» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141842

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: STRAŠILENCI I. aneb "nová Nina" ::

čuk	publikováno: 15.06.2007, 22:21

Úvodní část-expozice- příběhu tvořeném navazováním Autorů (Příběh v kterém se mohou zvěčnit všichni-tedy něco podobného jako předchozí Nina). Pro navazující Autory jest na tomto fóru pořadník. Tento text dává zárodky pro nástupný text, mezi fantasy- sci-fi- hororem a pohádkou. Mnoho tajemna bude odhaleno, mnoho šílené novosti vytvořeno. Pokračuje Estel.


	STRAŠILENCI JEDNA- Kdesi… byl, nebo bude? jakýsi kraj velice rozsáhlý. O něm však nic nevíme, kdo tam žije a co se tam vyskytuje, obé je nám neznámo proto, že celý kraj je překryt zářivě rudou pableskující sluneční mlhou. Z mlhy vystupuje obrovský hrad s mohutnými baštami, kostelní věží uvnitř, otevřenými i skrytými nádvořími, velkou rytířskou síní, zákrutami chodeb a tajnými místnostmi. Dominantou hradu je vysoká kulatá věž, která mizí v oblacích, kterých nikdy není nad tímto krajem málo. Ve zvláštním bezčasí v hradu žil hradní pán Strašilenek s hradní paní Strašilenkou. Proč už teď nežijí? To je dost smutná historie. Hrad stejně jako rod Lenků je prastarý, od nepaměti lidského pokolení. Hradní páni byli znamenitými vojevůdci, kteří v čele vítězných vojsk navštívili mnohé vzdálené a neznámé kraje. Kromě bojovníků byli i moudrými filozofy, takže si kromě válečných trofejí ze svých výprav přiváželi znalosti i nyní dosud skryté lidskému duchu. V obdobích mezi polními taženími se věnovali s velkým zápalem alchymii i řadě dnes již zaniklých a ztracených přírodních věd. Hradní paní rovněž pocházely zdaleka, oplývaly nejen krásou, ale i citlivým uměleckým duchem, paní Strašilenka byla velkou milovnicí hudby. Portréty předků zdobící velký sál se dívají z pláten s nevídanou silou, vědoucnosti a rozhodnosti. Velmi podivné je, že poslední pan a paní Lenkové žili v hradě zcela sami, oddáni nejen sobě navzájem, ale i své malé holčičce Leničce. A samozřejmě vědě a umění. V té dosahoval poslední Lenk dokonalosti přesahující známý vývoj vědy. Nebyl však suchým vědcem s fanaticky svítícíma očima, ale měl také smysl pro humor. Nazýval svou rodinu předponou starší, ve své hravosti i linguistické ji měnil v přesmyknutou předponou straší. Odtud tedy Strašilenek a Staršilenka a dívenka Strašilenče neboli Strašilenička.. Opravdu na hradu vše oplývalo hojností, vše vypadalo jako v sídle nádherných strašidel (familiárně Straši) nebo ještě nádhernějších šílenců (familiárně Šílenek, Šílenka a Šílenče či Šílenička) , kteří se zabývali vědou a uměním na nedostižných úrovních. Že si žádáte důkazů? Prosím. Stráže nebyly potřebné neboť hrad obklopovalo neproniknutelné silové pole. Služebnictva nebylo zapotřebí nebo Strašilenci ovládali umění levitací a současně ovládání věcí ke své potřebě. Ptáte se po spojení s vnějším světem? Co potřebovali víc než dodávku některých potravin Strašilenek však dovedl připravit syntetickou potravu, suroviny měl v hradních zahradách v nadbytku A čeho se nedostávalo, přivážela speciální bezpilotní ponorka. Ano, již vybudování podzemního tunelu do dalekého moře představuje div techniky. Po zvládnutí současných i minulých pozemských věd oddal se Strašilenek zkoumání nejsubtilnějších nuancí v složení hmoty a odtud už je jen skok ke zkoumání vesmíru. A zde začíná vystrkovat růžky neštěstí. Strašilenek si usmyslel vybudovat v hradu převysokou věž směřující až do srdce nekonečna. Stavba se mu dařila, ale jeho úsilí vzbudilo nelibost kosmických mágů Kosmoděje a Čarovesma, kteří se obávali, že by Strašilenek mohl proniknout i do paralelních světů. A tak se vydali ztrestat odvážlivce. Nastal boj velice krutý, neboť obě strany používaly nesmírně účinné zbraně. Po mnoha dnech byl boj rozhodnut, zlolajní mágové zvítězili. Unesli Strašilenka a Strašilenku a uvěznili je neznámo kde. A Strašilenče? Dívenku rodiče v poslední chvíli zachránili. Přeměnili ji v postavičky loutkového divadla: v každé z nich byla uvězněna její část, ale i algoritmus celku. Tato mysteriózní záchranná operace jejich dcerky unikla pozornosti mágů. Hle, ani oni nejsou vševědoucí a všemocní. A tak hrad byl opuštěn a zel samotou, pln vzpomínek a smutku. Avšak nejen to. Také mágové utrpěli v bojích a jejich části schopné za určitých podmínek dorůstání zůstaly uvězněny ve zdech, jež se čas od času napínaly úsilovnou snahou těchto fragmentů vyprostit se a navrátit se ke svým pánům mágům. Avšak čas běží a děje se dějí. Malá myška Píška kdesi začla hrabat v zemi, a tak byla zaujata svou prací, neb byla houževnatá a navíc sportovkyně, že se prohrabala do býlím zarostlého záhonku na zahradě v hradě. Rozhlédla se zvědavě a protáhla se škvírou pod dveřmi do hlavního sálu majestátní obytné budovy. Co viděla ji příliš nepotěšilo. Dlaždice sálu s roztodivnými obrazci a hieroglyfy byly pokryty pozůstatky bojů. Změť střepů, rozbité části těch nejsložitějších přístrojů, mnohdy pouhým okem neviditelných, kaluže fosforeskujících tekutin, pozůstatky čarovných knih. Mnohé z přístrojů a chemikálií však zůstalo nedotčeno v přilehlé místnosti, laboratoři a pracovně Strašilenka, jim se zápas na život a na smrt vyhnul. V další místnosti Myšku Píšku cosi přinutilo zvrátit hlavu. Hleděla do obrovského tubusu ztrácejícího se v hloubce nekonečného prostoru. Teď si všimla zařízení, jejichž účel neznala, která však měla sloužit hradnímu pánovi k výpravě do Vesmíru. Z toho pohledu do nejčernější tmy a zároveň nejjasnějšího světla se jí zatočila hlava. Vrátila se do hlavního sálu, kde ji upoutaly podivné figurky. Podobné těm, o kterých ji maminka vyprávěla, když se jednou prohryzala do loutkového divadla. A samozřejmě, všude plno kulis s fantastickými krajinami, hrady a zámky, mořskými obludami i dalekoletnými ptáky. Ach, jaký nádherný nábytek, jak skvěle by se prokousávalo sametové čalounění. Už vycenila zoubky, když vtom uslyšela jemné vzdychnutí skvěle ošacených figurek: rytíři, krásné dívky, král, královna, šašci, myslivec i chytrý Honza, na pohled ztrnulých, avšak se stopami života. Vzápětí zaznělo z kouta v pravém rohu zasyknutí. Pohlédla tam. Od stopu k zemi visela obrovská pavučina a v ní se natřásal Pavouk Fičák, který vše přežil. A nebyl tam sám. Okolo něj poletovala velká Moucha Šploucha. Teď si zrovna spolu povídali a Myška Piška je vyrušila. To zasyknutí bylo spíše rychlé oddechnutí a nabrání dechu po vzájemné honičce. Samozřejmě že přátelské. Vždyť toho, kdo by souboj přežil, by čekala nekonečná samota. Myška se podivila: copak asi tady jedli, a sama dostala hlad, ještě že pootevřené dveře do bohatě potravinami zásobené komory poskytly pohled na rozmanitou a jistě chutnou potravu. Myška radostně zapanáčkovala, pohladila si bříško, nejprve se však rozhlédla kolem, neboť ostražitosti není nikdy dost. Pomyslela si: co podivných a neuvěřitelných tvorů a zvířat zde může být zakleto nebo skryto, co aparátů a hejblat, tajných nástrah a mechanismů. Portréty na stěnách dosud zachmuřené a s ulpělými slzami na tvářích se začaly usmívat. Hodiny poháněné nekonečně dlouho pracujícím mechanizmem odbíjely dvanáctou. Jako den předtím, avšak jinak. Příchodem myšky zhouply se váhy nečinnosti na stranu nově započatého příběhu. I Pavouk Fičák signál uslyšel a zanechal svého snování. Moucha Šploucha přistála na gobelínu na stěně a zaposlouchala se. V hledí rytíře stojícího na podstavci v koutě se rozsvítilo podivné světlo. Ztrnulý vzduch se proměnil v kužel víru pohrávajího si s kulisami divadélka a laskající jejich hrdiny. Staré piáno v sousedním hudebním salonku přeměněném na muzeum hudby se rozeznělo, ozvalo se cvakání jakýchsi přístrojů. Že by ty dvě figuríny? Ty sem pro paní Strašilenku, (velkou milovnici hudby a země salámů), dopravila ponorka až z daleké ciziny. Pak došlo k řadě změn a jevů nevídaných!


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 22		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Zuzka Brouk	05.08.2007, 11:14:34

Mno.. Jak už bylo mnohokrát řečeno, stejně tak i já obdivuji tvůj jazyk, jehož obratně používáš k vykreslení všeho tak, aby se to dalo představit poměrně snadno... Myslím, že na tomto tvém díle toho není mnoho co zkritizovat a proto ti řeknu jen tolik, že ti právě mezi hodnocením přistává další bezvýznamná jednotka:)


ze dne 05.08.2007, 22:22:12
čuk: Díky za hodnocení. Už jsem zpátky z lázní, proto mé delší odmlčení

Katy Kvapilová	20.07.2007, 12:59:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Katy Kvapilová* ze dne 14.07.2007, 14:52:54* A taky jak moc šílené karty dostaneš. Některé třeba musíš ozvnou zavést do Bohnic, protože se s nimi nedá hrát.. :o)

Katy Kvapilová	14.07.2007, 14:52:54

Tak se mi zdá, že čuk podlehl náporu šílené osmy a zešílel taky :o)


ze dne 14.07.2007, 19:05:48
čuk: o tom nepochybuj. Rád buduju alternativní varianty, důležitá je vnitřní logika, jakou hru se šílenými kartami hraješ

Šíma	05.07.2007, 19:01:38

Konečně jsem našel, co jsem hledal! :-) První díl! Jdu hledat druhý a pak třetí a kdoví jaký! :-) Stačí říct jen to, že dávám tu nejlepší známku? A slova chvály si nechám "od cesty"! Ještě bys z toho zpych! A kdo by to s Tebou pak vydržel? Ať ti brk nikdy nevyschne!

čuk	02.07.2007, 20:22:51

Díky za tvůj zájem i známku. Nečiním si nároků na chválení, jem jsem chtěl a chtěl bych, aby se příběh nerozpadl v nesouvislé pasáže. Nejraději mám fantazii,kterou lze nahlížet z mnoha úhlů, která se pozměňuje a zase vrací až vypadá téměř jako skutečnost.

Weichtier	02.07.2007, 19:29:21

Čuku, vrátil jsem se k tomuto textu, jelikož čerpám atmosféru a píši poznámky pro svůj díl Strašilenků. Po několikerém přečtení nemohu jinak. Gratuluji ke skvělé práci. Výborný a inspirující úvod do nové série. Pokusím se využít některé nápady a nahrávky, které zatím ostatní nechali ležet.

Vlaďka	28.06.2007, 15:59:14

Tak konečně vím z jakého rodu pochází Samson Lenk...:o)


ze dne 28.06.2007, 17:07:52
čuk: Doufám, že tento tvůj obdivuhodný postřeh nikoho nenapadne, jinak mám na krku žalobu pro znevažování jména. Díky za přečtení

estel	18.06.2007, 21:16:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 17.06.2007, 19:01:42* Čas mě žene, dusí a rdousí, zítra odjíždím a tak vám musím předložit své dílo ještě dnes.

estel	17.06.2007, 19:01:42

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 16.06.2007, 19:10:50* Já se strašně nerada vracím k tomu, co jsem již napsala, když už to jednou považuji za hotové. Takže tohle je rpo mě ideální :-)


ze dne 17.06.2007, 20:40:35
čuk: Hodně úspěchu.

Arvinej	17.06.2007, 8:17:05

hmmm nevím čím to je ale čukův jazyk mi čas od času přijde až moc dokonalý :-P každopádně jako začátek to vypadá dobře i když nějaká spojení jako třeba "v zahradě v hradě" zní poněkud divně. 1


ze dne 17.06.2007, 8:31:39
čuk: Dík za postřeh. Spíš používám šroubovanější (resp techničtější )jazyk a někdy vkládám schvalnostinky a legrácky, takže to najednou zní zivně, asociativně mimo kontext, na př: zahradě v hradě (je to vlastně slovní hříčka)

estel	16.06.2007, 19:10:50

Estel si poradí, ale obávám se, že bez Bély. Každopádně krásný začátek.


ze dne 16.06.2007, 21:56:49
čuk: Díky, už se těším na tvoje pokračování. Ale na Bélu jsem ti mpřihrál, že.

Kaunaz Isa	15.06.2007, 23:57:42

Smekám. Tohle je od Niny vzdáleno na míle daleko. Je to lepší a stejné zároveň.. Hm.. Asi to nedokážu správně vysvětlit. Každopádně, začátek je majestátní a já jsem moc zvědavý, jak si s tím estel poradí. Jsem rád, že nakonec vyhrál tvůj návrh (o=


ze dne 16.06.2007, 5:43:17
čuk: Díky za hodnocení, milý KI. Už se těším na Estel,jestli oživí ty dvě figuríny a vytvoří B.B.

duddits	15.06.2007, 23:17:47

Tvůj nástin se nemůže nelíbit - dává všem pokračovatelům mnoho prostoru, cest, kudy se vydat... Zároveň je tu i jistá dějová linie, které se můžeme dlouhodobě držet... Inu, gratuluji k povedenému začátku a jsem opravdu zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet :)


ze dne 15.06.2007, 23:28:23
čuk: Díky za hodnocení. Vystihl jsi můj záměr a já se také těším na pokračování

Maura	15.06.2007, 22:20:06

Nemohu si odpustit komentář, i když jsem si vědoma, že dílo, které jsi předložil bude mít mnoho peripetií. Docela jsem se začetla, musím obdovovat dokolaný jazyk i mylšenku.