|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: ZSZ ::
 m2m |
publikováno: 17.06.2007, 21:10
|
Napadlo vás někdy, že vymyslet anotaci je ještě těžší než vymyslet samotnou povídku? Nechat ale anotaci prázdnou mi připadá vůči čtenářům nefér, tak sem jen napíšu tohle:
Pokud jste četli můj soutěžní příspěvek posledního workshopu, určitě si všimnete, že v tuhle chvíli se věnuji lehké jednoduché literatuře (v mém případě sci-fi), ona chuť psát jinak je v tuto chvíli vyčerpávána na jedno delší dílko...takže asi tak. Děkuji moc za trpělivost. |
| |
|
|
Bože, nikdy bych si nepomyslel, že to přijde tak pomalu. Vždycky se povídá, že přijde a mávne tím svým velkým srpem a máš to za sebou. Ale zrovna mě musel Smrťák píchnout asi pilníkem.
Bože, bolí to!
Ležím tu s kulkou v zádech, ale zatraceně, lidi jako já si ani jinej konec nezaslouží. Ležím na boku a cítím, jak mi celá moje pravá strana vlhne krví, dokonce tu krev i vidím pod svojí hlavou, sakra to je krve…
Zranění střelnou zbraní.
ZSZ. Tak to označují v nemocnicích, kam by mě byl býval možná i někdo odvezl, ale nedostalo by se mi tam takové péče. Lidem jako já se takové péče nedostává. Pravděpodobně by mě položili na sál a zavolali toho nejstupidnějšího zelenáče, aby mě začal pitvat.
Na druhou stranu, možnost, že mě někdo z tohohle slumu odveze do špitálu je minimální. Tady na okraji Landsbergu, tak pyšně nazývaného první měsíční kolonie, totiž život zahnívá v kabátech bezdomáčů, jehlách feťáků a silikonových prsou vyžilých flunder, které na tebe mávají už zdaleka. Jejich pasáci obvykle hnízdí nedaleko, aby mohli v rychlosti přiběhnout a šlapkám pěkně domluvit. Obvykle pěstí a sebráním všech peněz. Takový šlapce pak nezbejvá, než šlapat dál nebo zkusit šlapat jinde.
Takže můj krvavej flek na chodníku nikoho vzrušovat nemusí. Střílí se tu na potkání, ačkoliv zbraně jsou zakázaný, ale…
Sakra! V puse mám najednou kovovou pachuť, už se to blíží, nemůžu ani pořádně otevřít pusu – a když to udělám, cítím, jak mi z ní vytéká krev, bublá a stéká na chodník, aby uhasila zapálenou cigaretu.
Kdybych na ní dosáhl, bože, dal bych si poslední cigaretu, vím, že by byla poslední…
…hehe, je to dobrý způsob, jak se odnaučit kouřit, to je.
Cítím tu kulku na žebrech, pravděpodobně mi proletěla zády a rozlomila jedno žebro, možná se o něj zastavila, ale těžko, byla to průbojná střela s wolframovou jehlou, to ti zblízka proletí i plátem neprůstřelné vesty, kterou jsem si sakra zapomněl dneska vzít.
Nebo spíš jsem to nestihl.
Fotr měl pravdu, když říkal, že ta holka mě jednou zabije. Samozřejmě jsem byl v noci u ní a ráno, když mi volali, jsem si akorát stačil vzít kvér a fachal podzemní drahou na místo setkání.
Doufám, že se o sebe ta holka postará, všechny prachy, co jsem ulil, jsem uschoval a doufám, že ona najde – až se jednou rozhodne uklidit svojí skříň – vzkaz. Poslední vzkaz…
Krucinálhergot, už tu krev i kašlu…klíží se mi oči, stydne mi tělo. Cítím, jak se krev do nohou a paží dostává tak nějak pomalejš, než by měla. Není to sranda ležet na studeným chodníku s kulkou v zádech, stydneš celý a pomalu usínáš, ani si to neuvědomuješ.
Kde mám kvér?
Aha…jasně, sebral mi ho ten pytel. Pěkně mě podtrh, líp bych to asi neudělal. Prý, že má partičku kamarádů, kteří dělaj tak trochu do loupeží…a že potřebují někoho, kdo se vyzná trochu v bombách, prachy že budou velký. No kdo by nechtěl prachy. Abys vypadnul z týhle bohem zatracený pustiny Landsbergu, potřebuješ pas, který ti nevydají, pokud nejsi občan Federace. Hm, to asi nejsem, no, ale podplatit támhle nějakýho skrčka za pultíkem jde. Dva tři papíry, razítko a papá, rodná hroudo. V duchu jsem hýčkal myšlenku, že odletím někam na hranice probádaného vesmíru, taková mírumilovná kolonie Rola, zelené místečko s chladnými oceány, bez kamení, nerostů nebo paliv, ideální jen pro odpočinek a čekání na stáří. Turisti se tam nehrnou, je tam zima, korporace se tam nehrnou, není tam žádná surovina, která by stála za to, vláda tam zřídila farmářskou kolonii.
No tak s Rolou se můžu rozloučit. Vlastně jsem ji nikdy neviděl…no vlastně jsem ani nikdy nebyl mimo Měsíc. V centru Landsbergu jsem byl, občas, když jsme dělali nějakou zakázku pro nějakýho papaláše, obvykle ukrást nějakou vzácnost…tak nás ten papaláš dokázal procpat do centra. To jsi pak viděl vysoké skleněné mrakodrapy, které se skoro dotýkají stěny kupole chránící Landsberg.
…grrgh!
Fuj! Krev už hořkne, není tak kovová, pravděpodobně ťukám na dveře posmrtnýho lágru. Chtěl jsem někdy v životě dýchat kyslík, ne ten uměle vyrobený tady v Landsbergu, ale přírodní, vidět kytky, nikdy jsem neviděl lesy…a Rola tohle všechno má. Doufám, že se tam třeba Helena odstěhuje, že podmázne nějakýho tupce za sklem a poletí odsud pryč. Ať aspoň ona a to malý uvnitř jejího břicha vidí zeleň.
Mít teď svoji pistoli, prohnal bych si hlavu kulkou. Bolí to, bože, jak to jen bolí! Necítím už nohy, ale cítím chlad na zádech, možná kulka škrtla i přes míchu, páteř nebo co já vím, nemůžu hnout rukama a už vůbec ne nohama, ale ještě dokážu naklonit hlavu, abych se díval na topícího se špačka mojí cigarety.
Měl jsem přestat kouřit. Třeba by mě ten blb neodpráskl ve chvíli, kdy jsem si zapaloval. To máš tak. Uděláš práci, okradeš a postřílíš nějaký týpky z pouličního gangu. A brácha jednoho týpka si tě pak najde a vpálí ti kulku mezi světla. Měl jsem tušit, že ty jeho zelený oči znám, jako kdyby se na mě díval, ten jeho bratr.
Na druhou stranu, zasloužil jsem si to. Neměl jsem mu před rokem prostřílet hrudník, ale kdo mohl v té době vědět, že na to jednou doplatím. Aspoň kdyby mi teď záda rozdíralo kulek sedm, stejně jako jsem vypálil na toho magora já. No byl to magor, ale střílet jsem ho nemusel.
Kdyby se tehdy před rokem nerozhodl, že mě okrade, když jsme tak pracně okradli jiný dva chlapy, mohl dneska žít se sto tisíci a být spokojenej. Takhle se už rok roztahuje vesmírem rozpálený do čtvrtého skupenství hmoty…a já se k němu za chvíli přidám.
Až najdou mojí mrtvolu, budu už pár hodinek tuhej, nějaký houmles sem přijde a bude mě chtít vzbudit, ale všimne si krve a okamžitě zalarmuje svého kolegu. Takhle se to roznese po celé ulici, až to dojde k jednomu z oněch pasáků, přece si nechce zaneřádit ulici, kde mu šlapou holky. Takže tak zítra touhle dobou by mě mohly rozřezat na čtvrtky a spálit do plazmy, vypustit do vesmíru a udělat v mé kartě černou tečku: „Zemřel 13. srpna 2189.“
No krása, krásné vyhlídky, naštěstí mě v tuhle chvíli jiné nenapadají. Už sotva otvírám ústa, abych vychrlil poslední hektolitry krve a pěkně si zacákal svoje kožený sako. Stálo takový balík, sakra, byl jsem na něj dost pyšný, stejně jako na svojí devítku. I když je kvér zakázaný, není problém si ho obstarat. Občas se k nám donesou zvěsti, že loď převážející vojenské zásoby přepadli piráti a pak najednou o týden později držíš chladnou armádní pistoli nebo dokonce samopal…a munice je pokaždé dost…
…grrrgh!
No už to cítím. Říká se, že umírající pozná, když tady na tomhle hnusným světě končí. No a já jsem to poznal.
Oči jsem už zavřel a pomalu se nechávám kolébat spánkem.
Jenom stále čekám na ty vzpomínky na celý svůj život, ale žádné obrázky mi tu nikdo nepromítá, jenom pouští tichou hudbu a pokládá mě na houpací síť, začíná mě kolébat a já usínám.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 14 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 82 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
