obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915264 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39348 příspěvků, 5725 autorů a 389614 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Mami, kup mi potkánka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 13.06.2007, 11:40  
Další vyprávění Od domácího krbu...tentokrát o tom, "jak jsme chovali iužitečné zvíře..." :o)))
 

„ Smrdí jak cap!“ prohlásil můj muž, když si přičichl k našemu novému přírůstku.
„ Nic necítím. To se ti zdá,“ odvětila jsem přesvědčivě. (Bože, to je strašný puch!)
Fretka. Třítýdenní roztomilé mimino, aktivní jak peklo, s drápky a zoubky ostrosti žiletek po měsíční dovolené v pyramidě.

Zhruba někdy před rokem pronesla Lucka se slzou v oku poprvé tuto větu:
„Mami, já bych tak chtěla potkánka.“ A pokračovala:
„Proč nemůžu mít nějaké zvíře?“
Jen jsem suše polkla, podívala se na naše dvě kočky, kterým kupuji konzervy po tunách, momentálně hnípající na gauči, zaměřila Šakala, který zase našim utekl za fenkami, při té příležitosti nás přišel navštívit a teď čeká, až vezmu klíče od auta a zavezu ho domů a přejela zrakem chvíli osiřelou klec po našem minikrálíkovi Julče, která se stejně jako Pája předtím rozhodla, že venku je větší sranda, tu trochu žvance na zub sežene vždycky a jednoho dne se odmítla vrátit domů z výletu.
Takže tentokrát potkan… Skvělé.

„Šakale, pojď!“ zavolala jsem na psa, který už čekal, až otevřu v autě dveře u spolujezdce. Naskočil, postavil se na sedadlo a přední tlapky opřel o palubní desku. Jako bych ho slyšela:
„Jedem! A nespěchej, ať si můžu pořádně prohlídnout krajinu kolem.“
Jeho oblíbený fór je, že se nechá zavézt až k našim a pokud pořádně svým tělem nevykryju průnik od otevřených dveří auta k otevřeným vrátkům, zdrhne znovu a já ho zhruba za hodinu vezu podruhé. Není blbý

O pár dní později zvednu v práci telefon a do uší mi zní nadšený hlas mé dcery:
„ Mami, kamarádka má šestáct malých potkánků a představ si, že by mi jednoho dala…ÚPLNĚ ZADARMO!“
Vyjádřila jsem údiv jak je tohle vůbec možné, normálně lidi za potkany platí zlatem a kamarádce určitě před barákem stojí fronta dvaceti zájemců, od chvíle kdy potkanici začaly první stahy a sdělila jsem dceři, že tohle musím probrat s taťkou. (Úhybný manévr, když do něčeho fakt nemám chuť. Odpověď jsem znala předem, ale aspoň jsem nebyla ta špatná já.)

„Já doma žádnou krysu nechcu!“
Nezklamal. Ale nenechala jsem to jen na něm a promluvila láskyplně k dceři:
„Luci, potkana prostě ne. Můžeme se bavit o morčeti, o králíkovi, ale žádná krysa tady nebude.“ (Já vím, že to je předsudek, hlodavec, jako každý jiný, že, ale holt si své předsudky ponecháme. Když si vzpomenu na tu scénu v Indiánu Jonesovi a Svatém grálu, jak Harrisona Forda a tu jeho německou sqav v podzemních kobkách Vatikánu ohlodávaly tisíce krys a do toho padaly mrtvoly rytířů pět set let starých…brrr!)

V příštích několika týdnech se nám dítě doslova ztrácelo před očima. Vzali jsme jí sen a zničili mládí. Byla chodící zoufalství a smutek. Pětkrát do týdne chodit na koně a ve zbývajícím čase se cicmat s kočkami a se psem, to není dost pro její křehkou duši zvířecího maniaka. Potřebuje víc.
Po čase, přesně ve stylu stokrát nic umořilo vola, začalo druhé kolo:
„ Mami, kamarádka má fretku a je s ní strašná sranda. Kup mi freťátko. Prosím, prosím…“ A kula železo dokud bylo žhavé.

Přiznám se…vyměkla jsem. Takže teď máme pro změnu fretku.

Naivně jsem se domnívala, že to bude něco jako mít morče, ale daleko víc to připomíná péči o štěně. Když není s námi, brečí, když s ní blbneme, funí a vydává srandovní zvuky, leze mi do všech otvorů v županu a nepřetržitě oňufává a okousává všechno, co se jenom trochu hýbe a je nebetyčně aktivní. Kotníky už mám ořetízkované jako by mě napadlo stádo blech a jemné drápance nacházím naprosto všude. Po dvou hodinách neuvěřitelné energie vždy padne jako podťatá a spí. Jelikož je fretka tchořovité zvíře, vyznačuje se i silným odérem. Nemáme jí tedy v bytě, ale bivakuje v kleci u venkovních dveří na chodbě, tam, kde je odvětrávání nejlepší a když jsme doma, pouštíme ji na volno nebo je s Luckou venku.

Nečekané návštěvě naší domácnosti by se naskytl obrázek čtyř více méně dospělých lidí, nepřetržitě poskakujících a vřeštících:
„ Auuu, podej mi to…áááá….máslo…jéééžiš…koupilas…auvajs… to mlíííí…ko? Nekouuuu…sej, ty potvoro chlupatáááá!“
Když ona si prostě chce hrát. Pořád. A je naštvaná, když dost nespolupracujeme.

Taky mi leze do vany. Napustím si plnou vanu vody s voňavou pěnou „Milk and Honey“ a naložím se do ní s knížkou. A mimino poletuje kolem. Kvílí tak dlouho, až ji nakonec zvednu ze země a posadím na vanu za sebe tam, kam dávám šampony a sprcháče. Chvíli olizuje pěnu, která na ni přetéká a pak se rozhodne udělat si z mého ramene a níže navazujících partií klouzačku. (Já pak vypadám, jako bych obcovala se Střihorukým Edvardem…“Ne, paní doktorko, manžel mě opravdu nebije důtkami s hřeby…“) No a trvá maximálně minutu a je ve vaně se mnou. Teda, ona se pak pěkně vzteká a po položení na zem jezdí po koupelně pět minut po břiše, aby se zbavila vody a té pro ni odporné medové vůně. A my se pak naopak nemůžeme zbavit fretčí pachové stopy v koupelně.

Prostě je nám to souzeno. Nemít doma pořád nějakou zvěř, něco by nám chybělo. (Chlupy v jídle, chlupy v pití, bobky pod gaučem, potrhané potahy, poškrábané končetiny a blechy.) Zvířata vám život každopádně zpestřujou.


Dneska mi volala Lucka ze školního výletu:
„ Mami, my jsme teď v ZOO a představ si, co jsem měla kolem krku. Krajtu! Nikdo si to nechtěl vyzkoušet, ale já jsem se přihlásila. A taky jsem měla v ruce sklípkana, to bys nevěřila jak to strašně lechtá …a ještě chameleona…“
Hlas se jí chvěl nadšením a mně proběhla hlavou vzpomínka, jak před lety, když jsme ještě mívali obchod, k nám chodíval nakupovat mladík, chovající doma hroznýše. Jednou nám dvoumetrové „mládě“ přinesl v pytli ukázat. Vypustil ho na prodejně na zem, když tam nikdo nebyl a já si ho dala kolem krku jako šálu. Byla jsem mile překvapena, jak má suchou a příjemnou kůži a ve chvíli, kdy začal stisk nenápadně zesilovat mi bleskly hlavou věty z povídky Šimka a Grossmanna, Návštěva zoologické zahrady:
„ To je zvláštní, pane učiteli, jak mě ta užovka přátelsky obtáčí...“
„ Nadechni se, Milovský, to je krajta!“… Vidíš, blbe, kdyby ses učil…
Má to mít po kom, to moje dítě, pomyslela jsem si. Co se vůbec divím.
„To je super, Luci. Ale prosím tě… kdyby ti dávali kobru, tak tu raději neber, jo?“
(Ještě by ji pak chtěla domů a když já jsem taková měkkosrdcatá…)

Toužíte po Černé vdově?
Či po mambě s jedem?
Nám závidí i sám Noe
Náš domácí Eden…


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 18 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 42 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 71 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Štírka 27.10.2017, 16:56:51 Odpovědět 
   Příjemně jsem si početla a rozzářila si upršený pátek... Psát tedy rozhodně umíš... a vtáhnout do děje... takže jsem si vše prožila skoro osobně, i když mně nebyla dopřána živá zvířátka (krom rybiček) ...Myslím, že se zvířaty je pak člověk či človíček připraven na všechno :-) Takže jasná : 1 :-)
 Kaileen 13.07.2010, 12:07:00 Odpovědět 
   Jsem úplně stejný zvířatomilec, kromě pavouků a potkanů bych domů natahala snad všechna zvířata (nicméně na vesnici není ani o tuto havěť nouze. Pavouky máme ve sklepě a potkani se přiživují na zásobách pro králíky a slepice). Tato přirozeně plynoucí milá povídka mě pobavila a především potěšila :)
 EST... 13.07.2010, 10:26:41 Odpovědět 
   krása, asi si počtu další vaše dílka :) A mimochodem, potkyse doporučuju, sou úžasně inteligentní, umazlení, dají se vzít kamkoliv ssebou (udělají vám místo v dopravním prostředku i na zaplněné ulici a pohledy kolemjdoucích na "krysu" v kapuci stoji za to;)) a nevoní po nich celej byt =)
 MARIE 22.05.2008, 18:13:04 Odpovědět 
   Skvělý! Přečetla jsem to jedním dechem, mimochodem s králíkem v náručí :) Mamka asi patří taky mezi ty ,,měkkosrdcaté".
 ze dne 29.08.2008, 12:16:24  
   Vlaďka: To buď ráda, aspoň si užiješ :o))
 inept 22.05.2008, 8:47:31 Odpovědět 
   Velice pěkné mám taky ráda zvířata, ale rodiče nejsou tak dobrosrdeční.
 ze dne 22.05.2008, 8:56:09  
   Vlaďka: My máme od včerejška nového MIkeška. Má tři měsíce a dnes byl první noc od mámy, takže když jsme večer zhasli a nechali ho v jeho pelíšku, začal tak zoufale mňoukat, že jsme ho vzali k sobě a polovinu noci prospal na mém polštáři, zamotaný mi do vlasů a druhou půlku přitulený k manželovým zádům :o)
 jajda 19.04.2008, 20:56:12 Odpovědět 
   Super povídka... ale zastávám názor, že potkánek je lepší než fretka : )
 ze dne 21.04.2008, 19:29:15  
   Vlaďka: Nevěřím. Hobinka je inteligentní, bystrá, družná a ...nejlepší :o)))
 Tlapka 20.02.2008, 15:49:49 Odpovědět 
   Pobavilo, pěkné. :) Takovéhle články mám ráda. :)
 ze dne 20.02.2008, 16:04:59  
   Vlaďka: Tak jestli bys měla zájem o knížku těchhle povídek, napiš mi do vzkazů. Mám ještě pár kousků z dotisku.
 terina 20.02.2008, 15:22:46 Odpovědět 
   ...opravdu moc pěkně napsaný; vtipně a poutavě. Dávám za 1.

Jinak Tvoje dcera mi připomíná mě samotnou. Ale já sem vždzcky chtěla psa:
"Mami prosíííííííím. Kup mi ho k narozeninám, k Vánocům i k svátku dohromady"
"Ne"
"tak teda ke všem narozeninám, svátkům a Vánocům, moc moc moc prosíííííím"....
...a tak našim panelákovym bytem prošla spousta "kompromisů": křečci, bílý myšky, morčata, králíci a kocour Sam, který je mým dosud největším úspěchem v tomhle celoživotním boji a zjistila sem, že je to celkem rovnocená náhražka za psa, takže utrpení mojí mámy asi zkončilo. ;-))
 ze dne 20.02.2008, 15:33:08  
   Vlaďka: Díky, Teri. Lucčín předvánoční požadavek zněl: "Mami, když mi koupíš koně, nemusíš mi celý rok dávat kapesné." To mě opravdu dostala. :o)
 Svetla 04.09.2007, 11:06:21 Odpovědět 
   Tak to naši byli radikálnější. Mohla jsem mít jen rybičky... S těma teda legrace nebyla. Je ale zajímavé, jak stejně časem vyměkkli. Mám totiž o deset let mladšího bratra a ten už MOHL mít několik morčat, zakrslého králíka a teď má už druhého potkana, protože ten první už není mezi námi. Bratrovi bylo z toho tak smutno, když ho našel v kleci tuhýho, že jsem se divila, že mu naši nekoupili slona.

A na mě se výchova rodičů taky podepsala: až budu mít vlastní bydlení, žádné zvíře mi do baráku nesmí - on je totiž život bez zvířátek mnohem jednodušší. Myslím, že mi bohatě budou stačit max. dvě děti.

Hezké!
 AňA Morgan 17.08.2007, 18:51:56 Odpovědět 
   jak vystřižené z mýho života...
Chtěla sem psa, měla sem křečka... Pak kočku, kocoura, zase kočku... První kočku a kocoura chytla toulavá, teď máme třetí, měla dvě koťata, jedno sme udali, druhý se tradičně kamsi zatoulalo... Asi před rokem k nám přišel vytoužený pejsek... zachránili sme ho před utracením... mno, pak sem přišla domů s tím, že chci potkana. (prý lepší než když sem přišla s tím, že chci škrtiče či sklípkana...) Neprošel; prý má ocas... A tak budeme mít Osmáka Degu;-)) (prý nezapáchá, je to denní tvor, hezký, roztomilý, nekouše - doporučuju;-)))

mno, to sem se zakecala... inu, asociace;-))

krásný povídání, jen sem se smíchy polila čajem ;-(
dceři naprosto rozumím ;-))
přeji hodně zvířecí lásky...
 ze dne 17.08.2007, 21:35:51  
   Vlaďka: Na naší Hobině jsem dneska nachytala si 50 blech, takže s tou láskou...nevím. Jinak, díky Aňo :o)
 Jojo 17.08.2007, 10:23:26 Odpovědět 
   Heh, tak to je fakt.. skvělý. Moc se mi to líbí a navíc mi to něco připomíná. Chtěla jsem potkana, ale mamka mi řekla to samé, heh.. vzali mi sen, tolik jsem ho chtěla, mít doma aspoň nějakou spřízněnou duši a oni mi to zakázali! Ale co, až někde pojedu sama, koupím si potkana jako vyšitého!
Dílko je fakt povedené :)
 ze dne 17.08.2007, 10:27:47  
   Vlaďka: My, rodiče, totiž nechápeme ty osamělé dětské duše. Jsme hrozní :o))) Mimochodem, Hobina dneska sežrala dvě kostky bublaniny. Neuvěřitelný "masožravec". Když jí dáš vybrat mezi masem a cereálními kuličkami, chroupe kuličky :o)
 leafe 30.06.2007, 13:46:38 Odpovědět 
   No tak začnu s kritikou : čtivé, legrační, hodně komické. Jako vždy jsem se nenudil. Dost mě zaujal název, to víš potkan. No uvidím, možná si přečtu více tvých děl a najdu nějakou chybku, i když se mi to zdá nemožné:). Jsem si totiž zlomil nohu, a tak mám moc času na čtení.
 ze dne 08.07.2007, 21:10:03  
   Vlaďka: Jestli sis zlomil nohu, tak doporučuji k přečtení povídku Sportem k trvalé invaliditě. Je taky tady. A brzo se zmátoř :o)))
 Šíma 22.06.2007, 17:58:28 Odpovědět 
   Dobře se to čte! Zvířátka mám taky rád. Bydlím na venkově, tudíž máme doma psa, dvě kočky, králíka (jen jednoho, přišel na ně mor) a hejno slepic s kohoutem! Vím, že povídka je o něčem jiném , mít zvířátko (třeba v paneláku)? Potkánka? Brrrr! Nejsem Indian Jones! :-) Ale jinak je to super! Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst...
 ze dne 23.06.2007, 17:19:52  
   Vlaďka: Na naše králíky mor nepřišel. Na ty přišla toulavá. Já totiž nemůžu vidět zvíře v kleci. U koček, psa a fretky to není problém. Ti se tě drží i když nechceš, ale morčata a králíci, když nasají volný vzduch, tak prchají. Strávili jsme mnoho "šťastných" hodin pobíháním po zahradě a lovením králíků zpod rybízových keřů...:o)))
 Snílek 19.06.2007, 16:24:38 Odpovědět 
   Já jsem jako malá moc chtěla pejska. Po dvou letech žadonění jsem dostala akvarijní rybičky. Nutno říci, že se o ně přesně dle předpokladu rodičů staral tatínek. No a nyní už začínají první malé pokusy mé dcery. Tak uvidíme. Opět krásná povídka, která člověka příjemně naladí, a já ji dokonce shledávám i poučnou.
 ze dne 19.06.2007, 22:34:09  
   Vlaďka: To tě odbyli...ony ty rybičky totiž dost blbě aportujou...:o))) Díky za zastavení.
 Dani 16.06.2007, 16:57:49 Odpovědět 
   Nádherně se to čte. Je to bezvadná relaxace. Musím uznat, že je vidět, že máš spoustu zážitků se zvířaty. Já jich už také pár odchovala, tak vím, o čem je řeč.
 ze dne 18.06.2007, 13:50:07  
   Vlaďka: Díky, Dani. Mohla bych zaskakovat za Srstku...:o))
 amazonit 15.06.2007, 5:35:20 Odpovědět 
   není nad to mít doma zvířatomilce:o))
 Black Cherie 13.06.2007, 15:52:01 Odpovědět 
   Opravdu z rodinného života. Krásně plynule napsáno - nic nepřebývá, nic nechybí
 ze dne 13.06.2007, 21:53:04  
   Vlaďka: Děkuji, momentálně nám doma přebývá jenom nevyžehlených košil...:o)))
 Naurowen 13.06.2007, 14:24:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Naurowen ze dne 13.06.2007, 14:05:43

   Přežil, teda přežila, je to ona.:o) Ale podezřívám jí, že od tý doby je mírně na palici.:o) Přece jen vrčící králík asi není moc normální úkaz.:o))
Joo, Waldovi se nedivím, mně by ten hluk taky lezl na mozek. A skříň je fajn skrýš.:o)
 Naurowen 13.06.2007, 14:05:43 Odpovědět 
   Píšeš vtipně a hezky, člověk se u toho hezky pobaví a odreaguje, vážně pěkné... Já mám zas doma králíka a taky to není žádnej med.:o) Jednou jsem myslela, že má asi epileptický záchvat a ono ejhle - přehryzaný kabel. Prostě se zvířatama je psina.:o)
 ze dne 13.06.2007, 14:12:22  
   Vlaďka: Au...a to přežil?...My jsme jednou byli na Silvestra u známých, kteří mají jezevčíka Waldu. O půlnoci začaly řachat petardy a pes zmizel. Někdy ve dvě ráno, když jsme seděli v obýváku a kecali, udělaly dveře od skříně skřípavé éééééé, my jsme strnuli, co se děje, a ze dveří se vypotácel Walda. :o)))
 telezjetele 13.06.2007, 13:52:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: telezjetele ze dne 13.06.2007, 13:34:39

   ježiš tak od toho jsou tady PR agentury, ne? to je blbost.....nemusí to přeci začít vydávat v takových nákladech jako Harryho Péčko.....nevzdávej to!!!!!
a nebo bys tady mohla udělat sbírku teda na ten tvůj vlastní náklad.....tady by si to lidi přečetli a posílali šeky jedna dvě,......no problema.
 ze dne 13.06.2007, 14:04:03  
   Vlaďka: Klídek, ono to světlo světa spatří, ať už tak nebo tak. Fakt je, že knižní trh je prostě přesycen a vydavatelé nechtějí riskovat s neznámým autorem. A když to vydáš v malém nákladu, tak cena za jeden kus je podstatně vyšší, než když jich vydáš tisíc. Ale já si to vyřeším, do půl roku to máš na stole :o)
 Gandalf 13.06.2007, 13:51:06 Odpovědět 
   Vlaďko, můžeme si podat ruce, já už několik měsíců usilovně objíždím, obtelefonovávám, obmailovávám (to jsou tvary) nakladatelství v ČR od Albatrosu až po XYZ (opravdu existuje), ale všude stejná odpověď: Dílo je hodno knižního vydání, avšak my české nezavedené autory nevydáváme :o( ... je na čase založit samizdatové vydavatelství :)) Něco jako "Autoři sobě" či "1000 a jedna Halina" :)
 ze dne 13.06.2007, 14:05:12  
   Vlaďka: Já už s tím začla. "Proč jsou ryby němé" jsem si taky vydala za svoje tintili a k "Pohádkovým fantasmagoriím" už mám hotové i ilustrace a dokončuju grafiku...:o)
 telezjetele 13.06.2007, 13:34:39 Odpovědět 
   Poslyš, ty bys měla nějak zapracovat na nějakém nakladatelství...kniha "Jsem zvíře" je slabý odvárek proti tvým "zážitkům"....
 ze dne 13.06.2007, 13:43:04  
   Vlaďka: No, asi s tím pomalu začnu, ale obávám se, že to budu muset vydat vlastním nákladem. Prý je to fajn a jakože vtipné, ale jelikož mě nikdo nezná, tak to nebude nikdo kupovat, říkali v nakladatelství. Prý kdybych byla Halina, to by bylo jiné kafe...:o)))
 čuk 13.06.2007, 11:53:09 Odpovědět 
   Mně nikdy nebylo dopřáno míti zvíře, takže se chvíli řehtám a chvíli pláču. Povídka je super. Jo my máme keramickýho krokodýla (neboť v divadle zkoušíme hru Krokodýl)a toho mi taky chtějí vyhodit.
 ze dne 13.06.2007, 13:41:02  
   Vlaďka: Žádné zvířátko ti nedopřáli? Chudáčku...naše kočky teď mají spoustu klíšťat...nechceš?...:o)))
 Gandalf 13.06.2007, 11:40:31 Odpovědět 
   Tvé povídky od domácího krbu nemají chybu - a to je míněno doslovně :) Jen pozor na mezery v přímé řeči po uvozovce, neměly by tam být - ale to jen tak na okraj, to není žádná vada na kráse tvé povídky ;)
 ze dne 13.06.2007, 13:35:43  
   Vlaďka: Děkuji za upozornění. Dám si na to pozor.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Untitled 1
Marek Dunovský
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Seance
Schorpitron
obr
obr obr obr
obr

Zkouška z Ekologie
Thea
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr