obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Loď snů - 3. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 28.06.2007, 10:22  
Pokračování...
 

/ČÁST DRUHÁ - KOTLE/

/útržek z výpovědi hlavního inženýra lodi Albatros/
"Měli jsme tam dole skvělou partu! Když musíte den co den sedět mezi ocelovými stěnami lodi a nevycházíte ven, připadáte si, jako byste byli v ponorce. Přes všechny možné problémy a komplikace, které nastaly během plavby a snad i díky tomu, že naše posádka byla jaksi mezinárodní a komunikace občas vázla, jsme svůj úkol splnili na jedničku. Alespoň podle mého názoru! Nikdo z nás se po dobu plavby nechoval standardně, nebo jak bych to mohl říci. Každopádně prožité chvíle na palubě se vymykaly každodennímu stereotypu a zašly často do krajnosti, někdy mnohem dále! Museli jsme řešit hodně těžké a krizové situace, ale nakonec jsme to přece jenom zvládli, což se o lodi říci nedalo!"

/2-1/

"Svinské počasí, co vy na to Johane?" zeptal se kapitán svého čtvrtého důstojníka jen co dorazil na velitelský můstek. Loď se kymácela na šest až sedm metrů vysokých vlnách, jejichž hřebeny se lámaly do dlouhých bílých pásů. Déšť bičoval skla oken velitelského můstku a nedával stěračům příliš velkou šanci.

"Zatracená vichřice! Vítr má už teď dvakrát tak velkou rychlost, jako my a stále sílí..."

"Jak si vedeni my?" zeptal se jej velitel lodi a přiložil obličej k okuláru radaru s krátkým dosahem. Nespatřil žádnou loď. Na stínítku poblikávaly jen vrcholky vln.

"Sedmnáct a uzlů, kapitáne. Jestli vichřice zesílí, stěží se probijeme proti vlnám. Naše rychlost klesne na patnáct, možná i čtrnáct uzlů. Nejlepší by bylo zvýšit rychlost lodi!"

"Takže nás už teď předhánějí vlny!" zachmuřil se kapitán.

"Záďová paluba je pod vodou, příďová taky, nedá se po ní přejít, aniž by vám nehrozilo nebezpečí, že vás voda smete do rozbouřeného oceánu. Dokonce i horní paluba nástavby se topí ve vodní tříšti." řekl mu čtvrtý důstojník. Stál vedle muže u kormidla a široce rozkročen se snažil udržet rovnováhu na kymácející se palubě.

"Jdu se podívat ven. Půjčíte mi dalekohled?" zeptal se jej kapitán. "Ještě kousek a nedáte už nohy k sobě? Všude je mokro! Prší a fouká ten sviňský vítr!"

"Tady máte. Vezměte si gumák a pořádně si přitáhněte kapuci. Venku je boží dopuštění!" zamračil se čtvrtý důstojník a díval se, jak jeho velitel mizí za dveřmi na nekryté křídlo velitelského můstku.

Jen co vylezl z vytopených prostor přepadl jej studený vichr a zabalil jej do závoje padajícího deště. Kapitán se připoutal ke karabině u zábradlí a snažil se udržet na kolébající se palubě. Otočil se k zádi. Spatřil dlouhou řadu plachtami zakrytých člunů. Z vysokého komínu stoupal černý kouř, valící se z hořáků kotlů, kam přiváděla palivová čerpadla topný olej z nádrží, kde se proměnil v teplo ohřívající vodu na páru, jež poháněla obě mohutné turbíny lodi. Od kotlů se černý štiplavý dým odsával výkonnými ventilátory do systému odvodu spalin, který vyúsťoval ve výfuky v horní části komínu.

Kapitán se otočil k přídi lodi a pozorně sledoval nočním dalekohledem rozbouřenou hladinu oceánu. Protivný liják! řekl si a snažil se nedát mu šanci, aby jej promočil do poslední nitky. Valil se z nebe hnaný vichrem a stékal mu za krk. Hledal si sebemenší skulinu, aby ji zaplnil. Zablesklo se. Rázová vlna roztřásla skla můstku a jemu se na okamžik zatajil dech.

Zvětšit rychlost lodi? Zavrtěl hlavou. Myslel na hlavního inženýra, co když má pravdu?
Otřepal se při pomyšlení, že by měli čelit takovému nebezpečí v narůstající bouři. Člunová paluba byla zavalena padajícím deštěm, odtékajícím jako mohutná řeka k odpadním žlabům do moře. Kapitán se Odpoutal od zábradlí a jistým krokem zamířil zpět pod střechu do kormidelny. Zavřel za sebou dveře. Shodil ze sebe gumový plást a pověsil jej na věšák u dveří.

"Máte pravdu, Johane. Svinské počasí!" přikývl.

"Máte nějaké nové rozkazy, kapitáne?"

"Ne, držte kurz Buď se do rána oceán uklidní, nebo se obrátíme a natočíme k vlnám svou vysokou přídí"

"To znamená vracet se zpět ke břehům Ameriky!" zabručel čtvrtý důstojník. "Plují tu ledovce, těžko se jim vyhneme v takové vodě!"

"Budou jako plovoucí skaliska..." zakřenil se kapitán. "Potřebujete dalšího muže k radarům!"

"Ano, pane! Povolám další hlídku!" přikývl čtvrtý důstojník. "Chcete mít na můstku dalšího důstojníka?"

"Kdo s vámi slouží?" zeptal se ho kapitán.

"Druhý důstojník!" řekl mu. "Mám muže u kormidla, u lodního telegrafu, po jednom na každém boku lodi s dalekohledem a jednoho u radaru. S Allanem tu chodíme jako vzteklí psi, pane!"

"V pořádku! Jen vrčte a ukazujte zuby! Jdu za hlavním, zeptám se ho, co by řekl na to, kdybychom zvýšili rychlost na maximum!"

"Jeden z námořníků mi před pěti minutami hlásil, že paluba D a E je na zádi mokrá..."

"Mokrá, říkáte? Zatéká tam?" podivil se. "Měl jsem ten dojem, že jsme naši loď řádně připravili na bouři!"

"Asi povolil některý ze světlíků, nebo se nedovřel poklop kontrolních šachet, čert ví!" pokrčil rameny. "Jsou poměrně vysoké vlny! Myslíte, že té bouřce utečeme?"

"Uvidíme!" pokrčil kapitán rameny. "Strojovna ani kotelny se neohlásily?"

"Ne, kapitáne. Asi mají dost svých starostí!"

"Chvála Bohu, že nejedeme na uhlí, kdo by v takové slotě přikládal do ohně... Do hodiny se vrátím, Johane, pokud bude třeba, přivolejte si na pomoc dalšího důstojníka! Mimochodem, co si myslíte o prvním?"

"James?" zeptal se jej Čtvrtý důstojník. "Je na něm poznat, že byl u námořnictva. Jako velitele bych jej bral, kapitáne. Vojenská kázeň, rozhodnost, přímočarost a tak dál!"

"Je lepší než já?" zeptal se ho kapitán. "Nelezete mu do zadnice? To bych nestrpěl! Jediný člověk, kterému můžete lézt do zadku jsem já! Rozumíte?"

"Ano, pane!" přikývl čtvrtý důstojník. "Kdyby tohle, na čem jsme byla fregata, pak bych spoléhal raději na jeho uvážení... Albatros je naštěstí osobní loď!"

"Je v tom nějaký rozdíl?" zamračil se velitel lodi. "Ještě slovo a ukážu vám, jakou tu máme výzbroj!"

"Raději ne, kapitáne!" pokrčil důstojník rameny a vrátil na místo dalekohled, který mu velitel před chvíli podal.

"Proč tolik diplomacie?" houkl na něj kapitán od vnitřního schodiště na nižší palubu.

"Na prvního důstojníka je ho škoda!"

"To je váš osobní názor! Vždyť ho ani neznáte!" zastavil se u zábradlí. "Není moc nafoukaný?"

"Občas, kapitáne, ale podle mne má proč!"

"A vy? Co si myslíte o sobě?" pousmál se kapitán a začal sestupovat po schodišti. "Kriste pane! Vždyť je tu jen pár dní!"

"Doufám, že to jednou taky dotáhnu na kapitána, kapitáne!" zakřičel na něj čtvrtý důstojník, aby přehlušil hukot bouře, který vnikl do kormidelny otevřenými dveřmi. Zavřel je a zamkl, aby se již nemohly uvolnit a zachmuřil se. Je zatraceně dobrý, ale záleží na tom?

/2-2/

Bylo právě něco před desátou večer, když se utrmácený a umlácený hlavní inženýr dokodrcal do strojovny. Zaposlouchal se do stejnoměrného hukotu turbín. Na to, že venku zuřila bouře vládl ve strojovně podivný klid. Několik techniků se zuby nehty drželo na ochozech mezi stěnami strojovny s bloky pod paží. Volnou rukou svírali zábradlí plošin, aby se při náhlém naklonění lodi nezřítili na podlahu nebo otáčející se části zařízení strojovny.

Sestoupil až na samé dno a zaklonil hlavu. Sedm metrů nad jeho hlavou byl strop haly a další tři metry ochranné paluba, a za ní obývatelná část lodi. Otočil se ke kotelnám. Průchod do třetí kotelny byl doširoka otevřený a prosvítala jím záře osvětlení, které stejně jako ve strojovně oslepovalo.

"Nazdar, Samueli?" bouchl jej do ramene. "Zase máš službu?"

"To se ví, šéfe!" usmál se bodře dotazovaný muž. "Co tam ti nahoře dělají, že to s námi háže na všechny strany?" "Určitě mají na můstku otevřenou flašku, vsaď se!"

"S vámi o cokoliv?" zazubil se strojník a vlezl napůl do proskleného velínu a něco na muže za pultem zakřičel. Ten jen přikývl a dál sledoval ukazatele měřících přístrojů.

"Děje se něco?" zajímal se hlavní inženýr. "Kapitán je stejně blázen, když vjel do bouře s touhle lodí! Měli by mu vzít papíry, jak k tomu přijdou pasažéři?"

"Ale..." mávl muž rukou. Chtěl ještě něco říci, ale vyrušil jej podivný hluk. Oba zvedli oči a pohlédli na neoholeného muže, mávajícího svými tlapami na všechny strany.

"Mamma mia!" řval na celé kolo. "Už tu nebudu ani minutu, chci vystoupit..."

"Hej, Pepe, čeho jsi se vylekal?" zahulákal na něj Samuel. Dotazovaný muž měl roz čechrané vlasy, vlály mu na všechny strany a na těle mu stál snad každičký chlup.

"Madonna...!" obracel oči v sloup. "Neměl jsem na tuhle loď nastupovat!"

"Hej Carlosi!" zakřičel Samuel na muže u plošiny nad levou turbínou. "Zvedni si svého krajana a zaveď jej do jeho kajuty! Ta mezinárodní posádka je k posrání! Stěží se domluvíme! Společnost by se měla nad sebou zamyslet!"

"Lodní společnost? Už jdu! Nevíte proč tak blázní? Zažili jsme už horší věci!"

"Bobe! Co se ksakru děje!" zamával inženýr na prvního strojního důstojníka, který k němu zamyšleně zamířil.

"Uvolnil se ventil u jednoho kotle!" zabručel. "Ten Ital je ještě teď podělaný strachy. Štěstí, že jej unikající pára nepopálila!"

"Jak se to stalo?"

"Čert ví!" pokrčil jeho zástupce rameny. "Když máš automatickou pračku, taky se v ní občas něco podělá!"

"Kde to bylo?" zeptal se jej hlavní inženýr. "Někdy mám pocit, že jsme ve ždímačce na prádlo!"

"V jedničce..." řekl a opřel se o kolmou vzpěru, když se loď postavila na zadní. Kdesi se řinčením spadlo nářadí na palubu a ještě hodnou chvíli se kamsi kutálelo. Pak vše ustalo.

"A dvojka?" zeptal se inženýr znovu. "Kurva, ti nahoře nás zabijou! Koho to byl nápad vletět po hlavě do bouřky? V kuchyni se jim rozbijí všechny talíře! A ty podělaný stabilizátory taky stojí za hovno!"

"Drží se! Myslím, že máš zbytečné obavy..."

"To jsem rád, že vás tu mám oba pohromadě!" zavolal na ně kapitán lodi. Oba vytušili, že je něco v nepořádku. Kapitán je zas tak často nenavštěvoval, alespoň to nebyl jeho zvyk.

"Dobrý večer, kapitáne, jak jde kšeft?" zeptal se jej první strojní důstojník. "Zase si hrajete na drezéry?"

"Sérem se v bouří, Bobe, jestli to chcete slyšet na plnou hubu!" zamračil se. "Můžete zvýšit výkon?"

"Máte připravené čluny?" zeptal se jej inženýr.

"Uděláme, co bude v našich silách, kapitáne!" řekl mu první strojní a zamyšleně se podrbal ve vlasech. "Jakou potřebujete rychlost?"

"Prokrista! Kdo tu má velení?" zeptal se jej hlavní inženýr. "Jestli pojedeme na sto a víc procent, tahle loď pojede tak akorát do prdele!"

"Co to dá!" řekl jim kapitán lodi. "Musíme té bouři ujet, než na nás vlítnou nasraní cestující a budou chtít vrátit vstupné!"

"Neblázněte! V téhle bouři to nevytáhneme na výš jak dvacet uzlů, kapitáne!" naježil se důstojník. "Chlapci dělají co mohou! A technika taky..."

"Kapitančík, kapitano... Vyslyšte mě!" řval Ital na velitele lodi. Jeho krajan se jej snažil odvléci ze strojovny.

"Kdo je to?" zeptal se prvního strojního důstojníka.

"Pepe, byl těsně u toho, když nevydrželo těsnění jednoho z ventilů v kotelně číslo jedna, takřka se ztratil v páře!"

"Utrpěl nějaké zranění?" zajímal se kapitán.

"Ne, jenom šok!" pohlédl strojník na Itala.

"Co dvojka, Bobe?"

"Už se mě na to ptal tady hlavní, zdá se, že nemáme důvod k obavám!"

"Můžete tedy najet na plný výkon?"

"Za nic neručím!" řekl hlavní inženýr rezignovaně. "Až to bouchne, následky si ponesete sami!"

"Zapojíte ji na automatický provoz?" zeptal se kapitán. "Nechci, aby tam někdo zůstal!"

"Nechám tam dva muže, nemůžu důvěřovat jen automatice, nedokáže vychytat všechny mouchy!"

"Dělejte, jak uznáte. Do půl hodiny chci mít rychlost alespoň dvacet uzlů, pánové!"

"Za jak dlouho se z toho dostaneme?"

"Jsme v tom až po vrcholek komínu! Přihnala se od severozápadu a pokračuje našim kurzem. Pokud bude rychlejší než my a do rána zmizí! Když ne, obrátíme a poplujeme únikovým kurzem. Vlny budou každopádně stále vysoké!"

"Zatracená bouře!" zavrčel první strojní důstojník. "Máte nachystáno dost pytlíků na zvracení? Pro všechny na palubě, kapitáne?"

"Jeden mám v kapse! Jdu zpátky na můstek, kdyby něco, zavolejte!" zamračil se.

"Fajn," řekl si inženýr a pohlédl na strojního důstojníka. "Tak ať při nás stojí všichni svatí, jestli... Však víš!"

"Starý se zbláznil!" odpověděl mu zabručením a vydal se k velínu a nechal inženýra stát samotného uprostřed všeho dění.

/2-3/

"Do prdele!" postěžoval si James, jakmile se opařil horkým čajem. Albatros se zvolna vyrovnával pod náporem vln a on čekal na další zhoupnutí. Seděl osamocen v polo šerém baru s barmanem, kterému se vůbec nechtělo spát. "Počasí na draka...!"

"Jo, zažil jsem už horší!"

"Já taky, nevím, proč, ale nemůžu zamhouřit oko! Když ležím za bouře v posteli, zdá se mi, že jezdím na horské dráze. Nemám to rád! Co cestující? Od osmé hodiny jsem neviděl ani jednoho pasažéra!"

"Nejspíš je trápí mořské nemoc!" pousmál se barman. "Chcete taky?"

"Ne díky, nesnáším alkohol. Nic proti tomu, ale pak bych si s nimi určitě v ničem nezadal!"

"Nevadí!" řekl mu barman a naráz do sebe obrátil celý obsah skleničky a hned na to si míchal další rundu.

"Do rána budete pod pultem, jestli budete stále pokračovat tímto tempem!"

"Zítra nedělám. A budu rád, když tenhle nečas prospím! Ne že bych měl mořskou nemoc, ale z těch velkých vln se mi dělá špatně, tedy když je vidím..."

"Nevím, co na to říct?" rozhodil první důstojník ruce v obranném gestu.

"Neříkejte nic!" přikývl barman. Kdesi mezi lahvemi zadrnčel lodní telefon. "Moment!"

"Kdo vám volá? Roztoužené servírka?" zakřenil se.

"Pane první důstojníku, máte se dostavit na můstek. Napiji se i za vás!" usmál se barman a zaklonil hlavu. "Nebojte se, moje profesionální čest mi nedovolí, abych se opil jako prase!"

"To jsem rád!" řekl mu a odešel. Cestou z místnosti slyšel cinkot lahví a skleniček. Ještě než vyšel ze dveří zhasl barman světlo a odešel do své kabiny dát si dvacet. Později si již nedokázal vzpomenout, zda barmana po těch všech bouřlivých událostech viděl v záchranném člunu spolu s cestujícími. Oba se již nikdy nesetkali.

/2-4/

"Ahoj, Johane!" zavolal na něj James na přivítanou. V kormidelně vládlo namodralé pološero. "Doufám, že nejedeme na automatiku!"

"Ne. Autopilot to vzdal před dvaceti minutami, umlátil by nás k smrti!" odpověděl mu čtvrtý důstojník.

"Zatraceně, jak jsi věděl, kde mě hledat?"

"Šestý smysl..." pokrčil dotazovaný rameny. James se musel přidržet madel u stěny, aby se neskácel na podlahu, jakmile se loď prudce vychýlila z kurzu a naklonila se dobrých dvacet stupňů na levobok. Kdesi z tlumeným úderem uhodila vlna o bok lodi. Slyšeli řinkot rozbitého skla a pak zavytí poplašných sirén. Oba muži na sebe pohlédli.

"Nejspíš to schytala promenáda na levé zadní straně lodi, když jsme se naklonili..." zamračil se čtvrtý důstojník. Na okamžik strnul na místě, jako by se nemohl rozhodnout, co udělat dřív. Přešel ke kontrolnímu panelu a umlčel vyjící signální zařízení.

"Kurva!" řekl napůl pro sebe. "Půlka oken promenády je rozflákaná! Pět a dvacet krát jeden metr tvrzeného skla!"

"To je hned pod člunovou palubou, to musela být zatraceně velká vlna, povolily některé dveře do nitra nástavby?"

"Zdá se, že ne..." zavrtěl hlavou. "Starej by o tom měl vědět!"

"Jak dlouho máme držet tenhle kurz?"

"Do osmé hodiny ranní, pokud se bouře neuklidní, máme tuhle krasavici otočit a probíjet se proti vlnám..."

"Ale to se budeme vracet zpět k Newfoundlandu! V prostoru, kde jsme bude ještě dost ledu z jarního tání..."

"Ledovce! Určitě se jim dokážeme vyhnout, Jamesi, nejsme na začátku dvacátého století, alespoň doufám, že ne'"

"Zvyšujeme rychlost!? zpozorněl první, důstojník a sáhl po telefonu do strojovny.

"Asi příkaz starého!" řekl mu Johan a čekal, až se James spojí se strojovnou.

"Jo!" přikývl James. "Příkaz velitele lodi! Proč nás neinformoval?"

James položil sluchátko a opřel se zády o stěnu. Očima sledoval temný svět vln a větru za skly kormidelny. Zdálo se mu, že je chce každé dorážející vlna ochromit a potopit. Z nebe ještě stále padaly přívaly vody. Zatracený liják! řekl si a utřel si podvědomě orosené čelo. Muž u kormidla soustředěně pozoroval střelku kompasu snažil se ze všech sil držet kurz.

"Takhle se potopíme ještě dřív, než začne svítat, Johane!" zamračil se James. "Copak starému nedošlo, že máme pod sebou třináct set cestujících? Kdo mu dal právo hazardovat s jejich životy. Ty vlny nás umlátí, jestli se nedostaneme z téhle bouře, vichřice stále sílí a vlny jsou každou sekundou divočejší!"

"Jediné, co můžeme udělat, je bez svolení kapitána otočit loď, a modlit se, abychom se nesetkali s ledovcem, nebo pobřežím Newfoundlandu, samozřejmě, pokud se probíjeni tou vysokou vodou!"

"Ztratíme všechnu rychlost, když teď otočíme loď, Jamesi, vítr a vlny nás obrátí kýlem vzhůru a my se utopíme jako koťata!"

"Johane, já tu nejsem proto, abych zpochybňoval, nebo neplnil kapitánovy rozkazy, ale bouře, ve které jsme se ocitli stále sílí, a my musíme něco udělat, nebo z této lodi nezůstane nýt na nýtu!"

"Co se tu děje?" vyrušil je rázný hlas velitele lodi. Byl celý smáčený a rozfoukaný vichrem, který spolu s lijákem a vlnami útočil na jejich loď. "Přišli jsme o tři čluny na levoboku na zádi!"

"Musíme otočit loď, kapitáne..." řekl mu čtvrtý důstojník. V kormidelně zavládlo na okamžik ticho. Slyšeli hukot vln a vichru, sténání lodi a stejnoměrné hučení turbín, jež k nim. doléhalo neustálým chvěním celého tělesa lodi, jak je posouval stále vpřed rychle se otáčející lodní šrouby.

"Zábradlí na zádi je pokřivené a palubovky jsou stržené z úchytů na ocelové palubě. Průlezy kontrolních šachet netěsní a tak záď zaplavuje vnikající voda... Tohle všechno jsem viděl na vlastní oči, pánové, chybělo málo, Jamesi, a vy byste převzal velení na lodi, protože by mě spláchla vlna do tohohle všivého oceánu. Změníme kurz! Bouře je už teď dvakrát rychlejší než my! Jestli budeme mít štěstí, ráno by po ni nemělo být ani památky! Otočte loď Jamesi! Náš kurz, St. John's - Newfoundland. Vracíme se!"

"Ano, pane!" vysoukal ze sebe James a přistoupil ke kormidelnímu stroji. Rukama přetáčel volantem a v duchu se modlil, aby je uprostřed tohoto nebezpečného manévru nezasáhla silná vlna, a nepřevrhla je.

"Brzo se změní ve velmi silnou bouři, možná i uragán! Probuďte radistu a nahlaste mu námi posledně měřenou polohu, zkontrolujte ji přes satelit a určete naši přesnou pozici, uvědomte každou loď o naší situaci. V tomhle počasí nám sice nepomohou, ale budu rád, když o nás bude někdo vědět... Jdu do své kabiny, jakoukoliv změnu mi včas hlaste. Probuďte všechny muže pohotovostní směny. Dejte pozor! Nechci mít muže přes palubu! Museli bychom je odepsat! Nějaké dotazy?"

"Co říkal hlavní inženýr?" zeptal se jej čtvrtý důstojník.

"Jestli budeme mít štěstí... Zatím se všechny stroje drží, ale nebezpečí nehody trvá. Možná, že měl přece jenom pravdu, a my měli tuto plavbu zrušit!" zabručel kapitán a ještě se před odchodem zastavil u stojanů radiolokátorů a otočil se k mužům v kormidelně.

"Probuďte třetího důstojníka, Jamesi, ať je vám k dispozici!"

"Máme nějakou šanci, pane?" zeptal se jej čtvrtý důstojník. "Že z té bouře do rána vyjedeme?"

"Šanci? Z téhle bouře se tak rychle nedostaneme! Přepadá vás hysterie?" otočil se k němu velitel lodi. "Nějak brzo! Za hodinu mě vzbuďte! Kdyby se něco dělo, tak dřív!"

/2-5/

Bouře byla na vrcholu. Mohutné vlny bez přestání útočily na kolébající se loď. Vraceli se k Newfoundlandu, doufajíc, že uniknou ze spárů nelítostné bestie. Probíjeli se vysokou vodou. Jednotlivé vlny se z hukotem, a neskutečným plácavým zvukem rozbíjely o příď parníku a s každým výpadem, jej vychylovaly z kurzu. Z nebe se bez přestání hrnul nekonečný proud deště a ztěžoval již tak špatnou viditelnost.

Radiodůstojník Albatrosa seděl nad svými přístroji a snažil se ze všech sil udržet na židli za stolem, kterého se držel zuby nehty. Na uších měl sluchátka, ale i přesto slyšel hrozivý zvůli bouře. Jako první se dozvěděl o skutečném stavu lodi. Bylo mu proti mysli sedět ve své kabině a naslouchat ojedinělým zprávám z ostatních lodí v jejich okolí. I kdyby jim dal zprávu o situaci, jež zavládla na nepříliš vyrovnaných palubách lodi, nemohl by jim nikdo z okolních plavidel pomoci.

Znechuceně odložil sluchátka na desku stolu a s námahou vstal od stolu. Přidržujíc se vydal na dlouhou cestu do kormidelny. Několikrát se málem zřítil ze schodiště na podlahu dolní části velitelského můstku. Hlasitě klel a skřípajíc zuby se drápal nahoru o palubu výše.

"Jeane, co tu proboha děláte?" otočil se k němu udivený velitel lodi. "Měl jste zůstat u sebe a sledovat situaci!"

"Hrom do vás, kapitáne." zafuněl dotazovaný muž a vystoupil na poslední schod. "V okolí padesáti mil není žádná loď! Všechny utekly před bouří! Jsme v tom sami!"

"Co ledovce? Máte nějaké informace o plovoucím ledu?"

"Ne, pane!" zavrtěl radiodůstojník hlavou. "Žádné zprávy o plovoucím ledu, ale nemyslím si, že by nás ohrozil. To nás dřív dorazí ta protivná bouře! Jak dlouho ještě?"

"Do tří čtyř hodin bychom měli být z nejhoršího venku. Vichřice pokračuje k Islandu a my míříme opačným směrem. Bouře většinou putují opačným směrem! Jen co se z toho dostaneme, nasadíme nový kurz tak, abychom se s ní už nesetkali. Zdá se, že tenhle nečas si z nás dělá legraci a putuje namísto k severoamerickému kontinentu opačným směrem!"

"Vrchní stevard, pane, hlásí, že nemůže najít lodního hospodáře!" přerušil jejich rozhovor druhý důstojník.

"Co jste to říkal, Allane?" zeptal se jej kapitán.

"Nevíte, kde by mohl být, pokud jej zrovna nespláchla vlna do moře?" zeptal se znovu.
"Nejsem všemohoucí! Jaká je situace na palubách lodi? Tak tam někoho pošlete, ať jej jdou hledat! Ve své kajutě patrně není, když jej nejde najít!"

"Lidé jsou nervózní a vystrašení, mnoho z nich má mořskou nemoc!" řekl mu Allan.

"Někoho tam pošlu!"

"A co doktor?" zamračil se kapitán. "Asi nikdo z cestujících už v budoucnu nepopluje na téhle lodi! Jamesi, možná dostanu padáka a vy budete novým kapitánem!"

"Dělá co může, ale má jen jedny nohy. A při tom vlnobití!" řekl mu druhý důstojník. "Měli jsme naplánovanou trasu a ta bouře nebyla v plánu a nikdo nečekal, že se stočí našim směrem!"

"V pořádku. Řekněte mu, ať si vezme tolik lidí, kolik bude potřebovat, a ať zažene všechny pasažéry do jejich kabin, nechci aby se motali v tomto stavu po chodbách lodi. Mám dost starostí se svými lidmi!" řekl mu kapitán lodi. "Jste loajální až za hrob, Allane?"

"Ano, pane!" přikývl druhý důstojník. "Ptá se, jestli má cestujícím, rozdat záchranné vesty..."

"Zbláznil se? Ještě se nepotápíme! Řekněte mu, že bude první, kdo bude informován!" zavrčel kapitán lodi.

"Strojovna!" zvedl druhý důstojník přímou linku. "Najíždějí na plný výkon!"

"Řekněte jim, ať uzavřou vodotěsné přepážky ve strojovně a kotelnách, pokud už tak neučinili! Ne, raději všechny od přídě až po záď!" zamyslel se kapitán. "Chtěl bych být nyní v letadle a být nad tím nečasem, vy ne?"

Na okamžik zavládlo v kormidelně tíživé mlčení. Druhý důstojník zavěsil oba sluchátka a pohlédl ven. Třetí důstojník převzal od služby kormidlo a snažil se natáčet příď proti vlnám. Kapitán zahlédl svého čtvrtého muže, jak se nezúčastněná opírá o pravoboční stěnu kormidelny a hledí kamsi do tmy.

"Jste tu jako o pohřbu!" řekl jim první důstojník, když se vrátil z mapovny, aby zaznačil nový kurz lodi a předpokládanou polohu. "Promiňte, pane!"

"Budeme mít pernou noc, pánové!" řekl jim kapitán nevšímajíc si Jamesových poznámek.

"Chci, abyste byli až do svítání na nohou! Neopustíte můstek do té doby, dokud tahle loď konečně nevypluje z bouře a vlny nebudou mírné jako beránek! Pamatujte na to, že nemáme žádnou možnost, jak bychom opustili loď! Moře i povětří jsou proti nám, záleží plně na nás, zdali vyvázneme se zdravou kůží! A pamatujte si, ještě jsme nevyletěli do povětří! Kurva, tohle přece není nějaký starý kolesový parník z doby války Severu proti Jihu!"

/2-6/

"Jsou všechny průlezy z nástavby uzavřeny?" zahučel bocman hrubým hlasem, jehož rozměrné tělo ze všech sil bojovalo s neustálými výkyvy lodi.

"Jasně šéfe!" přikývl mladší z obou mužů stojících za skly promenády na pravé straně lodi. Vichr k nim zanášel skrze popraskaná skla levoboku drobné kapičky deště. Přitáhli si pláště blíž k tělu. "Neměl byste tu tak stát, jestli odejde i pravá strana!"

"Já se neutopím, plavu jako korek, ale co vy dva?" zeptal se jich s úsměvem. "Jdu si po své práci, hoši, nebuďte tu dlouho a řádně za sebou zavřete! Nebude vám vadit, když za sebou bouchnu dveřmi?"

Nikdo z obou mužů nic nenamítal a tak se muž s funěním odpotácel za svými povinnostmi. Cestující v kabinách se neklidně drželi na palandách a čekali, jaké další rány osudu je postihnou. Muži ve strojovně a v kotelnách nervózně zvedali hlavy ke stropu počítajíc uplynulý čas. Kotle i turbíny běžely na plný výkon, tento fakt nenechával hlavního inženýra chladným. První strojní důstojník jej musel zavřít v jejich společné kabině, aby jej udržel na chvíli na jednom místě. Čas se vlekl a bouře byla na pohled stále ještě dost silná, i když se její hlavní oblast přesunula k severovýchodu.

Chodby potemněly a utichly. Veškerý život se soustředil na můstek, kabiny, strojovnu a kotelny lodi. Každá duše uvězněná na ocelových palubách parníku toužila po jednom, kdy už ta bouře utichne. Ale nebesa jim nebyla příliš nakloněna. Museli se proto dál probíjet ke svobodě. S marnou nadějí a strachem v srdci počítali vteřiny, jež se až neskutečně vlekly a prodlužovaly tak jejich kolektivní utrpení.

/2-7/

Dva muži polské národnosti mezinárodní posádky, Jarek a Grzegorz, seděli pospolu na ochozu v přední části kotelny číslo dvě. Pojídali svačinu, kterou jim přinesl jeden z kuchařů a zapíjeli ji kávou z termosky. Nohy jim klimbaly v povětří v rytmu vln a pozorně naslouchali tichému hučení ohňů vycházejících z hořáků pod kotly.

Neuměli plně anglicky. Když potřebovali, domluvili se a své práci rozuměli. Víc po nich nikdo nechtěl a i přes trochu více horkou krev, nepatřili mezi problémové typy. Patřili k sobě jako dvě malé a směšné postavičky z nějakého animovaného filmu. Nebyli důležití. Pouze dělali svou práci. Stali se bezejmennou části několika stovek členů posádky lodi.

"Cholera!" postěžoval si Jarek a zhluboka se napil. Oba pocházeli z rodin přistěhovalců, kteří viděli v Americe zemi zaslíbenou a opustili tak svou vlast ještě před první světovou válkou. Stačili se již přizpůsobit jinému stylu života, ale jejich krev jim zůstala.

"Hlavní inženýr má z téhle kotelny pěkně nahnáno, co myslíš?"

"Psza krev!" zabručel a snažil se udržet na poletující plošině. "Kurevska burza!"

"S tebou je taky zábava!" řekl mu Grzegorz anglicky a vstal. Několika kroky byl u měřících přístrojů. Pozorně je sledoval. Nohama udržoval rovnováhu s očima zabodnutýma do ciferníků, jejichž tenké ručičky neustále kmitaly sem a tam.

"Billy, jestesz tam?" zeptal se muže na druhém konci drátu.

"Mluv na mě anglicky, Poláku jeden zatracený!" zavrčel dotazovaný. "Víš dobře, že ti hovno rozumím. Co chceš?"

"Co tvoje budíky?"

"Co s nimi má být?" nechápal pomocný strojník v druhé části kotelny.

"Durňu! Moje lítají jako při zemětřesení! Neměli bychom zavolat hlavního inženýra, nebo prvního strojníka?"

"Mně je to fuk, já se starám o svou prdel!" zahučel Billy do telefonu.

"Co to jest za idiota?" zahromoval muž u panelu a zavěsil.

"Szadaj i milcz!" okřikl ho Jarek.

"Vyniesze nas to do nieba!" zamračil se a sedl si zpátky na své místo. "Gadaj sobje gadaj, w niebje zrachujum nám!"

"Co ty? Do piekwa s tobom!" mávl Jarek rukou, a čekal, až přejedou přes další hřeben.

"Cholera! Zatelefonujeme mu!" zamračil se a znovu se vydal k telefonu.

"Tady velín, co máš na srdci, dvojko?"

"Řekněte prvnímu strojnímu důstojníkovi, ať sem přijde! Cosz tu smerdzi!"

"Cože?" nerozuměl službu konající strojník. "Anglicky! Mluvte na mně, sakra, anglicky!"

"Zegary tu latajum... Kde je první důstojník?"

"Šel zavřít... Hned se vrátí, mám něco vyřídit?"

"Nech zaraz przijdze! Ať sem rychle přijde, jinak za sebe neručím!" zavolal do sluchátka.

"Jesteszmy grupa mendzynarodowa... Po polsku negada!"

"Nu co, Grzegu? Serduszko spokojne?" zeptal se ho Jarek a mnohoslovně se na něj podíval.

/2-8/

"Pane, volá můstek!" zavolal strojník z proskleného velínu na přicházejícího prvního strojního důstojníka.

"Už jdu!" mávl muž rukou.

"Volal taky ten Polák z dvojky, sakra, zapomněl jsem, jak se jmenuje."

"Co chtěl?" zeptal se ho příchozí a dlaní zakryl mluvítko sluchátka. "Odkud že volal?"

"Mají nějaké problémy s párou! Snad... Máte tam hned zajít!"

"Jo, zajdu tam!" přikývl. "Co si přejete, kapitáne?"

"Jak dlouho udržíte rychlost, Bobe?"

"Těžko říct, pane. Právě mi volali... Nic, pusťte to z hlavy, kdyby něco, zavolám vám!"
"Nějaké problémy?" zajímal se velitel lodi. První důstojník se zamyslel a pohlédl na svého podřízeného.

"No tak řekněte mi něco určitého!" trval kapitán na svém.

"Nic, co by stélo za řeč! Ozveme se vám, pane!" řekl a zavěsil. "Nemusí všechno vědět! Polák, říkáte? To znamená pravá strana kotelny... Nic víc neříkal?"

"Ne, pane!" zavrtěl hlavou muž u pultu.

"Dobře. Pro případ, vyhlaste stav pohotovosti, ale jen pro strojovnu a kotelny!"

"To znamená povolat další směnu!"

"Přesně tak!" řekl mu a vydal se k průlezu vodotěsné přepážky kotelny číslo 3. "Zabouchněte za mnou dveře! A ať neotvírají dveře do jedničky, rozumíte?"

"Bez obav!" slyšel za svými zády a prolezl právě otevřeným průlezem. Co se zase mohlo podělat? ptal se v duchu. Byl natolik zamyšlený, že ani neodpověděl na pozdrav mužům v trojce. V okamžiku, kdy vcházel do prostoru, kde měli oba Poláci službu, vybuchly kotle na levoboku. Nevybuchly náhodou nebo díky únavě materiálu. Moderní lodní kotelny mají mnoho prvků technického zabezpečení, aby nedošlo k příliš velkému napětí páry v tlakovém tělese kotlů. Na palubě byla bomba, což nikdo z mužů strojní posádky nepředpokládal. Nikdo z posádky o ní neměl sebemenšího tušení! A kdo ji umístil do kotelny? Totožnost osoby, která ji tam nastražila možna zůstane navždy utajena.

Podélná přepážka se vyboulila do hrozivých rozměru a pak s rachotem pukla v celé své délce. Prostor kotelny se zaplnil párou a černým dýmem z hořícího mazutu. Dveře průlezu se automaticky přibouchly a přimáčkly nic netušícího muže. Poslední co spatřil, byl velký červenočerný ohnivý mrak, který vyplnil vše ve svém dosahu. Několik okamžiků na to se do lodi začala valit mořské voda. Muži na levoboku zemřeli okamžitě. Oba Poláci na pravé straně lodi se vrhli k žebříku únikové šachty. I tam se však dostal štiplavý mastný kouř, který měl být původně odsán větrákem do komína. Ani oni neměli šanci, udusili se ještě dřív, než vystoupili na úroveň paluby F, která tvořila strop kotelen.

Výbuch poničil také přepážku do kotelny číslo tři na levé straně lodi. Byla zaplavena takřka okamžitě. Zde sloužící muži měli větší štěstí, podařilo se jim uniknout po žebříku na vyšší paluby. Pět minut po výbuchu byly kompletně zatopeny obě rozdělené kotelny až po strop. Střed lodi ztěžkl a parník samotný ztratil veškerou rychlost, protože exploze kotlů poškodila a vyřadila z činnosti parovod na levé straně lodi. Obě turbíny se takřka zastavily a světla na lodi pohasla. Pomocné generátory nenaskočily.

Nikdo z živých, kteří se zachránili ze zaplavovaných kotelen číslo 3, nedokázal říci, proč nevybuchly i ostatní zaplavené kotle. Loď se stala neovladatelnou. Dostala se do podélného i příčného kolébání a stala se hříčkou vln. Z poškozeného odvodu spalin se do horní části kotelen vyvalil hustý kouř. Oheň byl uhašen ihned po explozi, ale ventilace tento černý mrak zředila a rozehnala po celé lodi.

Ať už šlo o náhodu, nebo o zlý úmysl, výbuch natropil méně škody, než se dalo čekat. Mořské vodě stačí malá skulina a tlak kterým loď působí na kapalinu, ve které je ponořená, stačí, aby voda stříkala ze sebemenší trhliny jako z požární hadice. Čím větší je trhlina, tím větší je proud vody. Ostatní nepoškozené přepážky však vydržely a mořská voda se nedostala do dalších prostor lodi. Alespoň prozatím!

/2-9/

Všem velícím důstojníkům chvíli trvalo, než jim došlo, co se vůbec stalo. Hluk exploze se smísil z hřměním, a údery vln. Proto také neměli první minuty po nehodě jakékoliv informace. Bylo jim jasné, že od této chvíle byli nepřízní osudu vržení do nelítostné hry na život a na smrt. Ještě stále vysoké vlny nedovolovaly spolu s výkyvy lodi spustit jediný člun! Nemožná byla i pomoc ze vzduchu, z důvodu příliš malé viditelnosti, prudkého větru a hustého deště.
Pět minut po nehodě se do kormidelny vřítil velitel lodi. Oči mu slzely, neustále si je utíral kapesníkem a z každým nadechnutím, jej přepadl dávivý kašel.

"Co se tu sakra děje, může mi to někdo z vás říct?"

"Kotelny číslo dvě a tři jsou vyřazeny z provozu, zatopeny až po strop. V jedničce je asi dvacet centimetrů vody..." řekl mu druhý důstojník. Stáli proti sobě v modrém světle nouzového osvětlení. Drželi se ze všech sil, aby je nestrhly prudké výkyvy lodi na palubu kormidelny.

"Zatraceně, Allane, dvakrát jsme se takřka položili na bok! Vlny zaplavily dokonce i člunovou palubu. Víc jak pětatřicetistupňový náklon! Jediné štěstí, že máme dole víc jak čtyři a půl tisíce krychlových metrů vody! Děkujte Bohu, že se loď nepřelomila v půli! Kde je hlavní inženýr?"

"Ve své kabině, zamkl jej tam první strojní důstojník..."

"Allane, tohle je zatraceně zlá situace, chápete to? Ani ve snu by mě nenapadlo, že se něco takového stane! Tuhle loď nemůže nikdo živý opustit, alespoň v tomhle počasí ne! Kriste pane! Co Bob?"

"Schytal to, kapitáne! Když bouchly kotle, procházel vodotěsnou přepážkou, dveře ho přimáčkly, zabouchly se...!"

"Další ztráty?" zeptal se jej zděšený velitel lodi, doufajíc, že se mu tohle všechno opravdu jenom zdá! "Po lodi se nesly fámy, že nám hrozí sabotáž... Ty kotle přece nemohly bouchnut jen tak, pro nic za nic!"

"Z kompletní kotelny číslo dvě se nezachránil nikdo, pane. Muži na levoboku zahynuli ihned při explozi a ti dva Poláci na pravoboku se patrně udusili kouřem..."

"Dá se něco dělat?"

"Volal službu konající důstojník ze strojovny. Co nevidět zapojí pomocné generátory a začnou s čerpáním vody!"

"Čerpáním vody? V boku bude díra jako hrom! Co chtějí čerpat proboha!" vyštěkl kapitán a přešel k radaru.

"Vodu z jedničky! Tlačí se skrze dvojité dno. Přepážky vydržely! Muži, kteří tam tou dobou byli, zapojily kotle na automatický provoz a opustili kotelnu. Průlez přepážky uzavřeli a zajistili. Víc udělat nemohli..."

"Kde je můj zástupce? A kde jsou ostatní?

"James běžel za hlavním stevardem, ten protivný kouř se roznesl po celé lodi. Snaží se přesvědčit cestující, že nehoří nikde na palubě..."

"Daří se jim to?" zeptal se ho kapitán. "Jak to bude z rychlostí, říkali něco ze strojovny?"

"Ti dva muži, jak jsem říkal, než opustili, jedničku, přehodili všechnu páru do parovodu na pravé straně lodi. Měl by být nepoškozený po celé délce kotelen. Levý je vyřízený, zničila jej ta exploze. Až osvobodí hlavního, budeme vědět víc!"

"Osvobodí?" zavrtěl kapitán hlavou. "Nemáme žádnou rychlost! Hrom do toho! Alespoň díky bohu za ty dva! Jaký výkon předpokládal strojník, který měl službu?"

"Ne víc jak sedm a půl uzlu, kapitáne. Pojedeme na jednu turbínu. "Snad i deset, ale kdo ví..."

"Co třetí a čtvrtý důstojník? Kde jsou?"

"Uzavřeli a uzamkli všechny přístupy na člunovou palubu. Cestující začínají magořit, kapitáne!"

"Máme kouř ve ventilaci! Patrně poškozený plášť v trupu lodi a poničené pohonné agregáty! Vy byste nemagořil? Až dostaneme slíbených sedm uzlů, povedete loď k Newfoundlandu! Do rána se bouře uklidní, zbývá nám už jen několik dlouhých hodin... A co radiodůstojník? Je u sebe?"

"Snaží se dovolat na pevninu. V okolí není žádná loď, která by nám mohla pomoci! Při vlnách, které nám tu zanechala bouře se k nám stejně nikdo nemůže přiblížit..."

"Jednou o tom napíšu knihu, Allane, jestli mě vyhodí z místa, a já budu muset tvrdnout na pevnině, nebo v base! Alespoň se nějak odškodním! Chci mluvit s hlavním inženýrem, řekněte Jamesovi, ať si vezme všechny nepotřebné muže a ať pozamyká cestující do kabin v nezakouřené části lodi! Ještě se nepotápíme! Pokusíme se uhasit požár na palubě! Dejte rozkaz k vyslání nouzového signálu... Jaká je naše poloha?"

"Těžko říct, pane. Je tu proud, teď ten vítr a vlny! Přidáme-li v úvahu náš nový kurz, budeme takový sto padesát mil od pobřeží Kanady. Možná blíž, nevím kde teď můžeme být!"

"A družicové navigace?"

"Je pryč. Nedostatek proudu a ty výkyvy... Něco se muselo stát!"

"Dobře, zavolejte bocmana, ať si vezme dva muže a zjistí, kolik člunů nám moře ještě nechalo!" řekl mu kapitán lodi, ve kterém by se nyní krve nedořezal. "Musíme něco udělat s tím kouřem. Co ventilace? Je nastavená na zpětný tah? Musíme dostat čerstvý vzduch do lodi!"

"Někdo ze strojovny už na tom pracuje, pane!"

"Doufám, že se nezapíšu do dějin, jako velitel Titaniku!" zamračil se kapitán. "Požár v kotelně a díra v lodi! Asi se dam na modlení! Držte kurz, je mi jedno jak, i kdyby jste měl pádlovat!"

/2-10/

"A neříkal jsem to, že se něco stane?" prskal hlavní inženýr. Sestoupil až na palubu dna lodi a rozhlížel se kolem. Okolo něj stáli oba zbylí důstojníci. "Takže Bob to už má za sebou? Škoda ho, byl to dobrý chlap! Co přepážka mezi námi a trojkou, zapřeli jste ji něčím?"

"Je zajištěna, až se moře uklidní, budeme tam moci navařit vzpěry, teď je to jen provizorium..."

"Jestli se provalí, mužem jít tak akorát do prdele, chlapci!" zamračil se. "Další škody?"

"Funkční zůstala jen jednička, pojedeme na pravou turbínu, šéfe! Sedm uzlů, v nejlepším devět až deset, bude to stačit, abychom tu naši krásku dostali do bezpečí, ne?"

"Jo, snad jo! Zapojte strojovnu na automatiku a vykliďte ji!" řekl jim a pohlédl do jejich překvapených tváří. "Co koukáte jako žáby z prachu! Jestli to čelní stěna nevydrží, bude strojovna zaplavena do tří minut! Vsadím se s vámi o co chcete!"

Oba muži zůstali nerozhodně stát, opustit strojovnu, když je loď ještě plavbyschopná? Albatros se zprudka postavil na zadní a pak se naklonil na levou stranu. Kdesi zapraštěly stěny pod tlakem ohromné spousty vody.

"Už chápete?" zeptal se jich hlavní inženýr. "V boku lodi může být díra jako hrom! Muže být narušena pevnost obšívky, kostry a kýlu! Co tlak vody, který už teď máme v břiše lodi? Za nic neručím! Mluvili jste s kapitánem?"

"Nemůže tomu uvěřit!" pokrčil rameny služebně mladší důstojník.

"Zdá se mu to jako noční můra?" uchechtl se inženýr. "Do rána ještě něco zažijeme! Jaké kroky jste ještě podnikli?"

"Pomocné generátory už běží, stejně tak i pumpy v jedničce, je tam už teď po kolena vody..."

Přesunuli se do proskleného velínu strojovny. Osvětlený plán strojovny a kotelen jim ukazoval přesný pohled na situaci, v níž se ocitli. Obě zaplavené kotelny byly rudě podsvíceny.

"Zdá se, že je zbytek lodi suchý!" zabručel napůl pro sebe zamračený inženýr. "Na co čekáte? Na sirény? Opusťte ohrožený prostor, zůstanu tu sám! Připravte se k evakuaci, rozumíte? Buďte připraveni na všechno!"

"Rozkaz, šéfe!" přikývli.

"Fajn, dejte k dispozici své muže kapitánovi, nechtě mi tu jen Samuela, kde je vůbec ten chlap?"

"Zavoláme ho sem!" přikývl druhý strojní důstojník a pokynul svému kolegovi. Odešli, pomalu a tiše, tak jako odchází poražený pes s ohonem mezi nohama...

"Není to vaše vina!" zakřičel na ně hlavní inženýr a sedl si do pohodlného vypolstrovaného křesla. Zadíval se na plán nejspodnější paluby lodi. Až na ránu uprostřed trupu všechny ostatní části svítily hřejivým žlutozeleným světlem.

Posouvali se vpřed rychlostí sedmi uzlů. Vlny se zmenšovali a i sám vichr už tolik nedul. Loď se přestala kymácet a její kurz se ustálil. Mířili k nejbližší pevnině, pomalu, aby si zachovali alespoň tu sílu, která jim zbyla v podobě kotelny číslo jedna. Vydrž, říkal si inženýr. Vydrž holka, nebude to dlouho trvat!

/2-11/

Kapitán sešel na člunovou palubu. Opřel se o zábradlí, a rozhlédl se kolem. Díval se do tmy, poslouchal hučení vln a jejich tlumené údery o boky lodi. Vydrží? ptal se v duchu. Možná, že jsme neměli opustit přistaví Nemohl se zbavit pocitu viny. Kriste pane, vzmuž se! říkal sám sobě. Tohle není konec!

"Kapitáne?" oslovil jej první důstojník a dal mu ruku na rameno.

"Ano?" zeptal se bezmyšlenkovitě. Stáli ve slabém svitu světla z prostoru u bazénu. Na celé palubě nebylo kromě nich ani živáčka.

"Přišli jsme o jeden člun na zádi... Vlna jej vyhodila z lůžka a mrštila s ním o spouštěcí zařízení! Nedá se použít!"

"Není divu." přikývl velitel lodi. "Je zázrakem, že ještě plujeme na hladině. Co cestující?"

"Jsou ve svých kabinách, jak jste řekl. Buší do dveří, snaží se je vyvrátit, je slyšet pláč a výkřiky. V celé lodi není pořádný proud, všechna světla svítí na poloviční výkon!"

"Zeptám se inženýra, jestli se s tím dá něco udělat. A kouř?"

"Ještě pořád se drží, je těžký a štiplavý! Ale naneštěstí je jen na nižších palubách..."

"Co jste udělali s pasažéry nad kotelnami?"

"Zavedli jsme je do nástavby, rozdělili jsme je do kabin k ostatním cestujícím. Bojím se, pane, co všechno se ještě může stát!" řekl mu James. "Slyšel jsem, že z kotelny číslo tři čerpají vodu! Měla by být jen zatopena, i když si myslím, že ji těžko zprovozníme! Musely by se vyčistit hořáky, armatury a panely řídící elektroniky budou nejspíš v háji! Říkal to hlavní inženýr! Někdo nakoukl skrz poklop nad kotelnou! Je do poloviny pod vodou!"

"Za dvě hodiny začne svítat!" řekl kapitán tiše. "Už aby tahle noc skončila. Já jsem skončil, Jamesi, chápete to?"

"Nebyla to vaše vina!" hájil jej první důstojník. "Kotle jste dali prohlédnout, odzkoušet, nenalezli žádnou vadu! Alespoň to tak říkal druhý důstojník... Co když tuhle loď někdo prostě nemá rád? A chtěl ji a vám všem ublížit?"

"Budu rád, až uvidím pevnou zem. Plavíme se jako přízrak temnou nocí, jako Bludný Holanďan se spoustou uvězněných duší... Viděl jste tu operu od Wágnera?"

"Vy jste přece Boha neproklel, kapitáne!" usmál se první důstojník.

"Až opadne voda, pokusíme se na zkoušku spustit člun! Uvědomili jste pobřežní stráž?"

"Radiodůstojník se spojil s mysem Race. Do našeho sektoru už putují záchranné lodě a letadla. Máme se držet!"

"Nic dalšího neříkal, Jamesi?"

"Ne. Žádná loď v doslechu, pane. Rozehnala je bouře. Žádná není v našem kurzu!"

"Když se potápěl Titanic, věděl o tom celý svět. Nejméně tři lodi byli v jeho blízkosti, ale dokázaly připlout až ráno! Neděsí vás to?"

"Na Titaniku příliš riskovali, kapitáne!" řekl mu první důstojník. "My..."

"My jsme na tom stejně. Podstoupili jsme obrovské riziko, a teď za to musíme platit! Až bude světlo, pustíte pasažéry, ale za každou cenu musíte zabránit panice. Uzavřete celé podpalubí a nedovolte jim, aby se vrátili pro své věci..."

"To bude těžké, pane!"

"Já vím! Svolejte všechny námořníky na palubu. Kromě hlavního schodiště na zádi uzamkněte všechny přístupy, jak jsem už řekl. Veškeré lidi, budu potřebovat tady!"

"Ano, pane!"

"Jamesi?"

"Ano, pane?" otočil se první důstojník ke kapitánovi. "Přeje te si?"

"Tahle plavba se příliš nevydařila! Je mi to líto, opravdu! Nechci žádné sentimenty! Myslím na to, jak dostat za bouře z doutnající lodi, která dostala přímý zásah! Je tu patnáct set cestujících a členů posádky! Už nyní máme první ztráty!"

"Nejsme ve válce a moře není náš nepřítel! To je v pořádku, jsem rád, že vám můžu pomoci, kapitáne!"

"Já taky, ani nevíte jak!" pousmál se velitel Albatrosa a znovu se zahleděl do temných vln Atlantiku. Loď se pravidelně zvedala na oceánských vlnách. Ale on již teď věděl, že už nic nebude jako dříve, tahle loď dosloužila. Cítil to v jejím křečovitém najíždění na jednotlivé vlny. Tížilo ji velké množství vody v břiše. Nikdo jim nemohl zaručit, že loď vydrží a dopluje k pobřeží, aby tak ukončila svou poslední třináctou plavbu v této sezóně.

"Zatraceně!" řekl si. "Kurva práce!"

"Volá Modrá Velryba, pane!" zakřičel na něj radiodůstojník. "Máme kontakt!"

"Co je to za loď?" zeptal se.

"Loví ryby, nic velkého!" uslyšel jeho odpověď.

"Řekněte jim, že děkujeme, ale my bychom potřebovali alespoň Queen Elizabeth II. Ať si zapíší do lodního deníku naši současnou polohu setkání a přesný čas. Jak jsou rychlí?"

"Patnáct uzlů, pane!"

"Poproste je, aby se vydali vstříc záchranným lodím a dovedli je k nám..."

"Ano, pane!"

"Modrá Velryba, zatraceně!" řekl si. Zavrtěl odmítavě hlavou. Rybářská loď, co tu k čertu dělá? Nejspíš je taky překvapila bouře.

/2-12/

"Rád tě vidím, Samueli!" pousmál se inženýr a nabídl strojníkovi místo. "Tohle bude asi naše poslední služba!"

"Nejspíš se té teplárně někde na předměstí nevyhnu!" pokrčil rameny. "Ošklivá noc, viďte!"

"Noc přízraků!" souhlasil. "Znal jste dobře prvního strojního důstojníka?"

"Asi tak jako vy, trochu miň, samozřejmě!" zakřenil se.

"Víte, že jsme teď jediní, kteří tady dole zůstali?"

"Ano, kapitán nechal všechny svolat na palubu, cestující i posádku. Nezávidím mu!" řekl mu a opřel se. Seděl rozvalený jako prase a škrábal se na bradě.

"Jestli přepážka kotelny číslo tři někde povolí, nebudeme mít moc času!"

"Počítám s tím, šéfe!" řekl mu strojník. "Čerpáme z ní vodu! Nějaká dobrá duše ze strojní posádky šla na průzkum! Zdá se, že výbuch zničil jen zařízení druhé kotelny! Problém je v tom, že netěsní přepážka mezi druhou a třetí kotelnou a voda tam teče dost rychle!"

"Pumpy jsou pomalé! Víte, Samueli, že čím více vody je v lodi, tím rychleji se potápí? Nečekejte, že vám řeknu, že jsme hrdinové! Spíše jsme jen obyčejný párek pitomců, který neví, co se životem!"

Mlčeli. Poslouchali hučení pravoboční turbíny a snažili se uhodnout, co je ještě čeká. Každou chvíli zaregistrovali temné praštění za zády.

"Tahle loď se mi vždycky líbila, už od začátku, šéfe, vám ne?"

"Nevypadala špatně!" souhlasil inženýr. Proskleným čelem velínu měli přehled o všech zařízeních v hale strojovny až po přepážku, za kterou trůnily hlavní motory lodi, jimiž procházela hřídel lodního šroubu. Sledoval dlouhé lesklé válce turbín, parovodní potrubí, odvod ke kondenzátorům přebytečné páry uzavřeného systému, který byl nyní narušen výbuchem kotlů v druhé kotelně.

Kdesi nad jejich hlavami tiše vrčely pomocné stroje. Celý prostor strojovny byl nyní opuštěný, bez života. Samuel se zavrtěl v pohodlném křesle. Naklonil se nad kontrolní panel. Chvíli se díval na prosvícený plán kotelen a pak si něco zabručel pod vousy.

"Co se děje, Samueli, něco ti nesedí?" pohlédl k němu inženýr. "Nejsme v pohádce a jde nám o život!"

"V jedničce a trojce stoupá voda. Měli bychom zapojit všechna čerpadla a zvýšit jejich výkon!"

"Dobře!" souhlasil inženýr a v duchu blahořečil vývoji doby, že nemusí mít starosti s ucpanými čerpadly, které nasála uhlí s vodou, jak tomu bylo v minulých dobách.

"Přepážka mezi námi a trojkou neustále skřípe, šéfe, mám z toho husí kůži!" otřepal se strojník. "Už aby tahle cesta skončila!"

/2-13/

"Za dvě hodinu bude svítat, a tahle noc skončí, pánové!" řekl jim kapitán raněné lodi. Shromáždili se v dolní části velitelského můstku. Loď stále tonula ve tmě. Pomalu klouzala k jejich vysněnému cíli, který pro ně znamenal spásu.

"Jak si vedou cestující?" zeptal se prvního důstojníka. V mapovně spadlo několik knih z polic. Z kabiny radiodůstojníka se ozývalo silné pištění a ojedinělé atmosférické poruchy. Bouře zmizela. Nechala za sebou čtyřmetrové vlny, která jak se zdálo, nebyly pro zraněnou loď smrtelně nebezpečné.

"Rozdali jsme jim další deky proti chladu! Topení nefunguje! Stará se o ně část lodní posádky spolu se stevardy a kuchaři. Někteří se nadýchali kouře! Jsou umístěni v kabinách a všech společenských místnostech. Dostali teplý čaj a nějaké jídlo. Počkáme do rána, pane!" řekl mu první důstojník namísto odpovědi. "Nemůžeme nic dělat. Nemáme dostatek energie pro světla na člunové palubě. Zdá se, že se někde protrhlo vedení... A nakonec, venku je zima a vlhko! Fouká tam vítr a prší!"

"Necháme je tedy tam, kde jsou. Podle inženýra nám nehrozí bezprostřední nebezpečí potopení! Stroje pracují na třicet procent! Čerpáme vodu z kotelen jedna a tři. Trojku patrně nezprovozníme! Jak jste říkal, Jamesi, je tam stále hodně vody. Kotle jsou zatopeny až do poloviny své výšky! Zdá se, že voda akutně nezaplavuje další části lodi! Slyšel jsem, že je i v prostoru nad kotelnami, ale není to potvrzeno!"

"Je pravda, že hlavní inženýr zůstal s jedním strojníkem ve strojovně? Nikdo z cestujících ani členů posádky bez pověření není v podpalubí!" řekl jim druhý důstojník a čekal na další kapitánovy rozkazy.

"Kdo je u kormidla?"

"Třetí důstojník, pane. Je tam taky jeho služebně nižší kolega. Drží kurz k Newfoundlandu. Lodě ještě nejsou v dohledu, ani na radaru s dalekým rozsahem. Určitě nebudou dál, jak padesát mil od pobřeží, počítám, že do osmé hodiny ranní bychom měli přejít na radarový kontakt!"

"A co ta rybářské loď?"

"Zmizela z radaru asi před dvaceti minutami, je dvakrát rychlejší než my..." pokrčil druhý důstojník rameny.

"Chci po vás tohle," řekl jim velitel lodi. "Až se záchranné plavidla objeví na dohled, spustíme čluny a převezeme cestující í část posádky na jejich paluby. Zůstanu tu já, můj zástupce, inženýr, radiodůstojník a několik námořníků a strojníků. Pokusíme se dovést loď do některého přístavu, nejlépe do St. John's. Je to lepší než nic. Tam ji odevzdáme pojišťovně. Poplujeme buď vlastní parou, nebo se necháme odtáhnout záchrannými remorkéry..."

"Jak chcete zamezit cestujícím, aby se nevraceli do zakouřeného podpalubí pro své věci?" zeptal se ho druhý důstojník.

"Nepustíme je tam!" řekl kapitán rázně. "Slyšel jste, Allane? Nepustíme je tam a basta!"

"Ale tak můžeme vytvořit živnou půdu pro vzájemné potyčky mezi cestujícími a členy posádky, kapitáne!" řekl mu první důstojník. "Už nyní to mezi cestujícími jenom vře! Mají strach, jsou nespokojeni, protože jsme jim neposkytli dostatek informací. Někteří si myslí, že na lodi vypukl požár, jiní že se potápíme. Tohle nevytváří příliš přátelskou atmosféru, pane!"

"Tak jim řekněte pravdu, nažeňte je do prázdných sálů a řekněte, že nám bouchly kotle, že máme dvě kotelny ze tří pod vodou a hrozí zatopení poslední kotelny a strojovny!"

"To je šílenství! Probíjí se na člunovou palubu, vznikne panika a mnozí budou chtít neprodleně opustit loď, nikdo neví, co se může stát!" zhrozil se druhý důstojník.

"No vidíte," zamračil se velitel lodi. "Proto je necháme v nejistotě. Těch pár hodin, které zbývají to snad vydrží!"

"Snad ano!" zamyslel se druhý důstojník.

"Jamesi!" otočil se k němu kapitán Albatrosa. "V pět hodin ráno si vezmete deset námořníků a připravíte čluny! Do šesté hodiny chci mít každičký plavby schopný člun v pohotovostní poloze. Musíme kontrolovat všechny přístupy na člunovou palubu, místa v člunech je dost, i když jsme o některé přišli! Rozumíte? Nebudete je spouštět, dokud nevydám výslovný rozkaz. Dokud nebudou lodi na dohled a my se s jejich posádkami nedomluvíme, nezačnou žádné záchranné akce."

"Co když nás minou, kapitáne!" zeptal se ho druhý důstojník.

"Uvidí nás radaru. Nejlepší bude dát jím jasný signál, bude-li zataženo, vystřelíme nouzové rakety. Vyletí dost vysoko, aby nás mohli nalézt! O ostatní se postará radiodůstojník, na kterém bude spočívat veškerá tíha komunikace s ostatními loděmi, v nejhorším případě použijeme signálních lamp nebo vlajek..."

"A jestli se potopíme dřív, než k nám dorazí?" zeptal se jej druhý důstojník.

"Tuhle větu, Allane, ani nevyslovujte. Své povinnosti znáte. Sejdeme se ještě před sedmou hodinou. Teď půjdu za ostatními důstojníky nahoru do kormidelny a řeknu jim to, co jsem řekl vám, s tím rozdílem, že oni dostanou specifické rozkazy! Vy budete mít na starost člunovou palubu a naloďování cestujících a obsluhy člunů a jejich spouštění na vodu. Až zastavíme a budeme držet loď tak, aby nedocházelo ke kolizi mezi bokem lodi a čluny, sejdou třetí a čtvrtý důstojník na palubu A, a budou mít na starost plynulý a bezpečný odchod pasažérů na člunovou palubu, kde se jich ujmete vy a vaši lide!"

"A co vrtulníky, pane. Hřiště je dostatečně prostorné i pro dva stroje. Mohli bychom požádat pobřežní stráž o letadla, aby odvezli cestující do bezpečí, bylo by to jistě lepší, než je spouštět na moře a odvážet k čekajícím lodím..."

"Ne, Allane, budeme stále daleko od pobřeží. Tahle možnost se nedá použít. Je mi líto, ale budeme se držet konvenčních metod!"

"Takže v sedm, pánové, čekám, že odvede co nejlepší výkon, závisí na tom naše životy a hlavně životy cestujících. Podle inženýra se tak rychle nepotopíme. Loď by se měla udržet na hladině nejméně do večera, pokud se nezhorší počasí!"

"Kéž by tomu tak bylo!" povzdechl si druhý důstojník.

"Zkuste si odpočinout. Čeká nás perný den!" řekl jim velitel a chystal se vyjít po schodech do kormidelny.

"Kdo nám dá pravidelné hlášení o situaci v podpalubí, budeme potřebovat informace o výšce vody!" zeptal se jej první důstojník.

"Hlavní inženýr!" řekl mu kapitán. "Máme panel i tady na můstku! Ale na přístroje se nyní nemůžeme plně spolehnout!"

"V pořádku, pane, děkuji!" přikývl první důstojník a otočil se ke kolegovi. "Nečekal jsem, že se mé sny splní, Allane. Kdybychom se už nikdy neviděli..."

"Nech toho, Jamesi!" okřikl ho. "Na pohřební řeči je ještě dost času!"

"Už aby bylo po všem!" postěžoval si první důstojník a vyšel na člunovou palubu. Po svítání nebylo ještě ani náznaku. Ráno si dávalo načas. Vítr fičel mezi anténami lodi a rozfoukával sotva znatelný proužek dýmu vycházejícího z komínu lodi. Čluny ještě stále seděly na svých místech. Tiché a připravené na všechno, což se o lidech říci nedalo...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:41:02 Odpovědět 
   14. 06. 2014

Další masa textu je za mnou. Teď musím odpočinout bolavým očím a pak si přečtu další díl.
Nemůžu pochopit, že ses neponaučil z Ohnivých jazyků a nenasekal román Loď snů na menší úseky, abys přitáhl víc čtenářů.
Rád bych napsal, že mě dílo zaujalo, ale asi jsem zde jediný, koho děj nevtáhl. Přírodní okolnosti nasvědčují, že parník snad dopluje do přístavu. Prolog ale prozradil osud lodi a já žádné napětí necítím. Navíc dialogy s terminologií ohledně mořeplavectví mně nic neříkají.
A nejlepší na všem je, že když čtu jejich konverzaci, za chvilku zapomenu, o čem se vlastně vedla řeč :D.
 ze dne 01.08.2014, 17:06:51  
   Šíma: Zdravím.

Dík za kritiku. Třeba jsou dialogy o ničem a nejsou důležité! ;-)))

Musel jsem reagovat na Tvůj komentář smíchem. Ano... Kdyby byly mé příběhy na pokračování rozděleny do kratších celků, bylo by mne SASPI ještě plnější... Souhlasím, že dlouhé texty čtenáře nelákají...
 Amater 15.11.2009, 18:57:06 Odpovědět 
   Polština... mě se kroutily všehna střeva. není to špatné, ale úplně dobré taky ne. Kdybys někdy potřeboval, nejsem expert, ale trochu toho umím.

Jinak napětí se zvyšuje, požitek s čtení taky. Nemohu se dočkat jak to dopadne. Možná někdo za lod chce vyfasovat peníze, ale nechce platit za cestující, proto tolik záchranných člunů. Rozhodně je to napínavé. S těmi mrtvými to je fakt,ale mě těch poláků tak bylo líto, ten krátký rozhovor způsobil, že jsem si je zamilovala.

Jen praprodiče přišli už před první světovou a oni neuměli perfektně o několik generací později anglicky? nezdá se mi to.

těším se na další a když vybuchl kotel málem jsem spolkla obrazovku.
 ze dne 15.11.2009, 20:44:08  
   Šíma: P.S. Doufám, že to Tvá střeva přežila! ;-)))
 ze dne 15.11.2009, 19:44:15  
   Šíma: Děkuju, jsem rád, že se líbí! ;-)))
 Tuax 02.10.2008, 1:17:15 Odpovědět 
   Ahoj, připadá mi až divné co všechno nevidím (ikdyž je to jen zlomek) a přitom si užívám text, kéž by mi to tak šli při četbě mých textíků...

Tady máš další seznam:

(..."Jak si vedeni my?" zeptal se jej velitel lodi ...)
Trochu mi nedává smysl ta přímá řeč, ale předpokládám, podle kontextu, že to mělo být: "Jak si vedem my?" neboo něco na ten způsob.

(..."Nejspíš je trápí mořské nemoc!" pousmál se barman. ...)
Tady by mělo nejspíše bát slovo "mořská", jinak to zní krkolomně.

(...nebo pobřežím Newfoundlandu, samozřejmě, pokud se probíjeni tou vysokou vodou!"...)
Hm zase stejný překlep, že by chyba v matrixu? ve slově "probijem" maž opět pismenka "ni" misto "m".

(...stejnoměrné hučení turbín, jež k nim. doléhalo neustálým chvěním...)
Tady máš malé písmenko na začátku věty ;)


(...Přidržujíc se vydal na dlouhou cestu do kormidelny. Několikrát se málem zřítil ze schodiště na podlahu dolní části velitelského můstku. Hlasitě klel a skřípajíc zuby se drápal nahoru o palubu výše...)
Že by chvilková mánie v koncovce "íc"? Kousek výš je to ještě jednou, nějak se ti to seskupilo pohromadě a nepůsobí to nejlépe.

(...kapitánovi, nechtě mi tu jen Samuela...)
Tady asi mělo být slovo "nechte" šotci přispěchali s ozdobou háčkem.



Ale jo, atmosféra je hutnější, napětí sílí a přitom to vypadá, jakoby pomalu byli z nejhoršího venku. Jsem zvědav co jim režisér šíma připravil do scénáře :) Hodně se mi líbilo intermezzo s polákama a polštinou. Bylo to lepší než vložka s panikařícím Italem. K Polákům máš blíže i polohou bydliště, tak proto asi. Smrti už začíná být dosti a je mi jich i líto. Možná mi opravdu jen chybí více prostřihů z obyčejných cestujících. Oni se tu vlastně ani nevyskytují, jsou jen jako kulisa, mluví se o nich, ale v příběhu nehrají. Vše má na starosti jen posádka lodi. No uvidíme dál :)

P.S. číst na jeden záběr takovéto rozsahy, to je tedy maraton. Ono, mohl jsi to sem nasázet v kratších úsecích. Protože píšeš poutavě, měl bys mnohem více čtenářů, mnohem, mnohem. Škoda, takhle si to přečtou jen odvážlivci.
 ze dne 02.10.2008, 11:49:11  
   Šíma: Díky Tuaxi. ;-)

Už vím odkud jsou ti šotci, skenoval jsem texty do počítače a pak je upravoval a zdá se, že mi toho dost uniklo (proto to "ni" namísto "m" a "é" namísto "á"). ;-)

P.S. Cestující přijdou na řadu, neboj... A stydím se za ty překlepy (šotci se nestydí, nýbrž chechtají)... :-(
 Lakejja 07.08.2007, 12:10:47 Odpovědět 
   Dočteno! :) Budu si muset zase vyhradit čas na další díl :)

jen pár připomínek: Mrtě překlepů tam je.ˇŠíma by si to po sobě mohl aspoň přečíst..někde totiž i bylo poznat, že autor přepisoval větu, ale jaksi zapomněl k tmu upravit správně sloveso..atd. Našla jsem i pár chyb ve shodě podmětu s přísedkem. Jo a interpunkce: před "a tak" se píše čárka :) Moje oblíbená chyba :D

Jinak mě trochu zamrzelo, že ve chvíli kdy bouchla strojovna se změnilo tempo..vše řešené dialogem a tak hezky plynule ubíhající bylo ráz na ráz vystřídáno popisem, který to vše ale utnul..na můj vkus až příliš rychle...víc řevu..křiku..strachu...prožitků...vždyť umírají lidé! a ty to Šímo podat umíš :)
 ze dne 07.08.2007, 12:31:41  
   Šíma: Já vím, pořád tam někde jsou, potvůrky (chyby). Prostě se nevyhýbají ani šímovi a šíma to po sobě čte, nebo se alespoň o to snaží! :-) Díky za všechny připomínky!
No, bouchla kotelna! :-) I když, máš pravdu, já bych začal šílet! Posádka i cestující byli na tvůj vkus až příliš chaldní? Ti co nebyli v centru dění patrně hned nevědili, vo co jde! :-) U posádky to možná dělá ten námořnický výcvik, zůstat chladným za každé situace, nakonec jde přece jenom o lidi (pasažéry)... Jsem rád, že si také všímáš různých věcí při čtení... :-D

Ještě jednou díky za zastavení a komentář, cením si obojího! ;-)
 Luciena 28.06.2007, 10:22:05 Odpovědět 
   Další napínavý díl... Děj se stupňuje a místy mě při čtení až mrazilo. Nějakou tu korekturu by to sice sneslo, ale vzhledem k obsažnosti díla nejsou chyby zase tak hrozné. Můj dojem z příběhu je výborný. Byl by z toho napínavý film!
 ze dne 28.06.2007, 13:10:45  
   Šíma: Zkusím to dát někomu přeložit a pošlu to do Hollywoodu... :-) Ale teď opravdu vážně! Díky moc za komentář... I když, nevím! Poslední "pořádný akční film" o lodích byl ten nový *Poseidon*... Ale bylo to moc na akci! Tohle je trošku jine "kafe!" Každopádně jsem rád, že se to líbilo!!!!!!!!!!!!!!!!! Vážně si toho vážím! Uvidíme, jak se budou líbit další díly! Snad nezklamu a nenasadil jsem si pomyslnou laťku "příliš vysoko"! Skromnost nadevše... Budu se raději držet při zemi. P.S. Chybky budou v celém příběhu, jeden to prostě nevychytá, víc hlav víc vidí, takže jen do toho! A nešetřete mě....
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
34. kapitola - ...
Miky
Ten, který přin...
Xianghua
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr