obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Loď snů - 1. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 26.06.2007, 8:40  
Pomsta bývá někdy jedním z nejzákeřnějších činů, kterých se člověk může dopustit, ať už je zasloužená, či nikoliv... Problém však nastane v okamžiku, kdy trpí také nevinní, kteří nemají s pohnutkami toho, kdo tuto pomstu vykonal, či si ji zasloužil, zhola nic společného!
 

LOĎ SNU

/POZNÁMKA/

"Albatros nikdy neplul po hladině oceánů, stejně tak neexistují osoby v tomto příběhu uvedené, a jakákoliv podobnost se skutečností je náhodná, ba přímo zarážející..."

/NAMÍSTO ÚVODU/

"...pravda, byla ještě noc, ale klidná, úsměvná, jako stvořená k radosti a zpěvu. Což tam snad všichni spí, tázala se děvčata a ještě hlasitěji se rozezvučely jejich písničky. I námořníci se začali ohlížet po cizí lodi, na které stále ještě nebylo ani stopy života. Však oni se vzbudí, pomyslili si a hlasitě nabízeli cizím námořníkům víno a zvali je k družnému tanci. Víno teklo proudem a mladí muži, už zmatení tím věčným tichem a pustotou cizí lodi, volali hlasitěji a hlasitěji: Jste tam snad mrtví? Jste lidé, či příšery? Či snad bloudíte věky po moři s Bludným Holanďanem?"

Richard Wagner "Bludný Holanďan"

/PROLOG/

/část výpovědi jednoho z členů pobřežní stráže na ostrově Newfoundland/
"Víte, oba dva jsme si připadali jako v nějaké snu, nebo v akčním filmu. Celé to bylo až příliš absurdní! Když jsme objevili tu věc, která vypadala jako obrovská přerostlá velryba, dlouhá skoro dvě stě metrů, široká přes dvacet a vysoká dobrý padesát metrů, mysleli jsme, že se nám to opravdu zdá! Bylo to neskutečné! Asi tak, jako byste na vlastní oči spatřili nad polem létat krávu! Já vím, že krávy normálně nelétají, ale zkuste se vžít do naší situace! Byli jsme jako malé děti, které našly Pandořinu skříňku a jsou z ní celé pryč! Co je v ní? Jaké tajemství vlastně skrývá? Všechno ostatní bylo vedlejší..."

/P-1/

To ráno bylo chladno. Vše nasvědčovalo, že chladný bude i celý den. Zamračený a studený den na začátku léta. Sníh stál, mrazy polevily a moře na severu ostrova Newfoundland, vlastně celá plocha volné vody sahající od mysu Sable táhnoucí se ve vzdálenosti padesáti i více kilometrů od pobřeží ostrova Nové Skotsko pokračujíc přes samotný Newfoundland a dál na sever ke Grónsku, Islandu a ostrovu Jana Mayena a ještě dál, tvoříc nejzazší hranici zamrzajícího moře, se zvolna osvobozovalo od nadvlády ledu, jehož pukání a temný rachot naplnil celý tento kraj.

Lodní cesty v zálivu Svatého Vavřince, jakož i v Hudsonově průlivu a stejnojmenném zálivu zažírajícím se hluboko do vnitrozemí Kanady, byly opět volné, ale však jen do té doby, než se zima po krátkém létě přihlásí o svá práva. Nebýt Golfského proudu, který se zde střetával s Labradorským proudem, zamrzalo by moře mnohem dál od pobřeží.

Nad srázem, po kterém vedla málo používaná kamenité cesta, se zastavil vůz pobřežní stráže, z něhož vylezl vysoký vousatý muž a poté odběhl někam za skaliska.

"Měl jsi říct dřív, že se chceš vychcat!" křičel za ním jeho parťák a hlasitě se chechtal. "A ať ti to netrvá moc dlouho, nebo ti umrzne a tvá holka si najde jiného..!"

Asi se muž vykonávající svou potřebu zdržel moc dlouho, protože jeho vysmívající se přítel zabouchl dveře vozu. Natáhl se do skřínky spolujezdce a vzal si balíček cigaret. Jednu z něj vyndal a s požitkem ji zapálil. Vtáhl do sebe hustý namodralý kouř a hlasitě vzdychl.

"Tohle jsem teď potřeboval!" řekl si nahlas a promnul si ruce. Kde trčí tak dlouho? Zeptal se v duchu a otočil se k místu, kam zmizel utíkající muž. Pokrčil rameny a pustil si rádio. Vyrušilo jej náhlé zabouchání na dveře vozu.

"Je otevřeno!" řekl a nevšímal si nic jiného, než svých krátkých silných prstů. Znovu někdo zabouchal na plech vozu.

"Sakra, Frede!" zavrčel a zvedl hlavu. Spatřil svého přítele, jak stojí na jeho straně u dveří široce rozkročen a rukou ukazuje kamsi za ohyb cesty. Ruce měl doširoka roztažené a něco mu stále naznačoval.

"Copak jsi se zbláznil?" zakroutil hlavou a vylezl ven z vozu. Vítr mu rozcuchával jeho černé kučeravé vlasy a do uší mu hučelo burácení příboje. Pohlédl na rozervané, mořem a ledem poznamenané, pobřeží. Pak se otočil ke kolegovi a podíval se mu do tváře. Byl bledý jako stěna.

"Hej, Frede, potkal jsi snad mrtvé z Titaniku, nebo co?"

Muž neodpovídal. Snažil se mu něco říci, ale byl tak rozčílený, že se nezmohl ani na slovo. Chvíli se na něj díval a pak se napřáhl jako by jej chtěl uhodit.

"Tak už mi něco řekni, a nemávej mi před nosem těma tvýma tlapama, nebo ti jednu vrazím!" zamračil se. Fred usilovně přikyvoval.

"Fajn!" přikývl jeho parťák a dobře odměřenou ránou, tak aby mu moc neublížil, jej poslal k zemi. Počkal, až se sebere a postaví na nohy.

"Je tam loď!" vysoukal ze sebe. "Slyšíš, Robine! Loď jako dům!"

"Cože?" nechápal. Na okamžik pohlédl prosebně k nebí a pak na Freda. "Říkáš loď? Má čtyři komíny, je prožraná rzí a měří dobrých tisíc stop?!"

Druhý muž nic neříkal, vlezl do vozu a nastartoval. Zařadil jedničku a držel vůz na spojce a vyzývavě se na muže s cigaretou podíval. Fajn! řekl si a zahodil kouřící kus tabáku zabalený v papíře a nasedl.

"Jsi schopen řídit v takovém stavu?" otočil se k čekajícímu muži, "Dobře, tak jeď!"

/P-2/

Po deseti minutách krkolomné jízdy a zajíždění po kamenité cestě okolo pobřeží se zastavili uprostřed ohybu jednoho z nespočetných zálivů, které se zařezávaly do skalnatého pobřeží.

Muž, který objevil loď vypnul motor a jako první opustil vůz a zůstal bezradně stát nad srázem. Několik vteřin se díval dolů, aby se vrátil zpět k automobilu a strhl z plošiny za kabinou ochrannou plachtu. Muž ve voze si zapálil další cigaretu a bez slova vylezl ven. Otřepal se ve studeném větru a přibouchl dveře.

"Kde je?" zeptal se otráveně. Zprvu nic neviděl. Bílý radio stožár i těleso komínu mu nejdříve splynulo se zamračenou oblohou pochmurného dne. Opatrně a nejistě přistoupil k hraně příkrého svahu. Nemohl uvěřit svým očím. "Co to, do prdele, je?!"

"Pomůžeš mi?" zeptal se ho jeho parťák a hodil dolů horolezecké lano. "Není to víc jak padesát metrů!"

"Mohli bychom sjet až tam dolů!" bránil se kučeravý muž.

"Jo a zabijeme tím půl dne!"

"Měli bychom informovat své kolegy, nadřízené, dispečera, vojáky, co já vím!" řekl a pohlédl na kolegu, který na sebe navlékal velké množství výstroje, ve které nechyběla ani puška s lanem a kotvou. "Jdeš do války?"

"Chci se taní podívat dřív, než tam vlezou ostatní... Nález ohlásíme pak, až se vrátíme z vraku!"

"Ale to je proti předpisům!"

"Máš snad lepší nápad, kromě toho, který" jsi mi teď před chvíli řekl?"

Za pět minut byli oba připravení. Upoutali se karabinami a provedli všechna bezpečnostní opatření. Zanedlouho oba slaňovali po útesu dolů na kamením a pískem pokrytou pláž, u které mezi skalami trčel k nebi trup lodi, jejž bělostné paluby nástavby s navigačním stěžněm a lodním komínem sahaly vysoko nad útes na němž před chvíli stáli.

"Kde se tu vzala? Jak je možné, že nikdo nic neví?" zakřičel jeden z můžu na svého kolegu. "Kurva, co to má znamenat?"

Po dalších pěti minutách již spočinuly, nohama na úpatí útesu a zvolna kráčeli k lodi, jejž trup pevně seděl na pláži. Nemohli přijít na to, jak se sem dostala. Zastavili se až deset metrů od vysoké přídě, která jako jediná seděla na suchu. Zbylé část se zvolna s narůstající hloubkou nořila do pěnícího se příboje, takže záď parníku byla již předpisově pod vodou.

"Doufám, že se nepřevrátí!" zakroutil Robin hlavou. "Jak se tam chceš dostat? Přes příď? Budeme muset šplhat po kluzké obšívce!"

"Chceš si zaplavat? Zadek lodi je pod vodou, budeš mít kratší cestu! Nebo se ti líbí spouštěcí lana záchranných člunů? Vyber si!"

"Dobře, Frede, bude po tvém!" rezignoval a vzal od něj batoh s částí výstrojí. Díval se, jak odstupuje od trupu a kleká si na levé koleno, podpírá si loket o koleno a nasazuje kotvu do odpalovacího zařízení.

"Dlouho jsem nestřílel! Možná, že rychleji sundám nějakého racka, než se trefím na horní palubu!"

Ozval se výstřel a kotva zasvištěla vzduchem. Fred odložil pušku a opatrné přitahoval lano k sobě. Kdesi nahoře řinčelo železo, jak se kotva odírala o palubu a cestou zachytávala o jednotlivé zařízení na palubě lodi.

"Skoro jsem přestřelil!" vydechl si a škubl za lano, jakmile se o něco pevně zachytila. Několikrát za něj zatáhl, než jej spokojeně pustil na zem. "Půjdu první!"

/P-3/

Zatraceně! pomyslel si Robin, když šplhal vzhůru a nohama se snažil zachytit o bok lodi. Cítil jak se chvěje pod náporem vln, které se valily ke skalnatému pobřeží. Kdo ji vedl až sem? ptal se v duchu. Jak to, že se trefila zrovna sem do tohohle mělkého zálivu mezi skalami?

Nedíval se dolů, protože dobře věděl, co jej dole čeká, pokud se pustí lana. Zaklonil hlavu. Nahoře na něj čekal Fred a čas od času se pohledem ujistil, že čtyř ramenná kotva stále spočívá na svém místě.

Po deseti minutách spatřil Robinovu hlavu nad pažením a přispěchal mu na pomoc. Oba se svalili na dřevem pokrytou příďovou palubu a hlasitě oddechovali.

"Měl bys něco udělat se svou kondičkou, nezapomeň, že budeme muset vyšplhat ten útes nad hlavou a vrátit se k autu!"

"Tys s sebou nevzal vysílačku, Frede?"

"Ne-e. Jak jinak bych té dostal zpátky nahoru? Myslíš si, že si pro tebe přijedou?" zakřenil se a vstal. Chvíli si obhlížel navijáky kotevních řetězu a pokynul mu hlavou. "Spustíme obě kotvy!"

"Lepší by bylo ji uvázat ke břehu!" navrhl jeho společník.

"Na to není čas! Stejně až přijde příliv, tak ji tu nic neudrží. Tahle kráska půjde pěkně ke dnu! Vezmi si levou kotvu a odjisti ten podělaný mechanismus! Dej pozor! Pust jen půl druhé délky řetězu, pak to kolo zase zamkni!"

Muž přikývl. Útesy se ozývalo řinčení kotevních navijáků a pak tupé žuchnutí těžkých kotev na písek pláže. Ještě několik okamžiků a nastalo opět ticho...

"Fajn!" narovnal se Fred. Vzal z paluby svůj batoh a začal sestupovat na hlavní palubu.

"Jdeš za mnou, nebo tu zůstaneš u stráže? Tahle kráska už nikam nepopluje!"

"Kam půjdeme dřív?" zeptal se jej Robin, jakmile obešli jícen nákladového prostoru a zastavili se u přední stěny nástavby. "Nikdo tu není! Je prázdná. Nezůstal tu ani jeden člun!"

"A není ti divné proč? Z lodi se nekouří, takže požár můžeme vynechat. Kdyby si prorazila bok, nedoplavala by až sem! Musí být proto suchá, alespoň z vetší části! Já zatraceně nevidím žádný důvod, proč ji museli opustit. Zatraceně!"

"Co když jiní všem ruplo v bedně?" řekl mu jeho partner. "Co když jim hořelo ve strojovně?"

"Jasně, zmagořili a naskákali do člunů! Nevyslali žádné signály, takže nikdo neví, že se tahle loď ocitla na našem kusu pobřeží. Víš jaký balík mužem za ní dostat? To snad není pravda! Mužem si nějaký čas užívat!"

"Ty jsi blázen? Co chceš? Prachy za záchranu? Čeho? Za pár hodin tu nebude jediný nýt! Jestli se ovsem odtud dostaneme!" zavrčel Robin. "Tak kam? Přelezeme nástavbu, nebo se vrhneme do podpalubí?"

"Velitelský můstek!" řekl Fred a zmizel v nejbližších dveřích.

"To jsem si mohl myslet!" zabručel otálející muž a opatrně prošel vstupem do vnitřních prostor nástavby.

Prošli nevelkou předsíní, než vstoupili do vlastního propletence přízemí hlavní paluby lodi. Vydali se pravou stranou lodi, hledajíc schodiště na další patra nástavby. Baterkami si oťukávali cestu. Míjeli kabiny cestujících když narazili na pootevřené dveře do jedné ze šachet schodiště u boku lodi. Teprve teď si uvědomili její sténání pod náporem vln Atlantiku. Loď praštěla snad v každém spoji, kvílela a naříkala.

Brali schody po dvou. Svůj výstup ukončili až na člunové palubě. Zhasli svítilny a zastrčili je do kapes. Zvědavě si prohlíželi prázdné místa a vykloněné ramena jeřábů, od kterých se dolů k zemi táhly dlouhé šňůry tenkých, ale pevných ocelových lan, jemně se chvějících ve studených vlnách příboje. Na palubě samotné bylo pohozeno spousta věcí, od spodního prádla až po objemné námořnické kufry. Zdálo se, jakoby zde zavládl nepředstavitelný chaos.

Co se tu stalo tak strašného, že do jednoho opustili loď schopnou plavby? Nebezpečný náklad? Chemikálie? Robin několikrát natáhl nos vzduchem. I kdyby, oni dva by nic nezjistili. Fred bouchl do přemýšlejícího muže a strhl jej s sebou do otevřeních dveří prostor velitelského můstku, které se nacházely hned vedle východu na Člunovou palubu.

Rozhlíželi se ve světle přicházejícího skrz velká okna, a Čím déle se snažili přijít věci na kloub, tím víc je mrazilo v zádech. Na zemi se povalovaly mapy a papíry z mapovny, do které Robin zvědavé nahlédl. Všude na podlaze se válely soubory map a příručky. Jediné věc nebyla na svém místě. I kabina radisty byla prázdná a všechny přístroje poničené.

Proto o ní nikdo neslyšel? ptal se Fred v duchu.

Vystoupili do kormidelny. I tady jim připadalo, že zde řádili pomatenci. Obrazovky radiolokátorů i přístroje na okamžité zjištění polohy byly rozbité. Stejně tak skla kompasů a gyrokompasu. Dorozumívací a poplašné zařízení bylo strženo ze stěny. Zmateně se rozhlíželi kolem. Když tu najednou v nich vyrašila touha opustit palubu téhle lodi a oba se vrhli k vyvráceným posuvným dveřím na nekryté křídlo velitelského můstku nad člunovou palubou. Zastavili se až u pažení a rukama se pevně přidrželi zábradlí.

/P-4/

"Budeme tu muset počkat, až voda zase opadne!"

"Asi ano!" vydechl Fred ztěžka. "Doufám jen, že nás nebudou hledat! A pokud ano, že nás najdou!"

"Ne. Řekl jsem jim, že se zastavíme u mé známé a pak pro dnešek padla"

"Dobrý nápad!" otočil se a zaklonil hlavu. Zdřevěněl při pohledu na otáčející se anténu radiolokátoru. "Vidíš, to co já?"

"Cože?" vyjekl Robin.

"Zatraceně!" vyštěkl. "Tam nahoře. Vidíš tu výš položenou anténu? Otáčí se dokola. Tahle zkurvená loď má ještě proud!"

"Jo," zamyslel se jeho přítel. "Z toho komína se kouří! Frede! Oni ani nezastavili loď, když nasedali do člunů!"

"Tohle nevypadá dobře!" řekl Fred a vracel se zpět do kormidelny. Robin se ještě chvíli díval na tlustý stožár s ochozy a navigační technikou. Měl sto chutí vylézt nahoru a ten podělaný kus antény srazit dolů k zemi.

"Co o ní víme?" zeptal se Robin Freda, když sestupovali po stejném schodišti na hlavní palubu.

"Tohle je parník, Robine, jestli jsi to ještě nepochopil! Osobní loď střední velikosti. Viděl jsi kolik měla záchranných člunů? Muselo tu být nejmíň půl druhého tisíce lidí. A teď si představ, všichni se zblázní a svěří své životy záchranným člunům! Copak tu nikdo nezůstal? Co je vedlo k tomu, aby vylezli na člunovou palubu...?"

"Všiml sis? Nahoře mají velký bazén! Mezi komínem a blokem s velitelským můstkem. Za komínem hřiště s běžeckou dráhou! Dal by se tam hrát pohodlně fotbal... O palubu níž další bazén!"

"Máš chuť?" zeptal se ho Fred. "Stačí říct! Najdeme si balón a zahrajeme si!"

"Dobře, co uděláme teď? Na dnešní noc hlásí silnou bouří, pochybuji, že ji tu zítra nebo pozítří najdeme ve stejném stavu..."

"Jo, nejspíš se rozlomí!" zabručel Fred. Vyšli z nástavby do zamračeného dne. "Doufám, že bouře nepřijde dřív, protože jinak se tu utopíme jako myši! Něco ti ukážu!"

"Plány?" zeptal se jej Robin, opřel se o stěnu a se zájmem mu hleděl přes rameno.

"Tahle kráva je dlouhá sto devadesát metrů a její největší šířka čtyřiadvacet metrů, má devět palub a celkem se do ní vejde něco kolem tisíc pěti set lidí, a to nepočítám členy posádky. Tahle loď patřila nejspíš pracháčům a lidem z lepší společnosti... Dívej se, mají tu bazény, kina, divadlo, kasino, restaurace, sauny a tělocvičny... Kriste pane!"

"Měli bychom na ní rozsvítit alespoň poziční světla."

"Na co? Až se dostaneme do strojovny, uvidíme, co se dá udělat. Ale pochybují, že bude do rána ještě celá, tenhle kus pobřeží je dost divoký..."

"Kudy se do ní dáme?" natáhl Robin ruku a přidržel plandající kus nákresů vlajících ve větru.

"Tady!" ukázal Fred na nákresy. "Kousek od nás je schodiště až na dno lodi. Sejdeme čtyři paluby a pak touhle chodbou, které vede skrz celou délku lodi kolem skladů, přes kotelny až do strojovny."

"Co když bude nejnižší paluba s dnem lodi zatopená? Nevěřím, že se neprorazila při tomhle nájezdu na břeh..."

"To brzo uvidíme! Takže dolů po schodech a pak projdeme čtyřmi vodotěsnými přepážkami kotelen do strojovny. Jestli budou pod vodou budeme se muset vrátit buď na tuhle palubu, nebo... Zatraceně, tahle loď je průchodná jen po palubě dna, nebo po hlavní palubě a člunové palubě! Mají tu pasivní zabezpečení proti ohni! Oddělené úseky pro cestující a posádku... Všechny ostatní paluby jsou po celé délce neprůchodné! Všude jsou schodištní a výtahové šachty! Vidíš? Tady... To schodiště? Vede z paluby pod člunovou, až na dno! Je přístupné z každého podlaží..."

"Takže zajistíme tuhle loď? Nejsem záchranář!"

"Já taky ne! Uhasíme ohně v kotelnách, pokud tam ještě hoří a snížíme tlak páry. Uzavřeme všechny vodotěsné přepážky, pokusíme se spustit záložní agregáty a pak proběhneme nástavbou a prostory pro cestující a posádku pod palubou! Do skladiště nepolezeme!"

"Na všechno máme pět až deset hodin."

"Vyzkoušíme, jestli je volná cesta z přídě, jestli ne, vrátíme se nahoru. Bojíš se? Já jo!"

/P-5/

Začali sestupovat do nitra lodi. V okamžiku, kdy se ponořili do šachty schodiště a vnější svět nechali za zády, doléhaly k jejich uším rozličné zvuky od šplouchání vody kdesi dole, přes údery vln na bok lodi až po skřípění stěn a jednotlivých podlaží.

"Sakra!" zastavil se jeden z mužů. "Vidíš tam ten nejasný stín na chodbě?"

"Jako by tam někdo ležel, ale nehýbal se! Jestli je to člověk, bude už dávno mrtvý!" odpověděl mu jeho parťák. "Jdeme se podívat?"

"Říkáš to, jako by se ti nechtělo!" uchechtl se druhý muž, ale do smíchu mu nebylo. Loď byla z velké části bez energie. Temné chodby naplněné jemným oparem starého vyvětralého kouře jim dávala znát, že na palubě přece jen hořelo! Někde vypukl požár. Cítili to! Ten zatuchlý, špinavý a štiplavý pach ohně, který se prohnal lodí a zmizel bůhví kde! V té části lodi, kde se nacházeli, však po ohni nebylo ani stopy.

"Začínám se tu bát!" řekl Fred, když si prohlédl tělo. "Je mrtvý! Někdo ho zastřelil!"

"Kurva!" ulevil si Robin. "Takže tady muselo být pěkně dusno! Bojím se, co ještě objevíme!"

"Je tu zima a vlhko, jako v hrobě!"

"Sestoupíme až na dno!"

"Ještě jsme nad vodou, doufám!" zakašlal Robin.

"Jo," přikývl. "Další paluba je už na úrovní vodní hladiny. Okénka má takřka u hladiny, ale v našem případě máme k vodě daleko. Zapomněl jsi, že stojíme předkem na břehu!"

"A příliv?"

"Nanejvýš dva, tři metry, při vlnobití, silném vlnobití k ní voda možná dosáhne..."

Zastavili se na mezipatře a se zájmem si posvítili do šachty schodiště. Světlo ze svítilen nedosahovalo ani na dno. Chvíli nerozhodně přešlapovali na místě.

"Jdeme dál!" zabručel Fred. "Taky dovedeš člověka vytočit!"

"Co je tady?"

"Od skladiště číslo jedna až po stěnu horní části kotelen prostory pro posádku. Deset kabin, osm malých a dvě velké. Něco kolem pětadvaceti metrů na délku. Podíváme se, jestli je přepážka kotelny uzavřená!"

"S přílivem se do lodi nahrne dost vody, jestli má kam natéct!"

"Zachráníme, co se dá!" řekl. "Počkej tady, půjdu se podívat sám, ne, že se tu poděláš strachy!"

Robin zůstal stát u schodiště a pozoroval jak se Fred vzdaluje i se zdrojem světla. Rozsvítil svou svítilnu a prohlédl si chodbu. I tady byly otevřeny všechny kabiny. Měly by se zavřít! pomyslel si.

"Frede!" zakřičel na něj. Ozvěna jeho hlasu se několikrát odrazila od mrtvých prostor podlaží a zmizela v šachtě schodiště.

"Co je, sakra?" uslyšel jeho zavolání. "Je to zavřený!"

"Přibouchni cestou dveře kabin!"

"Může být!" řekl si a cestou nazpět nohama i rukama zavíral otevřené dveře průlezů. V kabinách bylo šero. Věci rozházené na palandách a dveře skříní otevřené. Všude vládl nemožný nepořádek. Žádné mrtvé tělo! pomyslel si Fred s odporem.

"Předek jsem pozavíral!" řekl mu Robin, jakmile se setkali u schodiště.

"Které si výběrem?" zeptal se ho Fred. "Levé nebo pravé?"

/P-6/

"Paluba G, několik místností. Čert ví, k čemu je potřebovali! Zbývá paluba dna lodi... Zdá se, že si namočíme nohy!"

Od mezipatra začali počítat schody. Poslední byl již pod vodou. Vydržíš osm hodin v mokrých ponožkách? zeptal se Fred v duchu Robina. Viděl, jak se instinktivně naježil, jako kočka, která neví zda má dotyčnou velkou louži obejít, nebo projít skrz.

"Co tady?" zašeptal Robin.

"Můžeš tu i řvát!" pousmál se Fred. "Určitě ti to tu nespadne na hlavu. A jestli tu někdo zůstal, asi nebude sto ti odpovědět! Od kolizní přepážky až po kotelnu neobytné místnosti, asi taky sklady, nebo tu zavírali neposlušné cestující..."

"Voda stoupá už dobré dvě hodiny. Jsme pod vodou!" rozhlédl se Robin kolem sebe. Vyšli ze šachty. Nohy jim šplouchaly v špinavé mořské vodě. Oba byli nuceni myslet na to, že jediná úniková cesta je ve výši dvaceti metrů na hlavní palubě. Postupovali k přepážce kotelny.

"Jsou tu dohromady tři kotelny, které rozděluje podélná přepážka na polovinu. Každá kotelna má celkem osm kotlů. Čtyři vlevo a čtyři vpravo! Tady pozor...!" zarazil se Fred. Stáli před uzavřeným průlezem. Fred přiložil ke dveřím ucho, snažíc se dozvědět, zda za železnou deskou šplouchá voda.

Svítilnou si obhlédl veřeje dveří. Až na to, že stáli po kolena v chladné vodě, což se jim zdálo jako čiré bláznovství, nezjistil zhola nic. Rozčílením ani nedýchali. Robin se ohlédl zpět k místu, kde mělo být ústí schodištních šachet. Jestli je kotelna pod vodou, zastavíme se až na druhém konci chodby, pomyslel si.

"Mám?" zeptal se ho Fred. Po čele mu stékaly kapky potu. Rukama držel páky uzávěru a přemýšlel, zda-li nepřehlédli nějakou maličkost.

"Otevři to!" řekl Robin tiše.

"Fajn!" přikývl Fred a pomalu přehodil páky do polohy otevřeno. "Nejdou otevřít!"

"Co když se neotvírají tam, ale sem?" zeptal se ho Robin. Tahle situace mu připadala nanejvýš komická.

"Hovno!" zavrčel Fred. "Nekecej a pojď mi pomoz tlačit!"

"Není tam voda?"

"Těžko, už by se drala dovnitř..." řekl pochybovačně.

Dveře povolily a oba se v kotrmelcích odporoučeli k zemi. Se spoustou nadávek a kletbami se stavěli na nohy. Ve tmě zářily různobarevné kontrolky měřícího zařízení. Takže v téhle části ještě vyrábějí páru! řekl si Fred a pohlédl na svého parťáka, který se držel jednou rukou vzpěry plošiny nad jejich hlavou.

"Stalo se něco?"

"Ztratil jsem baterku!" zavrčel. "Vypadla mi, když jsme šli k zemi!"

"Tamhle je!" posvítil mu na ní Fred. "Ale asi bude k nepotřebě!"

"Svítí!" zarazil se Robin. "Taky dobře!"

Fred opatrně vystoupil po žebříku na plošinu obepínající horní část bloku kotlů a houkl na muže pod ním, aby jej následoval. Zastavili se nad řídícím panelem. Lodí otřásla velká vlna a oni uslyšeli nelidské skřípání dveří průlezu. Robin se již chtěl vrhnout dolů, ale Fredův hlas jej zadržel.

"Nezabouchnou se! Dávej pozor, ať nespadneš dolů! Moře bude stále víc divočejší. Nevíš, jak se to zavírá?"

"Tady! Zavři přítok paliva a tím se uhasí ohně pod kotly. Potom můžeš tu páru prohnat potrubím a vypustit komínem ven!" řekl mu Robin a vysmrkal se. "Zatraceně, ještě tu chytnu rýmu... Někde by tu měl být centrální velín!"

Odpojili i druhý blok kotlů na levé straně lodi.

Znovu stáli nad průlezem další vodotěsné přepážky a snažili se uhodnout, co je čeká za ním. Zdálo se jim, že voda v kotelně pomalu stoupá. Sahala jim už nad kolena. Pohlédli na sebe. Co když je i strojovna pod vodou? Tahle část lodi sedí na břehu, ale záď je možná nad srázem spadajícím do stometrové hloubky. "Do prdele!" ulevil si Fred.

"Nemáme co ztratit!" řekl Robin a otočil obě páky do správné polohy. "Zbývá už jenom zatáhnout."

V jediném okamžiku je smáčel proud vody, který vmžiku otevřel vstup do druhého oddílu kotelen a spláchl je až k přepážce, za kterou se ukrývaly nádrže paliva pro oheň kotlů.

"Musíme ven!" zařval Fred a strhl s sebou Robina. V téhle chvíli nemohli určit, kolik vody je v dalším úseku, zda není zatopená i kotelna číslo tři. Voda jim brzy sahala po pás a stále stoupala a to bylo rozhodující!

"Zavřeni ty zkurvené dveře... Dělej!" křičel stále na Robina, ale průlez se jim uzavřít nepodařilo. Vyběhli na schodiště a zabouchli za sebou dveře. Hlasitě oddechovali a kašlali vodu.

"Druhé šachta zůstala otevřená!" řekl mu Robin těžce.

"Kašlem na ni!" mávl Fred rukou a poslouchal hluk valící se vody! "Nahoru! Musíme nahoru! Tahle cesta je uzavřená!"

"Počkej!" řekl mu Robin a vyběhl ven na palubu F a zabouchl dveře sousedního schodiště, které se rychle plnilo vodou. "To jsem blázen. Někde tam musí být díra jako hrom!"

"Jo, asi jim bouchly kotle v dvojce, proto ten úprk, báli se, že to loď roztrhá na kusy..." a bral schody po dvou po třech. V mžiku byli o palubu výš.

"To chceš zavírat protější schody na každé palubě?" houkl na vybíhajícího Robina. Uslyšel bouchnutí ocelových dveří a pak jeho hlasitý dech.

"Všiml sis!" zeptal se Fred svého spolupracovníka. "Když se voda vyvalila z té druhé kotelny otevřeným průlezem!"

"Jo, viděl jsem to! Mrtvolu! Připlavala s tou velkou vodou! Jdeme dál!" řekl mu Robin.

"Nikdy jsi neviděl vodou nafouklé tělo?"

"Ty mrtvoly byly dvě!" řekl mu. V nástavbě jsem v jedné chodbě na palubě B našel taky jednoho mrtvé člena posádky! Někdo mu rozbil hlavu! Vypadalo to na velký a těžký nástroj, asi požární sekera! Co se tu stalo? Lidé si tu navzájem rozbíjeli hlavy? Zabíjeli se o místa ve člunu?"

"Děláš, jako by ti ta loď patřila!" uchechtl se Fred a zastavil se až v ústí šachty na palubě E. "Tak zavři i tyhle dvoje dveře, když jsi přibouchl ty ostatní...!"

Sedl si na podlahu a opřel se o stěnu. Díval se jak Robin uzavřel ústí obou schodišť a sedl si naproti. Rozesmáli se. Plácali se do stehen. Kolem nich se tvořily louže mořské vody.

"Co teď?" zeptal se ho Robin, který se již nemohl smát.

"Proudem nástavbou a slezem tam hlavním schodištěm! Jestli se ta loď bude muset potopit, stejně tomu nezabráníme...!"

Asi půl minuty seděli nečinně na podlaze a poslouchali jak venku burácí příboj vln útočících na pobřeží i loď samotnou.

"Tohle bude dlouhý den!" řekl tiše Fred. "Zatraceně dlouhý! A na mě v St. John's čeká holka!"

"Tak se starej o to, aby se tě dočkala!" zabručel Robin a bouchl několikrát hlavou o kovovou stěnu. "Do prdele práce! Co tu, kurva, dělám?"

/P-7/

Vystoupili na palubu. Do tváře jim udeřil studený vichr, který hnal k pobřeží velké množství vody. Dokonce až k nim dopadaly kapičky zvířené pěny. Fred se postavil k zábradlí a pohlédl nakloněn k zádi, která takřka zmizela pod útokem vln.

Pohledem projel po celé délce lodi. Příď samotné byla pod vodou, která sahala takřka až nad čáru ponoru. Robin vylezl na příďovou palubu a díval se, jak dopadlo lano, po němž sešplhali na pláž. Kroutilo se jako mokrý had. Vytáhl lano kotvy na palubu a sestoupil zpět k Fredovi.

"Tahá nás to do hluboké vody! Jestli nás ty kotvy neudrží, utopíme se jako koťata. Na obě strany do vzdálenosti deseti mil je strmé pobřeží, kudy se nedá na břeh pro vlnobití vylézt...!"

"Všiml jsem si!" pokrčil Fred rameny. "Máš pořád chuť lézt do strojovny? Jestli se záď ulomí, neřekneme ani švec a zalkneme se valící vodou. Jak stará může být tahle loď?"

"Určitě ne víc jak deset let!"

"I při odlivu bude dole dost vody! Zatraceně! Někde nahoře na můstku bude přenosné radiostanice, pokud ji nevzali s sebou... Zavoláme našim nebo mys Race, jestli tam ta vysílačka ještě je!"

"Co kdybychom sehnali dost dlouhé lano a přemostili to nadělení dole? Z přídě až nahoru!"

"Jsi se zbláznil, nebo co! Pušku jsem stejně nechal dole..."

"Kdepak, vzal jsem ji nahoru!" zamračil se Robin. "Trestuhodná nedbalost. Bojíš se, že nedostřelíš?"

"Bojím se, že se kotva nebude mít čeho chytit!" zamračil se Fred.

Procházeli skrz nástavbu. Míjeli vyprázdněné kabiny pro cestující. Spatřili vždy stejný obraz, otevřené dveře skříněk, rozházené věci, jako by na lodi řádili piráti. Nikde ani živáčka. Parník se otřásal pod nárazy vln a s každým přívalem vody se nadzvedával. Vlastně jen jeho zadní část, které byla již v hluboké vodě. Zdálo se jim, že se loď musí každou chvíli rozlomit.

"Nahoru! Musíme nahoru!" bouchl Fred do Robinova ramene. Zadní část nástavby byla smáčena mořskou vodou. "Dobře, pozavíráme všechny průlezy a pak se podíváme z větší výšky, jak to se zádí vypadá! Jinak dolů nelezu!"

Za dvacet minut stáli na konci nástavby na palubě B a dívali se, jak celá zad mizí pod vodní tříšti. Zádová paluba s promenádou a bazénem byly stále pod vodou.

"Převrátí se! Do prdele převrátíš se!" řval Robin do hukotu větru a řádění vln. "Copak to nevidíš? Nevydrží to...!"

"Blbost, nanejvýš se zlomí v polovině..." řekl Fred takřka pro sebe. "Do večera bude ve stejném stavu, jakou jsme ji našli, vsaď se!"

"A když se ulomí záď, až tam budeme? Co pak?"

"Pak nám to bude už stejně jedno!" mávl rukou a začal sestupovat, po schodišti. "Tak jdeš, nebo ne?"

"Jdu! Ježíšku na křížku, slibuji ti, že budu hodný, jestli zase vylezeme ven...!"

Hukot vln ustal, až když sestupovali na úroveň paluby E, ale i tak slyšeli neustálé bušení, jako by do trupu lodi bez přestání tloukly obrovské buchary. Museli se držet zábradlí, aby se nezřítili do středu šachty čtvercového schodiště.

"Hergott, vidíš to?" vykřikl Robin. "Tady se svítí?"

"Jo, vidím!" řekl Fred a zhasl baterku. "Ještě jednu palubu a budeme doma. Ta loď se asi už teď trhá, jak jinak může mít strojovna ještě proud, když zbytek lodi je potmě?"

"Tak dělej, ať už jsme zase nahoře!" rozzuřil se Robin.

"Ještě jsme nesestoupili na dno. Druha kotelna. Tam to nejspíš bude! Ano, určitě. Díra jako hrom. Trojka bude nejspíš taky zatopené. Ve strojovně neobjevili takřka nic neobvyklého. Všude zářily nouzová světla. Ohromné turbíny nečinně stály, stejně tak elektromotory s dlouhými hřídeli lodních šroubů ve vedlejší hale.

Bláznovství, řekl si Fred. Takže i tady je voda!

"Je suchá?" řekl si Robin. "Tak co?"

"Ne, je tu asi tak metr nebo půl druhého metru vody! Možná víc, nemám s sebou pásmo! Slyšíš to? Pořád sem teče!"

Rozhlížel se po prostorách strojovny. Stále byla zpola osvětlená. Oči jim zůstaly stát na poškozeném prostoru velínu. Vypadalo to, že k nějakým problémům došlo i tady! Něco se tu odehrálo, ale požár to nebyl.

Odněkud se ozvalo podivné praštění, které stále sílilo. Přepážka kotelny! Ani se neobtěžovali sejít až na dno, pod kterým bylo drenážní potrubí. Vzali nohy na ramena. Jen co za sebou přibouchli průlez schodiště a vyrazili na světlo boží, zbortila se část přepážky mezi strojovnou a kotelnou číslo tři. Spodní část strojovny byla zatopena v pěti minutách.

"Nahoru, nahoru...!" řval Fred. "Že jsem sem lezl...!"

"Vydrž!" řval Robin. "Ještě tři paluby!"

Vyběhli na palubě C a utíkali nástavbou k přídi. Celou loď zachvátila zimnice. Zmítala se a praštěla. Zlomila se někde u přepážky kotelen 2 a 3. Jak se rána rozšiřovala, vnikala voda i do horních podlaží a zaplavovala jednotlivé paluby. A záď více a více těžkla...

Zastavili se až na přídi. Viděli veliký komín, jak se bortí a padá na hřiště a bazén. Nástavba se zbortila schodovitě, ihned za velitelským můstkem, a končila v otevřené ráně na úrovni trupu. Celá polovina lodi se odlomila a neskutečně pomalu padala na bok. Zacpávali si uši, aby nemuseli poslouchat nelidský rachot umírající lodi. Kotvy vydržely, stejně tak řetězy a zbytek lodi zůstal trčet na pláží, nedaleko svahu, kam se vydaly trosky s utrženou částí parníku, aby navždy zmizely v hlubině oceánu.

Za několik okamžiků vše skončilo. Odlehčené příď se neposedně houpala na vrcholícím přílivu. Oba muži toužebně vyhlíželi na vrchol útesu. Dvě hodiny se drželi zuby nehty zábradlí na vyvýšené palubě přídě vraku parníku, než se odhodlali vrátit se do rozbité nástavby a opatrně vystoupili stejným schodištěm, jako tehdy, kdy tuto loď našli, na člunovou palubu. Ihned za průlezem z ústí šachty končila kluzká vodou smáčená paluba, ze které možná před dvaceti hodinami opustila posádka samotnou loď. Za blokem navigační nástavby s ještě stojícím stěžněm zela jedna veliká otevřená rána...

/P-8/

"Není tady!" zařval vztekle Fred. "Ta podělaná vysílačka tu nikde není!"

"Vylezeme na útes..." opakoval Robin posté. Díval se na nic, začínající ihned za skly. Radio stožár! Ještě stále držel na svém místě.

"Vrátíme se na příď!" řekl Fred a jemu se oddechlo.

Pět minut po tom se vysoký stožár s anténami zřítil do moře a strhl s sebou velitelský můstek. Nikdo by ve vraku už nepoznal hrdou loď, plavící se všemi oceány světa.

"Teď už bude voda jen klesat..." řekl Robin Fredovi.

"Jo, dokud nepřijde další bouře. Kde máš tu pušku? Zkusím s ní něco udělat!"

Za hodinu provedl sedm pokusu a dvakrát se mu zdálo, že kotvu nadobro ztratil. Po další hodině se někde zachytila dost pevně na to, aby se mohli vydat z přídě lodi na útes. Do večera byli oba na vrcholu. Unavení, vystrašení a umlácení, ale živí!

Příď lodi zmizela navzdory odlivu ve víru narůstajících vln. Počkali do tmy. Bouře stále více a více sílila a k osmé hodině již nebylo loď samotnou vidět. Nasedli do vozu a odjeli stejnou cestou. Dva dny na to se vrátili, ale nenalezli žádné stopy po parníku, jakoby tam nikdy nebyl...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 88 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:40:03 Odpovědět 
   12. 06. 2014

Takže, co to tu máme. Příběh o ztroskotané lodi na osamělé pláži pod skalním blokem. Plavidla si čirou náhodou všimne pobřežní stráž projíždějící kolem ve chvíli, kdy jeden z nich má nutkavou potřebu odskočit si za skaliska.
Celá tahle část vypráví o prozkoumávání opuštěné lodi a postupnému zjištění jak loď ztroskotala. Zatím se můžeme jen dohadovat a vést mnohé teorie, co se přesně na lodi událo a proč, jelikož příběh je teprve na začátku.
Hádám, že teď bude příběh, jak loď ztroskotala. Takže, ač se na ní odehraje cokoli, nedopluje bezpečně do přístavu. Napětí zřejmě opadá. Už podruhé prozrazuješ vše na začátku.
Škoda, že nejevím stejné nadšení, jako ostatní čtenáři.
 ze dne 01.08.2014, 17:04:05  
   Šíma: Zdar.

Pěkný postoj kritika! Jaké to asi bude? ;-)

Dík za zastavení a komentík, snad dílko nezklame.
 maja52 11.09.2011, 12:39:48 Odpovědět 
   Kápla jsem na povídku náhodou, většinou nemám čas na prózu na serveru, ale nelituji. Moc ráda jsem se začetla, pohltila mě. Jsem zvědavá na pokračování. Ahojky.
 Siggi 11.09.2011, 10:01:43 Odpovědět 
   Lodě a amoře jsou mi velmi blízké, al to jsi už asi poznal. Teenhle příběk začíná dobře. Sice jsme tam našel pár překlepů, ale to neřeším. Tohle dočtu do konce.
 ze dne 11.09.2011, 11:12:16  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík. Snad se bude příběh od suchozemce líbit (jako dítě jsem chtěl být námořníkem, zůstalo jen u snů, ale příběhy o moři a námořnících jsem vždy přímo hltal - ať už krásnou literaturu, literaturu faktů, nebo tu "odbornou" určenou pro širokou veřejnost). ;-)
 Amater 12.11.2009, 22:48:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 12.11.2009, 22:44:04

   Teď se červenám až na zadku. Mě to jméno vypadlo úplně.... jsem ostuda.
Gomene omlouvám se
 ze dne 12.11.2009, 22:52:47  
   Šíma: Mno... Našel jsem ho v "Poznámce" k textu... Hihi... ;-))) Ale už jsem měl strach! No, jo, no...
 Amater 12.11.2009, 22:44:04 Odpovědět 
   Mám jen jedinou výtku a to jméno lodí. Podle mě na tak bohaté lodi muselo její jméno být snad všude včetně záchranných lodí, ne?
Pokud samozřejmě to netajíš a hned jsem začala přemýšlet o ufounech, bludném holanďánovi a víš o kom - o Stelle.
Ta kdyby se vynořila, to by bylo něco.

Skvělé dílko napínavé a zajímá mě, co bude dál? Psychóza na lodi? nebo něco převážela kormě pasažéru? Nechám se příjemně překvapit.
 ze dne 12.11.2009, 22:47:16  
   Šíma: Já jsem v Prologu neuvedl jméno toho parníku? Hm, taky dobře! ;-)))))

No, naštěstí je to už jiný příběh, ještě aby tam strašil i ten "náklaďáček", který by se vynořil z hlubin oceánu? Horor to je už i tak! Hihi... Snad to vydržíš až do konce... Tedy ne "horor", jako "horor"! Jsem zvědavý, jak se Ti to bude líbit!

Dík za zastavení a komentík. ;-)
 Tuax 28.09.2008, 10:08:51 Odpovědět 
   Ahoj

Tak po čase odkrajuju další tvé dílko odspodu seznamu :)

A toto mi padlo během počátku čtení do oka:
~ Na okamžik pohlédl prosebně k nebí a pak na Freda. – mělo by tam být prosebně k nebi s kratkym i. Jo, je mi jasný, že ty máš rád dlouhé věci :)

~ "Máš snad lepší nápad, kromě toho, který" jsi mi teď před chvíli řekl?" – sem ti šotek vrazil jednu uvozovku navíc dovnitř řeči. A navíc je to poskládané trochu krkolomně, buď na konci vyškrtnout slovo „teď“ a nebo slova „před chvíli“ významově jsou v kontextu stejná a působí vedle sebe jako rozčepýření kohouti :)

~ Příď samotné byla pod vodou… - překlep místo “příď samotná“, tam máš samotné.

~ "Převrátí se! Do prdele převrátíš se!" řval Robin do hukotu větru a řádění vln. – tady očividně jsi sám podlehl emocím a místo zdůraznění o převrácení vraku lodi, jsi zařval ústy hrdiny, že se převrátí druhý hrdina. Trochu úsměvný překlep :)

To bylo jen to co mě prásklo přes nos, nijak jsem po chybách nekoukal. Je to opět čtivé, napínavé a reálie příběhu působí věrohodně díky tvým znalostem o lodích. Jen mi přijde že závěr jsi pak náhle urychlil. Poslední odstavec je takový zbrklý. A nebo měla být poslední informace v samostatném odstavci a ne součastí dějové linie, ze které náhle odskočí o dva dny.
 ze dne 28.09.2008, 11:39:38  
   Šíma: Díky, Lišáku za zastavení a komentík. Překlepy a chybky budou patrně v celém textu, ale budu jen rád, když vypíšeš to, co tě "plesklo" přes oči... ;-)))

P.S. Šotci jsou mými nechtěnými kamarády a čím víc se do něčeho "zažeru", tím více pak řádí v mém textu a mají z toho pekelnou radost...

Já vím: "šímo, nevymlouvej se." :-DDD
 Anitha 13.11.2007, 6:54:56 Odpovědět 
   no tak čtu další tvoje dílko... a ani tohle nezklamalo (naopak potěšilo a upoutalo)... je krásně dlouhé takže mi to vydrží... až na pár překlepů nemám co vytknout
 ze dne 13.11.2007, 10:55:44  
   Šíma: S překlepy se musíš smířit, no, můžeš a nemusíš! :-DDD

Jsem rád, že ses vrhla na mé další dílko! ;-) Díky za zastavení a komentář!
 OH 25.09.2007, 10:47:03 Odpovědět 
   Dýchli na mě časy školní, pod lavicí Londona, Batličku a spol. Žůžo dobrodrůžo,supr.Dokonce jsem kdesi v sobě zaslechl toho malýho prevíta, co se neučí a říká: "Přece ta loď nemohla úplně zmizet!"
Snad jen ta rána pěstí se mi zdá trochu neopodstatněná, ale drsný hoši...
 ze dne 25.09.2007, 11:00:17  
   Šíma: :-D Díky za zastavení a komentář! No, možná máš pravdu, hoši by měli být na ledascos zvyklí... Asi člověk nenajde na břehu každý den parník jako dům, bez člunů a s kouřícím se komínem... ;-)

Díky za připomínky a jsem rád, pokud se dílko líbilo, uvidíš, co bude dál, snad Tě další díly nezklamou! :-D
 Vipero 22.07.2007, 22:40:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vipero ze dne 22.07.2007, 22:28:56

   Rád čtu.... ale blbě se vysvětlují moje reflexi... že čtut ak rychle.... No více se zeptej Ekyelky jakej jsem.. :D
 ze dne 22.07.2007, 22:55:36  
   Šíma: No, to je přeci přednost, ne? Že čteš rychle... Já taky! :-) Na zvednutý palec (O.K.) tu nemám na klávesnici žádný znak. Na knížky jsem už od doby, co jsem se naučil číst a přečetl jsem jich opravdu hodně (kolik přesně nevím)! :-) Při čtení si můžeš představit co chceš, nebo co ti popisuje autor, když se díváš na film, je všechno hotové - obraz i zvuk! Knížky jsou většinou lepší! Drž se a ať ti to píše a čte... :-)
 Vipero 22.07.2007, 22:28:56 Odpovědět 
   Jak někdo Just námořník může zapomenout visílačku to nechápu.. :D Je to moooc dobrý"!! čtu postupně dál...
 ze dne 22.07.2007, 22:37:47  
   Šíma: Třeba byli opilí? :-) Na světě se dějí věci! Ne, vážně, asi toho na ně bylo příliš (najednou). Snad se Ti bude celý příběh líbit, když u toho vydržíš! Díky za přečtení a komentář.
P.S. No jo, no, zatracená vysílačka! Jako naschvál... Kdo to byl? Já toho chlapa, který ji nevzal, snad zabiju... :-) A Tobě patří můj obdiv, žes našel tu odvahu a číst tohle dlouhé dílko...
 Lakejja 06.07.2007, 13:37:50 Odpovědět 
   Super!!! Ani těch vykříčníků tam moc nebylo!! ;)

Ne..je tam pár překlepů (ne chyb), ale ty se snadno vymažou přečtením si to po sobě. Není co dodat...k večeru se pokusím přečíst další díl:-) Horror s detektivními prvky....a autor očividně obládá zeměpis :-)
 ze dne 06.07.2007, 13:44:08  
   Šíma: Díky, ale obávám se, že toto dílko se odehrává převážně na jediné lokaci, právě na lodi, kterou jsi věděla utonout na skalisku! :-) Nechám vše na Tobě a kdyby něco, pěkně mě "SEŘVI", no aspoň trochu, ať se zase na druhé straně nevylekám... ;-)
 Imperial Angel 26.06.2007, 17:55:42 Odpovědět 
   Jak jsi sám napsal na fóru - lidé dávají přednost kratším dílkům...což je v některých případech velká škoda....
Občas mě sice zastavil nějaký ten překlep, ale jinak se ti povedl bezpochyby velmi zajímavý a poutavý příběh.
 ze dne 26.06.2007, 18:15:09  
   Šíma: Kladný ohlas potěší... :-) To ne já, ale ten můj skřítek neposeda, který to se mnou píše! Jednou mu dám padáka! Naschvál mi nasazuje růžové brýle, abych neviděl chyby a překlepy! O kontrole pravopisu ve Wordu raději pomlčím... :-))))
 Luciena 26.06.2007, 8:40:05 Odpovědět 
   Příběh jsem začala číst s velkou dávkou zvědavosti. A pak už jsem četla jedním dechem. Okamžitě jsem byla vtažena do napínavého děje. Skvělý dojem ze svěžího stylu, jakým je dílko psané, mi trochu kazily chybky, které se v textu sem tam objevují.
 ze dne 26.06.2007, 10:48:16  
   Šíma: Patrně budu muset zaměstnat nějakého korektora...? Ale kde na něj vzít? :-) Nějaká ta chyba mi vždycky unikne! Až najdu toho "tiskařského šotka", tak ho určitě "zabiju"... Každopádně díky!!!!! :-) Jak už někdo řekl, začátky každého dílka jsou těžké. Jak to, sakra, udělat, aby to šlo číst? :-) A to si někdo myslí, že psaní není dřina! Můžu to po sobě číst sto krát a vždycky mi něco unikne. Nejsou trpaslíci taky chránění, aby mě nakonec nezavřeli! :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Vůně
Marbal Škutin
Pro Jasmina
DaBone
Bolesti
M. Daněk
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr