|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: O Fialovém Slonovi ::
 Alyssa |
publikováno: 19.06.2007, 21:49
|
| Kdesi hluboko v džungli se narodil malý slon, který byl na první pohled jiný. K čemu to vedlo a jak se nakonec malý Marsh dostal až k Ballakrylovi, duchovi barev...no, o tom je tahle pohádka. |
| |
|
|
Kdesi daleko, v té nejhlubší džungli, tak hluboké, že tam ani motorové pily nedorazily, se jednomu moc zamilovanému slonímu páru narodil synek. Byl to slůnek jak se patří, s dloooouhým chobotem a obrovskými ušisky. Ale jedna věc na něm byla zvláštní. Na svět přišel fialový jak zralá švestka.
"Snad časem zešedne," mínila maminka a poplácala potomka chobotem po hlavě.
Tatínek si tím ovšem nebyl tak jistý a časem se ukázalo, že měl pravdu. I když byl malý slon občas pěkně umazaný, bylo dobře vidět, že není šedý jako ostatní, ale že jeho kůže má barvu fialek. Dostal jméno Marsh podle bonbónů marshmallow, které kulaté slůně značně připomínalo.
Marsh rostl a rostl, až z něho bylo slonisko jak se patří. Spokojený ale nebyl. Maminka a tatínek, ti ho měli rádi, ať byl, jaký byl, ale ostatní sloni mu dávali pěkně zabrat. Připadal jim divný. A když i Hermína, pěkná slonice s chobotem hodně nahoru, do které byl Marsh tajně zakoukaný, na něj opovržlivě zatroubila, že je směšný, měl toho mladý slon právě dost.
A tak dal mámě pusu na ucho, s tátou si potřásl chobotem, naložil na záda otýpku cukrové třtiny a vyrazil na cestu.
Šel dlouho. Prošel hodně džunglí, hodně viděl a hodně se naučil. Potkal různá zvířata, od protivných vřešťanů po královské hroznýše. Potkal taky slony, ale dívali se na něj zrovna tak, jako ti doma, opovržlivě a s nedůvěrou.
Marsh se pomalu smiřoval s myšlenkou, že zůstane až do smrti sám, a bylo mu z toho smutno.
Jednoho dne na něj zase přišla deprese, a tak se toulal pralesem a jen tak bez chuti uždiboval lístky a oříšky. V tom zaslechl z křoví před sebou tiché zaharašení.
"Zase ti otravní vřešťani," pomyslel si vztekle a vyplivnul ořechovou skořápku jako projektil tím směrem.
"Au!" ozvalo se z keře. "Nemůžeš dávat pozor, slonisko jedno?!"
Z křoví vylezlo podivné stvoření a třelo si bouli na hlavě. Byl to skřítek, Marshovi sotva po kolena. A co bylo nejzvláštnější, hrál všemi barvami. Od křehké bílé až po nejtemnější černou, přes nejrůznější odstíny všech barev, co jich jen na světě je.
"Kdo jsi?" ptal se Marsh překvapeně.
"Kdo bych byl, lesní duch. Duch barev, abys věděl, slonisko nemotorné. Jmenuju se Ballakryl."
"Ty jsi duch barev?" zeptal se slon udiveně. Chvilku se rozmýšlel, pak najednou vystřelil chobot jak chameleon jazyk a chytil skřítka rovnou pod krkem.
"Takže to ty můžeš za to, že jsem se narodil fialový a že se mě všichni sloni smějí!" třásl Ballakrylem metr nad zemí.
"Pustíš mě, ty přerostlá švestko!" seknul skřítek Marshe rovnou mezi oči.
"Kdybys měl v té své fialové hlavě trošku rozumu, dávno bys už přišel na to, že všecko zlé je pro něco dobré a všechno má svůj smysl."
A než se slon vzpamatoval, lesní duch zmizel...nu, jako duch.
"To jsem si teda pomohl," zlobil se sám na sebe Marsh, když se vzpamatoval.
Putoval pak ještě dlouho, ale tentokrát u toho už víc přemýšlel. Pořád byl ještě sám, ale deprese ho už nepopadaly tak často. Skřítek, ač nevrlý a zlomyslný, mu přece jenom zasel do té jeho velké nešťastné hlavy semínko naděje.
Pak jednou, to už byl z Marshe slon dospělý a zkušený, narazil při svých toulkách na stopy osamělé slonice. Zarazilo ho to, protože sloní děvčata jen zřídkakdy chodí sama. Stopy ho dovedly k napajedlu a Marsh se rozhodl tam na neznámou dámu počkat.
Přišla večer, když se slunce naklonilo k nejzápadnějšímu sekvoji a Marshovy div nevypadly oči z důlků. Slonice byla jasně růžová!
Sešla k vodě, aby se napila. Náš slon vystoupil z křoví, kde se ukrýval a oslovil ji:
"Ehm...dobrý večer, slečno."
Slůnka poplašeně odskočila a chvilku jí trvalo, než odpověděla. Hleděli jeden na druhého a oba se cítili trapně. Marsh si začal přímo bolestně uvědomovat, že se vlastně ještě nikdy s žádnou hezkou mladou slonicí nebavil. A tahle pěkná byla, dokonce moc - nebýt té barvy. Ale Marshovi, který sám byl celý život jiný, růžová slečna připadala okouzlující.
"Jmenuji se Emma," odhodlala se slůnka po chvíli. Marsh se taky představil a po chvíli oba překonali rozpaky a povídali si, jako by se znali léta.
No a než se úplněk třikrát přehoupl nad džunglí, slavila se v pralese sloní svatba. Slavnostní obřad se uvolil vést Ballakryl a věřte mi, byla to ta nejhezčí slavnost od jednoho konce rovníku na druhý.
A co bylo dál? No, přece slůňata. Fialová sloní holčička s růžovými proužky, a růžový hošek s fialovými puntíky.
Věnováno Johannu Gregorovi, aby hezky spal!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
