obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Loď snů - 6. část /1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 06.07.2007, 22:50  
Pokračování...
 

/ČÁST PÁTÁ - ČLUNY/

/útržek z výpovědi čtvrtého důstojníka lodi Albatros/
"Když jsme začali spouštět čluny s pasažéry na hladinu, tehdy jsem si uvědomil, že jde skutečně do tuhého! Měli jsme problémy dostat cestující do člunů! Paradoxně nastala situace, že se lidé nevrhli na záchranné čluny, ale rozutekli se po horních palubách lodi. Myslím si, že nikdo z cestujících nevěděl, co se na lodi ve skutečnosti stalo! Určitě si připadali jako v nějaké špatném hororu! Byli dezorientováni a měli sklon k panickému chování! Posádka sváděla statečný boj s časem i pasažéry a pokud vím, nebyl díky evakuaci a situaci, která nastala na horních palubách lodi, nikdo z cestujících, až na malé výjimky, zraněn!"

/5-1/

První cestující začali nastupovat do houpajících se člunu, zavěšených na kladkách ve vzdálenosti slabých dvaceti centimetrů od boků lodi. Po dobu, kdy budou klesat k mořské hladině se tato vzdálenost zvětší na pul až tři čtvrtě metru, aby nedošlo ke kolizi s lodi samotnou. Námořníci jim pomáhali překročit tuto tenkou mezeru mezi záchranou a nejasnou vyhlídkou, jaká čekala na velení Albatrosa a určenou část mužstva, nutnou k tomu, aby dopravili zraněnou loď do bezpečí.

Pokud to bude možné, pokusí se relativně malá posádka dovést loď do přístavu. Vše rozhodne hlavní inženýr. Pokud prohlásí loď za neschopnou plavby bude opuštěna a v případě nutnosti, kdyby hrozila námořní dopravě a nebylo by ji možné odtáhnout, potopena přivolaným námořnictvem.

James tiše pozoroval zamlklé tváře lidí vykazující známky strachu a vyčerpání. Báli se svěřit své životy tak malé věci, jakou byl záchranný člun. Určité by volili jinou možnost, než se nechat spustit podél bezmála dvacet metrů vysoké kovové stěny lodi, tyčící se jako ohromný útes nad mořskou hladinou. Mnozí z nich mysleli na vrtulníky, které by je mohly pohodlně odnést z paluby hřiště, kde je dost místa i pro dva stroje, ale nepočítali s tím, že se loď samotná nacházela příliš daleko od pobřeží, vždyť i záchranným lodím trvala tato cesta víc jak deset hodin rychlostí přesahující patnáct uzlů.

Krátce po osmé odrazil od boku lodí první člun. Pomalu se vzdaloval od její kovové stěny. Přijde ona osudová vlna a vrhne nás na trup lodi? ptali se cestující ve člunech, které se zvolna vzdalovaly od lodi. Námořníci na člunu i muži, kterým byla přidělena vesla usilovně poháněli malou nicotnou skořápku k nejbližší určené lodi. Pětadvacet minut trvala jejich cesta k o nic méně vysoké kovové stěně patřící jiné lodi, která je měla vzít na palubu. Zády otočení po směru plavby sledovali vzdalující se siluetu Albatrosa lenivě se pohupujícím na drobných vlnách Atlantského oceánu. Studený vítr jim načechrával vlasy a pohrával si s neupevněnými cípy oblečení a provázky záchranných vest.

Z šedých mračen se spustil drobný déšť. V okamžiku smáčel paluby lodí, čekající muže a ženy i netrpělivé námořníky, zaplňující jednotlivá místa. Času je dost! říkali si v duchu. Chtěli to mít již za sebou. Už měli před očima poslední vzdalující se člun naplněný bohatými lidmi, kteří by dali jistě poslední cent za svou záchranu. Poslední pasažér! Rychle skočit do člunu a uvolnit brzdy kladek! Pozor, ať se člun neotře o bok lodi a pak rychle odpojit člun na hladině od závěsných lan a odrazit, aby se uvolnilo místo pro další. Pro všechny, kteří dorazili k záchranným lodím vše skončilo v okamžiku kdy vystoupili na jejich paluby a člun, ve kterém podnikly tuto odvážnou cestu mezi kovovými útesy byl vyzdvižen na palubu.

Zvedl se silnější vítr, ale vlny byly stále v únosné výši, aniž by hrozilo převrácení relativně vratkých záchranných člunů. Kapitáni všech lodí, ale i velící důstojníci se starostlivě rozhlíželi po zataženém nebi a probírali si v paměti poslední zprávy o počasí. V éteru kolovaly strohé a jasné pokyny, kde nestačil lidský hlas, vylétávaly na stěžně signální vlajky, nebo blikaly oka signálních reflektorů. Od Albatrosa se odlepil další člun, druhý v pořadí...

/5-2/

"Jamesi!" zavolal na něj velitel lodi s výše velitelského můstku. "Můžete na chvíli ke mně nahoru?"

"Ano, pane!" zamával na něj souhlasně první důstojník a očima hledal bocmana, který se mu ztrácel v davu lidí.

"Bocmane!" zakřičel na zaneprázdněného muže.

"Už jsem u vás, pane!" slyšel jeho hlas, ale jeho samotného neviděl.

"Musím na můstek, převezměte za mne po čas mé nepřítomnosti dohled nad mou částí člunové paluby!"

"Ano, pane!" ohlásil se přibíhající muž. James se vydal k přídi. Obcházel čekající cestující a pobíhající námořníky. Něco mu říkalo, že každou chvíli skončí tato až podivná shoda a soulad v postupu záchranných prací.

"Dva čluny mimo palubu, je to tak?" zeptal se jej kapitán, jen co došlápl na první stupeň schodiště. "Ptáte se v duchu, co mám na srdci tak důležitého, že jsem vás vytáhl ze svěřeného úseku? Od vašich povinností, které nám říkají, že nejpřednější jsou životy těch, které jsme dostali pod ochranu, a pak následuje bezpečnost lodi a posádky...?"

"Čluny číslo dvacet tři a dvacet čtyři jsou u určené lodi, kapitáne!" souhlasil s ním a vydrápal se na pravé křídlo navigačního můstku. Otočil se a pohlédl na bocmana. Vedl si znamenitě.

"Máme dobré lidi , Jamesi, co vy na to?" zeptal se ho velitel lodi. "Na to že je každý z jiné části světa!"

"Zdá se! Spojené státy jsou plné přistěhovalců, lidí různých ras a národností, copak nejsme všichni jedna rodina?" pokrčil první důstojník rameny. "Na palubě máme ještě dvacet sedm člunů, to nepočítám ty dva, které jste spustili před chvílí a jeden, kterého nám sebrala bouře... Člunů je dost, uvidíme, jestli budeme mít i dost času na evakuaci pasažérů!"

"Jak dlouho trvá naplnit a spustit jeden člun?"

"Záleží na tom, jak rychle nastupují naši cestující, při spouštění nesmíme překročit povolenou rychlost klesání..." zamračil se první důstojník. "Počítejte deset až patnáct minut pro jeden člun. V jednom časovém úseku můžeme spustit každý druhý nebo třetí, aniž by si překážely, počítám, že do hodiny, maximálně půl druhé hodiny, bychom měli evakuovat všechny cestující z paluby Albatrosu. Do dvou hodin by měli být na palubě ostatních lodí, alespoň většina! Pokud se nezvednou vlny a nenastanou jiné komplikace, do jedenácti dopoledne bude po všem, kapitáne!"

"Kéž by tomu tak bylo! Poslal jsem jednoho ze strojníků, aby sestoupil do strojovny, a osvobodil inženýra s jeho pomocníkem. Jestli se provalí přepážka kotelny, nebudou mít šanci! Ten pitomý parchant, který vyhrožoval, že nám potopí loď je tam zamkl a zabarikádoval!"

"Teď nejspíš čeká na člunové palubě mezi ostatními cestujícími na svou záchranu, nebo se již houpe na hladině ve člunu mířícím k některé z ostatních lodí! Máte pravdu, pane, je to parchant! Najít ho, hodil bych ho do jednoho z našich kotlů a pořádně bych přiložil..."

"Co když chce, abychom si mysleli, že hodlá opustit loď? řekl mu velitel lodi. "Bůhví, jaká překvapení nám ještě chystá!"

"Pozor, nenastupujte do toho člunu, zatraceně!" ozval se z levé přední části paluby hlas druhého důstojníka. Oba muži se vrhli skrz velitelský můstek na protilehlé navigační křídlo. Doběhli právě včas, aby zahlédli konec člunu, který se odtrhl od nosných lan a zmizel za hranou paluby. Naklonili se přes zábradlí a sledovali jeho pád. Dopadl na mořskou hladinu a zmizel v oblaku vodní tříště. Několik okamžiků na to spatřili jeho červeně natřené obrácené dno.

"Proboha, Allane!" vyštěkl kapitán jméno druhého důstojníka. "Byl někdo na palubě?"

"Ne pane!" uslyšeli oddychujícího muže. "Byl to jen prázdný člun, kapitáne! Prázdný člun! Zdá se, že si někdo hrál se závěsným zařízením!"

"Cože? Zastavte nakládání cestujících a nechejte prověřit všechny ostatní čluny!" zděsil se kapitán. "Co jsme komu udělali, Jamesi?"

"Už jsme vydal rozkaz, kapitáne!" zavolal na něj druhý důstojník. "Bude to chvíli trvat!"

"Dvacet šest!" řekl mu James s pobledlou tváří. "Hraje si s námi! Možná má víc kumpánu, než je nám známo!"

"Chce nás i cestující přivézt do blázince!" souhlasil velitel lodi. "Mám, nebo jsem měl na palubě téhle lodi několik patologických pomatenců! Běžte, Jamesi!"

Oba muži pohlédli na neklidně přešlapující pasažéry, kteří se jen pomalu přesouvali k dalšímu záchrannému člunu. Dva z námořníků nejdříve vyskočili na oba konce člunu a prověřili závěsná lana spolu se spouštěcím mechanismem. Teprve pak se jali k naloďování vystrašených lidských duší. Zdálo se, že je na palubě víc krys, než bylo zdrávo.

"Kurva práce!" zavrčel James a vydal se ke schodišti na člunovou palubu. Odněkud se přihnala větší vlna a rozhoupala mokrou palubu Albatrosa, nad níž se v jediném okamžiku ozvaly poplašné hlasy suchozemců, kteří ztráceli rovnováhu a chytali se všeho, co se jim dostalo pod ruku.

"Zatraceně!" vydechl zachmuřený a unavený velitel Albatrosu a nastavil svou neoholenou tvář vstříc větru, který začal pomalu, ale jistě zvedat do výše mořské vlny, až jej zamrazilo.

/5-3/

"Zatracený zkurvysyn!" ulevil si strojník a odplivl si do nedalekého malého plechového kyblíku, který sloužil k bůhví čemu.

"No tak, Samueli!" otočil se k němu inženýr. "Přece nebudete takhle bezbožně nadávat!"

"Měli bychom zavolat na můstek, dvacet minut uběhlo a pomoc žádná..." postěžoval si. Od přídě se k nim doneslo dlouhé zasténání ocelové stěny.

"Vědí, jak na tom jsme, Samueli, dejte jim čas!" řekl mu. Poškrábal se za ušima a dal si nohy na nedaleké potrubí táhnoucí se u podlahy.

"Neroztočíme je, šéfe!" popotáhl Samuel nosem. "Už to nebude jako dřív. Tahle loď je na odpis! V prdeli a my s ní! Naše kumpanie bude roztahána do všech koutů světa!"

"Litujete toho?" pousmál se smutně inženýr. "Každým okamžikem můžeme být nebožtíci. Schytáme to dřív než tamti nahoře, ale přes to všechno bych s nimi neměnil..."

"Máte recht! Spusťte čluny...!" řekl si strojník nahlas. "Tady máme alespoň klid!"
Kdesi prasklo těsnění sondy, nebo potrubí. Celou halou strojovny prolétlo divoké zašumění doprovázené hlasitým plesknutím proudu vody, které se zvolna rozlévala po podlaze, jako když vám rupne trubka u dřezu.

"Už to začíná, Samueli!" zvedal se inženýr na nohy. "Pojďte, musíme opravit drobnou závadu. Zdá se, že ani tahle loď není nejdokonalejší."

"A co ostatní výstupy nebo schodiště ze strojovny, taky jsou zamčené?" zeptal se strojník inženýra.

"Samueli, chcete vyklidit strojovnu a nechat mě a ty nahoře ve štychu?" zhrozil se inženýr.
"Je tu ještě druhý na palubě F, ale je taky zamčený, zkoušel jsem ho! Stejně tak ostatní dva nedaleko kotelny číslo tři. Ten muž, který nás ohrožoval zbraní musel být někdo z posádky! Jeho tlustého komplice neznám a v životě jsem ho neviděl!"

"Dobře!"' přerušil jej strojník a mávl rukou. "Teď tu velíme my! Ale mám strach, šéfe, takový strach, až se mi svírá zadek úzkostí! Nemít kalhoty, poseru se strachem! Věříte mi? Proč to vůbec dělal? Mohl nás všechny zabít?"

"Já na tom nejsem o nic lépe, Samueli, ale je to naše práce, co říkáte, ne?" zeptal se ho a jako první vyrazil za zdrojem hluku. "Nebude to zas tak zlé. Zavřeme jeden ventil a všechno bude zase v pořádku, uvidíte! Třeba mu šlo o to, trošku někoho postrašit! Vydírat! Co já vím! Prostě se mu to vymklo z ruky!"

"Jo, to mi doktor taky říkal, když mi trhal bolavý zub, ale já jsem o něj přišel, šéfe! A místo něj mám jen tuhle podivnou atrapu,!" otevřel ústa a ukázal rukou na patřičné místo.
"Ten zub jsme měl rád, byl mou součástí!"

Kdesi pod jejich nohama se ozval podivný skřípavý zvuk. Od přídě se k nim neslo temné hučení mořské vody. Napjatě čekali, kde se objeví první vlna, avšak paluba strojovny byla stále suchá. Zírali na přepážku kotelny, ale ta byla plochá, bez trhlin, kterými by stříkala studená voda, bez vyboulenin či jakéhokoliv náznaku poškození.

"Dvojité dno, Samueli! Voda si přece našla cestu!"

"Bude prosakovat nad drenážní potrubí, šéfe?" zeptal se ho strojník s respektem k mořskému živlu.

"To poznáme, až se budeme muset stáhnout někam výš, abychom si nenamočili nohy!" pokrčil rameny a rozhlížel se kolem sebe. "Pokusíme se spustit pumpy, ale asi nebudeme mít dostatek proudu..."

"Neumím plavat, šéfe!" přiznal se mu strojník.

"Já taky ne!" řekl mu chladně inženýr a vydal se pomalým krokem uzavřít patřičný ventil a umlčet to protivné šumění deroucí se vody. "Jdu si prohlédnout stěnu kotelny, počkejte tu na mě, Samueli!"

"Stejně bych tomu neutekl!" řekl mu na oplátku s knedlíkem v krku. Vůbec se necítil jako hrdina.

Poslouchal tiché vrzání kovových stěn a horizontálních a vertikálních vzpěr haly strojovny. Několikrát se otřepal a sledoval vzdalujícího se muže. Zavrtěl odmítavě hlavou. Pane Bože, co máme udělat, abychom se odtud dostali. Dřív, než dostal jakoukoliv odpověď, vypadlo osvětlení a strojovna se propadla do namodralého šera nouzového osvětlení.

"Jste tam, Samueli?" slyšel inženýrův hlas.

"Jo, šéfe, mém zavolat do elektrárny?" pokusil se strojník o žert. "Určitě to bude nějaká prkotina!"

"Nejspíše pojistky!" zasmál se inženýr tlumeně. "Kde jste? Zapískejte, ať najdu správný směr!"

"Neumím pískat, to nevíte, šéfe?"

"Tak sakra aspoň zpívejte, nebo se tu ztratím, zatraceně!"

"Nic mě nenapadá, mám takový strach, že si nedokážu na nic vzpomenout!" přiznal se strojník. Držel se oběma rukama kolmé vzpěry a hleděl do rostoucí tmy. Ještě chvíli a žárovky nouzového osvětlení zhasly docela.

"Tohle nám starý neuvěří, Samueli!" zavolal na něj inženýr. "Tak kde jste, mluvte něco, když už nezpíváte, je tu tma jako v pytli!"

"Mohlo se potrhat vedení!" uvažoval strojník nahlas. "Co když se loď postupně láme, šéfe?"

"Ne, určitě ne. Byli bychom už po pás ve vodě...!"

"Je mi taková zima, že bych to nepoznal!"

"Mluvte, sakra, mluvte! Vždycky máte plno řečí! Když to potřebuju, mlčíte jako zařezaný!" rozčiloval se. O něco zakopl a upadl s žuchnutím na kovovou palubu.

"Počkejte, šéfe, něco mě tlačí v kapse!" zamyslel se strojník. "Zatraceně!"

"Co se stalo?"

"Našel jsem u sebe baterku!"

"Kriste pane! A svítí?" zaječel inženýr do podivného ticha.

"Jo!" přitakal.

"No tak na co čekáte?" vztekal se. "Posviťte mi na cestu. Slyšíte odkud na vás volám?"

"Už vás vidím, šéfe, jak jste se tam dostal?"

"Kam?" nechápal inženýr. "Jsem v nějakém sajrajtu jako moucha chycená v pavučině, která už jen bídně čeká na svého pavouka, aby ji vycucal!"

"Ležíte ve spleti trubek a konstrukcí!" kroutil strojník hlavou a zvolna se přibližoval k místu, kde inženýr ležel na podlaze, strojovny. Hučení vody střídavě sílilo a sláblo.

"Jestli to přežiju, zůstanu na břehu!" dušoval se při naslouchání strašidelného hlasu moře.

"Nehýbejte se, dokud vám neposvítím, šéfe! Pojistky, říkáte?"

"Pojistky nebo pánbůh!" řekl mu inženýr. "Tak co? Ještě se pořád cítíte jako hrdina?"

"Nikdy jsem jím nebyl a nikdy nebudu!" řekl mu strojník. "Tohle není akční film! Tahle loď není kulisou a oceán pod námi není desetimetrovým bazénem! Tohle je, kurva, život, šéfe!"

"Zasranej!" postěžoval si inženýr. "Víte, na co myslím?"

"Aby ta stěna už konečně spadla a my to měli za sebou?"

"To taky!" souhlasil inženýr. "Kolik těch bouchacích věciček ten chlap vlastně měl!"

"Myslíte, že je ještě na palubě?" zeptal se jej strojník a pomohl mu konečně na nohy. Odněkud se ozvalo temné bouchnutí a syčení valící se vody. Přepadla je panika. Stáli v chabém světle baterky a čekali první příval vody.

"Ta loď to snad dělá schválně!" zamyslel se strojník. "Kde to bylo?"

/5-4/

"Mami, taky budeme nastupovat do člunů?" zeptal se malý Adams své matky. Držel se ji za ruku a zmateně se rozhlížel po okolí. Nerozuměl tomu, nechápal proč všichni nasedají do těch malých lodí a nechávají se spouštět dolů do rostoucích vln.

"Vypadá to tak!" přikývla a přitiskla jej k sobě. Okolo nich prošel zamračený druhý důstojník. Kus za nimi se zastavil a vrátil se k nim.

"Proč nenastupujete, mladé paní?" zeptal se ji s vážnou tváří.

"Proč má ten pán bílé vlasy?" vyzvídalo dítě. Tahalo svou matku za ruku. Pryč od něj. "Pojď pryč, ten chlap se mi nelíbí!"

"Běžte ke člunu! Je přímo před vámi!" usmál se na chlapce a zakřičel na námořníky chystající se spustit člun: "Jsou tam ještě dva volná místa?"

"Běžte!" pokynul oběma a čekal, dokud chlapec i jeho matka nenastoupili do záchranného člunu. "Držte se!"

"Ještě jeden člun, pane a naše část paluby bude evakuována!" přistoupil k němu jeden z námořníků. Čekal na důstojníkovu odpověď. Stáli proti sobě. Oba věděli, že někde v povětří mezi nimi visí nevyřčená otázka.

"Zůstanete?" zeptal se jej druhý důstojník.

"Rád bych, pane, ale..."

"V pořádku!" souhlasil. "Odplujete posledním člunem! Není to žádná pohana! Jen kapitán zůstává na lodi jako poslední! Někdo na vás čeká?"

"Ano pane!" řekl mu a na okamžik znervózněl.

"Hodně štěstí a vyřiďte moje pozdravy!" chytil jej na okamžik za rameno a odkráčel obhlédnout přidělený sektor člunové paluby, zda-li někdo z cestujících nezůstal na lodi. Když se vracel ke člunu byl již zaplněn cestujícími a členy posádky. Na palubě zůstalo pět námořníků, ostatní nastoupili do člunu. Seděli u vesel. Připraveni a soustředění na svůj poslední úkol při této plavbě.

"Dovezte je v pořádku! Spouštějte!" kývl na muže u bubnů spouštěcích lan. "Až to tu skončíte, běžte pomoct ostatním...!"

Několik vteřin sledoval vzdalující se člun, pak se vydal pomalým krokem k velitelskému můstku. Šlo to hladce, řekl si. Vítr mu načechrával jeho bílé vlasy a zalézal mu pod klopy pláště. Otřepal se a přitáhl si plást víc k tělu. Ohlédl se zpět na místo, kde před půl hodinou stálo několik stovek cestujících. Usmál se a začal stoupat po schůdkách na levoboční navigační křídlo můstku. Dřív než zdolal poslední schod, zabodl do něj kapitán svůj tázavý pohled, jako když se otec ptá svého syna, zda-li splnil přidělený úkol.

"Až na ten člun bez problémů, kapitáne!"

"Byl tu třetí důstojník, stihl je odeslat minutu před vámi, šel se ohřát do mapovny. Nevzal si plášť, tvář i ruce měl zmodralé zimou. Zdá se, že jde všechno lépe, než jsme čekali! Zatím nenastala žádná komplikace! Začíná mi to jít na nervy! Hollywoodské konce nemám rád!"

"Bude tahle plavba naší poslední? Pro nás i pro loď?"

"Měl bych to vědět? Kde je hlavní inženýr, aby posoudil stav lodi? Jeho slova rozhodnou o našem osudu i o osudu téhle lodi! Naše poslední?" skočil mu do řeči velitel Albatrosa.

"Radiodůstojník zachytil vysílání pozemní radiostanice. Hlásí bouře. Šestý stupeň, možná víc! Možná, že tato plavba bude naší poslední společnou akcí! Potřebuju, aby tu zastali alespoň dva důstojníci a patnáct námořníků a strojníků. Ne víc jak dvacet lidí, pravé do jednoho člunu! Ostatní pošlete z lodi! Mohu se na vás spolehnout, Allane? Ne víc jak dvacet lidí!"

"Ano, pane!" přikývl. "Tahle loď nepřežije další bouři, i kdyby to byla přeháňka ve vaně! Všiml jste si? Jde pomalu, ale jistě ke dnu! Žádné happyendy, pane! Tvrdá realita! Konec, šlus, šmytec!"

"Allane! Řekněte bocmanovi, ať se podívá po hlavním inženýrovi a jeho pomocníkovi! Někde zůstali trčet! A zavolejte mi sem prvního důstojníka! Chci vědět, zda jsou všichni cestující mimo loď! Chci seznamy! Jména a počty! Hned!"

"Ano, pane!" přikývl druhý důstojník. "Radista by vám měl nahlásit zachráněné počty z lodí, které vzaly na palubu naše trosečníky! Posádku i pasažéry! Co budeme dělat, jestli nebudou počty souhlasit?"

"Prohledáme loď!" řekl mu kapitán suše. "Máte na mysli něco jiného?"

/5-5/

James sestoupil na palubu B a vydal se ke hlavnímu schodišti. Na lodi vládl klid. Ze všech míst na něj sálala opuštěnost. Na okamžik spatřil v okně jednu ze záchranných lodí. Věděl, že za patnáct minut nebude na lodi takřka nikdo z cestujících. Vešel do šachty schodiště a ucítil jemný závan štiplavého dýmu. Sestupoval do černé sloje. Stiskl vypínač silné svítilny a ozářil jejími paprsky šachtu až na dno.

Klapot jeho bot se odrážel od stěn a mizel kdesi nad jeho hlavou. Zaplnil tíživé ticho a na několik minut rozptýlil jeho mysl. Vzpomněl si na den, kdy tudy sestupoval s Allanem, aby si prohlédl loď. Tehdy jej nenapadlo, že podnikne ještě jednu cestu do strojovny zvolna umírající lodi.

Potkal bocmana, který mu řekl kapitánův rozkaz. Měl se hlásit na můstku! Poslal jej zpátky se vzkazem, že bude nahoře do deseti minut! Chtěl vidět inženýra a promluvit si s ním. Ocitl se na dně šachty a zapřel se do kovového plátu průlezu. Zalovil v kapse a vytáhl z ní univerzální klíč jimž odemkl dveře.

"Je tu někdo?" vykřikl do tmy.

Zastavil se ve dveřích a světelným paprskem ohmatal nejbližší okolí. Kdesi vpředu zavrzala přepážka kotelny. Dole pod jeho nohama se z rachotem převalovala mořská voda. Dvojité dno, řekl si, jakmile zamířil světlo na podlahu strojovny. Voda si našla cestu mimo vodotěsné přepážky a pomalu zaplavovala i strojovnu!

"Inženýre, jste tady? Tak odpovězte, krucinál!" zavolal znovu. "Nemám na vás celý den!"

/5-6/

"Radiostanice je vyřízena, kapitáne, mimo provoz!" řekl mu radiodůstojník. "Nezavoláme si už ani pro picu!"

"Díky! Běžte do člunu, už vás tu nepotřebuji!" otočil se k němu. "Vypadněte! Vnímáte mne? Nechci mít na svědomí váš život. Vaše práce právě skončila...! Odchod, je to rozkaz!"

"Ano, pane!" přikývl a vrátil se do své kabiny pro několik věcí. Ještě jednou se vrátil na můstek a pohlédl na kapitána stojícího u mrtvých obrazovek radiolokátorů. Díval se kamsi za obzor.

"Pane?"

"Ještě jste tady?" zeptal se ho, aniž by se otočil.

"Opravdu si myslíte, že dovedete loď do bezpečí? Potopíte se při prvním závanu bouře!"

"Běžte!" mávl rukou a opřel se o madla jednoho ze stojanů. "Tohle není vaše věc! Ujistěte se, že ostatní lodi nahlásili naši současnou polohu, náš předpokládaný kurz a situaci na palubě! Nebojte se, nebudeme tu sami! Čeká na nás naše sesterská loď! Pokud budeme schopni plavby, vzdálí se! V opačném případě nás vezme na palubu!"

"Hodně štěstí!" řekl radiodůstojník tiše a na okamžik se zarazil "Albatros je mrtvá loď, je mi to líto, kapitáne!"

"Já vím, jděte mi z očí, zatraceně. Chci být sám dokud neodpluje poslední naložený člun. Nemám rád sentimentální kecy! Šťastnou cestu a myslete na mne v dobrem, třeba se ještě setkáme...!"

"Ano, pane!" přikývl muž a odešel po schodišti na člunovou palubu.

Mrtvá loď! řekl si velitel lodi v duchu. Říká se tak i lodi, která je bez posádky! Opuštěná a vydaná napospas!

/5-7/

"Pane Adamsi, celé naše snažení šlo..."

"Do prdele, viďte Schmite!" pousmál se Adams. Netečně sledoval vzdalující se loď. Tichou pohupující se železnou rakev nesplněných slibů, které pohřbilo studené vzdouvající se moře. Drželi se okraje člunu a nechali se smáčet vodní tříští. Bylo jim divné, že ještě nikdo z trosečníků nedostal mořskou nemoc.

"Co myslíte, budou naše ženy na stejné lodi?"

"Možná ne, ale určitě se setkáme v St. John's, uvidíte! Až nás naloží, hejbnou ploutví a zavezou nás do bezpečí!"

"A tam ti?" kývl hlavou k Albatrosu.

"Proslýchá se, že se blíží další bouře..."

"Neměl bych tu odvahu!"

"Odvahu?" zavrtěl Adams hlavou. Následná vlna takřka převrhla jejich člun. Muži u vesel usilovně poháněli tuto malou a nicotnou skořápku vpřed. Držela se, jako by tušila, že právě na ní závisí jejích životy. Blížili se k záchranné lodi, její paluba se zvedala nad jejich hlavy se zkracující se vzdáleností. Námořníci začali shazovat odražeče uvázané na lanech. Šplhací sítě a žebříky se lenivě houpaly spolu s trupem lodi. Schmit se otřásl zimou a úzkostí.

"Zvednou nás i s člunem, nebo budeme muset šplhat nahoru?" zeptal se Adamse. Ten však jen pokrčil rameny. Žid něco zaskuhral pod vousy a utichl. Muži ze záchranné lodi spustili ke člunu lana s háky, aby vyzvedli přistávající člun dřív, než se rozbije o bok lodi.

"Hej vy tam dole!" zakřičel na ně druhy důstojník z hlavní paluby. "Držte se a nepropadejte panice. Tohle je vaše poslední dobrodružství!"

/5-8/

"Všechny naložené čluny odpluly, kapitáne! Záchranné lodi vyplují, jen co nalodí naše pasažéry a jejich prázdné čluny! Mám se vás zeptat, jestli je budete chtít zpátky, až dorazíme do přístavu!" řekl mu druhý důstojník a odmlčel se. Našel svého velitele ve stejné pozici, jak jej spatřil radiodůstojník, když odcházel do záchranného člunu. Nehnul se z velitelského můstku a na všechny štěkal jako vzteklý pes.

"Pokud tam doplujeme!" zachmuřil se kapitán. "Možná, že už je nebudeme potřebovat! A co posádka?"

"Vzala je na palubu naše sesterská loď! Na palubě zůstali jen všichni důstojníci, inženýr, tři strojníci a několik námořníků. Rozhodli se samostatně, nikoho jsem nenutil!"

"Říkal něco kapitán Kormorána, Allane?"

"Radiodůstojník vám nic neřekl, kapitáne?" zeptal se jej a obešel stojany radiolokátorů.

"Počkají do tmy! Kapitán Kormorána nesouhlasil, měl jste opustit loď, říkal, že je to sebevražda zůstat na palubě! Čekají na vyjádření o stavu lodi! Společnost byla informována! Důležité jsou životy posádky a hlavně cestujících. Loď je postradatelná! Pokud to bude možné, přivítají její návrat! Záleží na poškození a celkovém stavu plavidla! Tak mi to bylo řečeno!"

"Je někde poblíž nějaká vlečná loď?" zeptal se jej kapitán. "Pořádný remorkér, který by nás odtáhl! Jaké počasí hlásila meteorologická služba?"

"Další bouři! Silný vítr s deštěm. Vlny do pěti metrů. Pokud nečas opravdu přijde, neutáhne nás žádná loď!" zamračil se druhý důstojník. "Vlajkové lodi skupiny se ohlásila pobřežní stráž, pane. Mohou nás vzít vrtulníkem pokud budeme blíž k pobřeží a počasí to dovolí..."

"Vrtulníkem..." zamyslel se.

"V bouři nespustíme ani jeden ze zbývajících člunů...!"

"Bouře, jak sakra můžete vědět, že na nás udeří bouře ještě dřív než doplujeme do bezpečí!" rozčílil se kapitán.

"Jestli inženýr oživí strojovnu, poplujeme nejvýše rychlostí osmi uzlů. Nemyslete si, kapitáne, že...!"'

"Ne, Allane. Chápu vás!" řekl mu. "Ten vrtulník by byl dobrý nápad! Máme břicho plné vody a poškozené motory! Loď je nevypočitatelná! Pokud by se netrhala vlečná lana, měli bychom nějakou šanci, ale mohlo by se stát, že bychom potopili i naše zachránce. Nemůžeme ohrozit další loď s posádkou!"

"Vrtulníky přiletí, zítra dopoledne, dali nám čtyřiadvacet hodin na to, abychom dovedli loď ke břehu, ani o hodinu víc, kapitáne! Do té doby se má udržet poměrně dobré počasí! Už nyní hodně riskujeme!"

"Jaké počasí je u vás poměrně dobré?" zeptal se jej kapitán. "Já už nevěřím ničemu!"

"Měli bychom mít dobré podmínky k plavbě, pane!" řekl mu druhý důstojník. "Teoreticky! Počasí se může změnit každou hodinu!"

"Ten hajzl vyhrál!" řekl mu velitel lodi. "Možná už není na palubě. Jaké jsou počty? Vlastně máte pravdu, vždy existuje možnost, že tu zůstal někdo, kdo tu nemá co dělat! Kde je, sakra, první důstojník?"

"Seženu ho!" řekl mu Allan a odešel z velitelského můstku. "Bude někde na lodi!"

/5-9/

"Inženýre, kde sakra jste? Hrajete si na schovávanou?" zakřičel James do tmy strojovny.

Boční vlna jej hodila na zábradlí naproti vchodu do šachty hlavního schodiště. Kdesi praskla další trubka a celý prostor naplnilo šumění vody, jako když se otevře láhev šampaňského.

James slyšel tiché zurčení prosakující vody. Trup lodi i vodotěsné přepážky nedokázaly na věky udržet vodu mimo prostory lodi. Místo nehody bylo však příliš daleko od středu sálu, takže se musel spokojit jen s tímto hlasitým projevem dalšího z útoků na smrtelně raněnou loď.

"Inženýre!" zavolal znovu. Ozvěna jeho hlasu se několikrát odrazila od kovových stěn a zanikla u stropu. Sestoupil až na podlahu a vydal se k zádi, kde se nacházely, jak správně tušil, pomocné agregáty na výrobu elektrické energie. Vystoupil po úzkých a šikmých schůdcích o palubu výš ke komoře s pomocnými stroji. Tam spatřil oba muže krčící se ve světle svítilny nad elektrickým zařízením.

"Tak, Samueli, mělo by to šlapat!" řekl mu inženýr spokojeně a utřel si zašpiněné ruce do kalhot.

"Nechce se mi tomu věřit, šéfe!" pokrčil strojník rameny.

"Nateklo vám tu trochu vody!" řekl jim James. "Dole ve strojovně je jí po kolena! Převaluje se sem a tam! A vy si tu klidně dřepíte! A po tmě?"

"Když není proud!" pokrčil inženýr rameny. "Jaká je situace nahoře? Kabelová televize nefunguje a rádio tady nemáme!"

"Cestující i většina posádky je pryč! Po vás se chce, abyste řekl, zda-li bude loď schopná další plavby! S tím, co jsem viděl, to vypadá v celku bledě!"

"Myslel jsem, že jste smrt a jdete si pro nás!" pousmál se bledý inženýr. "Nějak dlouho vám to trvalo!"

"Teď není čas na zbytečné řeči. Dole se vám převaluje spousta vody!" řekl mu James rozčíleným hlasem.

"Spousta? Přepážka kotelny?" zeptal se jej strojník. "Než zhaslo světlo, vypadala dobře!"

"Možná! Loď se prohýbá na všechny strany! Asi povolují sváry a nýty!" opáčil inženýr. "Už teď bychom měli byt pod vodou! Voda se tlačí ze všech stran! Určitě skrze nějaké potrubí, nebo z prostoru dvojitého dna! Stejné to bude i na přídi. Tahle loď bude za chvíli jako cedník!"

"Copak jste se zbláznili?" nerozuměl jim první důstojník. "Bavíte se tu, jako byste byli někde na pláži u sklenky piva! Voda vám zalévá vaši strojovnu..."

"Počkejte, pane!" zarazil jej inženýr. "Právě se chystáme pustit do vedení strojovny
alespoň trochu proudu na to, abychom roztočili turbínu! Ta bude pohánět skrz hřídel hlavní alternátor a ten vyrobí proud pro váš můstek a pro osvětlení strojovny! A hlavně pro pumpy a pro motory lodi! Chápete to? Pokud to bude jen trochu možné, pohneme se z místa a nepůjdeme ke dnu! Musíme nějak ovládat šoupátka okruhu parovodu, abychom dostali optimální otáčky! Parní turbína není motor na baterie! Jestli nám někde praskne nějaký ventil, bude po legraci!"

"Zůstanete tady?" zeptal se jich první důstojník podrážděně.

"Kolik nám dáváte času?" pochopil inženýr jeho otázku.

"Čtyřiadvacet hodin! Co mám vyřídit kapitánovi?"

"Počkáte na mě?" zeptal se inženýr namísto odpovědi. "Nahodíme pohon lodi a pak s vámi půjdu kus cesty, potřebuju se dostat do první kotelny a trošku to tam seštelovat! Celý den? Na co?"

"Na to, abychom dopluli do bezpečí!" řekl mu první důstojník. "Co vy na to?"

"Přijde další nečas, že ano?" zeptal se jej inženýr. "Tak dlouhou se na hladině neudržíme! Ne celý den!"

"Vlny rozeberou loď? Je to tak?" zamračil se James.

"Asi tak nějak to bude!" řekl mu inženýr. "Máte to jako s letadlem, ve kterém dojde k dekompresi a narušení pláště! Dřív nebo později se nakonec zřítí! Pokud se nestane nějaký zázrak!"

"Tak já zůstanu tady, šéfe, jak jsme se domluvili!" skočil jim do řeči nedočkavý strojník.

"Nemám vestu a neumím plavat, ale to už jsem několikrát říkal! Voda je studená, viďte! Nejspíš bych umřel na podchlazení!"

"Kdyby došlo k nejhoršímu!" řekl mu inženýr. "Utíkejte ke hlavní schodišťové šachtě, zabouchněte za sebou dveře a utíkejte nahoru na palubu! Rozumíte, Samueli?"

"Dokonale!" zachmuřil se strojník. "Co znamená u vás pojem: nejhorší?"

"Pojďte se mnou Jamesi! A Samueli, kdyby něco tak křičte. Až se roztočí turbína, jestli vůbec naskočí, až bude pod parou, vypnu to tu, ať nevyhoříme! A pak vás tu nechám samotného!"

"Ano, pane! Půjdu odtud dolů a najdu si pěkné místečko, ze kterého budu sledovat celou situaci! Ohňostroje nemám moc rád, šéfe, spolehněte se!" řekl mu strojník. "Ale požár na potápějící se lodi! To bude dobrý trhák pro film, nemyslíte?"

/5-10/

Druhý důstojník se na rozkaz velitele lodi vydal ještě jednou spolu s několika námořníky do nitra lodi. Měl prohlédnout znovu všechny kabiny cestujících i ostatní prostory, zda-li v nich nezůstal někdo z pasažérů nebo členů posádky. Za tímto účelem zůstala nedaleko Albatrosa jeho sesterská loď Kormorán. Všechny ostatní zvolna mizely za obzorem plujíc vstříc pevnině.

"Spoléhám na vás, Allane, že nevynecháte žádnou místnost. Kormorán se u nás zdrží tak dlouho, jak to jen bude možné. Jestli vypukne bouře, jak tvrdíte, vydá se zpět, aby bezpečně dopravil a vyložil své a naše pasažéry! Až budeme vědět, že je loď skutečně prázdná a bez lidí, mimo nás, samozřejmě, poradíme se, co budeme dělat dál! Pokusíme-li se loď dovézt k pevnině, nebo ji opustíme!"

Allan se rozhodl, že nejprve prohlédne přední sektor lodi ode dna až po hlavní palubu, pak další a další části až k zádi a nakonec samotnou nástavbu parníku. Sestupovali po schodišti do šerých a kouřem zaplněných prostor.

Stále myslel na muže, který pobíhal jako šílený po jednotlivých palubách lodi a oháněl se nabroušenou sekerou. Ohrožoval členy posádky a bezpečnost lodi. Nechával otevřené vodotěsné přepážky, rozbité dveře kabin a průchody do schodištních šachet. Kdyby na to přišlo, voda by zaplavila loď v pěti minutách, protože v její elektrické síti nebyla ani špetka proudu na to, aby se automaticky uzavřely a zajistili jednotlivé přepážky, schodiště a tím i paluby.

"Je tady hodně dýmu, pane!" řekl mu jeden z námořníků.

"Dostal se sem z ventilace." řekl mu druhý důstojník. "Ale dá se tu ještě dýchat! Sejdeme až na dno a prohledáme místnosti před kotelnami ..."

"Někteří říkali, že je jednička..."

"Zatopena?" zeptal se jej Allan. "Ne, není!"

Tiše a beze slov sestoupili až na dno. K jejich překvapení byla nejspodnější paluba zatopena do výše dobrých padesáti centimetrů. Nejistě se zastavili na posledních stupních schodiště a svítili na špinavou a studenou vlnící se vodu. Druhý důstojník jako první vkročil do mokré záplavy a vyšel na jedinou chodbu sahající od uzavřených dveří přepážky kotelny až po neprůchodnou kolizní přepážku na přídi.

"Počkejte tady!" houkl na ostatní. "Nemusíme si všichni namočit nohy!"

"Ano, pane!" přikývli námořníci a jemu se zdálo, že si pořádně oddechli.

Albatros s sebou hystericky škubl a naklonil se na pravobok. Druhý důstojník měl co dělat, aby se neocitl ve vodě jak dlouhý tak široký. Krátce pohlédl na mlčící muže na konci svítilnami osvětleného schodiště. Na okamžik se v duchu zeptal, zda-li by mu přispěchali na po moc, kdyby k něčemu došlo.

Zavrtěl hlavou a vydal se k přídi. Prošel všechny místnosti a po deseti minutách se vrátil k čekajícím námořníkům. Pokynul jim, aby ještě počkali a otevřel dveře kotelny na zadním konci chodby. Po nohou mu proběhl proud vody. Kotelna byla pod vodou výš, než chodba na přídi. Přebrodil se ke schůdkám na plošiny a vystoupil na jejich kovové žebroví.

Přesunul se až ke přepážce kotelny číslo dvě, která byla zatopena až po strop. Paprsky svítilny prohledal celou plochu kovové stěny od stropu až po vodní hladinu, zda-li někde nespatří proužek tekoucí vody. Ale neobjevil žádnou stopu po tom, že by propouštěla vodu. Nechápal to.

Snad se sem dostala skrze prostory pod kotelnami, řekl si. Jak vysoko musí vystoupit, aby uhasila oheň pod kotly? Chystal se ke schůdkám na podlahu. Mořská voda se sem tlačila zespoda a ze zatopené horní části kotelen. Zapomněl se podívat na strop, ale nechtělo se mu vracet zpět na plošiny obepínající jednotlivé bloky kotlů. Zavřel za sebou průlez a vydal se k netrpělivým mužům.

"Jste v pořádku, pane?" volal na něj jeden z nich.

"V pořádku!" přikývl. "Nikdo tam není, vydáme se na vyšší paluby, hoši! Je to sranda, ne?"

"Co jste tam viděl?" zeptal se tentýž muž.

"Spoustu špinavé vody, ale její hladina není dost vysoko na to, aby uhasila oheň pod kotly! Zatím ne!"

/5-11/

Zbývající důstojníci a členové posádky se shromáždili na velitelském můstku. Tiše hleděli na kapitána, který se opíral o madla přední stěny kormidelny, avšak jeho mysl pracovala na plné obrátky. Mraky na nebi zčernaly a spolu s větrem se zvedly i vlny. Albatros s sebou nekontrolovatelně házel ze strany na stranu. Jeho sesterská loď se trpělivě držela v zpovzdálí, aby nedošlo k náhodné kolizi.

"Čekají, zda nenalezneme někoho z cestujících nebo posádky, chce-li někdo z vás opustit loď, má ještě šanci! Jediným spojením je signální lampa na navigačním křídle můstku. Inženýr dělá co muže, aby oživil strojovnu, pokud se mu to nepodaří, a loď nebude schopna plavby do poledních hodin, přejdete na člunu na její palubu a já jako poslední opustím Albatrosa! Dojde-li k této situaci, budeme se muset řádně ujistit, zda jsme tu ještě někoho nenechali..." řekl všem mužům stojícím okolo.

Mlčeli.

"Bude-li loď schopná plavby, Kormorán se vzdálí a my se pokusíme dopravit naši loď ke břehům a tam buď najdeme přistav, nebo s ní najedeme na břeh. Je jisté, že v případe bouře, máme jedinou šanci, jak zachránit loď, dorazit do chráněného přístavu! Jakmile odpluje naše sesterská loď, budeme se muset spoléhat sami na sebe! Pokud se nedostaneme do zítřejšího dne blíže k pobřeží a nás odnesou vlny, nebo mořské proudy, může se stát, že se utopíme jako krysy! V opačném případě nás vyzvedne vrtulník z pevniny, nebo lodi pobřežní stráže! Nepodaří-li se nám dosáhnout břehu do čtyřiadvaceti hodin, ale naše vzdálenost od břehu bude dostačující, odtáhne nás vlečná loď! V Bouři, pokud přijde, nám však nebude nic platná! Nějaké dotazy?" pokračoval kapitán.

"Co se stalo s mužem, který se nám tu prohání po lodi se sekerou?" zeptal se jej třetí důstojník. "Pokud vím, neopustil palubu!"

"To bude problém!" zachmuřil se. "Buď jej uspíme nebo zastřelíme! Je příliš nebezpečný na to, aby šel s námi dobrovolně! Nemůžeme si dovolit další oběti na životech!"

"Jednoduše řečeno jej tu necháme?" zamyslel se čtvrtý důstojník. "To nemůžeme udělat, kapitáne!"

"Dobře!" řekl mu kapitán. "Najděte ho! Zneškodněte ho! Svažte ho a přineste mi ho na člunovou palubu! Je vám to jasné?"

"Ano, pane! Kolik lidí si můžu vzít?"

"Už se vrátil druhý důstojník?" zeptal se všech velitel lodi. "Ještě pořád hledá cestující? Kolik má s sebou můžu? Pět? Dobře! Dostanete pět námořníků! Stačí to?"

"Chcete ho živého, kapitáne?" zeptal se jej čtvrtý důstojník chladně. "Jako na divokém západě! Živý nebo mrtvý!"

"Pokud vám nebo vašim lidem půjde o život... Já nejsem Bůh! Alespoň ne úplně! Je to na vás!"

"Rozdejte nám zbraně, pane!" řekl mu čtvrtý důstojník.


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:43:13 Odpovědět 
   16. 06. 2014

Jak se spolu bavili strojník s inženýrem, čekal jsem, že se každou chvíli přepážka prolomí. Dlouhán nejspíš unikl svému trestu a bude třeba pustošit jinou loď.
Na sekerníka jsem zvědav. Bude to jako hon na divokou zvěř, která utekla ze zoo.
Teď se atmosféra trochu uklidnila, poté co byli pasažéři zachráněni.
 ze dne 01.08.2014, 17:11:28  
   Šíma: Ano, ale ještě není všemu konec... Dík za zastavení a komentík.

P.S. Ono je to těžké psát příběh, když je pointa již známá z úvodu, ale když jsem to tak chtěl a uvařil jsem si tuhle polívčičku, proč ji nedojíst až do konce! ;-)
 Amater 24.11.2009, 23:04:24 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 24.11.2009, 21:50:05

   Kdyby nebyl vyškubu ti všechno peří... ale já se nepletu. Rozehrál jsi to opravdu bravurně a člověk je napjatý co bude dál. Povede se jim to, co se ještě stane a co bouře a spoustu otázek viří mi v hlavě, ale teď to nechci číst. na to chci si dát *imaginárně* nohy nahoru a v klidu číst.
 ze dne 24.11.2009, 23:26:18  
   Šíma: Neboj, Kat, do ničeho Tě nenutím!!! ;-)
 Amater 24.11.2009, 21:50:05 Odpovědět 
   Začala jsem v 21:27 a skončila v 21:47

teď už mě jenom zajímá Dovedou loď? Opustí ji? Co se stane se sekerníkem? Prostě se to řítí jako auto bez brzd a stále je to napínavé. Moje poklona tvému umění vyprávět.

jen doufám, že strojnicí to přežijí. Oblíbila jsem si je. A máš tam skvělé hlášky.
 ze dne 24.11.2009, 23:01:43  
   Šíma: Snad bude pro Tebe příběh napínavý až do konce, bo šíma se nezdá! ;-)))
 ze dne 24.11.2009, 22:18:56  
   Šíma: Děkuji! ;-)

(skromně se klanějící šíma)
 Tuax 17.10.2008, 17:17:09 Odpovědět 
   Hm, konec vypadá v nedohlednu a přitom příběh se řítí tak, že yb mohl skončit v kterýkoliv okamžik, koncem lodi. Jenže v mysli mám úvodní část, kde se loď ocitla na pobřeží, takže ke dnu nepůjde. To asi nebylo v plánu, ale možná si to většina čtenářů neuvědomí. Je to pořád hodně napjaté, atmosférické a pasáž s čluny, jejich naloďováním a to okolo, to byl pamlsek, to jsem si užil. Fakt moc pěkné.


Jo a hláška ("Hej vy tam dole!" zakřičel na ně druhy důstojník z hlavní paluby. "Držte se a nepropadejte panice. Tohle je vaše poslední dobrodružství!") mě opět dostala, už chybělo jen hodit dolu do toho člunu kovadlinu a poslat je ke dnu :) To znělo dost tvrdě, než povzbudivě.


Překlepník ti sem vtrousil opět neplechu :)

("Proč nenastupujete, mladé paní?" zeptal se ji s vážnou tváří.)
mladá paní

Ikdyž vypadáto,že to bude překlepníček z Hané. Protože to má ten přízvuk :)
 ze dne 18.10.2008, 0:36:08  
   Šíma: P.S. A s tou kovadlinou... To by bylo zajímavé, dívat se, jak jim do člunu teče mořská voda... Tedy, pokud bys ji náhodou nechtěl hodit po mně! :-DDD
 ze dne 18.10.2008, 0:32:27  
   Šíma: :-DDD Občas se mi zdá, že se ti pidižvíci u mně tak nějak střídají, abych si nezvykl a nepřišel na jejich fígle! Zdá se, že taktika a efektivnost nejsou jen "vojenské pojmy"... Jen je mi záhadou, že se mi nestrkají do těchto (mých) reakci na komentáře čtenářů, ale co není, může být... ;-)))
 Vipero 22.07.2007, 23:04:38 Odpovědět 
   Nevím proč.. trochu mi to připomělo titanik.. jen zábavnější a zajímavější.. :D Pokračuji dále.. :) zase dobrý jako vždy....
 ze dne 22.07.2007, 23:19:19  
   Šíma: Titanic? Nestraš! :-)
 Pavel D. F. 06.07.2007, 22:49:52 Odpovědět 
   Cestující jsou v bezpečí, ale drama nekončí. Ta bouře v zádech napětí zvyšuje, sehranost posádky a odpovědnost důstojníků dává naději, že alespoň nebude více obětí. Jedině, že by onen neznámý darebák zanechal ještě nějaké překvapení… No a ještě máme toho výtečníka se sekerou.
 ze dne 06.07.2007, 23:04:43  
   Šíma: Snažil jsem se udržovat napětí až do konce, jestli mi to vydrží? To se uvidí, ale nebudu nic prozrazovat! Díky za komentář! Už si to celé nepamatuju, ale někde bude háček... :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Vyznání
Járuš
Proč Ježíš nemů...
PavelKastl
ŽRÁDLO
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr