obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ohnivé jazyky - část devátá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ohnivé jazyky
 redaktor Šíma publikováno: 19.06.2007, 23:08  
Pokračování (zkráceno)...
 

/ČÁST DEVÁTÁ – Lodní cesta Sydney – Wellington/

/I./

"Jak to vypadá, Phile?" zeptal se kapitán prvního důstojníka, jen co vyšel na palubu můstku a mžouravýma očima si prohlížel ranní oblohu.

"Jestli vydrží počasí, zítra bychom měli být nedaleko pobřeží!"

"Skvělé!" přikývl, "Myslím, že bylo bezpečnější vybrat si tuto variantu, než se trmácet v bouři stovky mil od pevného břehu s tím svinstvem v podpalubí!"

"Co uděláme s lodí?" pohlédl na něj první důstojník s otázkou v očích. "Jen co nahlásíme, že jsme v průseru, všechny nás zavřou pro porušení veškerých předpisů a pravidel, které kdy člověk vymyslel!"

"Přesně tak, proto ji potopíme, jak už se zmínil třetí důstojník..."

"Potopíme? Co když to všechno vyletí do povětří. Víte, co to bude za sekanou? Nafta, olej, naše maličkosti a ten sajrajt? Co když to ty podělaný kontejnery nevydrží?"

"Kolik je tam teď stupňů?" zajímal se velitel lodi. Pomalým krokem přešel ke stojanům s obrazovkami radiolokátorů a přitiskl svůj ustaraný obličej k okuláru přístroje. "Tak kolik?"

"Sto patnáct stupňů, kapitáne!" řekl mu když jej viděl, jak zvedá hlavu. "Nějaké lodi v okolí?"

"Nic mimořádného, každopádně nahlaste všem lodím, ať se k nám nepřibližují a na stožár vyvěste vlajku "nebezpečný náklad". Nedívej se tak na mne, jako bys spadl z měsíce, Phile! Já nechci mít na krku vzpouru a mám své instrukce..."

"Takže ten včerejší výstup..."

"Byl jenom pro mužstvo, nemusí vědět, co všechno se chystá!"

"Začínáte bláznit, kapitáne!" zhrozil se první důstojník.

"Ještě ne, ale budu, když mi v tom všichni nepíchnete. Nikomu, kromě tebe nemůžu věřit. Třetí je úplný zelenáč, pět let na moři a tomu novému se nedá věřit vůbec! Možná je to fízl, kdo ví?"

"Co když vyletíme dřív, než něco podnikneme?"

"Dokud nepraskne teploměr, nebo se neozvou hlásiče, bude všechno v pořádku! Jsme ve srabu, ale situaci máme pod kontrolou!"

"Co bude s posádkou, kapitáne?"

"Máme přece čluny, ne?" zeptal"se ho kapitán, když byl na odchodu. První důstojník na něj nechápavě civěl. Uběhla minuta. Stáli proti sobě. Mlčky měřili své síly.

"Co když vám nepomůžu, kapitáne?"

"Tak všichni zemřeme, Phile! Já nejsem vrah. Možná, že jsem pěkný hajzl, ale vrah ne..." pousmál se. "Připravte čluny, ihned, jakmile se ocitneme v teritoriálních vodách, oznam mi to! Jdu za radistou!"

"A to jsem si myslel, že..."

"Nemyslet!" přerušil ho kapitán. "Na to jsem tu já, vy ostatní máte jen poslouchat rozkazy, ať už jsou jakékoliv!"

"Pánbůh s námi, kapitáne!"

"Jestli nám bude držet palce..." pokrčil kapitán rameny a zmizel za dveřmi radiokabiny.

První důstojník se zamyšleně podrbal za uchem. Sakra! Proč jsem s tím už dávno nesekl? Vyšel ven na navigační můstek, Očima sjel na vykloněné čluny, visící nad volnou hladinou a připomněl si několikametrové vlny. Zakroutil odmítavě hlavou, ne, to nemůže vyjít! Jestli přijde bouře, zůstane po nás jenom vzpomínka...

/II./

"Věříš mi?" vybafl Allan na Roberta. Oba stáli na zádi, kryti zádovou nástavbou. Pozorovali ztrácející se vodní brázdu zvířenou lodním šroubem. Kdesi nad obzorem se začaly kupit první mraky. Utíkali, ale může člověk utéci před svým osudem? "Chtěl bych být ptákem, uletěl bych odtud..."

"Křídla nám nenarostla!" souhlasil Robert. Jeho mysl zabloudila do nedaleké minulosti, kdy takhle stál na opuštěné hořící lodi a ptal se budoucnosti, co mu nadělí... život nebo smrt?

"Zubatá si na nás brousí kosu... Myslí si, že už to máme spočítané!" zazubil se Allan. "Co kdybychom přepadli loď?"

"Cože?"

"A proč si myslíš, že jsem se vetřel do posádky? Třeba jsi měl pravdu a já jsem polda..." prohlížel si Allan svého přítele. "A ty můj pomocník..."

"Hele..." zarazil se Robert v půli věty. "Teď není vhodná doba na žerty!"

"Já ji dostanu! Buď s tvou pomocí, nebo bez tebe!"

/III./

"Nebuď blázen, Miku!" zakroutil tlusťoch odmítavě hlavou. Pracuju u společnosti už dobrých pětadvacet let, a ještě jsem neslyšel takovou volovinu, proč by to někdo dělal?"

"Třeba pro peníze!" pokrčil Mike rameny.

"A na čem je chtějí vydělat?" zeptal se ho břichatý muž v saku.

"Na plutoniu!" vyštěkl vztekle a čekal, co to s ním udělá. Tlusťoch se jen natáhl přes stůl a zabodl do něj svá malá prasečí očka. "Řekni to ještě jednou!"

"Na plutoniu... Možná na vyhořelém palivu atomových reaktorů!" řekl znovu Mike a musel se přemáhat, aby nezačal křičet. "Na světě je plno lidí, kteří by dali nevím co, aby mohli vyrobit atomovou bombu! Pohrozit svým sousedům! Vydírat bohaté vlády a ždímat z nich peníze!"

"Fajn!" řekl muž za stolem a pohodlně se usadil na sténající židli. Vedle na stole běžel ventilátor, i když nebylo zas takové horko, aby se nedalo vydržet, se tlustý muž začal nepřirozeně potit.

"Takže ty si tedy přijdeš do Aucklandu, vlezeš mi do kanceláře, otravuješ mé kolegy a pak mně unavuješ tvrzením, že sem někdo vozí vyhořelé palivo, radioaktivní materiál bůhví odkud! Kriste pane! Miku, já ti nevěřím, nezlob se! To prostě nejde! To je ujetý! Na to jsou smlouvy! Hlídané a utajené transporty!"

"Kolik myslíš, že se za tu dobu, co lidé používají jadernou energii, ztratí radioaktivního materiálu? A to nemluvím o to, že sem tam zmizí nějaké armádě nějaká ta raketa s jadernou hlavicí! V Rusku je už tak bordel jako hrom... Ale nepleťme sem Rusy! Tohle je náš píseček! Jestli se provalí, že tu jde o černý obchod s radioaktivními materiály, začne se do toho srát stále více lidí a nakonec nám ty ryby, po kterých jdu, zase upláchnou!"

"Dobře! Proč ne?" zeptal se ho se zájmem. "Ale jestli ze sebe udělám blázna! Mám taky svého šéfa..."

"Doufám, že máš klidné spaní..." řekl mu Mike.

"Co radiace? Musí to mít ve speciálních kontejnerech! Ty neseženou jen tak, takže v tom bude namočeno hodně lidí... Co loď? Už jsi viděl loď na přepravu toho svinstva? Musí to být speciál! A ty mi tvrdíš, že to plutonium vozí na dosluhujících lodí, a to ještě na lodích, které k tomu vůbec nejsou přizpůsobeny, ano?" nadechl se tlustý muž.

"Přesně tak!"

"A kde máš důkazy? Zbytečně s tebou ztrácím čas!"

"Vím kde jsou!" řekl mu Mike s rostoucí nervozitou.

"Kecáš!" zavrtěl tlusťoch hlavou. "Jak můžeš vědět, která loď to veze!"

"Vím, na které lodi to je, a kam má namířeno!" řekl mu Mike.

"Mám na její palubě svoje lidi..."

"Slintám zvědavostí!" zvědavostí, zamračil se muž za stolem. "Kdo se pro tebe obětoval? Můžou být už mrtví..."

"Jmenuje se Pharaon a míří k Novému Zélandu!"

"Moc se díváš na video. Neznám loď, která by tohle unesla a nebyla by pro to zajištěná. Chápeš to? Obyčejný náklaďák..."

"Chceš se vsadit?"

"Co chceš dělat?" zeptal se jej tlusťoch a vstal. "Nemůžou to jen tak naskládat do nákladových komor! Kdo ví, v jakých obalech to mají a pokud to dají na těsno... Neříkám, že by tam mohlo vzniknout kritické množství! Jestli jde o vyhořelé a vymřelé palivo, nemusel by to být takový problém! Odkud to mají?"

"To nevím... Zastavím tu loď, ale potřebuju tvou pomoc!" položil Mike své ruce na stůl a tázavě se na něj podíval.

"Co z toho chtějí vyrobit, Miku? Atomovou bombu?" zamyslel se tlusťoch. "Dobře, uvidím, co se dá dělat! Jdu obvolat několik vlivných lidí! Ale bude to terno!"

"To bude!" souhlasil Mike. "Všem nám bude zatracené horko!"

/IV./

Ve dvanáct hodin večer nastoupil Robert službu na můstku. Několik minut trvalo než si zvykl na nazelenalou zář přístrojů a namodralé šero nočních zářivek. Nikde nebylo žádné světlo, které by jej oslepovalo. Znamenalo to jen jedno, na přídi ve strážní budce nikdo nebyl...

Protáhl se a odkráčel ke stojanům radiolokátorů. Byli sami. Přesně jako tehdy... Jeho mysl překonala hráz uplynulého času a zastavila se v době, kdy držel sám službu na uhánějící Stelle. Co se vůbec změnilo? Jsi blázen! Slyšel sám sebe.

"Dobrý večer!" uslyšel něčí vzdálený hlas.

"Zas vás trápí revma?" zeptal se a zvedl hlavu.

"Cože?" zeptal se ho na oplátku nechápající velitel lodi.

"To nic. Jen jsem si na něco vzpomněl!" pokrčil Robert rameny.

"Vsadím se, že jste byl na Stelle, viďte?"

"Proč se všechno točí okolo ní, kapitáne?"

"Tahle loď je svým způsobem taky Stella!" řekl mu kapitán a odešel ven z můstku na levé křídlo navigační paluby.

"Nerozumím vám!" zavolal na něj Robert. Chvíli trvalo, než odpověděl. Nechal se škádlit lehkou brízou a takřka zkameněl.

"Vy sakra víte, co se tu děje! Neříkejte, že ne! Věděl jste to už od té chvíle, co jste přišel na palubu, je to tak?"

"Proč to děláte, kapitáne?"

"Co jako?"

"Neptejte se mě tak hloupě!" řekl mu Robert. "Jestli tu jde o stejnou prašivinu, proč jste mě už dávno nehodili přes palubu?"

"Proč?" otočil se k němu velitel lodi a zabořil do Roberta své černé chladné oči. "Co vy sakra víte..."

"Zaplétáte se!" řekl Robert nepřestávajíc se dívat do jeho očí. "Máte pravdu, zaplétám se, ani nevím, proč jsem tenhle kšeft vzal..."

"Nač ty čluny? Víte stejně dobře jako já, že když té bouři neutěčem, nebudem je potřebovat!"

"Máte v sobě kus drzosti, jste jako vlk, nikdy se nevzdáváte! Utíkáme, určitě jste si toho všiml. Plujeme na doraz. Ve strojovně je tolik randálu, že se tam nedá chodit. Můžete mi věřit, že tak rychle jsem s touhle lodí ještě nikdy neplul. Drží se mrcha! Třeba to stihneme..." řekl kapitán a vrátil se dovnitř. Chvíli bylo ticho.

Kapitán přešel až k Robertovi a postavil se vedle něj. Chytil se madel u velkých oken a pozoroval zvlněný oceán a jeho vlny přicházející z temnoty a útočící na jejich loď, i když měli skutečnou bestii za lodní zádí...

"Něco se chystá!" zazněla jeho slova do hučení oceánu. Robert na okamžik ztuhl. "Nevím co, ale cítím to v kostech. Nevíte o tom něco? Ještě pořád je kolem dost lidí, kteří by si na nás rádi zgustli!"

"Proč mi to říkáte, kapitáne?" zeptal se ho Robert.

"Kdo byl ten muž, s kterým jste mluvil na zádi, než se setmělo? Nevypadal na to, že bych ho znal!"

"Je zakázáno mluvit se členy posádky, kapitáne?"

"Ne, můžete mluvit s kým budete chtít. Jen se mi zdálo, že..." nakonec mávl rukou. "Pusťte to z hlavy!"

"Vy jste se obrátil!" užasl Robert. "Že je to tak? Cuknul jste jako prvnička při své první noci!"

"Jenomže to není moje první noc!" uchechtl se kapitán. "A já už nejsem žádná panna! Kdo ví, kde jsem přišel o poctivost! Ten chlap není z posádky, že?"

"Co chcete slyšet?" zeptal se jej Robert.

"Není?" zamračil se kapitán Pharaona. "Co máte v plánu? Ať už uděláte cokoliv, bude při tom téct krev, pamatujte na to!"

"A vy to necháte jen tak?" podivil se Robert.

"Já?" zeptal se jej kapitán. "Může se stát, že tu zemřeme všichni!"

"Ten náklad není stabilní?" zhrozil se Robert. "Takže je to přece jenom pravda?"

"A co?"

"Že láska k penězům kazí charakter..." řekl mu Robert.

"Řekněte to tomu parchantovi na té jachtě, která nedávno odplula!" zazubil se velitel lodi. "Jo, milovat můžeme různé věci a peníze jsou jednou z nich!"

/V./

"Vracejí se!" houkl Greg na Mika, hned jak se ještě týž den objevil v jeho kanceláři. Blížil se večer, bylo pozdní odpoledne a celé budova ještě sálala celodenním horkem. Mike zkameněl. Hýbaly se jen jeho pronikavě pichlavé oči, které se zabořily do Gregova pohledu.

"Cože?" zeptal se po chvíli ticha. Na stropě hučel ventilátor, neúnavně s nekonečnou trpělivostí rozdmýchával těžký vzduch.

"Otočili to!" pokrčil Greg rameny.

"Kdy?" zeptal se Mike instinktivně.

"Asi před třiceti hodinami. Zítra, kdo sakra může vědět, kde budou zítra!" rozčílil se náhle tlusťoch.

"Gregu!" přerušil ho Mike. "Odkud je ta zpráva!"

"Celou noc nespím!" zvedl Greg ruce nad hlavu. "Nejsi jediný, kdo tam má své lidi!"

"Cože?" nechápal Mike a přistoupil k mahagonovému stolu. Kdesi zapípal fax. Dívali se na sebe a oba dobře věděli na co ten druhý myslí. "Koho tam máš? Já ze sebe dělám vola! Zavolal ti někdo z paluby Pharaona?"

"No, ano... Něco jsem si o tom přečetl!" řekl Greg už klidněji. "Plutonium je vysoce nebezpečné látka, vznikající spolu s odpadem po spotřebovaném jaderném palivu, sice se musí ještě upravit, ale už tak je až příliš jedovaté. Pouhé zrnko, desetina gramu by dokázala člověka dokonale zabít! A tahle loď má toho svinstva na tuny..."

"Je to jen smíchaný odpad!" řekl Mike. "Určitě nemůže být natolik aktivní, aby..."

"Pokud máš pravdu, budou ho mít v nějakých přepravních kontejnerech. Blázni! Normálně se palivo znovu obohacuje ve speciálních závodech, nebo se ukládá po vychladnutí v bazénech s čistou vodou do hlubokých betonových šachet..."

"Zatraceně! Na co máme letectvo a námořnictvo, na co nám létají nad hlavami satelity za biliony dolaru...?"

"Není to tak jednoduché, jak si myslíš... Už jsem uvědomil příslušné orgány, do deseti hodin bychom měli určit její přibližnou polohu a kurz, kterým pluje. Ale nezapomeň, že utíkají před nečasem!"

"Jasně! Tím se všechno ztíží a naděje na perspektivní výsledky klesnou na polovinu, nebo ještě níž! Co když se s tím potopí?"

"Vím já? Třeba otráví celý ten podělaný Tichý Oceán, možná celý svět. Třeba je už celá loď zamořené a s ní i všichni, kteří jsou na její palubě. To znamená..." zamyslel se tlusťoch.

"Pokud je radiace skutečně vysoká, nebo byly poškozeny přepravní obaly, jsou všichni zasaženi radiaci a mohou i zemřít!" zamyslel se Mike. "Jak se dekontaminuje celá loď?"

"Tuhle starou rachotinu?" odfrkl si tlusťoch. "Tu se oplatí rovnou poslat ke dnu celou loď i s posádkou!"

/VI./

"Same!" zakřičel boss na kapitána své námořní jachty. Uháněli k pevnině. Východní nebe se zvolna zatahovalo. Bude z toho pěkná mela, pomyslel si. "Slyšíš mě?"

"Ano, pane. Už jdu. Nemůžu být všude!"

"Já vím, ani to nechci. Obrat loď a vrat se, abychom byli na účinnou vzdálenost. Nesmí se dostat k pevnině!"

"Plujeme touto rychlostí už víc jak dvacet hodin, pane..."

"Stačí, když se přiblížíme na dvacet, možná třicet mil!"

"Chytnou nás na radaru! A když ne oni, ta bouřka určitě!"

"Máte strach? Bojíte se, že loď nevydrží?"

"Chcete je všechny zabít?" zeptal se Sam. Očima sklouzl do osvětleného kokpitu. U kormidla stál vysoký neoholený muž. Nejlepší kormidelník, jakého kdy znal. Pohlédl na svého šéfa a čekal. "Tahle kocábka není stavěna na silné bouře!"

"Jamesi?" zavolal místo odpovědi na svého sluhu.

"Už jdu pane. Doufám, že se nedostaneme do bouře, pane. Trpím silnou mořskou nemocí..."

"Zařídil jsi všechno, jak jsem ti řekl?" natočil k němu boss hlavu.

"Ano. Stačí jen stisknou, knoflík!" řekl sluha mu jeho sluha. Sam se odvrátil od jeho tváře, aby se na něj nemusel dívat. Záda mu polil studený pot. Co jsou to za lidi? ptal se sám sebe.

"Otočíme loď!" vzdychl a odešel. Šel zburcovat všechny své muže. Musí připravit jachtu na bouři, stáhnout nepotřebné a přebytečné plachty a utěsnit každou skulinku...

/VII./

Radista Pharaona seděl za svým stolem u přístrojů. Hlavu měl složenou v dlaních. Takřka nedýchal. Celým tělem cítil pohyby lodi, které byly čím dál víc křečovitější. Přes stěny kabiny k němu doléhal vzdálený hlas bouře, předzvěst něčeho strašného.

Cítil to. Třásl se po celém těle a po zádech mu běhal mráz. Ještě nikdy nezažil takový strach. Věděl, že tato plavba bude pro něj poslední. Buď se utopí v moři, nebo toho nechá. Přestal mít na tyhle věci žaludek.

Z reproduktoru vycházely občasné hlasy jeho kolegů na vzdálených lodích, všudypřítomné šumění a narůstající práskání atmosférických poruch. Bouře. Natáhl ruku a přepnul na příjem. Vzal do ruky mikrofon, přiložil jej k ústům a nadechl se.

"Tady je Pharaon, domovský přístav Melbourne, jsme v nebezpečí. Opakuji, jsme v nebezpečí. Poslední naměřená poloha: 158 stupňů východní délky a 173 stupně jižní šířky. Plujeme pod hrozbou..."

Otočil se. I přes své soustředění uslyšel podivné zavrzání ve své kabině. Nikoho však neviděl. Co se děje? Otáčel bezděčně hlavou. I tak nespatřil nikoho, kdo by tyto podivné zvuky vydával. Tehdy udeřila na loď zvláště zuřivá vlna. Pharaon se pod její tíhou ostře zahoupal a radista konečně uviděl zdroj svého strachu. Než však stačil zareagovat, propadl se navždy do temnoty nevědomí.

"Tady je pobřežní stanice v Port Kembla, slyšíte nás? Zachytili jsme vaše hlášení! Voláme Pharaon! Opakujte svou zprávu..."

Čísi ruka vypnula rádio a odklidila radistovo tělo. V kabině zhaslo světlo. Jen vichr dál fičel okolo lodi a začal zvedat nebezpečně vysoké vlny...

/VIII./

Allan zvedl náhle hlavu. Přikrčil se do stínu a tiše vklouzl do výklenku v místě, kde se chodba ostře lomila. Okolo něj prošel někdo z posádky. Podle všeho šlo jen o řadového námořníka. Oddechl si. Ze všech sil se držel na nohou. Bouře je přece doháněla. Nenechala si v řádném případě ujít tak velké sousto, jakým byli.

Nemohl pochopit, s jakým klidem se posádka lodi procházela po palubách. Zašklebil se a vydal se pomalu vpřed. V hukotu vln a větru zaslechl ještě jiný zvuk. Kdesi cosi těžkého naráželo s ohromnou silou na bok lodi. Snažil se lokalizovat zdroj hluku a určit odkud přichází. Nepodařilo se mu to. Pokrčil rameny a dál tiše našlapoval potemnělou chodbou.

Nikde nebylo ani živáčka. Kam se všichni poděli? zeptal se v duchu. Na okamžik jej přepadl děs, co když už všichni opustili loď, určenou k záhubě, a on na ní zůstal sám? Co když ten muž, kterého potkal, byl posledním člověkem, který se tu potloukal. Chvíli zápasil se strachem, avšak nakonec převládl zdravý rozum. Nikdo by se neodvážil spustit čluny za takového moře. Byl na místě.

Rukama odemkl zámek a nadzvedl poklop. Do uší mu udeřila ohromné vlna hluku. Stroje lodi běžely na plný výkon. Až na osvětlený velín bylo v celé hale pološero. Nechápavě zavrtěl hlavou. Pomalu sestoupil po žebříku na plošiny táhnoucí se všemi směry kolem jednotlivých strojů v různých výškách, a uvažoval, kterým směrem se dát.

Do trupu udeřila další silné vlna. Loď se příčně i podélně zakymácela. Jako Lochneska, řekl si a ze všech sil se držel zábradlí, aby nepřepadl dolů a nezřítil se na stroje dole na podlaze. Po čele mu stékal pot. Zatraceně! Na další vlnu byl již připraven.

/IX./

"Komu to vozí a kdo je platí?" ptal se Mike Grega. Letěli tmou asi sto metrů nad mořskou hladinou. Širokým obloukem oblétali husté a černé oblaka bouře. Dole pod nimi se v divokém, reji převalovaly přes sebe vysoké vlny.

"Nechtěl bych tam spadnout!" vydechl si Greg. "Na co jsi se mě ptal?"

"Na zdroj peněz a místo určení!"

"Kde kdo by rád vlastnil atomovou bombu, Miku!" otočil se k němu Greg. Stroj se několikrát zahoupal v poryvu větru. "Míříme na plovoucí základnu válečného námořnictva. Budeme svědky pěkné komedie. Mnoho lidí bylo z mé zprávy paf!" Chtěli bližší informace, už jsem se viděl za mřížemi pro šíření poplašných zpráv..."

"Nechtěli si přiznat, že dochází za jejich zády k černému obchodu s vyhořelým palivem?" divil se Mike.

"Je to rána pod pás. Jsou tu ještě mezinárodní dohody, různé předpisy a tak podobně. Jsem zvědav, co s tou lodí udělají..."

"Kde budeš ty a kde já? Zúčastníme se vlastní akce?"

"Jako civilisté?" zavrtěl Greg hlavou. "Nemít známosti, tak tu nesedíme. Víš kolik bude stát celá tahle akce?"

"Nechci to vědět!" zavrčel Mike. "Podle tebe, bychom měli nechat všechno plavat? Ať si každý dělá co chce?"

"To jsem neřekl!" bránil se Greg. Stroj znovu měnil kurz.

"Už vědí její přesnou polohu, znají ji?"

"Nějak se ti plete jazyk!" zachechtal se Greg. Stroj se divoce zazmítal. Piloti mezi sebou polohlasně diskutovali, pak se jeden z nich k nim otočil a řekl: "Ještě půl hodiny!"

"V pořádku!" přikývl Greg a mrkl jedním okem po Mikovi.

"Nevěděl jsem, že trpíš mořskou nemocí!"

"Nejsem zvyklý jezdit v míchačce na beton!" usmál se Mike kysele. Za pár minut se obzoru objevila vrcholová světla stožáru lodi. Za chvíli přistanou na palubě lodi a vydají se spolu s ostatními na velkolepý hon! Na lov pořádaný na jednu dosluhující nákladní loď, o jejíž existenci nemá obyčejný smrtelník potuchy.

"Za patnáct minut půjdem na přistání!" řekl jim tentýž pilot. Oba přikývli. Jen Mike nemohl pochopit, proč letěli takovou dálku vrtulníkem...

/X./

To bylo ráno, zamračené ráno. Kapitána Pharaonu probudil ze spánku podivný zvuk. Vyskočil z postele a vrhl se k oknu. Stále pluli ve vysokých vlnách. Pršelo. Jedna změna se však jen přece udala, vítr polevil. Vichřice se změnila v dost silný vítr. Vyběhl z kajuty a rychle šplhal po schodišti na velitelský můstek. V běhu si ještě oblékal blůzu stejnokroje. Vždy si zakládal na upravené uniformě. Když už tuto tradici nikdo nedodržoval, proč by ji měl zanedbávat i on?

"Kdo má službu?" zakřičel na celé kolo. "Je tu vůbec někdo?"

Ticho! Loď se zdála pustá a prázdné. Cítil, že by ho to vůbec nepřekvapilo, kdyby spustili čluny a odpluli i v těch vysokých vlnách za nebezpečí utonutí. Zabouchl za sebou dveře a přešel ke stojanu kormidelního stroje. Někdo změnil kurz lodi, o tom nebylo pochyb. Přešel k radiolokátorům. Žádnou cizí loď neobjevil. Alespoň jedna dobrá zpráva!

Vyšel ven. Cestou vzal z držáku dalekohled. Pod mraky se nad lodí přehnal vojenský letoun. Avšak na křídlech ani nikde na trupu nenesl výsostné znaky své země. Co se to sakra děje? Stroj provedl ještě dva oblety a zmizel za obzorem. První, co mu přišlo na mysl, byla tato slova: Vědí o nás!

Nacházeli se daleko od určené trasy, daleko od místa, kam se chtěl s posádkou a lodí dostat. Ještě jedna věc mu neušla. Pluli naklonění na pravý bok s přídí mírně pomořenou do oceánu. Něco se stalo! Naklonil se přes zábradlí a pátral očima po zjevném náznaku poškození. Ve vodě nebylo nic!

Otočil se k zádi a dalekohledem pátral ve vodní brázdě. Kromě zvířené vody, kterou okamžitě zalévaly vlny, nic nespatřil. Vrátil se dovnitř a vrátil dalekohled na místo. Možná, že se jenom po dobu bouře pohnul náklad v některém ze dvou nákladových prostorů. .. Ale proč je příď tak nízko?

"Máme do poloviny zatopenou jedničku, kapitáne!" řekl mu znenadání třetí důstojník.

"Cože?" kapitán zůstal stát jako přikovaný. "Chlape, jak jste se tu vzal? Proč nejste na mastku, když máte službu?"

"Byl jsem tu celou dobu, nevšiml jste si mě, kapitáne!"

"Co jste to říkal o jedničce? Kdo změnil kurz lodi?"

"Nabíráme vodu!" řekl mu s klidem jeho třetí důstojník. "Zdá se, že máme proražený bok!"

"Vážně?" zeptal se ho kapitán nedůvěřivě.

"V noci za bouře jsem slyšel temné dunění, asi se pohnul některý z kontejnerů, možná jich bylo i víc...!"

"Kde je první důstojník?"

"Šel to prozkoumat!" odpověděl jeho podřízený.

"Kam že šel, třetí?"

"Dolů! Šel kontrolním průlezem na přídi až dolů na dno. Telefonem mi řekl, že první vodotěsná přepážka je zatopená. Nedovedl si to představit, natož rozumně vysvětlit. Měl sebou Geigerův počítač..."

"Blázen...!" vydechl kapitán a dodal: "A posádka?"

"Zůstali v nástavbě. Někteří začínají reptat. A ještě něco..." zamyslel se muž. "Dneska ráno v osm našla služba střídající noční službu ve strojovně dva svázané muže! Podle všeho byly stroje od čtyř, možná už od půlnoci, kdy je viděl hlavní inženýr, když se vracel po obhlídce do své kajuty, bez dozoru. Kdo je zbavil svobody a proč?"

"To nevím..."

"Ptal jste se, kdo změnil kurz lodi, kapitáne?"

"Ano ptal!" přikývl a nedůvěřivě se na něj podíval. "Kdo to tedy udělal? Nevydal jsem žádný rozkaz!"

"Nebyl jsem to já, ani první důstojník!" řekl a vyzývavě se na kapitána podíval. "Kdo tedy?"

"Ten nový, ale proč by to dělal? Musel mít k tomu pádný důvod!" vykřikl velitel lodi. "Řekl vám něco, když jste přebíral službu?"

"Ne, jenom to, kapitáne, že změnu provedl na váš výslovný příkaz! Komu mám věřit?"

"Komu byste měl věřil, zatraceně! Plavíte se na téhle lodi už pět let, to je dost dlouhá doba, aby jste si na nás udělal nějaký názor, vlastní úsudek..."

"Vždy jsem si hleděl svého a vždy jsem měl divný pocit. Tušil jsem, že tohle všechno jednou praskne!" pousmál se trpce třetí důstojník a pohlédl vážně na svého kapitána. "Doufám jen, že tu všichni nechcípneme, kapitáne!"

/XI./

Jachta se stále prodírala proti vysoké vodě. Její příď s ohromným úsilím, doprovázeným nelidským skřípěním, prorážela nenechávé a útočné vlny. Stále bylo zataženo. Liják se proměnil v drobný déšť, avšak vítr nahradil padající vodní clonu se vší důstojností a silou, jež mu náležela. Kde kdo dostal tehdy na malinké a směšné lodičce mořskou nemoc.

Všichni byli napjatí až k prasknutí. V očekávání sledovali obzor, zjizvený stále pohybujícími se masami vod, a doufali, že konečně objeví důvod jejich šílené cesty zpět. Avšak jen tři muži z posádky znali pravý důvod této akce. Oni tři muži stáli v kruhu u radaru a s nekonečnou trpělivostí hraničící s šílenstvím sledovali zvýrazněnou přímku, točící se kolem středu obrazovky, jejímž úkolem bylo ukázat jim jejich příští oběti. Avšak po lodi nebylo ani stopy.

/XII./

"Co to proboha je?" zhrozil se Mike. Před očima jim vyrostl temný stín se spoustou antén, dvěma vysokými stěžni a nadmíru velkou plošinou zabírající polovinu lodi.

"Něco jako raketový křižník..." otočil se k nim pilot. "Plovoucí základna pro vrtulníky. Kříženec mezi letadlovou lodí a křižníkem. Tahle věc se vám stane na několik hodin domovem!"

"A ty menší stíny okolo?" vyzvídal dál Mike. "Korvety?"

"Fregaty, jsou tu jako doprovod, právě ony provedou hon na vaši loď!"

"Není to zbytečné plýtvání penězi daňových poplatníků?" zhrozil se Greg.

"Ne každý den přijdeme na loď, z jejíž nákladu by někdo mohl vyrobit pár pěkných atomových pum..." pokrčil muž rameny.

"Vy nejste pilot, že ne?" zeptal se ho Mike.

"Máte pravdu. Jsem jenom tak oblečený. Jediný, kdo umí řídit tenhle stroj je tady ten muž po mé pravici. Se mnou byste daleko nedoletěli, tak si ho važte!"

Svítalo. Tma kvapem mizela pod paprsky vycházejícího slunce, které se však ještě neobjevilo nad obzorem. Temné a bachraté mraky uháněly na šedé obloze hnané větrem kamsi do neznáma. Celý den bude zamračeno! Postěžoval si Mike v duchu.

"Budeme přistávat!" otočil se k ním neznámý muž v letecké uniformě. Kdo, nebo spíš kým je? Greg se podíval dolů na hladinu oceánu. Stále byla zvlněná, jakoby se nechtěla nikdy uklidnit, snad se nechtěla rozloučit se svým rozdováděným společníkem, který ji nyní pomalu a neodvratně opouštěl.

"Až opadnou ty vlny..." ukázal muž na moře. "A to bude během tři čtyř hodin, bude osud té lodi zpečetěn, na to vemte jed!"

"Víte kde teď je?" zeptal se ho Mike.

"Sto mil na severovýchod, plujeme vstřícným, kurzem. Budeme je mít dřív na radaru... Vlastně je už máme pod kontrolou od včerejšího večera. Dneska ráno nad ní přelétnou stíhačky F 16 a urči její přesnou polohu pomoci družicové navigace. Trochu se na ní mrknou a předají nám zprávu o situaci..."

"Potopíte ji?" zeptal se Greg.

"Bude-li to nutné!" pokrčil muž rameny.

"I s nákladem?" zhrozil se Mike.

"S hodinovým zpožděním, vyplula z Brisbane speciální loď pro přepravu nebezpečných látek, ale bude muset plout vstříc bouři, pokud se ji nevyhne..."

"Takže je pozadu? Jestli... Vy s tím počítáte? Počítáte s tím, že budete na místě dřív než ona? Potopíte Pharaona, protože to bude nejbezpečnější, jak se vyhnout dalším komplikacím? A co zamoření oceánu, na to jste nemysleli?" zeptal se jej Mike. "A došlo-li k zamoření lodi?"

"Je mi líto! Nejsme vybaveni na chemickou očistu... Nemůžeme je dekontaminovat!"

"Nemůžete, nebo nechcete?" zeptal se jej Greg.

"Co s nimi uděláte, když k tomu dojde?" přerušil jej Mike.

"Museli počítat i s tímto nebezpečím, když se dali do takové akce, nemyslíte?" řekl muž chladně. "Co jsou jejich životy v porovnání s životy těch, kteří by mohli v budoucnu zahynout?"

"To je čistě filozofická otázka!" vybuchl Mike.

"Pojďte!" řekl jim a otevřel dveře vrtulníku, když dosedli na palubu válečné lodi. Seděli na ocelové palubě velikosti fotbalovéhoho hřiště, na které byly ukotveny ostatní stroje. Nad hlavami se jim ježily hlavně zbraní a ještě výš se otáčely antény radiolokátorů a navigačních systému. Loď se mírně pohupovala na zvlněném moři, kterým se nenechávala vyvést z míry, a stálou rychlostí mířila k místu setkání. Kolem ní kroužily ostatní naježené válečné lodi, jako by zde mělo dojít ke konfliktu s nejméně stejně silnou skupinou protivníka.

"Je to směšné!" zavrčel Mike. Greg se na okamžik zastavil.

"Co?" zeptal se ho.

"Tolik síly proti jediné obchodní lodi..."

/XIII./

Robert stál zamyšleně u pažení na pravém boku lodi. Nad hlavou se mu houpaly připravené záchranné čluny. Ptal se sám sebe, zda má ještě zdravý rozum, kdo vůbec na palubě této lodi má rozum zdravý natolik, aby mohl logicky a chladně uvažovat.

"Kde je váš přítel?" uslyšel kapitánův hlas nad hlavou.

"Cože?" zakřičel když zvedl hlavu. Vlny a vítr tropili ještě stále dost velký rámus. Kapitán se na malý okamžik ztratil Robertovi z dohledu. Za dvě minuty byl zpátky s megafonem v ruce.

"Kde je ten námořník, s kterým jste se scházel na mé lodi!"

"Není už malý kluk, kapitáne!" zakřičel svou odpověď.

"Přijďte sem nahoru!" uslyšel kapitánův rozkaz. Přikývl a začal stoupat po schodech. Kapitán jej celý čas sledoval, dokud nebyl vedle něj a nedíval se na něj s otázkou v očích.

"Co jste vůbec chtěl, pane?"

"Poslyšte!" dal mu kapitán ruku na rameno. "Teď je už na všechno pozdě, nemá cenu něco zapírat, nebo hrát divadlo. Za dvě hodiny, nebo trochu později se na obzoru objeví několik válečných lodí. Jedna věc je jistá, pasou po nás! Řekněte mi upřímně, proč jste se dal na tuhle plavbu?"

"Řeknu vám to a vy mě hodíte přes palubu?"

"Nebuďte bláhový!" zavrčel kapitán. "Nejsem ten typ! Jinak bych to už dávno udělal!"

"Musel byste mě přinejmenším zastřelit!" pokoušel Robert dál svůj osud. Díval se kapitánovi přímo do očí. Ani na okamžik neuhnul pohledem.

"Zatraceně. Vy musíte být sakra tvrdej chlap, druhý!" zavrtěl kapitán hlavou. "Potápíme se. Pomalu, ale jistě. A jen Bůh ví, jak dlouho to bude ještě trvat! Kdo na nás poštval vojáky? Kdo změnil kurs lodi tak, abychom se setkali?"

"Byla to náhoda. Jak už jste řekl, teď už je to stejně jedno!"

"Neserte mě! Já jsem Blaze dobře znal, nevzal by na palubu žádného sráče! Nezlobíte se, že s vámi mluvím tímto tónem, že ne?"

"Proč bych měl, kapitáne!" souhlasil Robert.

"Tak proč, sakra! Pro peníze? Můžu vám říct, že jsem je už neviděl pěkně dlouho!"

"Tak proč to děláte?"

"Sám nevím!" zakřenil se kapitán.

"Co se mnou uděláte?"

"S vámi a vašim přítelem? Až ho najdeme? Nevím!" pokrčil rameny. "Třeba už jsme všichni dávno mrtví!"

"V první chvíli jsem myslel, že mě chcete zabít!" nechápal Robert.

"Nikdo neřekl, že ne!" zamračil se kapitán. "Nás přinejmenším zavřou až zčernáme. Co se stane s vámi?"

"Vím já?" chytil se Robert oběma rukama zábradlí a pohlédl na zvlněnou vodní hladinu. "Může se stát, že půjdu do lochu s vámi, kapitáne!"

"Kdybych mohl, vzal bych vás do své posádky!" řekl mu kapitán a vytáhl z kapsy revolver. Namířil jej na Robertovu hlavu a usmál se. "Jste dobrý, zatraceně dobrý, až je vás škoda!"

"Nuže, na co čekáte?" zeptal se ho Robert poněkud třaslavým hlasem, něco mu říkalo, že nevystřelí.

"Co myslíte, mám vás zabít, nebo zastřelit sám sebe?" zeptal se ho a nepřestával na něj mířit.

/XIV./

"Chtělo by to, dostat se blíž k Pharaonu. Takhle budem celou akci sledovat z povzdálí!" postěžoval si Mike, když dojedli. Seděli v pohodlných křeslech klubovny lodi a usrkávali džin s tonikem.

"Můžu vás dostat na jednu z fregat, jestli chcete!" řekl jim muž, který je doprovázel na cestě k válečné lodi.

"Ano?" zavětřil Mike výhodnou příležitost. "A na kterou?"

"Jestli vám bude vyhovovat jedna z fregat?" usmál se muž.

"Sakra!" vydechl Greg. "Kde se ve vás bere tolik srdečnosti?"

"To časem poznáte!"

"Zatraceně!" vybuchl Mike, když sestupovali po schůdkách až k úrovni mořské hladiny. "Už mi to je jasné! Potřebujete někoho z nezúčastněné strany, aby mohl říct, že jste jednali podle pravidel!"

"Myslí vám to!" přikývl muž a zvedl k ústům malinkou vysílačku.

"Komodore, blíží se člun s Penelophe. Vezmou na palubu dva civilisty, jak bylo domluveno!"

"V pořádku!" uslyšeli jeho odpověď. "Až člun odpluje, přijďte za mnou na můstek!"

"Ano, pane. Konec."

"Tolik shonu kvůli dvěma suchozemským krysám!" nechal se slyšet jeden z námořníků na velkém motorovém člunu. "Tak si nastupte, nebudem tu kvůli vám trčet celý den!"

Vzdalovali se od lodi, jejíž paluba čněla nad hladinou ve výši desetipatrového domu. Nač tak velké lodě? Mike se na ní chvíli díval, pak se otočil k Gregovi a prohodil: "Je to zatracená sviňárna!"

"Myslíš, že ti muži, kteří provozují obchod s tím svinstvem, které má Pharaon na palubě, jednají podle pravidel a v rukavičkách?"

"Co vůbec chceš, Gregu?" zeptal se ho Mike, když právě přirazili k boku Penelophe, jak se jmenovala fregata, které na ně čekala ve vzdálenosti sto metrů od křižníku.

"Tak pojďte nahoru!" přikázal jim tentýž muž a nepřestával si něco bručet pod vousy.

"Jsem rád, že vás vidím!" podal jim ruce kapitán lodi, když se vydrápali na palubu. "Pojďte za mnou. Doufám, že vám poskytneme veškeré pohodlí, jakého bude tahle loď schopna!"

"Vůbec se mi to nelíbí!" zavrčel Mike. Otočil hlavu, když uslyšel rachot dosedajícího člunu do kolébek svého lůžka a hlasy několika mužů posádky. "Zdá se, že nás tu moc rádi nevidí!"

"Budete mít nejlepší přehled o všem, co se tu právě děje!"

"Ano, to bude nejlepší!" souhlasil Greg a strčil do Mika tak silně, že málem upadl na palubu.

"Doufám, že to nebude trvat moc dlouho!" sykl Mike Gregovi do ucha a poslušně stoupal po schůdkách až na vrchol střední nástavby lodi. Křižník signalizoval všem lodí ve skupině změnu formace. Penelophe si vyměnila místo se stávající lodí na čele flotily a onen námořník nepřestával kroutit hlavou. Tolik povyku pro nic!

/XV./

Bylo již pokročilé ráno. Největší vlny opadly. Všem na palubě jachty se ulevilo. Z nejhoršího byli venku. Muži se dali do obhlídky lodi a odstraňování bouří napáchaných škod.

"Čekal jsem, že se potopíme!" řekl kapitán jachty svému hostu.

"Stálo to za to!" souhlasil boss. "Bude-li nám přát štěstí, dorazíme k Pharaonu dřív, než ti čmuchalové od armády! Na jednu loď je tu čilý rádiový provoz!"

"Možná, že už nebude třeba podnikat další kroky!" ozval se sluha.

"Ne! Na okamžik jsme je zachytili na radaru. Určitě budou ještě na hladině. Pharaon i jeho posádka..." zamyslel se boss. "Nikdy to nemělo zajít až tak daleko..."

"Všechno je připraveno!" řekl sluha a podal muži v obleku jakousi skříňku. Nebyla o nic větší, než krátkovlnná vysílačka. "Pošleme je do nebe!"

"Ano, půjdou tam kam..." v půli věty praskl asi metr nad palubou lodi hlavní stěžeň a přepadl za praskání kotvících lan přes palubu. Loď ztratila vítr a otočila se bokem k vlnám. Ulomený stěžeň bušil do boku lodi. Ta se kolébala jako opilý vorvaň. Potrhané lanoví zranilo několik členů posádky.

Jachta se začala naklánět na návětrnou stranu a stěžeň, který stále vlekla za sebou neustále narážel jako buchar do jejího trupu, dokud v ní neprorazil díru, do které se ihned začala valit voda. Zdálo se, že vládce moří měl s Pharaonem své plány. Nezraněni muži běželi pro sekyrky, aby odťali lana, která držela dotírající stěžeň. V tu chvíli zaútočila na jachtu poslední z velkých vln, které zůstaly po včerejší bouři. Loď zatížená na levý bok se náhle převrátila bez jakéhokoliv varování a v několika minutách zmizela v moři...

Na rozvlněné hladině plavalo několik trosek lodi, obklopených nevelkou olejovou skvrnou. Jediný důkaz o existenci dvoustěžňový dvacetimetrové jachty s deseti muži na palubě. S nimi zmizela i vysílačka určená k odpálení náloží na Pharaonu, jež jej měly poslal neodvratně z tohoto světa na dno Tasmanova moře!

/XVI./


"Co se tu děje?" nevycházel z údivu první důstojník Pharaona, když se objevil ve dveřích na velitelský můstek. Spatřil velitele lodi, jak míří svou zbraní na druhého důstojníka a očividně nevěděl, co si má o tom všem myslet.

V prvé chvíli si myslel, že se zbláznil on sám a to, co má před očima je jen výplod jeho nemocného ducha. Pak mu přišlo na mysl, že se musel zbláznit sám kapitán, protože neznal žádný důvod, proč by měl mířit na muže, který přišel na palubu lodi namísto jejich druhého důstojníka, ať už byla jeho minulost jakákoliv.

"Kapitáne?" zavolal na něj. "Jste v pořádku?"

"V nejlepším!" odpověděl, ale zbraň měl stále v napřažené ruce.

"Co vám, sakra, udělal, že ho chcete zastřelit?" zeptal se ho a vydal se přes vnitřní část velitelského můstku k jeho pravému nekrytému křídlu. Prošel otevřenými posuvnými dveřmi a zastavil se tři kroky od obou mužů.

"Můžete mi kapitáne říci, oč tu jde?" ukázal na zbraň a pak na druhého důstojníka. "Tohle snad nebylo v plánu..."

"Mám tady muže, který se rozhodl, že unese mou loď, spolčí se s řadovým námořníkem, který obsadí strojovnu a sám na jeho pokyn změní kurz lodi! Copak se vám to nezdá jako dostačující důvod?"

"Je to pravda?" zeptal se. "Pokud vím, únos lodi je pirátský čin!"

"V jistém smyslu ano!" přikývl Robert. "Ale copak vy jste lepší než já?"

"Jak se to vezme!" pokrčil první důstojník rameny. "Jestli ho chcete zabít, tak to udělejte, kapitáne, ale neprotahujte to! Tady nejsme před kamerou, a nedívají se na nás žádní diváci! Jestli má zůstal naživu, já ho svážu a později se rozhodneme, co s ním uděláme! Tak už něco udělejte...!"

"Víte první, že jsem se ho zeptal, jestli se mám zastřelit sám, nebo jen jeho? Copak byste řekl, kdybych vám předal velení, dokud se tahle loď nepotopí? Do smrti mi nedají nazpět kapitánský patent! Půjdu do lochu... Není to krásný happyend?"

"Kriste pane!" vydechl první důstojník, nevěděl, co má říci. Byl až přemíru vykolejený na to, aby mohl říci něco chytrého. Nevšiml si, že se tiše otevřely dveře vnitřního schodiště na velitelský můstek, a z nich vycházejícího přikrčeného muže, který dává bedlivý pozor, aby se neprozradil. Příští události proběhly až příliš rychle.

Robert si zapamatoval jen několik obrazů. Viděl prvního důstojníka vrhajícího se k zemi, protože mu nic jiného nezbylo. Viděl jeho tvář, zkřivenou hrůzou, když uslyšel zvuk letící střely nad hlavou, překvapeného kapitána, který si možná ani neuvědomil, že vystřelil, a nakonec Allana, chytajícího se za pravý bok.

Díval se na Allana, který nevěřil tomu, co se stalo. Když padal k podlaze, před očima se mu mihla nejprve Robertova netečná a bezkrvá bílá tvář, pak obličej překvapeného kapitána lodi a nakonec spatřil prvního důstojníka ležícího ve dveřích na podlaze. Poslední co viděl, byla jeho vlastní ruka, potřísněná jeho vlastní krví, unikající z hluboké rány v jeho vlastním těle. Pak se propadl do tmy a ztratil vědomí...

/XVII./

"Jak jsou daleko?" zeptal se kapitán svého prvního důstojníka, když se vrátil na můstek.

"Půl hodiny!" odpověděl. "Kdyby nás chtěli potopit, mohli to udělat už před dvaceti minutami!"

"Jakou mají rychlost?"

"Jsou jako honící psi! Něco pod třicet uzlů. Je to k zbláznění, nemáme vůbec žádnou šanci uniknout. I kdybychom měli v pořádku loď, pořád budou rychlejší!"

"Říkáš, Phile, půl hodiny cesty od nás!" zamyslel se kapitán. "Při jejich rychlosti to máme patnáct mil, my děláme necelých jedenáct uzlů... Dvacet minut, Phile!"

"Takže nemá cenu utíkat...!"

"Dohonili by nás a bez varování potopili! Možná už nás mají na mušce, sakra!"

"Posádka je připravená, kapitáne?" zeptal se ho první důstojník.

"Strojovna je vyklizená, mašiny běží na automatiku a loď samotnou kormidluje autopilot, jak vidím..."

"Při té rychlosti nemůžeme spustit čluny, Jacku!" rozhodil ruce v bezmocném gestu a nepřestával se dívat na svého kapitána.

"Kde je druhý?"

"V mapovně s tím námořníkem!"

"Musíme je dostat z lodi, nechci mít na krku ještě ke všemu vraždu!" zabručel kapitán.

"Takže co uděláme?"

"Až budou na dohled, požádáme, aby je vzali na palubu!" řekl pomalu velitel lodi a utřel si orosené čelo. Loď se divoce zakymácela.

"Velká vlna po bouři...!" sykl první důstojník. "Kde jsou naši muži?"

"V jídelně. Mají záchranné vesty. Jak to vypadá s čluny?"

"Všechny jsou připravené! V bouři jsme ani o jeden nepřišli..."

"V pořádku!" řekl kapitán a vyšel ven na čerstvý vzduch.

"Jak se chcete bránit, kapitáne..." zeptal se ho, když vyšel za ním do větrného dne. "Jak je chcete držet v šachu?"

"Nijak!" zabručel. "Na nás jim vůbec nezáleží! Chtějí jen to, co máme na palubě. Buď to dostanou, nebo nás bez milosti potopí!"

/XVIII./

"Vidíte ji, poručíku?" zeptal se kapitán fregaty svého pobočníka.

"Nebudou dál než pět mil!"

"Myslíte na radaru?" pokusil se o žert.

"Dobře víte, poručíku, že mi jde o vizuální kontakt!"

"Na pět mil?" zamračil se. "Počkejte ještě aspoň pět minut!"

"Dneska nemám náladu na žerty! Víte co mají na palubě?"

"Ne, pane!" zvážněl dotazovaný muž.

"Tak to ani nechtějte vědět..." odpověděl mu kapitán a zvedl k očím těžký námořní triedr. "Plují maximální rychlostí... Rovnou k nám! Naklonění na pravobok, a přídí... Muselo se tam něco stát!"

"Máte dobré oči, pane!" pousmál se poručík. "Připravíme loď?"

"Ano! Vyhlaste pohotovost, všichni muži ať jsou na svých místech, připravte k palbě dělové věže X a Y, ale čekejte na můj rozkaz! Rozumíte?"

"Ano, pane. Plná pohotovost!" přikývl poručík a stiskl tlačítko poplachových zvonců a klaksonů.

"Signalista!" zakřičel do všeobecného hluku povelů a klapání těžkých bot o ocelové paluby lodi.

"Ano, pane!"

"Vyvěste signál! Odpoutáváme se od skupiny! Hlaste komodorovi, že ta loď je naše, jakékoliv změny včas ohlásím..."

"Ano, pane!" vyštěkl muž a chystal se odejít.

"Počkejte ještě!" zarazil ho kapitán fregaty. "Řekněte mu ještě, že žádám ve všem volnou ruku, tak, jak jsme se domluvili. Odpověď mi hlásit nemusíte!"

"Ano, pane!" řekl muž a zmizel v průlezu.

"Loď v plné pohotovosti, pane!" ohlásil se poručík. "Děla na přídi připravena...!"

"V pořádku!" přikývl. "Dejte si pohov, poručíku! Ještě máme čas!"

/XIX./


"To je ona?" zeptal se Greg Micka. Dívali se na vzdálenou siluetu lodi, kolébající se pod zamračeným nebem na třímetrových vlnách. Mike pozvedl k očím půjčený dalekohled a chvíli pozoroval paluby Pharaona.

"Čluny mají připravené ke spuštění, ale na palubě ani živáčka! Podle všeho je poškozená, co se tam sakra stalo?" ptal se nahlas a podal přístroj zvědavému Gregovi.

"Ukaž, podívám se!" natáhl ruku. Chvíli soustředěně mlčel. Tělem přirostl k zábradlí a zrakem prohledával vzdálenou loď.

"Určitě jsou ještě na palubě!" zabručel.

"Co myslíš, pustí nás na ni?" zeptal se ho Mike. Greg se k němu udiveně otočil. "Pochybuju! Tak velkorysí zase nejsou! Jsme jenom civilisté, a tohle je vojenská akce!"

"Mám tam známého, Gregu!" řekl náhle svému příteli, který se nestačil divit. "Fakt!"

"Teď přijde zlatý hřeb večera!" řekl jim velitel fregaty. Chvíli se na něj udiveně dívali, než pochopili význam jeho slov.

"Chci, abyste neopouštěli můstek, pánové!" řekl chladně.

"Poručíku?"

"Ano, pane!"

"Vyzvěte je, aby zastavili stroje!"

/XX./

První důstojník prostál celou dobu na můstku. Držel se oběma rukama madel u oken a nemohl věřit svým očím. Čekal, že vystřelí výstražnou salvu, ale blízkost, s jakou dopadly jednotlivé střely, jej dokonale vyvedla z míry.

"Parádní trefa, co?" bouchl kapitán do jeho ramene. Příval vody opadl. Muž si ulehčeně oddechl.

"Musí mít sakra dobrou mušku, Jacku!" řekl přiškrceným hlasem. "Doufám jen, že nebyl nikdo na přídi, muselo by ho to smést do moře!"

"Nebyl!" řekl kapitán. "Zabalíme to! Zastavte stroje, Phile, ať nás nerozstřílejí na kusy! Hra skončila...!"

"Jacku?" zavolal na něj první důstojník, když přetáhl páku telegrafu do polohy stop a odřízl motor od životodárného paliva.

"Neboj, Phile. Přece jenom jsem přesvědčil sám sebe, že mám svůj život rád! Čekám vás u člunů!"

"A co druhý důstojník?" zeptal se kapitána.

"Zařiď to!" zastavil se. "Vem si někoho z posádky!"

"Fajn, skončili jsme!" zamračil se a vydal se do mapovny aby spolu s Robertem snesl zraněného Allana na hlavní palubu.

/XXI./

"Spouštějí čluny, pane!" ozval se poručík, přivolaný kapitánovým hlasem. Všichni na můstku pozorovali skrze triedry posádku Pharaona při manipulaci se záchrannými čluny.

"Co se děje?" zavrtěl kapitán hlavou. "Poručíku! Odvolejte výsadek. Něco se mi na tom nezdá!"

"Ano, pane!"

"A ještě další věc! Nechtě připravit šplhací sítě a žebříky. Ty čluny chci mít na palubě! Nechte zastavit stroje! Ať si trochu zaveslují, budou to potřebovat, ještě se nasedí do sytosti!"

Čluny odrazily. Zvolna mířily k fregatě. Dva plné čluny zamlklých lidí, čekajících, co jim přinese osud. Sledovali je i stojící nákladní loď. Něco viselo ve vzduchu.

"Volá vás komodor, pane!" ozval se spojový důstojník.

"Už jdu!" zavrčel kapitán, nepřestávajíc se dívat na Pharaona.

"Říká, že věc spěchá, pane!" nenechal se muž odbýt.

"Slyšel jsem!" vyštěkl kapitán.

Chtěl ještě něco říci, ale přerušila jej několikanásobná exploze. Otočil se k Pharaonu. Byl zahalen do oblak černého kouře. Místy prosvítaly plameny ohně. Potápěl se příliš rychle na to, aby se požár rozšířil. Loď se převrátila na bok. V mžiku byla pod hladinou až po nástavbu. Za několik vteřin trčel nad vlnami jen zadek lodi, aby i on za doprovodu sykotu a klokotu rozvířené vodní hladiny opustil spolu se svou lodí, ke které náležel, světlo světa a uchýlil se do věčné tmy a ticha. Drama skončilo!

"Vracíme se na základnu!" vyštěkl kapitán svůj rozkaz.

"Všechno špatně!" řekl Greg a vysmrkal se.

"Žádné důkazy!" souhlasil Mike. "Potopily se i s Pharaonem!"

"Není to vaše vina!" řekl jim kapitán. "Nechtě to plavat!"

"Nic jiného nám nezbývá!" podal mu Mike půjčený triedr.

"Poručíku!" otočil se k němu. "Zrušte pohotovost. Postarejte se o trosečníky i o naše hosty. Po splnění úkolu se připojíme k Jižní skupině!"

"Takže žádná dovolená v Aucklandu, pane?" usmál se poručík.

"Přesně tak, vem to ďas. Jdu si lehnou, doufám, že víte, co máte dělat! Už toho mám plné zuby!"


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:37:07 Odpovědět 
   11. 06. 2014

Všechno se pomalu začíná vyjasňovat. Ale zatím přeběh nenasvědčuje, že skončí šťastným koncem. Uvidíme, co přinese poslední část.
Ještěže je román vystavěn takřka na dialozích. Jinak by se mi četlo jen stěží.
Mně připadá, že text ztrácí na kvalitě. Nenachází se v něm něco silného, co by mě doň vtáhlo. Cosi nového, co by se zapříčinilo o vyvolání mého zájmu číst dílo s chutí. Další loď, dohady (co budeme dělat?!), zloduši se stejnou motivací, a potopení lodi. Ani Jenny se v deváté části neukázala!
Necítil jsem žádné napětí, je mi líto!
 ze dne 01.08.2014, 16:58:27  
   Šíma: Ono i přemíra akce může unavit, stejně tak monotonní plynutí děje, souhlasím. Chce to něco mezi... Novou zápletku, nové informace... Kniha je už bohužel taková, jaká je. Žádná nová verze není!

Dík za zastavení a komentář.
 Amater 09.11.2009, 22:57:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 09.11.2009, 21:49:23

   Hlavně, že neuřezal větev pod příběhem - to je důležité
 ze dne 09.11.2009, 23:04:26  
   Šíma: Hm... Řezati si pod sebou vlastní větev, to mi něco říká! ;-))) To zavání hrozným pádem, ne-li pěknou řachou!!! Uvidí se v poslední části...

Děkuji za přízeň. ;-)
 Amater 09.11.2009, 21:49:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 09.11.2009, 21:21:34

   MOžná dialogy by mohly být lepší, ale já v tom vidím krásný kus příběhu a klidně by to mohlo být zfilmované. Má to všechno. Dobré hrdiny, i zloduchy, správné neutrálné postavy i milostnou zápletku.
Je to dobrej příběh
 ze dne 09.11.2009, 22:44:24  
   Šíma: O, potěšilas mě! Ale jinak máš pravdu, mnohé dialogy by mohly být vychytanější a uvěřitelnější... ;-)))

P.S. Možná měl šíma zrovna tupou pilu, nebo pilník a tak málo řezal a piloval... Hihi...
 Amater 09.11.2009, 21:21:34 Odpovědět 
   Cha, spěje to ke konci. Takže plutonium, loď na dně a zase padouši uniknou. Zlo vyhrálo! Aspoň jednou. Jsem zvědava, jak to celé zakončíš.
už jsem chtěla říct, jak to bylo sklvěle, ale chybí ještě jeden díl. Byl by to skvělý film, šímo!
 ze dne 09.11.2009, 21:26:14  
   Šíma: Díky! ;-) Ehm... Film? Mno... Vážně!? ;-))) Takhle jsem o tom neuvažoval, protože mé druhé já do mne furt popichuje, že to mohlo být "celkově" ještě lepší, než to je... :-( Ale já osobně jsem rád, že jsem do celé dopsal a že je to takové, jaké to je! Takže děkuji za zastavení i kritiku. Jo... ;-)
 Tuax 19.05.2008, 20:49:35 Odpovědět 
   Zdravím, možná nejlepší část z celé serie i co do profilu postav a líčení příběhu. Možná i díky tomu, že zde nepůsobí nijak dominantně Jenny - nejslabší postava příběhu :)

Jen začínám mít pocit, že až dočtu poslení část, že stejně nic nebudu vědět, protože všechno utopíš na dně moří, podobně jako jachtu s bossikem :)
 ze dne 19.05.2008, 21:46:40  
   Šíma: No, šíma je děsný poděs! ;-) Dík za zastavení a komentík a kdo ví, jak to dopadne... :-D
 jackiesparrow 27.09.2007, 18:48:13 Odpovědět 
   Předcházející díly jsem sice nečetla, ale tendle se mi velmi líbil... nejvíce mě zaujalo to, že je zpracováno v pohledu nemála postav... pro mě by bylo složité psát jednu věc, pak přeskočit na druhou, později třeba na pátou, a pak se vrátit na první... i když je pravda, že ty je máš vždy oddělené, a až tak příliš se ti neproplítají :o) ... no to jsem se zas rozpovídala :D... zajímalo by mě, jak dlouho ti trvá než napíšeš takovéto dílko? :o)... mě by to trvalo asi celý život, než bych došla na kvalitu, kterou má to tvoje :)... abych to zkrátila... prostě JEDNA! :D
 ze dne 19.05.2008, 21:44:29  
   Šíma: Ahoj, jackie, mám tu resty! ;-) Netuším, jak dlouho mi trvalo napsat toto dílko... Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Pavel D. F. 19.06.2007, 23:08:30 Odpovědět 
   U Stelly jsme sice nevěděli, co vezla, ale jistě to nebylo nic nevinného. Teď plutonium. Jenom doufám, že ve skutečnosti nic takového nehrozí, to bychom měli brzo z oceánů jen mrtvé spousty vody.
 ze dne 19.05.2008, 21:42:04  
   Šíma: Dívám se, že jsem u tohoto dílu zapomněl na odpovědi! Omlouvám se a děkuju za publikaci (dodatečně)... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr