| Měla jsem v životě velké štěstí na úžasné starší ženy... |
| |
|
|
Strom za oknem mým
má posledních lístků pět.
Na parapetu rezavým
cosi sivého vidím se chvět.
Má oči mandlový
a peří ulepená,
zítřek nenapoví,
jak vysoko létat chtěla holubí žena.
Otvírám okno, zvu ji dál,
ke vstupu nemá síly.
Život prý dával, však víc bral,
jen staré jizvy zbyly.
Co s křídly, která nelétají?
Co s duší, která nezpívá?
Co s lidmi, jež se tupě ptají?
Jazykem tnou do živa.
Mlčet se učím.
Beru ji do dlaní,
dýchám jí do peří,
ona se nebrání,
i když mi nevěří.
Beru ji do dlaní,
dýchám jí do tváře,
smutná ji odnáším
na bílé polštáře
Pod svatý kříž.
Mám křídla hříchem bolavá
a o mámě se mi zdálo.
Ptákům se tak nestává,
jí se tak stalo.
Jí či mně?Už se stalo.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
