» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141843

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 03 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti.

Annún	publikováno: 21.06.2007, 5:41

Třetí část příběhu o životní pouti Černého jezdce.


	Část 3.- Nečekané setkání. Hnědý kůň překonával vysoké kapradí bez jakékoliv námahy. Jezdec z Gerikovy bandy zamířil na dítě utíkající před ním a vystřelil. Šíp letěl vzduchem. Jenny zaslechla zasvištění a těsně vedle ní se do kmene stromu zaryl šíp s bílo černými letkami. Byla vyděšená a strachy bez sebe. Běžela tak rychle, jak jí síly stačily, aby unikla jezdci a jeho kuši. Náhle zakopla o kořen ukrytý v mechu pod kapradím. Klopýtla a upadla na zem. Neměla sílu ani odvahu opět vstát. Skrčila se do klubíčka a snažila se být naprosto tiše. Snad sama mocná bohyně země Ladérian se nad děvčetem slitovala a zeleným příkrovem kapradí ji skryla. Její zelené šatečky, jako by splynuly s okolím a ona se najednou pro všechny stala neviditelnou. Jezdec kolem ní projel a vůbec si jí nepovšiml. S koněm několikrát obešel místo, kde spatřil dívku naposledy a kde byla Jenny ukryta. Lanc se rozhlížel kolem s nataženou kuší, jíž měl připravenou ke střelbě, ale nikde ji neviděl. Žádné známky, že by tu někde byla. Jako by se do země propadla. Nenašel ji, a tak se vydal zpět ke svým kumpánům a vůdci. * Mezitím Lišák Gerik a jeho muži velmi nehezky zacházeli s lady Elisabeth, protože se neustále bránila jejich pokusům o zneuctění. Škubala sebou, kopala, pokoušela se vytrhnout ze sevření svých věznitelů a dělala vše možné, aby si je udržela co nejdál od těla. Šlo to jen ztěžka, neboť jich bylo víc a měli větší sílu než ona. Gerik se zrovna napřáhl a chtěl jí uštědřit další pohlavek, když v tu chvíli přijel Lanc na svém koni. Gerik dal ruku dolů a upřel svou pozornost na jezdce. "Kde jsou ti spratci? Vyřídil si je?" zeptal se zlověstným hlasem Gerik. Elisabeth zpozorněla, když zaslechla zmínku o svých dětech. "Jasně, Lišáku. Kluk je mrtvej," řekl Lanc. "A co ta holka?" zeptal se znovu podezíravě. "Jo i ta je kaput," přitakal lživě, neboť se bál, že by ho vůdce ztrestal za to, že nesplnil úkol. Však v duchu si říkal. ' Sice jsem ji nezabil já, ale v lese stejně nepřežije. Nejspíš ji roztrhají vlci nebo medvědi. Tak či tak to má předem spočítaný,' ujišťoval sám sebe. Když lady Elisabeth slyšela, že její milované děti, stejně tak jako manžel, již nežijí, veškerá bojovnost ji přešla. Na ničem už jí nezáleželo, bylo jí úplně jedno, co s ní bandité udělají. Neměla síly dále se vzpírat. Připadala si jako hadrová panenka, když ji vlekli pryč, aby někde v houští ukojili svůj zvrhlý lupičský chtíč a pak i ji nejspíš zamordují. ****** Zvuk kroků koňských kopyt se vzdálil. Nastalo ticho, ani ptáci nezpívali, jen větřík tiše ševelil v korunách stromů. Jenny se dlouho krčila pod kapradinami na zemi porostlé mechem. Potom vstala, opatrně rozhrnula zelené listy a rozhlédla se kolem. Nikde nikdo. Musela jít dál, pryč od zlých lidí, tak daleko, jak jen to jde. Byla však velmi unavená, nohy se jí pletly a měla hlad a žízeň. Prodírala se vysokým houštím a hledala nějakou cestu. Otec vždy říkal, Duncanovi i jí. "Ztratíš-li se v lese, hledej cestu či pěšinku a ta tě vždy dovede k lidem." Ale nic, co by se jen v nejmenším podobalo cestě a nebo vyšlapané stezce, nenacházela. * Den postupoval a blížil se večer. Při bloudění narazila na malou lesní mýtinu se studánkou. Tak konečně mohla uhasit alespoň svou žízeň. Sehnula se k hladině, nabrala do dlaní křišťálově průzračnou tekutinu a napila se pramenité vody. Začalo se smrákat, vzduch zchladnul, na hladinu studánky dopadly první dešťové kapky a začalo pršet. Jenny se ukryla do prohlubně mezi kořeny vyvráceného stromu, které vytvářely jakýsi přístřešek a ochranu před chladným větrem a deštěm. Déšť vydával šustivý a pleskavý zvuk, když dopadal na listí kapradin a do vody lesní studánky. Přicházela tma, vysoko ve větvích borovic zahoukala sova. Jenny sebou v úleku trhla a schoulila se ještě víc do úkrytu kořenů. V dálce zaslechla výt vlčí smečku. Chvěla se chladem, neboť měla navlhlé šaty, ale i strachem z neznámých věcí a zvířat, které chodí nočním hvozdem. Bála se zavřít oči, ale únava byla silnější než ona, a tak nakonec usnula. * Nastala noc, už dávno odešel den a dívčině dětské, vystrašené mysli se začal zdát zvláštní sen, že u malé lesní studánky na měkkém mechu sedí a do křišťálové vody hledí. Tu v dáli mezi statnými stromy se mlhavá světelná zář objevila. Bledavé světlo se skrze kmeny proplétalo, až na mýtinu u studánky, a k ní se přiblížilo. Zahlédla v něm nejasné obrysy lidské postavy. Světelná zář o něco zeslábla a bytost přímo éterická z ní vystoupila. Byla to žena. Vznešená, krásná paní, že tak nádherné stvoření malá Jenny ještě nikdy nespatřila a zřejmě už ani nespatří. Paní byla oděná do zelených šatů, jejichž barva přecházela ze světlé do tmavé zeleně jako duha. Celý šat byl poset drobnými bílými kvítečky, které připomínaly sedmikrásky a za sebou měla lehoučkou dlouhou vlečku. Ze širokých, volných rukávů vykukovaly bílé štíhlé dlaně. Pleť světlé barvy měla, jako by ji zručný sochař umě vytesal ze slonoviny, půvabný obličej něžných rysů, oči medově zlaté a až do pasu dlouhé, vlnité vlasy rudé jako oheň, do nich měla vpletené lístečky stromů, pár kvítků a duhová ptačí peříčka. Na krku, v hlubokém kulatém výstřihu hedvábně lehkých šatů, se jí třpytil na stříbrném řetízku zářící krystal. Sehnula se k sedící dívence a promluvila hlasem tak kouzelným, že se dá jen stěží popsat. "Jsem Ladérian, bohyně země a všeho živého, co na ní žije a roste." představila se. "Již se nemusíš ničeho bát, Jenny, zde jsi v bezpečí, sem zlo nemůže." Vyslovovala to táhle a vláčně, jako by se jí každé slůvko líně válelo po jazyku. Usmála se líbezně na ni, pohladila dívenku po vláskách a tváři dotekem lehkým, jako by ji pohladil vánek či motýlí křídla. "To, co se událo, již pominulo. Zlo jenž bylo, odeznělo a do temných koutů snů se skrylo. Nechť bolest nyní tvé srdce netíží, jednou vzpomínka na časy zlé, už pro tebe nebude obtíží." pronesla tuto větu jako zaklínadlo, aby jím skryla dívčiny vzpomínky na neblahé chvíle, které zažila. "Jsi pod mojí ochranou. Nikdo ti neublíží." ujistila ji Ladérian. Pak sejmula ze svého hrdla řetízek a pověsila jej na krk Jenny. "Zde," pravila,"máš amulet jako památku na naše setkání. Nos jej, neboť tě vždy před zlem dobře ochrání," a políbila dívenku na čelo. Zvedla se, poodstoupila od ní a vešla zpět do mlhavého světelného oparu. "Jdi spát, Jenny, jen sladce spi. Bohyně Ladérian nad tebou teď bdí," řekl její půvabný alt a žena zmizela. Přesto Jenny v hlavě a ve své mysli stále slyšela šeptat tichý hlas bohyně Ladérian. "Spi, mé dítě, spi," opakoval něžně až nakonec úplně zanikl. Jenny spala mnohem klidněji než předtím, když poprvé usínala, protože kouzelná slova ji zbavila strachu a ona se již nočních tvorů nebála.


celkové hodnocení autora: 94.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	28.08.2007, 19:32:22

Takže příběh je přece jen tak trochu "fantasy"? Trochu jsem dětem držel palce a dopadlo to podle toho! Zachráníla se jen ona malá dívka, ale za to nemůžu, protože jsem jen a pouze čtenářem Tvého "dílka"... Co na to říci? Jak se vyzpovídat ze svých dojmů? No, bylo to dobré a velmi lehce jsem pročetl tento díl! Zdá se mi to, nebo je Tvé vyprávění s každým dílem lepší? Nebudu chválit dne před večerem a jdu hledat pokračování... ;-) Za Jedna!


ze dne 28.08.2007, 19:45:47
Annún: P.S. jo trochu fantasy to je, ale opravdu jen trochu.


ze dne 28.08.2007, 19:44:42
Annún: Neskonalé díky a doufám, že i další díl bude stejně dobrý jako tento, i když taky být nemusí, protože né vždy se vše povede, tak jak by člověk chtěl.

amazonit	21.06.2007, 5:40:58

jednotlivé části delšího dílka se těžko hodnotí, ale musím říct, že některé pasáže jsou opravdu velmi hezké a příběh se ubírá zdárně kupředu a slibuje další dobrodružství:o))


ze dne 21.06.2007, 8:26:36
Annún: Děkuji za komentář. Ano, příběhy na pokračování se hodnotí dost těžko, ale bohuže celý příběh na ráz by šel zeveřenit jen těžko a kdo by se naráz chtěl prokousávát, tak dlouhou litánií. V příběhu bu i pár nudnějších momentů, ale další dobrodružsví též chybět nebude.