obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Loď snů - 2. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 27.06.2007, 9:47  
Pokračování...
 

/ČÁST PRVNÍ - ALBATROS/

/útržek z výpovědi prvního důstojníka lodi Albatros/
"Byl jsem na té lodi nový. Sloužil na ní sice i můj přítel a kapitán se dobře znal s mým otcem, byli staří kamarádi, ale to nic nemění na faktu, že jsem se dostal na palubu díky protekce, doporučení a dobrých výsledků z mé služby u námořnictva! Důvody, proč jsem odešel do civilní služby zde nebudu popisovat! Každopádně jsem byl z lodi nadšený a jistá uvolněnost v chování mezi posádkou a velitelem lodi mě potěšila! Měl jsem dost těch strohých rozkazů! Chyběla mi lidskost a jakýsi druh loajality, který se později velmi vyplatil, díky událostem, jež se staly na palubě počas plavby a kterých jsem byl osobně svědkem!"

/1-1/

"Nazdar, Jamesi!" doneslo se k uším vysokého černovlasého muže v uniformě vysloužilce válečného námořnictva. Bylo mu zrovna něco přes čtyřicet, dost na to, aby si uvědomil, že pro něj éra důstojníka u námořních sil skončila. Ne snad proto, že by u něj již neexistoval žádný služební postup, ale prostě jej to přestalo baviti. Pro něj ztratil smysl, ačkoliv se to zdálo až příliš absurdní.

"Jak se máš, mořský vlku? Dlouho jsem tě neviděl!" zahulákal na svého dávného přítele na molu. Oba se zastavili u můstku na palubu lodi.

"Pověsil jsi vojáky na hřebíček?" zeptal se jej pomenší kučeravý muž se světlými vlasy.

"Proč se nenecháš přebarvit?" podali si ruce. "Tyhle světlé vlasy ti vůbec nesluší!"

"Ale ženský na ně letí, fakt!" rozesmál se menší muž.

"Kde je kapitán téhle krásky?" zeptal se znenadání. "Slyšíš, Allane, kde je starej Albatrosa!"

"V kotelně! Před chvílí sešel osm palub, z můstku až na dno lodi, a teď se tam hádá s hlavním inženýrem. Můžeš na něj počkat v mapovně, jestli chceš! Za půl hodiny za tebou přijdu, ukážu ti loď! Můžeš se rozhlédnout sám, jestli se nebojíš, že se tu ztratíš!"

"Hele, příď od zádě ještě poznám!" zamračil se a strhl mu čapku do obličeje. "Jdu nahoru. Kde mám kabinu?"

"Hned pod člunovou palubou. Má číslo třicet tři, Naproti kapitánského schodiště na velitelský můstek a schodiště k jednomu ze dvou nekrytých bazénů. Jeden je na horní palubě a druhý nad záďovou palubou, ale to tě patrně nezajímá! Utopit se můžeš, kde budeš chtít, i v koupelně ve své kabině!"

"Dík, to najdu a klíče?" naklonil hlavu trochu šejdrem a zabořil se svýma tmavohnědýma očima do tváře světlovlasého muže. "Nebo se u vás nezamyká?"

"Tady máš!" hodil mu muž klíčky a zazubil se. "U nás se nekrade! Co by se stalo, kdyby ti někdo na lodi, sundal čepici z hlavy!"

"Nechal bych ho zastřelit! Ale nejsi ve službě? Ne?" zabručel a jal se vystoupat po můstku k otevřeným dveřím na boku lodi. Ocitl se ve velké vstupní hale se schodišti do spodní části lodi a na hlavní palubu. Směrem k zádi na něj zely otevřené dveře ke kabinám druhé třídy.

"Hledáte něco, pane?" zeptal se jej napůl oděný námořník. "Cestujícím není povoleno v těchto hodinách nastupovat..."

"Dejte si pohov, mladíku. Patřím k vám! Neviděl jste kapitána?"

"Je dole... Mám ho zavolat?" zeptal se a stále si jej přeměřoval.

"Ne! Znáte nejkratší cestu na palubu A? Potřebuji se dostat ke své kabině..."

"Vyjděte po schodech na hlavní palubu a pak zabočte do nástavby, kousek od vchodu je další schodiště, vede až na člunovou palubu. Opusťte jej na palubě A a vydejte se směrem k zádi... Tam se nemůžete ztratit!" pokrčil rameny a prošel kolem něj. Ještě než zmizel na schodišti vedoucím na dno lodi, otočil se a zpytavě se na něj podíval.

"Ještě něco?" zeptal se jej.

"Ne, pane!" řekl mu námořník. "Nic, doufám, že trefíte!"

"Zatraceně!" zavrtěl znovu hlavou. Co je na mě tak divného? pomyslel si a poslušně vystoupil na palubu C. Upravil si na rameni velký ranec a tu mu bleskla hlavou jiskřička poznaní. Určitě mu nešlo do hlavy, co na palubě dopravní lodi dělá námořní důstojník ozbrojených sil. Kriste pane, pousmál se. Opřel se o zábradlí a předklonil se. Dole na betonovém molu panoval čilý ruch.

Odněkud z příďové paluby se k němu neslo dlouhé staccato nadávek. Otočil se tímto směrem. Dva muži se tam motali kolem kotevních navijáků. Slyšel několik klapnutí, jak se k mořské hladině poroučela jedna z kotev. Námořníci zápolili se zámkem kotevního mechanismu, ale marně. Za několik okamžiků sjela kotva s žuchnutím do moře a ještě chvíli jim trvalo než zastavili ubíhající řetěz.

"Hej vy dva!" zakřičel na ně člen strojní posádky. "Jestli tu kotvu budeme muset dolovat ze dna, oba tam skočíte a vyprostíte ji. Pamatujte, ke dnu je to dobrých třicet metrů...!"

Pohrozil jim a zmizel v průlezu do podpalubí. Muži si sedli k velkému kolu navijáku a nezúčastněně si zapálili. Stát se to na válečné lodi, oba by šli sedět za nedbalost. Spustit kotvu v přístavu... Oddechl si a v duchu je litoval, nepůjde-li kotvu vyprostit pro harampádí na dně přístavního bazénu.

Vydal se do nitra nástavby. Našel nejbližší schodiště a vydal se k palubě A. Svou kabinu našel bez dlouhého hledání. Kdesi se ozývalo neustále klepání a bouchání. Zaposlouchal se do neutichajícího kraválu. Bazén! Ano, vzpomněl si, Allan říkal něco o schodišti k bazénu. Nejspíš jej natírají, otloukají rez a připravují k užívání pro cestující...

Odemkl dveře své kabiny a otevřel je. Zůstal překvapeně stát. Kabina si v ničem nezadala s pokojem čtyřhvězdičkového hotelu. Hodil bágl na rozestlanou postel a nohou přibouchl dveře kabiny. Někdo spal v mé postýlce! připomněl si starou pohádku o holčičce a medvědech. Někdo seděl na mé židli a jedl z mého talíře! Rozesmál se. Kdosi zaklepal na dveře.

"Dále!" vykřikl zpoza vlastního smíchu.

"Stalo se něco?" zeptal se jej překvapený Allan, který se zastavil udiveně ve dveřích.

"Pojď dál!" mávl rukou. Allanovy oči spočinuly na posteli a zarazily se.

"Něco o tom víš?" zeptal se jej.

"Jo, něco jo!" souhlasil Allan a opřel se o zavřené dveře.

"Copak? Stevard tu se svou kolegyní provázel sexuální hrátky? Doufám že nenajdu na prostěradle nebo přikrývce vzorek jeho spermatu, nebo jejího poševního sekretu? Nebo jsi to byl ty? Šoustal jsi tu se svou známou? Co říkala, když jsi to na ni zkoušel?"

"Že jsem děsný prase!" pousmál se. "Tím zvrhlíkem jsem byl já! Stejně tu budeme dva dny trčet, než nabereme cestující!"

"Nechtělo se ti jít do hotelu?" přepadl Jamese záchvat smíchu. "Doufám, že to alespoň stálo za to!"

"Byla to dlouhá noc... Nejdříve jsem sahal já na ní, pak ona na mě a nakonec... Však to znáš!" dokončil Allan svůj nekrolog a pohlédl na přítele. "Nechceš raději provést po lodi?"

"Uhodl jsi! Chci! Máte tu šikovné námořníky!" zazubil se. "Vypadá to, že na téhle lodi zažiji spoustu legrace!"

"Dva troubové shodili kotvu do vod přístavu." pokrčil rameny. Na přídi se rozezněl zvuk parního navijáku. Po několika okamžicích utichl. "Normálně se loď jenom uváže ke břehu!"

"Jen aby ji nemuseli zaplatit, a s ní i zdržení lodi v přístavu, jestli budeme muset počkat na novou..." řekl mu už uklidněný James. "Půjdeme?"

"Jo, půjdeme!" souhlasil Allan a zabouchl za oběma dveře. "Zamkni si kabinu... Pro jistotu!"

"Vždyť jsi řekl, že tohle místo je kousíčkem ráje v tomhle posraným světě plném násilí a smilstva."

"Ze břehu tu má každý přístup!" zabručel Allan. "Starý skrblí, a tak tu musíme hlídat sami!"

"Co udělá kapitán, až mu ukradou velitelský můstek před očima?" uchechtl se James.

"Člunová paluba!" houkl na něj Allan, jen co se ocitli na palubě. Zastavili se u stěny oddělující bazén od zbytku lodi.

"Ten chlápek dole se asi chce prokopat skrz tuhle loď až na druhou stranu zeměkoule..." nadhodil James a se zájmem se na Allana podíval.

"Asi si chce zkrátit cestu!" pokrčil rameny. "Máme tu třicet šestimetrových člunů... "

"Jo, na Titaniku jich měli jenom šestnáct!" napodobil Allanův hlas.

"Co máš proti našim člunům?" zavrčel Allan. Jsou kryté a speciálně navržené! Odolají i středně vysokým vlnám a pokud jsou dobře zajištěné, nenaberou žádnou vodu! Mají vlastní vysílačky a signální majáky! Škoda peněz."

"Nic osobního, jen přemýšlím, jestli jich bude dost!" pousmál se. "Někdy jich není dost..."

"Jo, stejně jako na Moro Castle, Marii Celeste, nebo Normandii, co?" zamračil se Allan.

"Doufám, že taky nevyhoříme na širém moři!" zazubil se James. "Nebo v přístavu. Od jisté doby kašlou lodní společnosti na bezpečí posádky a cestujících! Lodí je dost, lidí je dost a moře je hluboké, tak co?

"Co ti na to říct?" zabručel Allan pobaveně. "Počítám, že u vás v námořnictvu se bere bezpečnost na prvním místě, nebo jsi se šel vysrat a potkal jsi v záchodové míse dělostřelecký granát?"

"Hele, co jsem ti udělal?" zeptal se ho James na schodišti. "Sám jsi mi navrhl, že mě provedeš po vaši krásce, tak o co jde? Jestli tě čeká nějaká nadržená kráska, můžeš jít! Budu tu bloudit až do soudného dne! Třeba mě najdou dělníci, až budou tu tvou rachotinu rozřezávat na šrot."

"Děsná sranda! Paluba A., Jamesi, kabiny pro posádku, pro nás, důstojníky, pak čtyři apartmá pro cestující a hromada kabin druhé třídy, ale ty jsou málokdy obsazené, nikdo nechce kabiny uprostřed lodi... Pak knihovna úplně vzadu a úplně vpředu klubovna pro posádku! Proč jsi vůbec odešel a přestal jsi dělat kariéru?"

"Žádný masážní salón, Allane?" zeptal se jej James. "Patrně jsem se stal pacifistou!"

"Ne, ale na tvé přání ho můžeme zřídit! Půjdeme dál!" řekl místo odpovědi a vedl svého přítele ke schodištím v zadní části nástavby pro cestující.

"Paluba B!" pokračoval. "Tady vzadu máme jídelny, restauraci, výtahy z kuchyně, služební kabiny a tady za schodištěm z paluby E, další kabiny pro cestující. Dvacet pět jich tu je! A. úplně vpředu taneční sál s velkým barem! Nenudím tě? Víš, že bych to za tebe vzal? Rád bych si alespoň vystřelil z kanónu, nebo co jste to tam měli?"

"Ne, pokračuj!" odpověděl mu James. "Měli jsem tam děla, torpéda, miny a další hračky pro dospělé! Nic nevšedního!"

"Tak slezem o něco níž!" přikývl Allan a jako první zmizel na schodech.

"Co teď?" volal na něj James a běžel za ním dolů, berouc schody po dvou. Srazili se u vchodu na hlavní palubu.

"Nestrkej do mě!" zavrčel Allan. "Hlavní paluba!"

"Jak je dlouhá tahle loď?" zeptal se ho James, když vyšli do chodby,

"Sto šedesát metrů! V nejširším, místě měří čtyřiadvacet metrů! Nic moc, ale stačí to, ne?" řekl mu a pokračoval ve výkladu. "Čtyřicet kabin druhé třídy! Pak už jen tělocvična, sauna a vnitřní bazén s promenádou na zádi. Na přídi i zádi několik volných prostor, ale osobně nevím k čemu jsou..."

Allan vykročil k hlavnímu schodišti nacházejícím se u tělocvičny úplně na konci nástavby pro cestující, James jej následoval a beze slov si prohlížel prostory, jimiž procházeli.

"Allane?" zeptal se ho znenadání. "Máte tu taky hernu a kasino s ruletou?"

"Samozřejmě! Ale gambléry necháváme na břehu. Tohle je turistická a výletní loď, žádné plovoucí brloh neřesti!" otočil se jmenovaný a počkal na něj. "Něco se ti nelíbí?"

"Někdy mám takové nutkání nechat své povinnosti a jít se bavit na účet druhých!"

"Jo, to tě starej brzo hodí žralokům! Sejdeme na Dečko..." řekl zamyšleně. Prošli dalším průlezem a pak středovou chodbou k vlastnímu schodišti. "Vede z paluby B až do strojovny... Obecně by se dalo říci, že v nástavbě máme asi čtyřicet procent ubytovací kapacity plus všechny ty společenské a sportovní výdobytky, o kterých jsem ti říkal! Lidé musí jíst, bavit se a sportovat! Zbytek ubytování je v prvních dvou palubách pod hlavní palubou! Níž jsou jen kabiny posádky, sklady a technické a obslužné části, jako je pekárna, kuchyně, lodní prádelna a tak dále. Ještě níž je pak už jen strojovna, kotelny a další serepetičky!"

"Takže jsme vlastně na plovoucím hotelu?" zeptal se jej James. "Tohle schodiště je hlavní úniková cesta?"

"Taky! Tahle loď je jako ementál! Všude jsou schodiště, výtahy chodby a průlezy!" přikývl.

"Osmnáct kabin pro posádku a plno pro cestující, všechno samozřejmě pečlivě odděleno a zabezpečeno! Styk mezi posádkou a cestujícími by měl být pouze obchodní! Tahle paluba není průchodná až k přídi. Kousek za středem směrem k předku je takový velký přijímací prostor, něco jako výstavní vstupní hala! Od ní vedou chodby do malého kina a divadelního sálu. Sejdeme níž, až se budeme vracet zdola, ukážu ti přední část lodi! Kdyby ještě Titanic plul na hladině, jako že ne, zezelenal by závistí!"

"Fajn!" zamumlal a tiše jej následoval. "Já myslel, že ho pomalu ale jistě žere rez!"

"E!" řekl Allan a vystoupil ze šachty schodiště. "Tamhle až k těm dveřím vpředu jsou skladiště, celkem osm velký prostor, pak zase mnoho kabin pro cestující a předěl!"

"Nemám co říct, Allane. Sejdeme níž? Došly mi vtipy. Počítám že tahle kocábka je plná kabin pro cestující, zábavu a povinnosti, a ještě pro hromadu proviantu!"

"Tady začíná strojovna!" roztáhl Allan ruce. "Na téhle palubě jsou pomocné stroje, generátory, kondenzátory páry a všechno, co se nesmí namočit..."

"Takže paluba F?" zeptal se James.

"Celou střední část lodi zabírá vrch kotelen. Úplně vpředu před nákladovým prostorem je asi deset kabin pro posádku. Ještě pořád jsme nad vodou, tedy alespoň z části... Teď už zbývá jen paluba G, ale ta je prakticky pouze na přídi a úplně vzadu za kolizní přepážkou, které se táhne až od dna. Strojovna i kotelna tu zabírá tři podlaží. Táhnou se od paluby dna až po strop paluby F. Celá strojovna je rozdělena na tři části. Máme turbo elektrický pohon. V kotelnách se vyrábí pára, která roztáčí turbíny, na kterých jsou energetické agregáty, ty vyrábějí proud pro elektrické lodní motory a celou loď. Albatros sežere energie jako malé město!"

Vstoupili do hluku motorů a agregátů vyrábějících elektrický proud v případě, že loď stála v přístavu. Sestoupili ještě níž. James si okem přeměřil obě velké turbíny s generátory. Někde vpředu byly kotelna na mazut nebo jiný lehký či těžký topný olej. Vzadu pak trůnily motory lodi, které poháněly lodní šrouby.

"Projdeme strojovnou a k přídi skrz kotelny... !"

"Jasně," řekl mu James. "Miluji naleštěné součásti lodních motorů. Vůni oleje a lodních generátorů. Škoda, že jsem se nevyučil lodním inženýrem!"

"Já myslel, že rád vydáváš rozkazy a točíš s lodním kolem..."

"Kde je kapitán?" zeptal se jej James. "Měl jsem se mu nahlásit!"

"Hádá se s hlavním inženýrem v kotelně číslo dvě zlobí rozvod páry od kotlů! Jsou tam čtyři bloky, každý má výkon pěti tisíc kilowattů.. Při minulé cestě jsme museli jet jen na dvě kotelny a dvojku odstavit! Něco tam nebylo v pořádku! Co kdyby to náhodou bouchlo?"

"Požár na palubě?" svraštil James čelo. "To je noční můra každého námořníka, když nepočítám vodu v lodním kufru. Čím topíte?"

"Mazutem," odpověděl Allan a jako první prošel otevřeným průchodem do kotelny číslo tři.

"Je to tu velké, viď?"

"Děsně! Vešlo by se tu jednou tolik zařízení, než vidím... Nač je to podélné dělení kotelny?"

"Na to jsi se měl zeptat projektanta a těch, kteří tuhle loď stavěli, samozřejmě taky uživatele. Nevím, hlavní by to snad měl vědět. Jsou věci mezi nebem a zemí!"

"Nepočítáš Poseidona! Jednou se mi o něm zdálo! Ptal se mě, kdy se už konečně naučíme stavět lodě! Tam dole začíná být pěkně těsno!"

Přešli okolo vysokých bloku kotlů a vydali se k další vodotěsné přepážce. Jamese přepadl zvláštní fobický pocit. Pohlédl nad svou hlavu na plošiny obepínající kotle a na strop samotné kotelny. Trčel ve výši dobrých šesti sedmi metrů. Kotelna číslo dvě byla prázdná. Kapitán i hlavní inženýr se vypařili bůhví kam.

"Teď už budeme zase jen stoupat po schodišti nahoru!" řekl mu Allan, když se ocitli v chodbě na přídi za kotelnami. "To je nuda co?"

"Tyhle schody vedou na palubu E, vid?" zeptal se James, Allana, který kráčel několik schodů před ním. "Stejně tu zabloudím! Takže jak? Od přídě po kotelny pod úrovní čáry ponoru jsou skladiště, za kotelnami je zase strojovna..."

"Ty bys chtěl bydlet v ponorce? Nemít žádný výhled? Paluba G je neobyvatelné, prázdné místnosti, stejně jako na dně, jsou tam různé věci, které by jinde překážely, jako třeba nádrže na pitnou a užitkovou vodu, mrazáky a skladiště všeho možného. Na palubě F jsou kabiny pro posádku, jak jsem ti už říkal, a na E a D kabiny pro cestující..."

"V čem je rozdíl mezi jedničkou a dvojkou?"

"Prakticky žádný! Jenom v počtu nocležníků. V jedničce, tedy první třídě je postel pro dva, v dvojce pro tři až čtyři cestující. Samozřejmě máme tu kabiny i pro větší počet cestujících, jako například větší rodiny. Všechny kabiny jsou přepychově vybaveny, tohle je loď pro lepší lidi!"

"Pořádáte cesty kolem světa?" zeptal se ho James, sotva popadající dech. Myslel na svou kondici, jež stále více a více upadala. Snad si to nějak vynahradí po čas plavby.

"Kolik cestujících poberete, obsadíte-li všechna volná místa? Jak jste na tom s požární ochranou? Co zabezpečení proti vodě?"

"Počítáme-li to na postele pak dobrých osm stovek cestujících a dvě až tři stovky členů posádky, včetně nás dvou! Pokud je to nutné, dokážeme ubytovat i tisíc až patnáct set lidí na palubě!" řekl mu Allan. "A co se týče ochraně proti vodě a ohni, máme tu automatické hlásiče, přepážky a další serepetičky, nepočítám-li požární sirény a orientační tabule na každém rohu v několika jazycích."

"Muselo to stát děsný prachy!" zamračil se James. "A záchranné čluny máte pro dvojnásobný počet lidí!"

"Jo, proč tě zajímají pořád ty záchranné čluny, sakra!"

"Jsou moc vysoko na můj vkus! Nech to plavat, dělám si srandu. Měl jsem sen, chodil jsem po lodi plné kouře, bloudil po palubách a naslouchal řevu paniky..." zamračil se. "Čert se v tom má vyznat! Dusil jsem se, zvracel jsem a byl jsem posraný strachy..."

"Pamatuješ si ještě něco?" zašklebil se Allan, jen co vyšli na hlavní palubu a opřeli se o zábradlí. "Měl bys o tom napsat román!"

"Jo, pamatuji, byla mi děsná zima!" přikývl James hlavou. "Kam se poděla má důstojnická čest?"

"Někde jsem ji tu viděl!" řekl mu Allan s úsměvem. "Jdeme se podívat na můstek, do mapovny a do radio kabiny! Zase nahoru po schodech!"

"Kam jedeme?" vyzvídal James, když šlapali do schodů po vnějším schodišti na horní palubu. "Na sever?"

"Jedeme se podívat nejdřív na Island, pak se zastavíme v Irsku a Velké Británii. Načeš zamíříme do Skandinávie! Uvidíš, bude se ti to líbit!"

"Mám raději teplejší podnebí!" pokrčil James rameny. "Co jižní Evropa, Afrika, Středomoří? Itálie se sopkami? Řecko s Akropolí? Egypt s pyramidami a Suezským průplavem? Indie a Čína s Velkou zdí? Japonsko? Tam je krásně. Mají tam docela hezké papírové domečky. Můžeme se pak stavit v Indonésii a pojíst z lidojedy, a potom to vzít do kolem Nového Zélandu, Austrálie a mrknout se do Antarktidy na vysoké ledové hory a mraky tučňáků. Cestou nahoru to střihneme kolem Ohňové země, Argentiny a Brazílie, kde si zajdeme na karneval. A nakonec ten náš celý plovoucí blázinec můžeme ukončit v Karibiku a na všechno se vysrat a jako třešničku na dortu si potřeseme rukou s Fidelem Castrem!"

"Děsná sranda. Zapomněl jsi na Havaj. Máme různé destinace! V minulosti jsme podnikali převážně kratší až střední cesty! Většinou jsme jezdili buď do studených oblastí na severu, jako je Island a Skandinávie, nebo do jižních moří! Karibik už zná každý Američan! Lidé se chtěli pokochat pohledem na hluboké Norské fjordy. Vlastně je jistou dobu lákaly severské státy jako Finsko a Dánsko! Havaj zná přece kde kdo? Není to už nuda? Co takhle Antarktida? Tahle kocábka má povolení plout díky své konstrukci také v chladných vodách pokrytých ledem!"

"Dánové prý pijí jako duhy. Je tam ještě Švédsko! Mají hezké holky!" přerušil jej James a zakřenil se. "Zeměpis ještě ovládám! Na Islandu toho taky moc není! Pokud jsem si jistý jsou tam sopky, zasněžené široké pláně, které se v létě vždy zazelenají. Mají tam malé koně a hodné lidi! Slyšel jsem, že jezdíte i do Karibiku, nezřídka se vydáváte do Středomoří a taky až dolů k Antarktidě!"

"Jsme plně vytížení! Tohle bude již naše třináctá větší plavba za tuhle sezónu! A já nemám třináctku v lásce... No uvidíme, co nám osud nadělí!"

"Větší plavba? Kolem světa?" zamyslel se James. "Je tam zima!"

"Kde?" zeptal se ho Allan. "V severním Atlantiku?"

"Víš, co mi vrtá hlavou?" zeptal se jej James. "Je to osobní otázka..."

"Co?" vyzvídal Allan.

"Jak to ten medvěd dělá, že mu v té vodě neumrznou kulky!" pousmál se James a mrkl jedním okem po Allanovi.

"Proč se sakra díváš zrovna na mé?" podivil se Allan. "Já nejsem lední medvěd, kreténe, tak jak to mám sakra vědět! A vůbec! Jdeme se podívat na radary, echoloty, kormidelní stroje a lodní telegrafy. Uvidíš, že tě to bude zajímat. Máme velkou mapovnu. Spoustu počítačů a různých hejblátek."

"Můžu si taky zahrát nějakou hru?" zasmál se James. "Pořád si netroufám zeptat na jednu věc a děla máte kde?"

/1-2/

Zítra vyplouváme! James ležel na posteli ve své kabině a zíral do stropu. Dnes jsme nabrali do skladišť materiál pro kabiny, povlečení, náhradní toaletní potřeby, palivo pro kotle a stroje, potraviny a polotovary různých jídel uschovaných v ohromných chladících boxech na některém z podlaží lodi.

Zítra! Zítra doplníme stav posádky, natankujeme pitnou a užitkovou vodu, nabereme náklad a cestující s bágly. Pak jen zahoukáme a opustíme New York. Nový York se startem do neznáma okolo chladných břehů Grónska a sopečných vrcholů Islandu, jehož pláně jsou porostlé jen zdatnými druhy polní trávy. Kdosi přešel po chodbě okolo dveří kabiny. Očividně spěchal, soudě podle razantních kroků.

Nevěděl proč, ale začal myslet na jídlo. Vždycky, když na něj čekalo nějaké vážné rozhodnutí, nebo důsledek rozhodnutí, dostal děsnou chuť na jídlo. Zatraceně, pomyslel si. Třicet člunů? Proč na ně pořád myslel celou cestu, kdy si s Allanem prohlíželi loď? Nevypadá špatně! Znovu si představil jednotlivé prostory lodi, kterými procházeli. Co navigace? Ještě jsi nevelel na osobní lodi, i když jen jako první důstojník! řekl si. Venku se šeřilo. Práce na lodi zvolna ustala. Zítra je rozhodující den, zítra se vyplouvá!

Stále měl chuť něco sníst! Rostla s každým nadechnutím, až byl nucen vstát a vydat se na křížovou výpravu. Je tu někdo, kdo by mi poradil, kde tu je bar, bufet nebo kuchyně? Lidí, ani nevíte, jaký mám hlad, zatraceně! Celou noc se mu zdály ošklivé sny! Nepříjemné sny, tlačily jej jako nevyzpytatelné noční můry. Co když to nezvládneš a uděláš si ostudu? Řeknou si, co jsou to v námořnictvu za bábovky! Jsi jako malý kluk, slyšel hlas své matky! Kariéra, musíš myslet na kariéru, říkal mu hlas jeho otce. Jasně, říkal si ve snu, ale tohle je přece můj život, nebo ne?

Ráno jej probudilo pípání budíku. Pět minut na to, jej vyrušilo bouchání na dveře kabiny. Právě se holil v malé, ale útulné koupelně se záchodem, umístěné nenápadně v rohu kabiny tak, aby nezabírala víc jak tři čtyři čtvereční metry a nevypadala jako koupelna se záchodem ve vagóně, nebo na palubě dopravního letadla.

"Už jdu!" zakřičel. "Je otevřeno!"

"Promiňte, pane!" odkašlal si sotva dvacetiletý stevard. "Máte jít za kapitánem. Za deset minut bude v jídelně pro důstojníky. Pokud nechcete snídat, máte jej počkat na můstku, co mám odpovědět, kapitánovi?"

"Řekněte mu, že přijmu jeho nabídku ke snídaní, děkuji vám! Jak se jmenujete?"

"Rony, pane."

"Jste čerstvým absolventem hotelové školy, viďte?"

"Jsem rád, že mohu sloužit na osobní lodi! Je to čest, pane, v porovnání s..."

"Dobře. Vyřiďte kapitánovi, že do deseti minut jsem tam. Kde je vůbec důstojnické jídelna?"

"Jestli dovolíte, počkám a zavedu vás na místo..." řekl muž a odešel na chodbu, kde si
sedl do křesla u stěny s popelníkem.

"Tohle ráno pěkně začíná!" zabručel nahlas a doholil se. Několikrát si opláchl tvář studenou vodou, navoněl se a pak odešel z koupelny. Vzal si jednu z nových uniforem a zamkl za sebou dveře kabiny.

"Pojďte za mnou, pane!" řekl mu stevard a vedl ho kamsi k přídi.

"Tohle je vaše první plavba?" vyzvídal.

"Ano, pane!"

"Jste připraven na to, že budeme nejméně tři čtyři týdny mimo domovský přístav?" otočil k němu James svůj zamračený obličej. Nerad vstával po probdělé noci s nesympatickými sny. Mladík neodpověděl. Jasně, jsem nudný! řekl si. Jsi nudný víš to? A ke všemu nasraný, zatracená noc!

"Tudy, pane, dál už musíte jít sám!" řekl mu stevard a kamsi odešel. Jasně! Jaký bude? přemýšlel, když stál nerozhodně před zavřenými dveřmi. Zatraceně! Nadechl se a rázně otevřel dveře. Jakmile jimi prošel, zastal ohromeně stát. Jídelna byla útulná, komfortně, vybavená, napočítal jen tři nevelké stoly s vkusným ubrusem, a kyticí květů. Kapitán seděl u okna.

"Dobrý den, pane!" řekl a sundal si čepici.

"Tady nejsme u námořnictva, můžete být méně formální! Neposadíte se?"

"Ano, děkuji, pane!" sedl si a na chvíli se zadíval do několika talířů před sebou.

"Počítal jsem, že neodmítnete, nechtě si chutnat, a..." zarazil se. "Znal jsem vašeho otce!"

"Ano?" zeptal se poněkud jizlivým tonem.

"Nerad na něj vzpomínáte? Myslel jsem, že..." na okamžik ustal v natírání másla na čerstvý křupavý rohlík. "Nechme toho. Víte, že si sami pečeme chleba a pečivo? Ověřil jsem si některé skutečnosti ohlédne vaší kariéry, jen nechápu, proč jste odešel od mariňáků!"

"Osobní důvody, kapitáne!" řekl a nalil si plný šálek vonící kávy. "Nechci o tom mluvit."

"Každopádně to bude rozdíl přejít od velení fregaty na osobní loď. Zajímalo by mě, proč jste si vybral pravě mou loď."

"Torpédoborec, pane!" opravil jej James. "Velel jsem torpédoborci!"

"Myslel jsem, že je už zprostili služby, no nic. Prohlédl jste si loď?"

"Ano. Nevypadá špatně. Co se týče vaší otázky, mám rád změnu. Chtěl jsem vystřídát strohou službu na válečné lodi za něco zajímavějšího. Rád se podívám do světa!"

"Seznámil jste se se svými povinnostmi?"

"Ještě ne, pane." zavrtěl hlavou. "Ano i ne!"

"V celku se neliší od povinností na kterékoliv jiné lodi. Podléháte jenom mně, v případě potřeby, nebo za výjimečných okolností přebíráte velení. Vaší hlavní starostí, jakožto i dalších důstojníků, je navigace a řízení lodi. Na ostatní záležitosti máme lodního hospodáře, který má pod palcem stevardy a kuchaře. Palubnímu družstvu velí bocman a ten také podléhá všem vyšším důstojníkům. Nad strojním družstvem dohlíží hlavní inženýr a první strojní důstojník. Mají tutéž hodnost jako vy, takže veškeré stížnosti nebo nedostatky hlaste přímo mně! Dnes nás čeká náročný den. V pět hodin odpoledne opouštíme přístav! A připravte se na to, že budete podle potřeby bavit svou přítomností cestující počas oběda nebo večeře, ale nemohu vám to výslovně přikázat, záleží na vaší iniciativě..."

"Udělám, co bude v mých silách, pane!"

Posnídali v klidu za občasného hovoru. James si vytvářel jasnější obraz o muži, který panoval na Albatrosu. V celku mu vyhovoval a zdálo se mu, že ví, co od něj, jako svého nadřízeného může očekávat.

"A ještě pro úplnost, jmenuji se Frederick, netrvám na striktním dodržováním konvenci, stačí mi, když mne budete oslovovat titulem mé hodnosti..."

"Ano, pane!" přikývl.

"Znal jsem se dobře s vaším otcem a chci, abyste věděl, že je mi líto, co se tehdy stalo, ale nedalo se tomu zabránit!"

"Vím o tom, pane," přikývl a vstal od stolu. "Děkuji za snídani! Otec neměl tolik nasávat! Kariéra a alkohol nejdou dohromady! Možná ztratil všechny iluze o tomhle povolání!"

"Jamesi!" zavolal na něj kapitán, když už byl u dveří.

"Ano, pane?" otočil se.

"A vy je máte? Nikdo není dokonalý, ale to jinak na věci nic nemění! Rozumíte mi?"

"Ano, pane!" řekl mu James. "Půjdu si po své práci. Díky za snídani, pane!"

"Ještě něco!" zarazil jej kapitán lodi. "Jste tu nový. Teče vám mlíko po bradě! Bez urážky! Není obvyklé, aby si kapitán jen tak den nebo dva před vyplutím nechal převelet svého zástupce, který neví nic o lodi, nic o obchodním loďstvu, o pravidlech a povinnostech a tak dále! Znal jsem vašeho otce, ačkoli si to nemyslíte, znám i vás. Četl jsem o vás veškeré dostupné materiály. Vím o vás víc, než si myslíte! Všichni vám tu pomůžeme, ale budete se muset naučit plavat v našem rybníčku! Na lodi nezabloudíte! Všude jsou orientační plány a tabule! Uvidíte, že to půjde, Jamesi!"

"Ano, pane!" přikývl budou první důstojník. "Budu se snažit! Vynasnažím se, abych vás nezklamal! Nesnáším protekci!"

"Tohle nebyla protekce a teď vypadněte Jamesi, než se naštvu! Nezapomínejte, že dokážu být vzteklý pes, přestože vám žeru z ruky a vrtím ocasem!"

"O tom nepochybuji, kapitáne!" přikývl James. "Přeji příjemný den!"

"Vám taky!" řekl mu velitel lodi a přestal si jej všímat.

/1-3/

Hlavní inženýr se zamyšleně přehraboval ve vlasech. Druhou rukou listoval ve zprávě o výsledcích kontroly kotelny číslo dvě. Nebyly nalezeny žádné anomálie, kotle byly odzkoušeny pod plným tlakem po dobu čtyřiadvaceti hodin za účasti měřících a detekčních přístrojů. Ani výrobci, natož kontrolní orgány nenalezly žádný důvod k obavám a potvrdili funkčnost zařízení.

"Tohle se mi nelíbí, Bobe!" zavolal na prvního strojního důstojníka. "Slyšíš mě?"

"Jo," zabručel. "Co chceš dělat?"

"Nevím. Starej dá určitě rozkaz k vyplutí. Je čistej a zdá se mi, že mu ta prověrka přišla vhod, může si umýt ruce..."

"Určitě by nehazardoval se životy lidí na palubě, určitě ne!"

"Kdyby bylo po mém, tak tahle loď nevypluje z přístavu, ale poputuje poloviční rychlostí do suchého doku..."

"Nechal bys u dvojky vyříznout kus obšívky a dal vytáhnout kotle i s parovodním potrubím? Tohle by ti nikdo z vedení společnosti nepovolil, a to se nedívám na ohromné ztráty a náklady na opravu, která podle výsledků expertízy není potřebná!" pokrčil strojní důstojník rameny. "Nemusí jít o technickou poruchu. Nemám rád mezinárodní posádku! A nemám rád špatnou komunikaci! A už vůbec nemám rád posádku, která není na sto procent vycvičená!"

"A náš starej?" pohlédl na inženýra první strojní důstojník. "Co na to říká on? Musí poslouchat, jinak by šel od válu? Nemá už před penzí? To je pak každá koruna dobrá, věř mi!"

"Jdu se tam ještě podívat. V kolik najíždíme na provozní výkon?" zeptal se jej inženýr. Muž na kavalci se obrátil tváří ke stěně a zavrtěl se pod pokrývkou. "Ve čtyři a teď mě neruš, čeká mě práce, a já bych se rád vyspal..."

"V kolik máš budíček?" nenechal se odbýt.

"Ve tři, do té doby budou stroje stát!"

"A kotle?"

"Už teď jedou na poloviční výkon!" zabručel muž zpod přikrývky.

"Fajn. Je devět, kdybys..."

"Vypadni!" vyštěkl na inženýra jeho kolega. "Chci spát! Kašlu na posloupnost velení! Ještě nejsme na moři a mí muži ví, co mají dělat! Alespoň na padesát procent!"

"To jsi mě uklidnil!" vzdychl si a vyšel z kabiny. Tiše za sebou zavřel dveře a vydal se do strojovny, ve které běžely jen pomocné stroje. Prošel celou halou s parními turbínami a zastavil se u vodotěsné přepážky kotelny číslo tři. Byla otevřená dokořán!

"Kurva!" zařval do rachotu dieselových agregátů. "Kdo tu má službu!"

"Co si přejete, šéfe?" zeptal se jej malý mužík v umaštěné kombinéze. "Vadí vám ty otevřené dveře? Nemáme důvod je nezavírat. Je tu hyc... Nejsme na Titaniku!"

"Jdu do kotelen!" zamračil se inženýr.

"Pro mě za mě?" pokrčil muž rameny. "Jestli chcete, zavřu za vámi..."

"Budu vám vděčný, Samueli!" zavrčel a prošel přepážkou. Ihned za ním se za syčení hydrauliky přibouchly dveře. Zamrazilo jej v zádech. Ten chlap nemá rozum! řekl si a rozhlédl se po matně osvětleném prostoru kotelny. Manometry měřících zařízení ukazovaly sotva poloviční výkon. Vylezl na plošiny a prohlédl si ovládací panel. Zajímalo jej, kam vypouštějí přebytečnou páru, která se nestačí srazit v kondenzátoru. Samozřejmě, řekl si a dotkl se rukou páky přepínače dvoucestného ventilu. Vypouštějí ji komínem!

Co s přebytečnou párou, když loď stojí v přístavu? Jak udržet tlak páry na rozumné výši? Do odplutí zbývalo několik hodin. Kotle samotné byly jako velké Papinovy hrnce, jen s tím rozdílem, že se v nich nevařily žádné pokrmy. Co s přebytečným výkonem dvaceti čtyř kotlů? Slezl zpátky na palubu a vstoupil do tolik diskutované kotelny číslo dvě. Rukou nahmatal ovládání osvětlení a zapojil jej na maximum. Oslnilo jej bílé bodavé světlo.
Chvíli stál opřený o stěnu, než přivykl oslňující záři reflektorů. Pohledem přejel po tlustém potrubí hlavního sběrače páry, který vedl až k turbínám a byl spolu s vedením od kotlů vystaven maximálnímu tlaku páry. Dobře věděl, že v tuto chvíli by nedokázal objevit ani tu sebemenší skulinku v systému, i kdyby měl k dispozici to nejkvalitnější technické vybavení.

Povzdechl si. Straší ti ve věži! řekl si. Všude vidíš jenom bubáky. Stejně se hovno stane!
Znovu se vyšplhal po pětačtyřiceti stupňovém kovovém schodišti na plošiny obepínající dokola mohutný jednolitý blok kotlů umístěný přesně uprostřed předělené kotelny. Pohlédl na podélnou přepážku a za ní si představil druhý blok kotelny. Znovu jej zamrazilo na zádech, dokonce i chlupy na rukou a na krku mu stály kolmo k pokožce jako miniaturní bodce. Takový strach ještě nezažil.

Dlouze sledoval jednotlivé měřící přístroje. Ručičky manometrů neposedně poskakovaly mezi ukazateli čtvrtiny a poloviny výkonu. Vzpomněl si, že v trojce nehybně stály několik čárek pod padesáti procenty. Přešel k telefonu a zavolal muži, který jej málem přimáčkl mezi dveřmi vodotěsné přepážky.

"Jste tam Samueli, můžete pro mě něco udělat?"

"Že jste to vy!" uslyšel jeho krákoravý hlas.

"Pomůžete mi? Ale první strojní se o tom nesmí dozvědět!"

"Kriste pane, šéfe, co zase šijete za boudu? Ještě vás to nepustilo? Jestli mi to dobře zapaluje, mám odjistit rotory turbín a pustit je na volnoběh, je to tak? Myslíte si, že tam ve městě mají málo elektrické energie? Nebo si máme raději dobít baterky?"

"Přesně! Přesměruji tok páry a pustím oba bloky ve dvojce na plný výkon, jestli uslyšíte výbuch, volejte hasiče a pohřební ústav..."

"Doufám, že ne. Počkáte tři minutky, než zařídím vše potřebné? Co když mě tu načapá?" zeptal se jej.

"Svalím celou vinu na sebe, ale nemáte se čeho bát, vyhodil mě z naší společné kabiny. Je ospalý jako mimino! Povíte mu, že si dobíjím akumulátor u přenosné televize?"

"Chtěl bych ji vidět! Víte, kolik je to kilowatt? Jen aby nechtěl přebalit. Zavolám vám, až budu hotov!"

"Fajn, počkám.!" odpověděl mu. "Samueli?"

"Ještě něco, šéfe?"

"Jste můj člověk!" pousmál se inženýr.

"Když to říkáte, ale nerad bych čistil kotle teplárny někde na předměstí, rozumíte mi, šéfe?"

"Dokonale!"

"Tak já jdu na to!" odpověděl mu mužík a položil sluchátko aniž by zavěsil.

"Můžete začít!" uslyšel inženýr po dvou minutách jeho hlas. "Jste tam?"

"Zamyslel jsem se. Až klesne výkon, necháte turbíny, ať se dotočí a potom je zase zamkněte, ano?"

"Myslíte, že to nikdo nepozná?" zachrochtal muž na druhém konci drátu. "Co...? Co tachometr? Ujeté kilometry? Vlastně míle!"

"Nezapomeňte sešlápnout spojku, až budete řadit z neutrálu!" řekl mu a čekal na jeho reakci.

"Tak s sebou hoďte, končím, šéfe!" odpověděl a nadhodil: "Kam vás máme poslat? K lidojedům?"

"Až se uvařím v horké páře?" zeptal se ho. "Na Borneo, jsou tam ještě?"

"To nevím, ale dám jim o vás vědět, takové sousto si určitě nenechají ujít!" zaskřehotal a nadobro zavěsil. Jo, řekl si a začal se zvyšováním výkonu. Připadal si, jako by on sám byl ručičkou hlavního manometru, která s sebou až nepřirozeně házela. Co když to není náhoda? Nevěděl proč, ale na mysl mu přišlo jméno jednoho z členů posádky! Ihned jej zapudil! Bylo to čiré bláznovství, myslet na něco takového! Na zášť a nenávist. Proč taky? Vždyť vše proběhlo podle regulí! Lidí je dost a práce je tak málo...

/1-4/

Vypluli přesně v pět. Hlavní inženýr si spokojeně pokuřoval na zádové palubě opřen o zábradlí na samém konci lodi a sledoval mizející pevninu. Minuli sochu Svobody, vysoké věže Manhattanu. Se západem, slunce již pluli po šíré hladině Atlantiku a New York nechali daleko za zády.

Cestující se ukryly před zimou nadcházející červnové noci, je několik málo odvážlivců dali přednost pohledu na odcházející den, na blikající hvězdy na tmavnoucím nebi před luxusem vytopených kabin a ostatních prostor pro cestující. Bazény zely prázdnotou, zatímco se všechny společenské místnosti včetně kina a kasina naplnily až k prasknutí.
Těch několik cestujících, kteří se procházeli po promenádách nástavby, po očku sledovali muže, stojícího na zádi.

Celou tu dobu, co opustili vody přístavu až do nadcházejícího soumraku se dotyčný nehnul z místa. Vrtěli hlavou a polohlasně se dohadovali o jeho stavu. A měli proč. Dotyčný byl namol a měl všechny kapsy plné doutníků, jež kouřil jeden za druhým za tichého bručení pod vousy. Divil se sám sobě, že našel tu odvahu, aby se po dvaceti letech zlil jako zákon káže. A nebýt toho, že vzbuzoval stále silnější rozruch, stál by tam snad do rána. Za pomoci jednoho námořníka odklopýtal nikým nespatřen v šeru noci do své kabiny, aby se vyspal z pořádné opice.

Celou cestu drmolil nesrozumitelnou řečí o kotlích v druhé kotelně. Ať dělal co chtěl, ten strach, vlezlý plíživý strach z budoucnosti mu zůstal. Vtíral se do jeho snů a děsil jej s každým pohybem lodi na zvlněné hladině oceánu.

"Co se ti stalo, Jimme?" zeptal se jej velitel lodi. "Co ti je, že jsi se takhle ztřískal? Kdybys nebyl tak dobrý jako že jsi a nemám nikoho lepšího... Byl bych tě na hodinu vyrazil! Pro pána!"

"Dobře víš, Frede, možná mám v sobě nedostatek sebeúcty! Ještě nejsem ve službě!"

"Ale hovno! Strojovnu jsi převzal před vyplutím! Podepsal jsi papíry že je loď schopna po technické stránce k vyplutí!"

"Kapitánem jsi tu ty! Bůh na palubě!" řekl mu. "Nebo jim nejsi? Hádám se s tebou celou dobu od chvíle, kdy jsme málem vylítli do povětří...!" řekl kapitánovi, když se probral z bezvědomí.

"Nebylo to zas tak hrozné!" zamračil se. "Ty si myslíš, že nemuselo jít o technickou závadu? Stroje a zařízení se čas od času kazí! Dochází k únavě a opotřebování materiálu. Čas od času jde také o lidskou chybu! Někteří chlastají počas plavby a nejsou cestující!"

Sešel dolů do jeho kabiny ihned po tom, co se inženýr probudil a dal se do pucu. Nebýt námořníka, který mu večer zavolal, že s hlavním není něco v pořádku, nevěděl by vůbec nic.

"Ten posera mě bonzoval, vid?" usmál se na kapitána.

"Ne, řekl mi, že nejsi ve své kůži, že tě takového ještě nikdy neviděl..." řekl mu vážně.
"Myslíš si, že bych dal příkaz k vyplutí, kdybych si nebyl jist, že je všechno v pořádku? Budeš to mít v záznamech!"

"Já vím!" pokrčil rameny. "Ještě před vyplutím jsem odzkoušel oba bloky, měl jsem strach jak nikdy v životě!"

"Můžeme jet na dvojce jen na poloviční výkon, jestli máš stále pocit, že je tam něco v nepořádku..." navrhl mu velitel lodi. "Ne, pojedeme na osmdesát procent, nebudu tě rozmazlovat! Na co jsou nám drahé stroje a řídící automatika? Co posádka?"

"Kde ty lidi bereš? Pomůže nám to? Co když budeme potřebovat všechnu páru a právě v tom to bouchne? Tahle loď se určitě nerozletí na kousky, ale pak budeme bez pohonu, jestli to vyřadí oba parovody. Co když nejde o náhodu?"

"Já posádku nenajímám! Já tuhle loď jen řídím a hlavně za ni a všechno co má na palubě zodpovídám! Bojíš se, že zůstaneme neovladatelní?" zamyslel se kapitán. "Dobře víš, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách, ale prohlídka neobjevila žádné viditelné závady, nebo jejich příznaky Všechno šlape jako má! Ventily těsní, hořáky hoří! Voda se mění v páru a ta pohání turbínu, která vyrábí proud pro motory! Je to jednoduché! Co chceš víc?"

"Chci vystoupit! Dej mi jeden člun, soudek vody a krabici sucharů!"

"Nevěříš lodi, nebo sobě? Je mi líto, ale já nemůžu dát rozkaz k návratu do domovského přístavu! Nemám žádné důkazy, nic hmatatelného, co by mi sloužilo jako dostatečný důvod k tomu, abych otočil tuhle loď!" zamračil se kapitán a položil inženýrovi ruku na rameno. "Společnost by mě nechala zastřelit před nastoupenou posádkou! Věř tomu!"

"Příští zastávka je kde?"

"Reykjavík, poplujeme nejdříve kursem na St. John's, ale nezastavíme se tam. Jen co obeplujeme mys Race, namíříme čumák lodi přímo k Islandu..."

"Je to víc jak pět tisíc kilometrů chladnými vodami Severního Atlantiku, jaké hlásí povětrnostní podmínky?"

"Přesně pět tisíc padesát jeden kilometr, chceš to v námořních mílích?" zeptal se ho kapitán. "Dobře víš, že počasí na moři se mění každou hodinu!"

"Jestli chceš být opatrný, nepočítej s více než dvaceti uzly!" řekl mu hlavní inženýr. "Maximální propočtená rychlost je na papíře dvacet tři a půl uzlu, ale s praxe je vidno, že to vytáhneme i na dvacet pět a dokonce i sedmadvacet, ale pak musíme vyklidit kotelny i strojovnu!"

"Při dvaceti uzlech a dobrých podmínkách bychom měli být na místě za tři nebo čtyři dny, pokud nám bude přát počasí!" zamyslel se kapitán lodi. "Nemyslím, že bychom měli s dvojkou zase problémy! Za strojovnu a kotelny zodpovídáš ty!"

"Čtyři dny? Leda při plné rychlosti! Já neříkám nic, ale nechci pomyslet na těch více jak dvacet probdělých nocí, které mě čekají, protože mě to děsí! Sami uprostřed dálav oceánů s časovanou bombou v podpalubí. Není to trochu praštěné?" zeptal se jej inženýr.

"Tuhle loď neotočím, Jimme!" řekl mu znovu a vstal. "Budu se ti snažit vyjít ve všem vstříc! Nepoženu výkon do krajnosti, budeme se držet přesně rozvrženého plánu plavby, ve kterém, počítáme i s časovými ztrátami. Máme povinnost hlásit se v každém místě zastávky, nejsme v tom sami, Jimme! Bez důkazů ne!"

"Jakých důkazů?" zeptal se jej inženýr znovu. "Máš ve svou posádku plnou důvěru?"

"Neměl bych mít? Nikdy nebudeme sami!" řekl mu kapitán a odešel za svými povinnostmi.

"Jasně!" řekl si inženýr a zaposlouchal se do stejnoměrného tichého hučení turbín v nitru lodi. "Ale kdo mi dá záruku, že se tu nic neposere?"

Na tuto otázku však nedostal žádnou odpověď.

/1-5/

"Dobré ráno, pane!" pozdravil druhý důstojník svého velitele na velitelském můstku. Bylo pod mrakem, ale nepršelo. Loď se poslušně prodírala dlouhými a táhlými oceánskými vlnami a mířila kamsi do prázdna.

"Jak to jde? Nějaké zprávy od meteorologů?" zeptal se a půjčil si od něj dalekohled.

"Slyšíte mě Allane?"

"Ano, pane!" přikývl a sledoval ubíhající vlny podél boku lodi. "Cestující si hřiště ani bazénů moc neužijí, dokud nebudeme v mírnějším klimatu..."

"Třetí bazén je krytý, jaká je situace?" pohlédl mu kapitán do očí. Stáli takřka vedle sebe u zábradlí na pravém křídle nekrytého velitelského můstku. "Co vám nejde pod nos, řekněte mi to, Allane?"

"Hlásí bouře, kapitáne." zamračil se. "Tohle nebude zrovna nejlepší začátek pro tuhle plavbu"

"Ale já si tuhle cestu nevymysleli" bránil se kapitán a podal mu námořní dalekohled. "Nebo snad ano?"

"Copak jste se spolu s vedením společnosti nepodílel na tvorbě a konzultaci jednotlivých cest? Nebo snad chcete říct, že se jim ve všem podrobujete? Copak nejste pánem téhle lodi?"

"Pokud jsem na moři, pak ano!" usmál se kapitán. "Jste idealista? Myslete na ekonomickou situaci! Na rentabilitu! Na zisky! Na odměny! Nebojíte se, že tuhle loď uvážou někde u opuštěného mola a my se půjdeme pást?"

"Proč právě Reykjavík? Společnost má obavy, že tyto plavby přestávají být výnosné? Obávají se, aby nedošlo k vyvázání lodí naši flotily z nedostatku zájmů ze strany cestujících, kteří by raději použili leteckou dopravu?"

"Ne, ale hledají další cesty, jak tyto výlety zevšednit!" řekl mu kapitán. "Letadla jsou velmi rychlá, ale nemají na palubě to, co máme my! Bazény, tělocvičny, kina, divadla, kasina a další pitomosti na ukrácení poznávací plavby!"

"S jistou dávkou nebezpečí? Z možného..."

"Vzrušení a pocit že se bude něco dít, Allane! Ne jenom neustálé prohlížení památek a divů světa!" přerušil jej kapitán. "Chtějí být v centru dění, zažít něco neobvyklého, chápete? Nic není bez jisté dávky rizika!"

"Až moc dobře. Takže si připlatili? Společnost zvýšila cenu lodních lístků jako reakci na nově zavedené změny v pojetí jednotlivých plaveb? Ať si užívají? Zvýšení zisku za stávajících nákladů na provozování samotných plaveb? Zasáhla konkurence, kapitáne?"

"Nepůjdeme do krajnosti, Allane. Jsme zodpovědní za jeden tisíc pasažérů nepočítám-li posádku! Lodní doprava je v recesi! Není o ní takový zájem! Copak to nechápete, Allane? I tak velké společnosti jakou je například Cunard mají problémy! Lidé jsou dnes jiní! Chtějí všechno a chtějí to hned! Mají peníze a myslí si, že za ně všechno dostanou! Pohádkovou plavbu, na kterou do konce života nezapomenou!"

"Nemám rád, když se po lodi šíří poplašné zprávy! Nikdo neví, co si má myslet! Kolují fámy, že společnost nechala tuhle loď dobře pojistit a nyní hledá možnosti jak z pojišťovny vytáhnout všechny peníze i s úroky! Špitá se, že je Albatros nerentabilní, že nás vyvážou a my se půjdeme někam pást, jak říkáte! Co vy na to, kapitáne?"

"A vy? Věříte tomu všemu? Hladu po zisku? Věříte naší společnosti, nebo lidem, které vozíme? Tisíce lidí touží po nových zážitcích! Proto jsme na moři! Čím víc je loď stará, tím víc se prodražuje její provoz! Jsou tu náklady na opravy a údržbu! Modernizaci. A pokud chceme přežít, musíme vydělávat a vozit lidi! Za každou možnou a rozumnou cenu! Nevím, o čem se tu pořád bavíme! Všichni jste paranoidní! Všude vidíte spiknutí, jen já jsem starý a slepý blázen!"

"Dobré ráno." vyrušil je Jamesův příchod.

"Ještě není ani sedm hodin!" řekl mu Allan s úsměvem. "Střídání je až v osm!"

"Jak jste se vyspal?" zeptal se jej kapitán. "Nebo jste měl kabinu na vašem předchozím místě lépe zařízenou?"

"Zvykám si na přepych!" zakřenil se první důstojník. "Zastavíme se až na Islandu?"

"Ano, právě se o tom bavíme, Jamesi!" řekl mu Allan vážně. "Máme menší problémy, spíše nepříjemnosti!"

"Bouřlivé počasí? Na začátku letní sezóny? Tohle léto na severu nezačíná právě nejlépe!"

"Vypadá to tak!" souhlasil kapitán. "Nemůžeme se vychýlit z kurzu, ani si zvolit jiný cíl této části plavby..."

"Obáváte se ledu, pane?" zeptal se James se zájmem.

"Zdá se, že máme jisté potíže, které se velmi těžko diagnostikují, James!"

"Včerejší rozmluva s hlavním inženýrem?" zeptal se jej James a pohlédl na Allana. "Jde o problém kompetence? Posloupnosti velení? Copak to neplatí, že kapitán má na moři neomezenou pravomoc?"

"Ano, někdo vám o tom už řekl?" usmál se kapitán. "Nejsme na plachetnici, ale v jistém smyslu ano! Jenomže jsou tu i mí nadřízení! A ti mě mohou kdykoliv sesadit z mého trůnu! A nakonec! Možná, že půjdu co nevidět do penze a na všechno se vykašlu!"

"Slyšel jsem..." začal první důstojník.

"Co jste slyšel?" zamračil se kapitán Albatrosa. "Jsme posádka nebo banda užvaněných bab! I když tu máme smíšenou posádku žen i mužů, neměli by se muži chovat jako ženy! Co se s vámi všemi děje? Jestli já najdu toho parchanta, který mi rozsévá po lodi nepravdivé informace, nechám jej protáhnout pod kýlem jako za dob plachetnic!"

"Nejedná se doufám o vědomé porušování předpisů, pane?" zeptal se ho první důstojník.

"Včera mi Allan, druhý důstojník, řekl o potížích s kotelnou číslo dvě, zdá se, že se pro tuto plavbu stane centrem dění a my všichni si oddechneme, až přirazíme k molu v New Yorku, je to tak?"

"Už jsem o tom mluvil s hlavním, pánové, zdá se, že můžeme toto riziko podstoupit..." přerušil jej kapitán a oba si je změřil. "Bojím se, že v našem rozhovoru přecházíme do jiné roviny působnosti, než je zdrávo! Jsme na moři a máme pod sebou, nebo spíše ve své moci víc jak půl druhého tisíce lidí, pánové! Nejsme linkový autobus! Atlantik není běžná ulice! Já si to uvědomuji, je na vás, aby jste to vzali v potaz!"

"Ano, pane!" odpověděli mu oba důstojníci.

"Dělejte si svou práci a já si budu dělat taky svou! Pokud víme všichni co děláme, máme vysokou pravděpodobnost, že dojdeme ke kýženému cíli!" řekl jim kapitán lodi a chystal se sejít na člunovou palubu. "Jdu za prvním strojním důstojníkem! Až do přistání v Reykjavíku nehodlám nic změnit, nechci po vás nic jiného, než abyste vykonali svou práci, jak nejlépe umíte a nenechali se v ničem zahanbit!"

"Jak silné bouře čekáte?" zarazila jej otázka druhého důstojníka. "Mohli bychom..."

"Nechci, aby cestující vycházeli na hlavní palubu, až do toho vlítneme. Nechci, aby vůbec vycházeli na promenády v zadní části nástavby a na člunovou palubu, nerad bych někoho lovil z moře, jestli by to vůbec bylo možné. Mohou být při jejich zvědavost pouze v přední části nástavby na prosklených promenádách. Ale pochybuji, že o to budou stát! Doufám, že se zdravotní personál na lodi řádně připravil na rozmary počasí!"

"Ano, pane. Podle vašich slov máme loď připravit na dost silný nečas? Bude nás provázet po celou dobu až k Islandu?"

"Zajdete za radistou a vyžádejte si nejčerstvější informace o počasí v našem sektoru, popřípadě si vyžádejte fax s podrobnou mapou meteorologické situace s předpovědí na nejbližší dva dny! Vše záleží na vás! Pamatujte, že nejste malé děti! Jamesi, běžte se nasnídat a připravte se na svou směnu! Ať jste v osm na svém místě! Nějaké otázky?"

"Ne, pane!" řekl mu první důstojník.

"V pořádku! Mimochodem, neviděli jste někdo lodního hospodáře? Ještě mi nedal papíry ohledně nákladu a počtu cestujících. Jsme už na moři! Co ten chlap proboha dělá? Od vyplutí jsem ho neviděl! Asi ho vyrazím! Jestli zjistím, že čachruje s proviantem...! Máte velení, druhý!"

"Zdá se, že starého tlačí ke zdi!" utrousil Allan svou poznámku, jakmile oba se službou u kormidla osaměli na můstku. "Ještě nikdy jsem ho tak rozjetého neviděl, Jamesi, a to mi můžeš věřit!"

Minuli mys Race a tak navždy opustili pobřežní vody Severní Ameriky. Celou tu dobu bylo zataženo, z nebe padal drobný déšť a vítr vytvářel na oceánu tří až čtyřmetrové vlny. Cestující se uchýlili do svých kabin a jen málokdo se i přes výslovný zákaz vydal na promenády v zadní části nástavby. Na člunové palubě se nikdo z cestujících neukázal.
V dáli spatřili "bílé ledy Grónska", občas plovoucí ledovec, ale těm se díky výkonným radarům zdaleka vyhnuli a zvolili takový kurz, aby nemuseli příliš manévrovat. Rychlost lodi se držela hranice dvaceti uzlů, přesně tak, jak to slíbil kapitán hlavnímu inženýrovi. A zařízení lodi? Vše fungovalo bezvadně, dokonce i kotelna číslo dvě, ve které se alespoň pro tuto část plavby ustálil provoz na přijatelných hodnotách, ale to hlavnímu moc na spaní nepřidalo.

Na lodi samotné panoval čilý ruch i přes nepříjemně zvlněnou hladinu oceánu. Kupodivu ještě nikdo nedostal mořskou nemoc. Tělocvična byla stále obsazená, stejně tak knihovna a další společenské místnosti. Pasažéři se bavili, hráli si a utráceli své těžce nabyté peníze, jak se od nich čekalo. Nikdo si nedělal příliš velké starosti s nadcházející brázdou nízkého tlaku.

Bouře se přihnala až po několika hodinách. Kolébání lodi bylo natolik silné, že bylo třeba pomoci všech rukou posádky, aby se i přes všechny přípravy v předešlých dnech, nachystali na bouřlivou noc. Chodby utichly, všechny průlezy a poklopy byly řádně uzavřeny, v jídelnách uklidili stevardi ze stolů a pomalým balancujícím krokem odnášeli k výtahům prázdné a poloprázdné talíře.

V kuchyni se připravili na ranní provoz a řádně uklidili. Ve střehu zůstali pouze strážní důstojníci na můstku a noční směna strojovny a kotelen. Všichni ostatní se uchýlili do lůžek ve svých kabinách. Nadešla noc. Studená temná noc s bouří a vysokými vlnami. Nic nenasvědčovalo tomu, že se počasí k ránu uklidní...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:40:33 Odpovědět 
   13. 06. 2014

Pasáže o popisu lodi zakomponované do přímé řeči mě nudily.
Hrdinové mě zatím nezaujali jako v Ohnivých jazycích. Chybí zde Jenny a humor od Reachyho a kapitána.
Nepíšeš náhodou o Allanovi, který mnohem později pomáhal Robertovi v předchozím románu? Matně si totiž vzpomínám, že byl námořníkem.
 ze dne 01.08.2014, 17:05:00  
   Šíma: Zdravím.

Tento příběh nemá s "Ohnivými jazyky" žádnou spojitost. Pravdu máš, rozjezdy jsou těžké a tato část se může zdát nudnou...

Dík za reakci.
 Amater 13.11.2009, 22:30:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 13.11.2009, 22:13:06

   Neztratila - ale fakt, 90% ženských a dám na to krk uniformy miluji, snad proto, že je nosit nemusí.
Zvlášť pokud v té uniformě nesedí malý pupkatý a plešatý dědek...
 ze dne 13.11.2009, 22:34:35  
   Šíma: Hm... Tak mi by ta uniforma asi neseděla, páč jsem malý (172) a trochu pupkatý (92?), ale naštěstí nemám plešku! ;-))) Ale kdo ví, třeba bych si ji nechal ušít volnější! Hihi.
 Amater 13.11.2009, 22:13:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 13.11.2009, 21:57:04

   To je tím, že nejsi ženská, šímo... ale ještě, že tak. To by asi bylo popis unifrem a jaksi by se pozapomnělo na označení palub...
 ze dne 13.11.2009, 22:26:46  
   Šíma: P.S. Já jsem si nakreslil plánek dlouhý 2x A4 s několika stránkami (palubu po palubě), než jsem to začal psát. A dokonce se mi ten parníček i líbil. Měl jsem obrázek celé lodi a pak rozdělení palub - svisle a také rozdělení kabin a dalších částí lodi - vodorovně a to každou palubu zvlášť. Prostě takovou mapu, ale pak jsem ji stejně ani jednou nepoužil... :-DDD

P.S. Snad ses v tom teď neztratila.
 ze dne 13.11.2009, 22:24:05  
   Šíma: Myslíš, že bych tam zabloudil i jako autor(ka)? ;-)))))

Tedy ne, že by měly "ženské"... Tedy neměly orientační schopnosti, ono i já jsem schopný zabloudit i v obývacím pokoji! :-DDD Takže tak. Jo, uniformy, ale já na ně nejsem "vysazený", asi je to tím, že jsem nebyl na vojně.
 Amater 13.11.2009, 21:57:04 Odpovědět 
   No takže jsem tu u druhého dílu a musím přiznat, že tou plavbou se to konečně rozbpuřilo. Místo toho popisu lodě bych dala asi obrázek. Trošku mě přiznám se nudil, ale zase věřím, že není bez důvodu.
Takže zajímá mě, co to bude obvzláštněním téhle plavby. za co si pasažeři připlatili? Pokud smrt, to zaplatili draho...
Líbí se mi první důstojník.
Zajímá mě ten kotel a co hodláš s lodi podniknout. Prostě si ráda přečtu druhý dílek.
Jo největším tahounem je, co s tou zatracenou lodí provedeš. Drží mě to našponovanou jak kšandy.

PS: pro děvčeta popis uniformy a hezkého aspoň stewarda by neškodil. Jinak zbožňuji uniformy, chjoo teď jsem to na sebe práskla.
 ze dne 13.11.2009, 22:02:44  
   Šíma: Ahoj! ;-) Díky za zastavení a komentík. Ano, teď jsem se trochu bál, že jsem Tě málem unudil k smrti... No... Ono to totiž celé bude odehrávat na lodi (na té samé) a... I když patrně stejně všichni čtenáři celou prohlídku zapomenou, že jo? Ani já si to už nepamatuju! ;-))) Snad od tohoto dílu bude nudě navždy konec! Jsem rád, že i přesto zůstáváš! Díííky!

P.S. Popis uniformy? Tak to by mě nenapadlo... Ty jo!
 Tuax 01.10.2008, 0:50:38 Odpovědět 
   Ahoj, další pokračování a zde seznam překlepů, kterých jsem si všimnul:

(...ale to nic nemění na faktu, že jsem se dostal na palubu díky protekce, doporučení a dobrých výsledků z mé služby u námořnictva! )

Slovo protekce, by mělo být zakončeno "i", aby věta dávala smysl. A na konci bych vynechal vykřičník, pochybuju, že při té své výpovědi, toto řve a nebo nějak přehnaně zdůrazňuje. Ono v tom odstavci končí snad vše vykřičníky a to by tam být ani neměly. Jakoby jsi si spletl tlačítko pro tečku, s tlačítkem vykřičníku :)

Jak tak čtu dál, vykřičníky jsou tvoje droga :)

(...Vydal se do nitra nástavby. Našel nejbližší schodiště a vydal se k palubě A. )

Tady máš dvakrát těsně za sebou slovo "vydal". Taky se mi to stává, tak to změň.


(...Cestující se ukryly před zimou nadcházející červnové noci, je několik málo odvážlivců dali přednost pohledu na odcházející den,... )

Hm, že by hrubka? cestujicí se ukryli ;) A pak hned o kousek dál ve větě: několik málo odvážlivců dal"o" přednost. A nebo by to museli být odvážlivci, aby "dali" ne? Teda to skloňování máš v tom odstavci pokažené i dál, zkus si to projít. Mě to tak teda přijde.

(..."Ale já si tuhle cestu nevymysleli" bránil se kapitán...)

nevymyslel :) šotek ti tam foukl "i" navíc.

(..."Zdá se, že máme jisté potíže, které se velmi těžko diagnostikují, James!")

Tady to vypadá, že ti ze jména na konci uteklo "i", že by to bylo to "i", které přebývalo okousek výše? :)


Tak a k ději samotnému. nevím oproti ohnivým jazykům mi to zatím přijde slabší, ale úplně špatné to není, jen tam jsi si mě v otázce lodí a plavby namlsal, tady je to zatím takové rozpačitější.

Procházka Allana a Jamse, při ukázce části lodí zní dost kostrbatě, není to moc důvěryshodné, chovají se vzuájemně všelijak, rychle mění nálady. Navíc tam má poznámku, jakoby Allan proti Jamsi něco měl, přitom v té fázi to není nijak patrné.

Zbývající část už je dobrá, ale zatím to Ohnivým jazykům nesahá ani po čáru ponoru :) Tak jsem zvědav jak ses toho zhostil dále.
 ze dne 02.10.2008, 0:02:18  
   Šíma: Ahoj. ;-)

Ono, psal jsem to se svými šotky a skřítky (ale to mě neomlouvá)... Díky za další dávku překlepů a nedostatků. :-D Já nevím, ale ten první díl je opravdu takový slapší. Nevěděl jsem, jak se z něj vypsat, ale s každou další části by to mělo být lepší a lepší... (včetně práce mých překlepníčků, ti to snad nikdy nevzdají) :-D

Ono to teprve všechno začne... Doufám, že vydržíš až do konce a snad se se svým dílkem u Tebe nepotopím (až na ono pomyslné dno). Díky za postřehy a kritiku. ;-)
 Imperial Angel 09.08.2007, 21:19:20 Odpovědět 
   No teda, nic delšího už napsat neumíš? Ne, dělám si legraci. Rozhodně nelituji času stráveného čtením :). Dokonce mě i některé pasáže velmi pobavily, lépe řečeno některé dialogy. Jediné, co jsem ti chtěla vytknout byly vykřičníky, ale na ty už upozornila Lakejja.....
 ze dne 09.08.2007, 21:44:56  
   Šíma: Díky za Tvou trpělivost! To víš, šíma je šíma a je velmi těžké jej zařadit do nějaké škatule! A ty vykřičníky! To je hrůza a děs a nejhorší na tom je, že si v nich přímo libuje... ;o) Neboj, jednou to šímu snad přejde! Snad se Ti bude příběh líbit až do konce! Kdybych si změnil nick, možná bych se měl jemnovat: šíma vykřičník :o)
 Lakejja 07.07.2007, 0:31:53 Odpovědět 
   je tam hodně překlepů. Zezačátku hodně "!" a neoblíbenější slovo tohoto dílu je "jej". tak na to pozor. Začáte mi přišel šroubovaný, ale po chvilce se autor do psaní zdá se dostatečně položil, takže text měl plynulost...a rozhodně bych ho za moc slabší než první díl nepokládala. :)
 ze dne 07.07.2007, 12:15:23  
   Šíma: Díky! Na překlepy a vykřičníky jsem přece "specialista"! :-)))) Sama víš, jak je těžké vést dějovou linii a udržet napětí! Fakt dík!
 Luciena 27.06.2007, 9:47:35 Odpovědět 
   Příběh se skvěle rozvinul. Popisné pasáže jsou vhodně vloženy, takže působí velmi přirozeně. Děj si stále udržuje určité napětí. Je to radost číst... :-)
 ze dne 27.06.2007, 12:25:10  
   Šíma: Díky, tento díl se mi zdál "nejslabší" v celém příběhu. Jak popsat dějiště budoucího dramatu? No, vidím, že nejsem takový břídil, jak jsem si o sobě myslel! :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr