Když poznání vlastní pýchy zahanbí člověka tak, že musí používat slova "někdo" "někde" a "něco"
když člověk platí za to, že si přivlastnil zázrak
přiznání (bez polehčujícího účinku) ve 14 bodech |
| |
|
|
1) Četl jsem, co někdo někde napsal.
2) Slova padala tmavými tunely očí, nabírala rychlost a významy a změnila se na vodu.
3) A déšť skropil humus dna duše a poklepal na spící semínko.
4) A bílý klíček zapátral v prostoru a následně vystřelila kvanta lián do všech směrů, vybuchly inkoustově modré květy za ohlušující vůně.
5) A všechno zpívalo a řvalo: "Ještě!"
6) A tak jsem znovu dokola četl, co kdosi kdesi napsal. Chamtivě škubal věty a rval si je do očí.
7) A listoví napínalo duše stěny v neurvalé touze po prostoru. Květy překročily pozemskou mez modři, vůně mátla a zabíjela.
8) A pak jedno ze slov zavadilo o zorničku a v pádu do hlubin se otřelo o mozek. Chytlo faleš a změnilo se vodu.
9) A sprcha padala ledová a křišťálová, očistná jak za Noema.
10) A já pochopil
11) Stál jsem titěrný a zahanbený, bezradný.
12) A tak jsem sevřel mačetu a proužky modři padaly do zelené řezanky.
13) Pak jsem stál, zadýchaný bolestí, po kolena v odpadu a od kolen v široširé prázdnotě, udušené a opuštěné.
14) Ještě uklízím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
