obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389827 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Loď snů - 5. část /2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 05.07.2007, 23:15  
Pokračování čtvrté části Panika...
 

/4-16/

"Jamesi, jste to vy?" zeptal se jej velitel lodi, aby se ujistil, že tím s kým mluví je skutečně první důstojník.

"Děje se něco, kapitáne? Co to bylo? Loď s sebou děsně hodila, byla to oceánská vlna?"

"Sláva, že voláte, potřebuji vás na palubě. Někdo... Dlouhán vyhodil záď do povětří!"

"Záď?" nechápal první důstojník. Stál v zakouřené chodbě u na zdi připevněného telefonu a hleděl do šera. Dým nebyl natolik silný, aby jej udusil, ale dokázal mu dostatečně znepříjemnit život. Znovu se mu zdálo, že slyší čísi kroky, bouchání dveří kajut a tiché sténání...

"Záďová paluba je zničená, její výložník se propadl skrz strop do trupu lodi a jeho rameno leží na palubě s bazénem!"

"A co cestující?"

"Probírají se ze šoku, zatím je podezřelý klid!"

"A námořníci?"

"Čekají na rozkazy. Nevědí, zda-li mají pokračovat v přípravě člunů, nebo se vrhnout mezi cestující..." řekl mu kapitán a na okamžik se zamyslel. James se rozhlédl kolem sebe. Nespatřil žádnou lidskou bytost, dokonce i všechny podezřelé zvuky ustaly.

"Potřebují vás tady nahoře! Potřebuji tu každého chladně uvažujícího muže, Jamesi!" řekl znovu a odmlčel se.

"Vymyká se nám to z rukou, kapitáne?" zeptal se jej první důstojník. "Ano, Fredericku?"

"Ještě ne, ale mohlo by! Za jak dlouho můžete dorazit?"

"Do patnácti minut jsem nahoře. Tady dole nikdo není, jenom strašidla, kapitáne! Slyšíte? Straší tu, a to jsem si myslel, že nevěřím na duchy. Co se stalo s hlavním inženýrem?"

"Asi utekl i se svým pomocníkem. Nemáme žádné zprávy o tom, co se děje ve strojovně a kotelnách! Záchranná skupina by u nás měla být do hodiny. Dostat toho muže do rukou!"

"Byla by to vražda! Pokusím se vybloudit z podpalubí!"

"Vražda? Jamesi! A to, co udělal on, bylo co?" zeptal se jej udiveně velitel lodi. "Zabiju ho vlastníma rukama!"

"Jdu za vámi, držte se, kapitáne!" řekl mu namísto odpovědi a zavěsil.

Vydal se šerou chodbou ke schodišti na vyšší paluby. Těsně u něj se zastavil a na okamžik se zaposlouchal do tichého vrzání a praštění lodních stěn a přepážek. Neslyšel nic podezřelého. Žádné hučení valící se vody, ohně nebo klapání lidských nohou po palubě. Pokrčil rameny a začal stoupat na hlavní palubu. Myslel na kapitánova slova. Nemůžete na lodi zabloudit! Namísto toho tu bloudí už dobrou půlhodinu a slyší podivné kvílivé a skřípající zvuky. Dokonce i hlasy. Muž se sekerou byl stále někde nablízku. A první důstojník nevěděl kde...

/4-17/

Schmit s Adamsem nevěřícně zírali na ono hrůzostrašné divadlo, záď jim zmizela z očí, aby se znovu ukázala v co nejhorším světle. Ještě dvě minuty po doznění výbuchu stáli přikrčení u zábradlí a mlčeli. Třásli se zimou pod dotěrným větrem a rozčílením upadajícího šoku.

"Boží trest!" zavrtěl žid hlavou.

"Kdo byl jeho vykonavatelem, Schmite?" zeptal se jej Adams. Tvář měl staženou do neuvěřitelné grimasy. Kdesi nad jejich hlavami zazněly první lidské hlasy. Vlastně ne typicky lidské, bylo to podivné kňučení a vřeštění několika žen probuzených z podivné otupělosti. Pláč vylekaných dětí a výkřiky rozhněvaných mužů.

"Teď to přijde, Adamsi?" zeptal se jej žid tichým hlasem.

"Útok na čluny?" otočil se k němu. "Nevím..."

"Všechno šlo tak dobře, až do té bouřlivé noci... Proč se to muselo stát? Zrovna nám?"

"Co když nás ten váš bůh jen tak zkouší?" zachmuřil se Adams. Schmit neodpověděl. Naklonil se přes zábradlí a pohlédl vzhůru. Adams jej v poslední chvíli zachytil, jinak by přepadl do moře.

"Schmite, neblázněte!" vykřikl a strhl jej zpět. "Chcete skončit v oceánu?"

"Musel jsem se podívat jestli..." řekl mu. "Moře nebo oceán, co na tom sejde?"

"A co jste viděl?" zeptal se ho Adams. "Nejvyššího za lodním komínem? Hrozil nám prstem?"

"Nic, čluny asi pořád leží na svých místech! Co budeme dělat? Slyšíte, pane Adamsi, co budeme sakra dělat?"

"Pokračovat v tom, co jsme dělali do této chvíle!" pokrčil Adams rameny. "Na co myslíte?"

"Co když je ten parchant mezi námi? Ten výbuch měl jen odvést naši pozornost, aby se mohl vmísit mezi nás? Víte jak vypadal? Já si ho nepamatuji! Nemůžu si vzpomenout, jak vypadal! Vy ano?"

"Ve strojovně bylo takové divné světlo!" zamračil se Adams. "Třeba si nechal udělat u místního lékaře plastiku! Teď už ho nepozná nikdo!"

"Víte, Adamsi?" řekl mu žid. "Bojím se, co nám ten parchant ještě muže udělat!"

/4-18/

Studená mořská voda si přece jen našla cestu dál do nitra lodi. Nespokojila se s tím, že kompletně až po strop zaplavila kotelnu číslo 2 a pohlcovala i kotelnu číslo 3. Drala se v okolí dvojitého dna pod drenážním potrubím. Pomalu ale jistě zaplavovala i první kotelnu a hravě soupeřila s běžícími pumpami. Skrze vrchní část kotelen stékala po malých čůrcích podél rohů stěn a slévala se na palubě dna za vodotěsnou přepážkou kotelen na přídi. Lenivě šplouchala od stěny ke stěně a čekala na další posily v podobě neustále tekoucí mořské vody. Avšak stále měla málo síly na to, aby trhala vodotěsné přepážky. Spokojila se s malými vítěznými bitvami. Vsadila svou veškerou existenci na moment překvapení. Tušila, že jednou určitě přijde její chvíle a tuhle loď pošle ke dnu se vším všudy. Neušetřila ani strojovnu a drze se rozlézala po lodi.

Kdokoli by přišel až sem dolů na dno lodi, smáčel by si ponožky a možná i spodní část kalhot. Slyšel by tiché šumění tekoucí vody, přesně takové, jako když otevřete kohoutek vodovodního potrubí, ale ne moc silně, jen napůl síly. Jak dlouho trvá, než se naplní vaše umyvadlo nebo vana? Jak dlouho trvá než se naplní tisíce van či umyvadel? Záleží na velikosti a počtu kohoutků. Říká se, že mnoho vlků zajícova smrt. V tomto případě bylo vody ještě stále málo na to, aby převážila příď nebo záď a ponořila ji byť o jediný metr za hodinu. Jejím jediným úkolem bylo zaplavit zbývající kotelnu, ale to se ji zatím nedařilo. Ale i přesto neustále stoupala. I pumpám jednou dojde jejich síla. Zalknou se množstvím vody a utichnou pod jejím objetím. A voda to věděla. Věděla to i loď samotná, i když nebyla lidskou bytostí. Věděli to i lidé, kteří na ni živořili své bídné životy a snažili se neutonout v nekonečně hlubokém oceánu. Jsem tady a jdu si pro tebe! šeptala voda lodi. A vezmu si tě!

/4-19/

"Ještě se nevynořily nad obzor!" řekl chladně třetí důstojník. Předal kapitánovi námořní triedr a opřel se o zábradlí na levém křídle navigačního můstku. Kapitán si dlouho přeměřoval čáru obzoru jen stěží viditelnou z pod šedých mraků. Zavrtěl hlavou.

"Máte pravdu! Žádný náznak existence záchranné skupiny. Co říkal radiodůstojník? Kolik jich je?"

"Pět nebo šest! Klesá napětí, za chvíli vysadí radiolokátory, antény radiostanice a ovládání velitelského můstku. Budeme muset přejít na manuál. Někde došlo ke zkratu na vedení..."

"Bojíte se, že se potopíme dřív, než k nám dorazí?" zachmuřil se kapitán lodi. "Na člunové palubě máme sotva polovinu cestujících, kde je ta druhá půlka? James nikoho nenašel! Alespoň ne v prostorách pod hlavní palubou!"

"Někde tu musíme mít seznam cestujících, kapitáne! Je vám jasné, že se nemůžeme držet žádného z navržených havarijních plánů? Jak chcete evakuovat Albatrosa?"

"Tak jak jsem řekl, na člunech, až dorazí záchranné lodi!"

"Kdo zastaví loď? Proženeme se kolem nich, i když jen rychlosti šesti sedmi uzlů! Poplují vedle nás? Jak chcete do hodiny sehnat zbylé lidí, kteří možné bloudí po palubách lodi!"

"Tahle loď není Queen Elizabeth II, nemůžou se na ní jen tak ztratit! To je nesmysl! Běžte a pomožte druhému důstojníkovi nastolit alespoň jakýsi pořádek, nebo nás cestující vyhodí do moře!"

"Víte, co udělá tygr, když vyskočí z klece?" zeptal se jej třetí důstojník když sestupoval po úzkém příkrém schodišti na člunovou palubu.

"Sežere všechny kolem, nebo ne?" zamračil se kapitán. "Snažte se je udržet na hřišti, v žádném případě je nepusťte ke člunům! Ještě ne!"

"Měl byste sehnat hlavního inženýra. Dlouho se nic neděje! Není vám to podezřelé?"

"A co ten výbuch? Málem nám uletěla záď, tohle pro vás nic neznamená?" zafuněl velitel lodi. Otočil se k přídi a zahleděl se do těžkých mraků na obzoru. Odněkud za jeho zády se ozývalo neustále vřeštění a křik.

Zbláznili se! řekl si. Všichni jsme se zbláznili!

Položil ruce na zábradlí a na okamžik splynul s tělesem lodi. Cítil její těžkost. Narůstající muka a prosby o pomoc, ale při nejlepší vůli ji nemohl pomoci. Po palubě mu běhalo dobrého půl druhého tisíce lidí. Cestujících i členů posádky. Jestli se potopíme, určitě nás nezařadí přímo mezi ty nejstrašnější námořní katastrofy! Pousmál se. Ironie osudu. Loď snů, nesplněných přání, plná utrpení a zmatených osudů. Živý tvor plazící se vpřed, jako neohrabaná velryba s břichem plným vody. Příď Albatrosa najela na dlouhou oceánskou vlnu a zhoupla se po jejím hřebenu. Celé loď se na okamžik naklonila na levý bok. Pomalu se vracela do rovnovážné polohy a kdesi hluboko v jejím nitru sténaly její kovové stěny, jejichž jediným přáním bylo zbavit se toho nelidského tlaku moře. Vydrž! prosil ji. Vydrž ještě chvíli.

/4-20/

"Mami, co budeme dělat?" zeptal se malý Adams své matky, Ještě stéle seděli ve své kabině. Neodvážili se vyjít ven. Vmísit se do té kaše lidských těl a jejich emocí. Trpělivě čekala na svého muže. Sama se svým synem v ranním šeru. Třásly se ji ruce rozčílením. Její mysl pracovala na plné obrátky. Co když se můj muž už nevrátí? Co si tu sama počnu? Co když se potopíme dřív, než nám někdo pomůže se odtud dostat?

"Mami slyšíš mě? To tu budeme pořád jenom sedět?"

"Ano, miláčku, počkáme tu na tatínka! Určitě přijde! Nenechá nás v tom, uvidíš!" pohladila jej po vlasech. Po tváři ji stékaly slzy. Několikrát popotáhla nosem.

"Ty brečíš?"

"Ne, to se ti jenom zdá! Dospělí nepláčou, víš?" řekla mu a políbila jej na tvář. "Jsou jen smutní..."

"Proč se ta loď tak houpala?"

"Byla bouřka! V bouři se lodě vždy tak houpají..."

"A co ti ostatní dospělí a ten chlap se sekyrou?"

"Ten člověk byl nemocný, udělalo se mu špatně z toho kolébání..."

"Ale já přece nehodím se sekyrou, i když jsem měl mořskou nemoc, mami?"

"Ten člověk tě nemusí zajímat! Nic se ti nestane!"

"Mami? Co se stane, až ten chlap potká našeho tátu?"

"To nevím..." řekla a zahleděla se ke dveřím s jedinou prosbou: Vrať se, nenechávej nás tu samotné! "Ale asi nejspíše nic, neboj se!"

/4-21/

Dlouhán se přikrčil nedaleko od ústí hlavního schodiště na palubě B a pozoroval pobíhající námořníky na zádi polévající kouřící trosky. Spokojeně se usmál. Zaposlouchal se do hluku na člunové palubě. Skrze fičení probuzeného větru se k jeho uším nesl pláč dětí, konejšivé hlasy jejich matek a nerozhodné hlasy mužů mísící se z rozkazy důstojníku. Proč s sebou vozí na cestu pětileté děti? Zavrtěl hlavou, ačkoli byl rád, že se mu jeho kousek podařil.

Podíval se na hodinky. Bylo něco před půl osmou hodinou a on přemýšlel, jak se vyhnout problémům a splynout z davem na člunové palubě, aby mohl bezpečně a nepozorován opustit loď v záchranném člunu, až k Albatrosu dorazí záchranná skupina. Námořníci ze zádi odešli na pokyn druhého důstojníka, který se na okamžik ukázal nad zábradlím na konci člunové paluby. Mával na muže dole a cosi na ně křičel. Přikrčil se ještě víc, aby jej nezahlédl. Připadal si jako pes, prachsprostý pes, třesoucí se před cizími lidmi a ostatními psi.

Jsi vlk! říkal si. Vlci se přece ničeho nebojí, nebo snad ano? Kus od něj bouchly dveře vstupu do nástavby. Takřka nedýchal. Jakýsi podivný muž se na okamžik zastavil na pravé straně promenády a pak znovu zmizel za dveřmi. Dlouhán nemohl tušit, že měl v tomto podivné vypadajícím muži svého soka. Všiml si sekyry v jeho rukou, jeho šíleného pohledu a skřípění zubů. Cítil, že onen muž nenáviděl posádku víc než kdokoliv jiný!

Otřepal se chladem a doznívajícím překvapením. Vyndal z kapsy saka revolver a ujistil se, zda jsou všechny komory bubínku nabity.

Oddechl si a vrátil jej zpět do kapsy. Teď, když vyšel ze strojovny, ztratil jakýkoliv pojem o čase a svém plánu. Zabil jsi tlusťocha! prolétlo mu hlavou. Zamračil se. Byl to sketa, nic víc! Bránil se sám. před sebou a vydal se ke stejným dveřím, ve kterých zmizel před okamžiky šílený muž.

"Hej vy!" zarazil jej čísi hlas. Strčil ruku do kapsy a čekal se zatajeným dechem další vývin událostí. Neměl chuť zabít dalšího člověka, ale na druhé straně by neváhal svou zbraň použít, kdyby k tomu byl donucen.

"Hej! Slyšíte?" zavolal na něj znovu námořník, přicházející k němu od zádi. "Co tu děláte? Neviděl jste zbytek cestujících?"

"Ne, nikoho jsem nepotkal!" řekl po pravdě a otočil se. Spatřil sotva pětadvacetiletého mladého muže ve stejnokroji. Byl vysoký a urostlý, naskočila mu husí kůže při pomyšlení, kdyby s ním musel bojovat.

"Pojďte nahoru na člunovou palubu! Máme rozkaz sehnat všechny nahoru ke člunům. Do hodiny tu bude záchranná skupina, pak nebude na nic čas!"

"Nic nenamítám!" přerušil jej s úsměvem a vytáhl ruku z kapsy. "Co se tu stalo? Tahle loď vypadá jako po výbuchu!"

"Vy to nevíte? Dobře, zavedu vás ke schodišti a nahoru vyjdete sám, ano?" zeptal se jej námořník. Dlouhán tiše přikývl a nechal se odvést do nástavby. Svým způsobem vyhrál další bitvu. Ublížil lodi a ublížil všem, kteří se na ni plavili, ale ještě nedosáhl plně svého cíle!

/4-22/

James se dostal na můstek v době kterou předpokládal. Cesta mu zabrala plných patnáct minut a několikrát se musel vydat do opuštěných šerých chodeb, protože zaslechl čísi hlasy a podivný klapot z kabin. Ale kdykoli dorazil na inkriminované místo, spatřil jen sem a tam kmitající dvířka skříní a tekoucí vodu z kohoutku. Nemohl přijít na to, kam se poděla zbývající polovina cestujících.

Vystoupil po mírné se kolébajících schůdkách na člunovou palubu a rozhlédl se kolem sebe. Čluny byly stále ještě na svých místech. Připravené a tiché. Kapitána ani někoho z důstojníku nikde nezahlédl. Kolem něj proběhl udýchaný námořník. Mířil kamsi k přídi a podle všeho si Jamese vůbec nevšiml.

"Neviděl jste kapitána?!" zakřičel na něj. Muž se na okamžik zastavil. V očích měl podivný svit. Zavrtěl hlavou a zvedl ruce nad hlavu.

"Tak ano, nebo ne?" naléhal dál a vydal se k němu.

"Ne, necháte mě, já tu už nevydržím ani minutu!" zavrčel námořník a ucouvl o několik kroků. "Nehte mě být!"

"Co jste, nějaká podělaná bábovka?" zamračil se.

"Inženýr se strojníkem, kteří tam dole zůstali jsou mrtví! Strojovna je zaplavená..." drmolil mladý muž a šermoval kolem sebe rukama. "Všichni tu umřeme!"

"Kdo vám to řekl? Ještě stále plujeme! Cítíte, že by se loď nějak naklonila? Víc, než by bylo v současné situaci normální?"

"Viděl jste ten výbuch? Máme tu sabotéra, vyhodí celou loď do povětří!" vykřikl námořník a zmizel za rohem, zvýšené nástavby tyčící se okolo vysokého a širokého komína lodi.

James zavrtěl hlavou. Otočil se k zádi. Cestující ještě stále pobývali na hřišti a nezdálo se mu, že by se i přes vření v jejich řadách vrhli na člunovou palubu a zaútočili na čekající záchranné čluny. Vše se zdálo nelogické, podivné, vymykající se všem vzorcům chováni. Na okamžik zůstal nechápavě stát na místě a srovnávat si všechno v hlavě. Co se vůbec stalo? Včerejší noci vybuchly kotle a byly zaplaveny dvě kotelny! Bylo zabito několik členů posádky. Cestující prožili bouři v kabinách nástavby a po ránu se vrhli na člunovou palubu. Jaký měli důvod? Co očekávali od své přítomnosti u člunů. Teď sedí na teakové palubovce hřiště, třesou se zimou a rozčílením.

"Kapitáne, kde krucinál jste?" zavolal po větru.

A nakonec ten výbuch! Co se stalo s inženýrem? Měl chuť se rozběhnout o palubu níž k hlavnímu schodišti a sejít dolů na dno lodi, prohledat strojovnu a najít oba muže. Utekli dlouhánovi! řekl si. Ano, ale kde teď jsou? Kdo zastaví tuhle loď? A kdo je vlastně ten dotyčný dlouhán? Byl námořníkem? A nyní se mstí?

"Jamesi!" uslyšel hlas druhého důstojníka.

"Ano?" otočil se k němu.

"Našli jsme převážnou část chybějících pasažérů!"

"Všechny?"

"Všechny ne!" zavrčel druhý důstojník a počkal, až k němu James dojde. "Zbývá ještě asi pětadvacet lidí! Nevíme, kde jsou!"

"A ti, které jste našli? Zavedete je sem?"

"Lodi jsou již nad obzorem. Do hodiny, nejpozději do hodiny budou u nás!"

"Jakou rychlostí plují?"

"Nejméně patnáct uzlů! Nejhorší bude dostat cestující do člunů a spustit je na vodu! Pokud se loď udrží na hladině a neztratí stabilitu!"

"To zvládneme, ne? Když už jsme přežili tolik protivenství? Kde je hlavní inženýr? Nehlásil se? A kde může být ten terorista?"

"Nevím o nikom z nich!" pokrčil druhý důstojník rameny. "Nevím kde mi hlava stojí!"

"Kde je kapitán? Zdá se mi, že začínají bláznit i členové posádky!" zachmuřil se James. "A já k tomu taky nemám daleko!"

"Někdo zabil další dva muže, Jamesi! Tohle se mi nelíbí!"

"Kde se to stalo?"

"Na palubě B. Možná to byl ten magor se sekyrou!" pokrčil rameny. "Chtělo by to zásahovku, nebo nás ten idiot všechny zabije dřív, než si pro nás přijedou!"

"Co chce starej udělat s Albatrosem?"

"Kapitán?" zeptal se jej druhý důstojník automaticky.

"Dovede loď, pokud to bude možné, do nejbližšího přístavu, nebo s ní najede na břeh. Možná s ní půjde ke dnu! Od včerejšího večera je možné všechno!"

"Stůjte!" uslyšeli čísi rozkaz. Kdosi z cestujících skočil přes hrazení hřiště a dopadl těsně vedle člunu. Chystal se do něj naskočit. Ani si neuvědomoval, že ještě nebyl v pohotovostní poloze.

"Půjdu za kapitánem. Je čas se připravit, Allane!" řekl James druhému důstojníku a vydal se směrem k můstku.

"Starej je v radio kabině! Domlouvá se skupinou!"

"Zvládneš to, Allane?" otočil se k němu James a ihned na to vyrazil ke schodišti na velitelský můstek.

"Chci slyšet jasný signál k vyklonění člunů, mohli jsme to udělat už dávno po úsvitu!"

"Dostaneš ho, máš dost chlapů?" zakřičel na něj James těsně u paty schodiště. Allan souhlasně přikývl a vydal se k čekajícím námořníkům, kteří bránili čluny od středu nástavby k jejímu konci na zádi po obou stranách lodi. Takřka všichni členové posádky i cestující byli na horních palubách lodi. Nikdo nesledoval, co se děje v podpalubí. Loď se zvolna propadala pod hladinu. Centimetr po centimetru ztrácela svou svobodu. A strůjce toho všeho?

Dlouhán pořád na něco čekal...

/4-23/

"Pojďte na palubu!" objevil se ve dveřích kabiny Adamsových neoholený námořník a čekal až se zvednou z postele.

"Nemůžeme nikam jít!" řekla mu paní Adamsová. "Čekáme tu na svého muže..."

"Vezměte si teplé oblečení, nejnutnější věci a pojďte se mnou na palubu. Co nevidět budeme evakuovat, nemůžeme vás tu nechat! Vašeho muže určitě najdeme!" řekl ji a stále čekal, až opustí kabinu.

"Ale..." snažila se dál odmítnout odejít.

"Prosím!" ukázal do chodby. Přikývla a sbalila si několik svých věcí. Oblékla si teplý huňatý kožich a oblékla co nejlépe své dítě. Vzala jej do náruče a vydala se ke dveřím. Cestou se rozhlédla po kabině. Těšila se na tuto cestu. Chtěla poznávat cizí země, tajuplné zákoutí cizích krajů a místo toho musí za chladného dne jako jakýsi trosečník opustit loď.

"O věci nemějte strach!" řekl ji. "Jakmile loď dorazí do nejbližšího přístavu, budou vám vráceny! Kdyby se tak nestalo, bude vám za ně vyplacena náhrada!"

"Musíte sehnat mého muže!" řekla mu a vyšla do chodby. Spatřila ostatní cestující, kteří až do této chvíle zůstali ve svých kabinách, a teprve až teď následovali ostatní na člunovou palubu. Viděla námořníky, jak systematicky kontrolují jednu kabinu za druhou, aby v nich opravdu nikdo nezůstal. Opravdu nikdo?

/4-24/

"Tak co, Samueli, nemáš ještě v zásobě nějaký návrh, jak se odtud dostat?" zeptal se jej hlavní inženýr s hlavou v dlaních. Seděli opřeni o zamčené dveře do ústí hlavního schodiště a rozhlíželi se po opuštěné strojovně. Jediná provozuschopná turbína stále poháněla loď a oni nabývali stále silnějšího přesvědčení, které jim přikazovalo zastavit ji i loď samotnou.

"Měli bychom se nějak spojit s můstkem, šéfe!" řekl mu strojník a ukázal na jeden z mnoha telefonních boxů na stěně nedaleko vchodu do šachty schodiště.

"Proč mě to nenapadlo dřív, Samueli?" zeptal se jej s respektem inženýr a těžce se zvedl na nohy. "Budete to vy, který zastaví stroje, Samueli, cítíte se na to?"

"Co s lodí, až ji cestující opustí? Turbínu možná zase roztočíme, ale jak nahodíme motory? Ovládání ve velínu je v tahu, šéfe, museli bychom přemostit vedení! A to je práce pro fůru chlapů! Co myslíte, jak dlouho vydrží přepážka třetí kotelny? Třeba se zaplaví i kotelna číslo jedna a potom bude všechno jedno!"

"Měli bychom ji vyztužit, ale sami dva na to nestačíme!" pokrčil rameny a zvedl sluchátko telefonu. Samuel na něj tiše hleděl a čekal na změnu v jeho obličeji.

"To jste vy, hlavní?" slyšel inženýr hlas čtvrtého důstojníka.

"Zavolejte kapitána!"

"Ano, pane!" řekl mu muž na můstku.

"Povedlo se?" zeptal se jej Samuel netrpělivě.

"Ano!" usmál se inženýr. "Jak je to prosté! Stačilo jen, aby ten parchant přeřízl všechny kabely od telefonů a nedovolali bychom se nikam! Náš útěk jej dokonale vyvedl z míry!"

"Kapitán ihned přijde, vyčkejte u telefonu, pane!" řekl mu znovu důstojník na můstku a položil sluchátko na pult, alespoň tak se to inženýrovi zdálo. Uběhlo několik dlouhých vteřin. Oba napjatě čekali, až se jim ozve samotný velitel lodi. Kdesi vpředu znovu zavrzala přepážka kotelny. Naříkavě a s rostoucí naléhavostí.

"Prolomí se?" zachmuřil se strojník.

"Určitě ne!" zavrtěl inženýr hlavou.

"Jimme, jsi to ty?" zahučel kapitán do sluchátka. "Opravdu?"

"Ano, kapitáne!" souhlasil inženýr. "Ze záhrobí ještě nikdo nezavolal!"

"Jaké jsou škody?"

"Velín je zničen! Dlouhán zabil svého parťáka a asi se bude snažit vmísit do davu cestujících, posera jeden!"

"Bude těžké jej identifikovat mezi patnácti sty lidmi. Mohl se přestrojit za člena posádky! Kdo ví... Budeme pokračovat podle plánu! Jste schopni zastavit loď?" zeptal se jej kapitán.
"Nemůžeme spustit čluny, když loď stále popluje!"

"Zastavit ano!" řekl mu inženýr. "Ale obávám se, že s rozjetím to bude horší!"

"Stalo se něco, o čem nevím?" souhlasil kapitán.

"Čtvrtý důstojník vám to neřekl? Velín strojovny je zničen! Nemůžeme ji ovládat! Ne obvyklým způsobem!" řekl mu inženýr.

"Tento problém budeme řešit až odtud dostaneme všechny cestující a většinu posádky!" řekl mu kapitán. "Víte co s tím?"

"Opravdu chcete dovést loď někam do bezpečí?" zeptal se jej inženýr. "Nečekejte, že vydrží do večera! Bude to o fous, pokud se nepotopí do konce evakuace! Ty přepážky kotelen nemohou stále odolávat tlaku vody. Jednou se určitě provalí! Pak to půjde rychle!"

"Modlete se, ať vydrží!" řekl mu kapitán. "Potřebujete něco?"

"Zavolejte někoho, ať nám odemkne dveře hlavního vstupu do strojovny! Pak zas může jít nahoru na palubu! Ten parchant nás tu zamknul!"

"Někoho tam pošlu!" souhlasil velitel lodi. "Až bude čas, zavolám vám a vy tu naši krásku zastavte! Jinak jsme v loji, je to jasné?"

"Jako facka!" řekl mu inženýr a zavěsil. "Je tu nuda! Jdeme obhlédnout strojovnu!"

"Jo!" souhlasil strojník. "Možná to bude naposled!"

/4-25/

"Pane Adamsi?" zatáhl jej Schmit za rukáv. "Co naše rodiny?"

"Vydáme se na člunovou palubu! Určitě tam budou!" řekl mu a zhluboka se nadechl. Snad už to konečně skončí!

"Už žádné výbuchy? Bouře ani teroristé, pane Adamsi?" ujišťoval se žid. "Na jednoho je toho jaksi moc!"

"Kde máte svou odvahu?" pousmál se Adams. "Kořalka přestala účinkovat? Nebo se váš Bůh odpojil?"

"Jsou věci mezi nebem a zemí!" pokrčil Schmit rameny.

"Hej vy, kdo jste?" zarazil je jeden z námořníků. "Máte přece kontrolovat kabiny..."

"My, nepatříme mezi posádku!" řekl mu Adams.

"Aha!" přikývl. Neptal se, odkud vzali uniformy. Dobře si všiml, že jim z pod stejnokroje vyčuhuje prádlo a pyžama. "Tak pojďte nahoru!"

"Za jak dlouho budete spouštět čluny?" zajímal se Schmit.

"Poslyšte!" zarazil je námořník. "Neptám se, co jste dělali v kabinách posádky! Nezajímá mě to, rozumíte? Vyvedu vás nahoru a půjdu dál po svých! Důstojník na palubě vám už řekne, co máte dělat!"

"Ano, pane!" přikývli oba jako jeden muž, a jali se jej mlčky následovat. Vlastně byli rádi, že to právě takhle skončilo. Opustí Albatros a tato část jejich života jim budě připadat už jen jako zlý sen, pouhá noční můra, která se jim bude do snů vkrádat ještě po nějaký čas, než nadobro zmizí! Noční můry se však někdy vracejí a častěji, než si kdokoliv dokáže představit.

/4-26/

Adams se Schmitem stáli na člunové palubě a rozhlíželi se kolem sebe. U každého člunu stáli připraveni dva námořníci. Celá člunová paluba byla rozdělena do čtyř oblastí, kterým velel vždy jeden ze čtyř palubních důstojníků. Albatros stále plul vpřed, tak že jim bylo jasné, že čekají pouze na to, až se lodi přiblíží na účinnou vzdálenost, aby měly spuštěné čluny co nejkratší cestu k čekajícím lodím.

"Mám takový divný pocit, pane Adamsi!" řekl mu Schmit.

"Divný pocit?" odfrkl si Adams. "Jaký divný pocit ještě můžete mít?"

"Vidíte tam toho dlouhého muže? Není vám v ničem povědomý?"

"Dlouhán? Který?"

"Tam ten?" kývl žid směrem k jednomu ze člunů. Stál tam přesně tentýž muž, jakého spatřili ve strojovně v onen bouřlivý večer. Čekal u jednoho ze záchranných člunů spolu s ostatními.

Kde vzal tolik drzosti? ptal se v duchu Adams.

"Nesmí nás uvidět!" řekl žid. V rozčílení se mu pletla slova. "Kdo ví, co má ještě za lubem!"

"Měli bychom to někomu říct!" řekl Adams vážně a strhl Schmita za roh zvýšené nástavby.

"Ale co dál? Může si vzít rukojmí! Nastanou problémy! Ne, necháme ho nastoupit do člunu! Nejsme policajti, Schmite. Ten člověk je blázen!"

"Co když unese další loď, pane Adamsi?"

"Pánové, proč se nepřesunete ke svému člunu?" zeptal se jich druhý důstojník. "Hledáte někoho?"

"Své rodiny, pane!" řekl mu Adams. "Někde tu musí být!"

"Všechny záchranné lodi zamíří do St. John's, tam se s nimi setkáte! Běžte k tamtomu člunu!" ukázal jim rukou.

"Pane?" otočil se k němu Schmit.

"Co ještě?"

"Zdá se nám, že jsme..."

"Držte hubu!" sykl na něj Adams. "To nic, nevšímejte si toho!"

"V pořádku!" přikývl a odstoupil od obou mužů.

"Na čem jsme se před chvíli domluvili, Schmite? Co myslíte, že udělá, když zjistí, kdo je ten muž?"

"Promiňte, pane Adamsi!" utíral si žid čelo. "Nemohl jsem to v sobě udržet!"

"Kriste pane! Mohl tu postřílet plno lidí, nikdo neví, čeho může být schopen!" řekl mu Adams a vzal jej k určenému člunu.

Lodi se stále zvětšovaly. Všichni již pouhým okem mohli rozpoznat jednotlivé detaily jejich trupů. Vzduchem se nesly sirény lodních píšťal. Adams se ještě jednou podíval na vysokého muže, stojícího jako první u vedlejšího člunu. Setkali se očima. Dal by krk za to, že v tu chvíli zažil ten největší pocit strachu, který se již nikdy neopakoval. Dlouhán se na něj chladně usmál a odvrátil od něj zrak. Adamsovi se roztřásla kolena. Přál si jen, aby se nepotkali na jedné lodi, až vystoupí ze záchranných člunů.

"Připravit ke spuštění!" uslyšel hlasy velících důstojníků. "Vyklonit ramena jeřábů! Připravte čluny!"

/4-27/

"Lodě jsou připraveny přijímat čluny, pane!" řekl mu radiodůstojník. "Máme určit čísla člunů. Čluny, které poplují k jednotlivým lodím, kapitáne! Proud v síti klesl pod únosnou mez, jedu na náhradní baterie, ale při tomhle provozu mi nevydrží déle než půl hodiny!"

"Jaké jsou předpoklady?"

"Teoreticky by mohla celou várku pojmout jediná loď, naše sesterská loď Kormorán, pane. Nemají ani z poloviny obsazeno! Jinak bychom mohli..."

"Budeme postupovat podle rozvrhu, který jsme vytvořili před dvaceti minutami! Nahlaste všem lodím jednotlivě, kolik člunů připadne určené lodi a kolik ostatním. Žádnou nevynechejte!"

"Ano, pane!" přikývl zamračený muž a odešel k přístrojům. Kapitán se široce rozkročil u čela můstku a hleděl na oceán před špicí Albatrosa. Tohle je tvá poslední plavba, holka, vůbec jsme to nečekali, viď? řekl si.

Loď se souhlasně zakolébala na jedné z dlouhých a táhlých oceánských vln. Hladina byla až zázračně klidná, s minimálním vlněním, jehož výška nepřesahovala půl metru. Vyšel na pravé křídlo velitelského můstku a jedním pohledem přejel celou člunovou palubu. Důstojníci u člunů čekali jen na jeho rozkaz. Cestující neklidně přešlapovali v nastoupených řadách.

Oddechl si. Mohlo to být horší, ale kdo ví, co se ještě může stát? Podíval se na hodinky. Ještě chvíli a odbije osmá! Záchranná plavidla vytvořila kolem lodi velký kruh. Čekala jen na moment, kdy Albatros zastaví stroje. Velitel lodi přešel k telefonu a spojil se ze strojovnou.

Zastavte stroje! řekl si v duchu. Cítil se asi tak, jako člověk, který chce ukončit svůj život.

"Jimme, jste tam?"

"Ano, pane?"

"Zastavte loď! Začneme evakuovat. Co přepážka kotelny, stále drží, nikde se neobjevily trhliny, neprosakuje k vám mořská voda?"

"Ne, pane. Strojovna je relativně suchá, ještě máme šanci. Máme vodu v drenážním úseku, ale to se dá s čerpadly zvládnout!"

"Dobře, opakuji rozkaz, Jimme, zastavte stroje, odpískejte provedení rozkazu!"

"Stroje zastaveny, kapitáne, čekáme na další pokyny!" řekl mu inženýr a zavěsil. Nad lodí se rozezvučely sirény oznamující ostatním, že je vše připraveno k evakuaci.

"Všem důstojníkům, opakuji, všem důstojníkům!" zakřičel kapitán do megafonu a odmlčel se. Před očima měl nedokončenou cestu, zamlklé lidské tvory a rostoucí napětí.

"Začněte s přesunem cestujících na záchranná plavidla! Spusťte čluny!"


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:42:35 Odpovědět 
   15. 06. 2014

Tuším, že vodotěsná přepážka brzy praskne. Inženýr a jeho pomocník utonou, Dlouhán bude chycen, muž se sekyrou dopaden a všichni zbylí na palubě zachráněni…
Pouhá moje domněnka. Všechno se může změnit, neboť mám před sebou ještě čtyři části příběhu, takže čichám jakousi komplikaci.
Pátá část druhá polovina nebyla tolik napínavá jako předchozí, ale dala se přečíst.
 ze dne 01.08.2014, 17:10:22  
   Šíma: Jak udržet čtenáře u textu? To je otázka, na kterou bych rád znal odpověď. Dík za přečtení a komentář.
 Amater 23.11.2009, 19:24:17 Odpovědět 
   Tak jsem si dala k tomu rajskou s makarony... pořádně mi to dochutilo tu omáčku. Pikantnější snad už nemohla být a i když vypadá to dobře, přece jenom se mi to nezdá. Na co čeká? A co strojovna? Podaří se jim vysoukat odtamtud nebo půjdou ke dnu.
Co bude dál s cestujícíími a posádkou Lodě sn",
Čekám a jsme zvědava co se stane dál? A co těch dvacet pět lidi a hlavně sekara? Já doufám, že aspoň jeden muž půjde přes palubu a udělá gloglo....
 ze dne 23.11.2009, 20:27:48  
   Šíma: Ahojda! ;-)

Dočkáš se! Děkuji za návštěvu, komentík i známku a jsem rád, že se líbilo!!!
 Tuax 16.10.2008, 1:06:27 Odpovědět 
   Tak už se začíná blýskat na lepší časy, ale pořád to nevyxpadá moc dobře pro všechny. Ti dva dole ve strojovn jsou trochu moc klidní na to, že jejich život závisí na rozmaru přepážky. Maniak se sekerou je kdoví kde a asi to ještě není vše. To jsem teda zvědav :)
 ze dne 16.10.2008, 9:46:26  
   Šíma: Díky, Tuaxi. No, já nevím, co by jim pomohlo, kdyby pobíhali ve strojovně jako mravenci a neustále křičeli: "My tu určitě zemřeme..." Možná věří své lodi, přestože já bych asi nevěřil a pobíhal! :-DDD Díky za zastavení a komentík a za přízeň! ;-)
 Vipero 22.07.2007, 23:03:10 Odpovědět 
   Souhlasím s Pavlem.....
 ze dne 22.07.2007, 23:10:18  
   Šíma: Jsi jako vítr ve vlasech, zatraceně rychlej! Začínám z toho mít strach! Díky za přečtení a komentář! :-)
 Pavel D. F. 05.07.2007, 23:15:05 Odpovědět 
   Tak to nejhorší snad máme za sebou. Trošku se zamýšlím, jak by asi reagovali Češi, kdyby byli oni těmi cestujícími. Američané jsou vcelku spořádaní, nejlépe asi krize překonávají Angličané. Ale o nás si velké iluze nedělám, to by bylo křiku…
 ze dne 05.07.2007, 23:17:45  
   Šíma: Když jsem psal tohle "dílko" jeden ďáblík mi našeptával, aby se tam všichni ušlapali k smrti, nebo skočili přes palubu, ale to by bylo asi trochu mimo... Nechtěl jsem mít z příběhu nějakou šílenou akci, možná jsem se držel moc při zemi! :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
Posel smrti VII...
Lukaskon
P*o*u*r* *f*e*l...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr