» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141841

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Zelená cesta-kapitola 11 ::

elsemera	publikováno: 12.06.2007, 21:26

Tak Elva získává kouzelnou moc....


	Kapitola 11 Elva dloubla vidličkou do něčeho, co se nebezpečně podobalo bublající okurce „To má bejt jako k jídlu Rollande?“ zvolala „Samozřejmě, jinak by ti to neservírovali na talíři v jídelně.“ „Pch, jídelna jo? Tady bych se klidně mohla ztratit a ty tomu říkáš jídelna.“ Byli totiž ve velikém sálu kde byl dlouhý dubový stůl, a na každém jeho konci byla jen jedna židle a plno jídla které Elva nikdy neviděla, popravdě ani nechtěla, tuhle zkušenost by si klidně odpustila. Na stěnách bylo spousta obrazů s napudrovanými a vážnými tvářemi, takových obrazů kdy vás oči lidí namalovaných na nich pronásledovali při každém vašem kroku. A na zemi byla kamenná dlažba která dělala hrozný kravál při každém kontaktu s ní. „Náhodou to musí bejt mňamka Elvy“ Řekl škodolibě Inesperto, který si okusoval kus syrového masa v koutu. „No jo no jo já to teda zkusím“ Uřízla si kousek té zeleniny a dala je do pusy. „Dá se to jíst, chutná to jako meloun“ „Ty máš zajímavý zvyk všechno k něčemu přirovnávat má přítelkyně.“ Usmál se na ni Rolland. „Jo já vím, ale chtělo by to cukr, máte tu cukr?“ „Ale samozřejmě, támhleta modrá miska, v té je cukr.“ „Hm, ale pro ten bych musela dojít snad kilometr, páč je prostřed stolu.“ Zkonstatovala smutně Elva. Rolland se rozesmál. „A taky si docela nepraktická. Vždyť stačí tak málo.“ Na to pokynul rukou, miska se vznesla do vzduchu, a přistála hned před Elvou. Inesperto ztuhnul, a přestal žvýkat svůj kus masa. ‘tak a teď to přijde, Elva začne zas vyvádět.‘ pomyslel si. Ta ale jen povytáhla obočí a naprosto klidným hlasem pronesla: „ děkuju ti, máš zajímavé schopnosti.“ Nebyla ani rozrušená, teď už jí totiž nic nepřekvapovalo. Kdyby jí někdo tvrdil že existují mimozemšťané, ona by mu bez problémů věřila. „Já vím, a ty bys mohla taky.“ „Já?“ „Ano a není to ani tak těžké, stačí pár váčků zlata, tvoje krev a taky k tomu musíš mít nějaké předpoklady, což v tvém případě asi nebude problém.“ „Fajn, to by jsme mohli zkusit, a to budu-…..odmlčela se. Dejme to mu že budu jako kouzlit?“ „No kouzlit…..spíš ten proces dá prostor aby vynikly tvé schopnosti.“ „Aha, a nemůže mi to něco udělat?“ „Ne“ Aspoň doufám. Dodal sám sobě. Rolland je zavedl do vesnice. Jmenovala se Parta, a byl to, jak Elva shledala, přístav. Byla vlastně docela malinká, jen ty lodě byli obrovské, domečky vedle proti tomu vypadali jak krabičky od sirek. „Rollande kam ty lodě vlastně plujou?“ „Na Rotos, je to něco jako u vás kontunent, myslím. „Jo jasně myslíš kontinent. A kde budu muset získat tu moc?“ „U místního upíra, ale budeš tam muset jít sama.“ „Já myslela že upíři nejsou moc dobří.“ „Jak kteří, nakonec uvidíš sama.“ Zavedl je do tmavé uličky, byli obchody staré snad sto let. „Tak a jsme tady“ Elva shledala že stojí před nejtmavším krámem, který měl vlastně jen starou vysklenou výlohu, ve které nic nebylo. Staré dubové dveře, které měli velké železné kování, ovšem bylo celé zrezlé. „Tak sem musíš jít“ Usmál se povzbudivě Rolland „Tady máš zlato, a běž dál“ Vtiskl Elvě do rukou dva těžké měšce, a popostrčil jí směrem ke dveřím. „Tak jo dobrá, já už jdu.“ Zhluboka se nadechla, a zmáčkla kliku. Čekala že dveře budou vrzat, ale neozvalo se nic. Byli naprosto tiché. Vešla do místnosti, která nebyla velká, ale za to v ní bylo spoustu věcí. Elva toho tolik v tak Malém prostoru neviděla. Byli tam dýky, lahvičky, amulety, různé bylinky a spousta dalšího. Uprostřed místnosti seděl malý, přihrbený muž pleší. Psal nějaký dopis. „Dobrý den, jmenuji se Elva, a poslal mě sem Rolland aby jste mi pomohl.“ Muž zvedl hlavu a usmál se. „Ano, ano říkal mi o vás. Posaďte se. Vyřídíme to. Já sem Golder“ Elva si sedla do houpacího křesla na které ukázal. „Máte nějaký předmět který by jste nosila pořád u sebe? Nedoporučuji oblečení ani meč.“ „No můj přívěsek draka.“ „To bude skvělé, tak mi ho dejte.“ Elva si sundala řetízek a podala ho Golderovy.Ten si ho vzal do křivých prstů, a odbelhal se ke stolečku na kterém byl kotlík a v něm červená tekutina. Pomalu ho do ní položil. „Tak slečno a teď budu potřebovat trochu vaší krve.“ „Jistě, kolik asi tak?“ „Stačí pár kapek nejsme přeci barbaři“ „To jistě ne“ řekla Elva. Přišla ke kotlíku a Golder jí řízl do prstu. Jakmile její krev dopadla do kotlíku začala tekutina vřít. „Jak dlouho to bude trvat?“ „Chviličku, teď by jste mi mohla dát mojí výplatu.“ „O jistě já zapomněla.“ Podala mu váčky s penězi.Golder jí při tom chytl pevně za ruku. „Ano?“ Zeptala se když viděla jeho výraz ve tváři. Měl hrozně vykulené oči. „Dejte na sebe pozor, jste jediná osoba která dokáže něco udělat se zlem, jste k tomu předurčena, takže si dejte záležet. „Já? Předurčena?“ To ji už ale pustil a jeho výraz se znormalizoval. „Mile rád jsem s vámi obchodoval Elvo. Vemte si svůj přívěsek a odejděte v míru.“Řekl a najednou zmizel. Elva tedy vzala z teď už prazdného kotlíku přívěsek a vyšla ven. Měla s toho úplně zamotanou hlavu. Slunce jí naprosto oslnilo, až se málem zapotácela. „Elvy tak co jak to dopadlo?“ Řekl Inesperto. „Nevidím rozdíl“ A nadala si řetízek na krk. Zatmělo se jí před očima. Slyšela mnoho hlasů a spoustu křiku. Viděla jak vojáci nabourávají hradby nějakého města. Viděla spoustu krve a utrpení, a bylo jí z toho zle. Náhle se jí rozjasnilo vidění a před sebou uviděla Rollanda, jak se nad ní sklání, a ona leží na zemi. „Musíme jim pomoct zašeptala.“ Nevěděla komu, ale něco v ní jí říkalo že tohle byla budoucnost, a že ona s tím může něco udělat. „Komu Elvo pomoct? „Je tu někde město s hradbami ve tvaru draků?“ „Ano“ Řekl s hrůzou Rolland. „Jedno jediné, Bermon největší město odboje proti králi. Základní kámen. Bez něj bude vše ztraceno……….


celkové hodnocení autora: 72.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Velvet tears	18.05.2008, 17:48:57

Příběh měl zápletku a děj, což oceňuji. Jiná věc je, jak bylo dílko napsané. Některé pasáže nebyly na první přečtení pochopitelné a některá slova by se dala do věty uspořádat lépe. Občas se tam vyskytla také nějaká gramatická chyba. Chtělo by to se na text ještě jednou podívat a poupravit ho.

Pavel D. F.	12.06.2007, 21:25:55

Jsem poněkud na rozpacích. Samotný příběh není špatný, upír jako dárce magických schopností je poměrně originální. Ale zpracování se mi jeví takové nějaké nedodělané. Poměrně dost často chybí čárky, místy není správně dokončena přímá řeč. I nějaká hrubka typu shody podmětu a přísudku se vloudila. Prostě bych doporučil více s textem pracovat, aby ani po formální stránce čtenáře netahal za oči.