|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Aramela - pohádky ve víru existenčního zlomu ::
| Kdo má děti ten to zná. Když dojde klasika, začneme si před spaním vymýšlet. No a když u toho navíc máme v hlavě téma WS, pak to může dopanout i takhle - jinak řečeno, věnováno šílenému KI a všem hrdinům mých dětských let. |
| |
|
|
Jak Karel Gott, čaroděj druhé kategorie Rumburak a zlý výrostek Hugo zachránili svět pohádek před dobrem.
Na počátku byla Alenka a zrcadlo, kterým vždycky prošla. Kdo by to neznal. Trochu nuda, ale v tomto případě by se spíš hodil výraz „klasika“. Jenže, časy se mění a tak se pro jednou i tahle rutinní operace vymkla kontrole. Když místo Alenky prošel do kouzelného světa čaroděje ze země Oz její mladší bratr Honzík, věci se začaly, hm, řekněme „měnit“…
Trunní sál dispečinku řízení fantastických věcí se opět otřásl v základech. Mramorová dlažba se zavlnila ve víru existenčního tlaku a démantový trůn prasknul s ohlušujícím skřípotem. Poslední dva muže, kteří tu zůstali srazila ta rána k zemi.
„Jak to vypadá?“ strachoval se Kazisvět I., hlava pomazaná, z boží vůle král, když pomáhal svému příteli na nohy. Byl z té situace celý poněkud nesvůj. V posledních dnech úplně zapomněl na svoje plány, jak něco zničit (cokoli) a obava o osud světa ho tížila tak, že ani nemohl spát.
„Po pravdě řečeno, králi, podle všeho…“ zamyslel se Rumburak, čaroděj druhé kategorie, „vypadá to tak, že svět, tak jak jsme ho znali se zhroutil. Podívejte na obrazovky.“
Král Kazisvět se podíval a nemohl uvěřit. Zahlédl Runcajse, jak pod rouškou tmy rabuje městskou pokladnici v Jičíně. Na další Karkulku, která si s myslivcem v lese počíhala na chudáka vlka a na té třetí… prince, jak se kradmo blíží ke spící šípkové růžence a pak… Ne! Kazisvět odvrátil tvář a to bylo štěstí, protože ostatní pohádky na tom nebyly o nic lépe.
„Musíme to zastavit, Rumburaku, prosím.“
„Obávám se, že je pozdě. Král Miroslav sem míří se svou armádou pomstychtivých a krvelačných dobráků. Zvěsti o nich se šíří krajem. Putují pod zástavou samotné smrti a jsou cítit krví. Jako bych už slyšel dusot kopyt těžké jízdy, v čele s nesmrtelným Ijáčkem. Obávané zabijácké legie vede generál Sazínek a stíhací letectvo má pod křídlem admirál motýl Emanuel. Jsou jich celé hordy. Přidal se k nim četík Bertík, víla Amálka a dokonce prý i kluk z plakátu.“
„Cože? Kluk z plakátu? Je živý? Tak to je konec!“ vykřikl Krazisvět.
„Bohužel ano, králi.“ Potvrdil Rumburak a roztáhl na stůl velkou mapu celé říše. „Tady, tady a tady. Postupují rychle a nás, zlých, je málo. Čaroděj ze země Oz na severu podlehl jako první. Proti nečekanému útoku skřítků a kouzelných dědečků, neměl šanci. Použili prý dokonce chemické zbraně. Vodník Kebule se svými zelenokabátníky ustoupil z pozic a kapituloval včera u jižního pobřeží. Podobně je na tom i východní fronta. Čarodějnice drží perníkovou chaloupku jen za cenu značných materiálních obětí. Její dny jsou sečteny. Ze střechy už nic nezbylo a Mařenka roztopila v kamnech. Hvozd, kdysi plný loupežníků je v plamenech a i když na západní frontě je zatím klid, kůzlátka děťátka už si určitě taky ostří meče. A až otevřou vrátka? Co proti nim zmůže bezbranný vlk s upilovaným jazykem?
„To je náš konec,“ pochopil Kazisvět. „Co navrhujete, Rumburaku? Kapitulaci?“
„No… rozhodnout musíte vy, králi, ale pokud mohu…“
„A dost!“ vykřikl kdosi a dveře dispečinku řízení fantastických věcí se rozletěly. Stál v nich zlý výrostek Hugo, po straně Horáčka a Pažouta po druhé. Za ním se tlačil rozhněvaný dav, ze kterého vyčníval Pučmeloun, poulící rozhněvanýma očima.
„Tak snadno nás nedostanou!“ pokračoval výrostek Hugo, přešel k mapě, ležící na stole a pokračoval: „Včera jsme zajali dva nepřátelské zvědy. Dlouho mlčeli, ale nakonec jsme toho menšího rozmluvili. Teď nevím, kterej z nich to byl, tuším, že Lolek nebo Všeználek, ale to není důležité.“
„A co jste zjistili?“ skočil mu do řeči Rumburak.
„Ukázalo se, že Král Miroslav je jen nastrčená figurka. Za celým povstáním stojí někdo jiný!“ prohlásil Hugo a pak se rozhlédl, jako by měl strach, že by mohli být sledováni. Pro jistou jen mlčky naznačil nezaměnitelným gestem nad svou hlavou o koho jde.
„Pan Tau!“ odtušil šeptem Kazisvět. Do ticha se ozvalo slabé vrznutí, jako kdyby někdo velmi pozvolna zvedal jednu z mramorových dlaždic.
„Co to bylo!“ vykřikl Rumburak a Horáček s Pažoutem se v tu chvíli vrhli k zemi.
„Mám ho, prevíta výzvědáckýho,“ zvolal vítězně Pažout, když vytáhl z díry mezi dlaždicemi malou černou věc, která sebou škubala a kopala zakrslýma nožkama.
„Škrábnul mě do ruky lopatičkou, hajzl,“ dodal Horáček mrzutě.
„Vida, šéf kontrarozvědky, pan krteček osobně,“ pochvaloval si výrostek Hugo. Ale pak jeho tvář zvážněla: „Skvělá práce chlapci. Jen ho pevně držte, však mi už si ho podáme, že mu budou kalhotky malý. Odvést!“
Když zlé pohádkové bytosti, v čele s Horáčkem a Pažoutem zmizeli, vrátil se Hugo ke svému plánu: „Je to prosté, tady Rumburak a já zabodneme dýku přímo do srdce nepřítele. Zaměříme se na mozek, zlikvidujeme Pana Taua. Bez něj a té jeho buřinky bude nepřítel ztracen.“
„Ale jak to chcete, tedy vlastně chceme, udělat?“ zajímal se Rumburak.
„Jednoduše. Máme v držení kouzelný stroj časoprostoru, díky kterému se v okamžiku dostaneme tam a tehdy, kam a kdy bude potřeba. Možná vypadá trochu jako velký drtič na odpadky, ale je odzkoušený.“
„To zní jednoduše, tak proč mám pocit, že v tom bude problém?“
„No…“ tlačil ze sebe výrostek Hugo a při tom se podrbal na čele. „Drobný problém by tu byl. Ten stroj žere asi kilo cukru na kilák a hodinu, takže pokud chceme dorazit do sídla nepřítele asi 500 kilometrů vzdáleného a to nejlíp tak před týdnem, v době kdy tohle všechno začalo, potřebujeme asi tak… 84 tun cukru, nebo spíš 168 tun, pokud chceme i zpátky.
„No, tak to je drobný problém,“ užasl Rumburak.
„Já bych věděl,“ vmísil se do jejich debaty pozorně naslouchající král Kazisvět.
Hugo a Rumburak mu věnovali tázavý pohled.
„Stačí přece, když se zastavíte za Mistrem.“
„Jakým mistrem?“ vyhrkli oba současně.
A král Kazisvět se šibalsky usmál. „No přece za naším Mistrem, tím, který si kávu vždycky osladí o trochu víc, kdo jiný by mohl mít v zásobě nějaký cukr navíc.“
„No jistě, Karel!“ plácli se oba do čela.
Jak se ukázalo, milé děti, nápad to byl dobrý a hodný pán Karel Gott, který také mimo jiné zpívá Vašim maminkám a tatínkům naše přátele přivítal ve své skromné chaloupce u lesa s doškovou střechou s otevřenou náručí. Postěžoval si na svoje bolavé klouby, nabídnul jim čaj a taky bábovku a taky rum před tou dalekou cestou, ale výrostek Hugo odmítnul s tím, že alkohol za volant nepaří a za volant časoprostorového stroje už vůbec ne.
Na své kuchyňské váze jim pak po dohodě Mistr odvážil 168 tun cukru krystal a na nějaké to deko nekoukal. Prohodil s úsměvem, zda může nechat o pět deka víc a šel si to zapsat pro případ, že to náhodou textově zapadlo do jeho příštího elpíčka.
S plnou nádrží si to výrostek Hugo, s funkcí hlavního pilota a čaroděj druhé kategorie Rumburak, který sám sebe prohlásil za kapitána drtiče na odpadky, ehm, totiž časoprostorového stroje, namířili do sídla Pana Taua. O týden dříve, pochopitelně.
„Pozor na přistání, kapitáne!“ zaslechl nic netušící Pan Tau.
„Au, řídíš jako kaskadér!“
Pak se zatmělo, zem otřásla a když se usadil prach, stál uprostřed jeho malého bytu podezřele velký drtič na odpadky.
Motory ještě bzučely a větrem se nesl pach spáleného karamelu, když z té věci ven vyskočily dvě postavy se zbraněmi v rukou.
„Odhoď buřinku a žádný prudký pohyby!“ vykřikl ten první, vysoký v potrhaném kouzelnickém plášti, zatímco druhý, kluk asi tak dvanáctiletý, pihovatý s bujnými kadeřemi a odstátýma ušima, jal se Panu Tauovi kroutit ruce za zády. Protože to byl široko daleko známý dobrák, nechal se.
Svázali ho a spustili ten svůj nesmyslný příběh. Trvalo to dobrou půlhodinu, než pochopil, že musí být oba šílení.
„…tak podle Vás dám já dohromady krvežíznivou armádu a rozpoutám válku v říši pohádek? Ale proč bych to dělal?“
„To nevíme přesně,“ zaváhal jinak v argumentech pevný výrostek Hugo.
„Ale tušíme,“ doplnil ho Rumburak. „Zítra v devět začíná Alenka v říši divů.“
„To ano,“ potvrdil Pan Tau, „ale to není můj příběh. Já mám svůj další díl až v neděli ve studiu kamarád od devíti. Pořád nevím, proč bych…“
„Zítra místo ní omylem do země za zrcadlem vstoupí Honzík a začnou se dít ty věci.“
„Přesněji, svět pohádek se začne měnit,“ doplnil Rumburak. „Runcajs začne krást, babička sežere vlka a tak."
Pan Tau se zamyslel. Poprvé začal vážně uvažovat o tom, že by to tak skutečně mohlo být.
„Proto jsme se vrátili v čase. Musíme Vás, Pane Tau prostě zastavit dřív, než se z Vás stane hajzl. Je nám líto.“ vysvětlil upřímně Hugo.
„To mě taky,“ dodal hořce Tau.
„Jé kluci, mě teď něco napadlo,“ podrbal se na bradě Rumburak a půjčil si Tauovu kouzelnou buřinku. Stačilo jedno správné gesto a mohl mít na co si vzpomněl. Cokoli, třeba i sluchátko utržené nakrátko, jako Mach s Šebestovou. No a nebo úplně jiné sluchátko. Rumburak si zkrátka trochu začaroval, jak se na čaroděje druhé kategorie sluší a patří.
„Co je to?“ zajímal se Hugo, když se tu objevila ta podivná věc.
„Uvidíš,“ tvářil se tajemně a přiložil si ji k uchu.
„Haló to je Ála?“ Rumburak si poněkud změnil hlas.
„Ano, kdo volá?“ zajímala se dívka na druhé straně.
„Řekněme, že dobrá kámoška.“
„Já tě poznala, Káčo, co blbneš, povídej, co Patrik a co tvý nový vlasy…“
„Fajn. Hele, Álo, dej si bacha na bráchu a radši si zamkni pokoj, ať se ti nemotá kolem zrcadla. Představ si, že ten můj, debil jeden, mi včera sebral oční stíny a natřel si s nima nějakej model letadla nebo co. No vážně, ti řikám, radši si zamkni pokoj a vůbec ho tam nepouštěj…znáš kluky, tak čau. Zítra ve škole, jo?“
„Jasně, zítra, čau.“
Čaroděj Rumburak domluvil a ta podivná věc zmizela.
Nic z toho, co by se stalo, kdy byl býval Honzík omylem vstoupil tam, kam má vstoupit vždycky jen Alenka, nic z toho se nestalo a Pan Tau, stejně jako celá říše pohádek byli zachráněni.
No a to je konec.
(Tedyalespoň prozatím, do doby, než začne něco jiného.)
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
