
2)V textu se letmo píše o Zákonech robotiky. Odkazuji na dílo Isaaca Asimova.
3)Chtěl bych také uvést v záznam, že k napsání WS jsem byl donucen sprostým vydíráním, aneb výhrůžkami pekelného dua Duddits, Amazonit. |
| |
|
|
Lodí otřásl náraz. Cpt. John Patrick Goldman spadl z postele.
„Já toho všivýho plechovýho bastarda přerazim!“ zavrčel. Namáhavě vstal, otevřel dveře kajuty a vyrazil směrem k můstku. Za ty tři měsíce letu by trefil snad i poslepu. Pár metrů vlevo, ven z ubikací, projít chodbou se zásobovacími místnostmi, vyběhnout malou plošinu a člověk už vcházel do velína. Celkem ani ne dvě minuty. UPS Calgo byla malá loď.
Cpt. Goldman sloužil u intragalaktické flotily Spojených planet už přes deset let. Nebyl, pravda, zrovna vzor disciplíny a loajality, ale měl výsledky. Plnil většinou průzkumné úkoly v nově kolonizovaných soustavách. Vlastně jen rutina. Vesmír, vesmír, planeta, vesmír, ufon, vesmír...
Tak tomu mělo být i tentokrát. UPS Calgo prováděla patrolu v systému SL 15-10, nevelké soustavě se starým sluncem. Klidná mise, nebýt ovšem toho podělanýho plecháče.
„Podělaný plecháč“, neboli BFR U-100c, nová specifikace navigačního robota, byl na Calgo přidělen na místo druhého pilota. John Goldman ho nesnášel. Tedy, on nesnášel všechny roboty. Nevěřil jim. Ale tomuhle nevěřil obzvlášť.
Ne, že by U-100c snad nebyl výkonný nebo poslušný. Naopak. Ale bylo to v tom pohledu. Robot se díval. Těmi rudými senzory. Rudá není dobrá barva očí. A navíc, tím si byl John téměř jistý, ten robot byl inteligentnější, než on. Myslící stroj. Téměř živý...při téhle myšlence si John musel vždycky odplivnout. Cože? Plecháči a živí? Jen připustit to...to by byl konec!
„Kapitán na můstku!“ BFR U-100c odstoupil od jednoho z řídících panelů a předpisově zasalutoval.
„Di s tim do háje! Na celý lodi jsme jenom my dva! Co se sakra stalo?“
„Kapitáne, došlo k náhodné kolizi při průletu pásmem asteroidů,“ hlásil robotův kovově přesný hlas. „Pravý bok lodi je poškozen, selhává stabilizační zařízení. Do tří hodin přestane být loď ovladatelná. Chtěl bych vás také upozornit, že dle palubního organizéru je čas na vaši pravidelnou kávu.“
Loď začala jemně vibrovat.
Goldman vytřeštil oči a zrudnul.
„Kávu. Kávu!“ zařval. „Ty blbče! Tak tohle ti tedy pěkně osladím!“ Strhl z opasku pneumatický bojový obušek, aktivoval jej a vykročil k robotovi.
„Prej navigační robot! Prej dokonalej! To určitě! Já věděl, že se jim mám na to vykašlat, brát sebou takový...! Jdu si na chvilku odpočinout a vono se to srazí s asteroidem! Já tě...“
Robot začal couvat do rohu místnosti.
„Kapitáne, chtěl bych vás upozornit, že násilí páchané na robotu odporuje paragrafu II zákona 153442/2120 O doporučeném zacházení s roboty, vydaném Radou Spojených planet.“
John se zle ušklíbl:
„Zákon? Já vždycky myslel, že je to jenom takový doporučení.“
Srazil robota obuškem k zemi a párkrát do něj ještě kopl. Pravda, situaci to neřešilo, navíc měl pocit, že mu upadne palec, ale to zadostiučinění!
Rudé oči jej pozorovaly.
Odněkud z útrob plavidla se začaly ozývat skřípavé zvuky.
Kapitán trochu vychladl, schoval zbraň a přešel k řídícímu panelu.
„Do háje, s tím stabilizátorem máš teda pravdu. Za tři hodiny jsme na součástky. Nemůžem ani použít hyperpohon, to by nás roztrhalo rovnou. Na základnu nedoletíme. Potřebujem tady někde přistát. Tak co, ty navigační eso, je tady nějaká země, kde by unavený kapitán s debilním robotem mohl složit hlavu?“
Robot se zvedl z podlahy.
„Nevím, jestli moje systémy nebyly poničeny nesprávným zacházením...“
„Tak to doufej, že nejsou, jinak ti je poničím nadobro,“zavrčel John.
„Vyhledávám data...dle databáze jsme 2,1 hodiny od pouštní planety s atmosférou typu S3, teplota na ´denní´straně přibližně 40°C, kurz 1.3.8.0, pane,“ zarecitoval robot.
„Dvě hodiny? To bychom mohli dát.“ řekl John a usedl do křesla pilota.
„Kurz 1.3.8.0. Letíme tam.“
Vibrace zesílily.
„A rychle!“
Mladá, ctižádostivá Blecha, žijící v matraci kapitánovy postele, využila pětiminutové pauzy v ději a rozhodla se, že je čas na jejích patnáct vteřin slávy. Sledována shromážděným davem švábů a roztočů, se mocně odrazila a vytvořila nový světový bleší rekord ve skoku z matrace do koše se špinavým prádlem.
V rohu pod toaletním stolkem, vedle plesnivého jogurtu, stojí malý náhrobek, zdobený mušími křídly. Bleším jazykem je na něm vyryt výmluvný epitaf:
Být jako kaskadér je jednoduché. Přežít jako kaskadér je možné. Přežít jako idiot je už o mnoho těžší.
Calgo klesala atmosférou na povrch planety. Svět se třásl.
„Už ji moc dlouho neudržím,“ cedil mezi zuby John. „Vydrž malá! Tohle bude tvrdej dopad.“
Ozval se výbuch a jedna z vnitřních stěn můstku se zhroutila. Dovnitř začala pronikat pára.
„Sakra, sakra, musíme vypnout přívod, jinak nás to uvaří," zaklel John vyskočil ze sedadla.
„Převezmi řízení,“ nařídil robotovi. „Tady se snad s ničím nesrazíš.“
„Ano, pane.“
John přeběhl k nouzovému uzávěru.
„Tak, zaberu tady za tenhle pant...Au! Do hajzlu! Palec!“
Tlak páry poklesl, ale loď se začala pomalu otáčet kolem své osy.
„Kapitáne, jdeme na přistání. Klesáme pod úhlem 50°,“ hlásil robot.
„Doprdeledoprdeledoprdele...“ klel John a snažil se dostat se zpět do sedadla a k bezpečnostním pásům.
„Kontakt za 3...2...1...teď!“
Pár rušných vteřin vyplněných výkřiky a nárazy.
John otevřel oči a uviděl tmu. Hlava mu třeštila. Nemohl se hnout. Klečel, ruce za zády...svázaný? Zaškubal sebou.
„Obávám se, že jsou ty provazy utaženy velmi pevně, pane,“ ozval se vedle známý kovový hlas.
„Plechovko? Co se děje. Proč nevidím?“
„Máte přes oči černý šátek, pane.“
„No, tak mi ho sundej!“
„To asi nepůjde, pane.“
„Cože? Já tě...“zavrčel John.
„Měl bych vám zřejmě osvětlit situaci.“
„To bys tedy sakra měl!“
„Planeta je obydlená, pane. Přistáli jsme blízko hlavní osady kmene H´gu. Jsou to zdatní obchodníci a také dobří technici. Slíbili, že pomohou opravit naši loď, pochopitelně za určitou cenu.“
„To je pěkný, ale proč jsem doprdele svázanej?“
„Jak jsem řekl, jejich pomoc má určitou cenu.“
„A to?“
„Mají velmi rádi, jak vy lidé říkáte, maso. Zde na planetě je ho ovšem velký nedostatek, takže ho musejí draze dovážet. Vyhodnotil jsem proto situaci a dohodl se s nimi.“
„Nerozumím.“
„Slyšíte ty zvuky kolem? Jsme na tržišti. Jste přivázaný k železné tyči stejně jako několik dalších humanoidů. A právě přišel zákazník.“
Někdo, stojící velmi blízko, začal vzrušeně hovořit řečí, které John naprosto nerozuměl.
„Chcete vědět, o čem mluví?“
„Ne, a okamžitě mě pusť nebo ti to spočítám!“ zaječel John.
„Ten hlubší hlas, to je prodejce, pane,“ pravil robot. „Říká právě: 'Jen naostříme čepel a jdeme na to.' Drží v ruce dlouhý meč, kapitáne.“
John konečně pochopil.
„Ty hajzle! Ty...tohle ty přece...nesmíš? Máte přece v sobě zakódované...ty zákony...musíš mě pustit!“
„Myslíte jistě První zákon robotiky, pane. 'Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.' Víte, kapitáne, došel jsem k názoru, že je to spíš takové doporučení...“
„Došels k názoru? Ty sviňáku! Ty seš jenom posranej kovovej hnusák, ty nemáš docházet k žádnejm názorům!“
„Jste velmi rozrušený, kapitáne.“
John jen zafuněl.
„Zdá se, že si zákazník vybral vás, pane. Máme štěstí. Takhle bude loď brzo opravená, a bude moci pokračovat v misi.“
John začal zvracet.
„Prodejce stojí nad vámi, kapitáne,“ pokračoval robot. „ Nemějte obavy, budu vám přesně překládat jeho slova. Vy ho nemůžete vidět, pane, ale je to velký humanoid s velkým mečem. Napřahuje se...“
„Plechovko, prosím...“
„Jmenuji se BFR U-100c.“
Meč dopadl.
„Teď řekl: Můžu nechat o pár deka víc?“ přeložil robot a vykročil přesnými strojovými kroky zpět k UPS Calgo.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 101 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
