obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Loď snů - 6. část /2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Loď snů
 redaktor Šíma publikováno: 06.07.2007, 23:22  
Pokračování...
 

/5 -12/

"Samueli, zapněte to!" zakřičel na něj hlavní inženýr a čekal, až se rozsvítí jednotlivé kontrolky panelu nedaleko parní turbíny. Pozorně sledoval manometry ukazující optimální a skutečny tlak páry přicházející z kotlů.

"Proč je tu tolik měřičů a kontrolek, když všechno závisí na kotelnách?" zeptal se jej první důstojník. "Nebude nám vadit ta voda na podlaze?"

"Vám nikdo neřekl, jak fungují jednotlivé druhy lodního pohonu? Copak jste to spolu s ostatním učivem na akademii neprobírali?" zeptal se jej inženýr.

Očima sledoval stoupající ručičky a Jamesovi se zdálo, že se je snaží popohnat silou vůle. Inženýr otevřel hlavní ventily, které se samočinné uzavřely po zastavení turbíny a sepnul několik spínačů. Vše bylo připraveno, až na proud z pomocných strojů, které ještě stále neběžely.

"Samueli!"

"Zajdu za ním..." nabídl se první důstojník a nečekal na inženýrovu odpověď.

Loď se stéle více a více zmítala na rostoucích vlnách Atlantiku a byl nejvyšší čas uvést ji do chodu. Inženýr si otřel pot na tváři. Ve strojovně byla relativně zima, ale jemu připadalo, jako by stál mezi doběla rozpálenými kotly. Jedna z vln jej odhodila na zábradlí plošiny a chybělo málo a byl by přes něj přepadl.

"Zatraceně!" ulevil si.

James se mezitím vydrápal na palubu s pomocnými stroji. Ve světle baterky zaregistroval strojníkovu postavu pohybující se okolo elektrických zařízení dieselových agregátů. Oba měli co dělat, aby se udrželi na podlaze. Slyšeli dunění dorážejících vln. Cítili jemné otřesy trupu a mysleli na zatopené kotelny, namáhané lodní přepážky a dlouhou cestu, kterou by museli vykonat, pokud by se vůbec dostali před valící se záplavou do bezpečí hlavního schodiště.

"Samueli?" houkl první důstojník na strojníka.

"Dělám co můžu!" rozhodil muž ruce a okamžik na to se již válel po zemi. James mu pomohl na nohy. Drželi se jeden druhého, chvěli se zimou a spílali nebesům.

"Běžte k inženýrovi a řekněte mu, že je tu spousta vody. Zapnu generátory, ale za nic neručím! Vypadněte, šéfe!" zaprosil. "Jestli to tu začne probíjet, budu první, kdo to schytá!"

James sestupoval po úzkém příkrém schodišti na palubu strojovny. Rukama se ze všech sil držel zábradlí a zíral do tmy. Jediným místem, kde vládl slabý ostrůvek světla byla plošina u panelu tělesa parní turbíny, nad kterým se skláněl netrpělivý inženýr. Jamesovi proběhla před očima dálkově řízená šoupátka a ventily potrubí, indikátory a měřiče tlaku páry, pojistné ventily, senzory ukazující, zda nedošlo k poškození uvnitř pohonné jednotky a plno dalších přístrojů a technického zabezpečení, které se bez proudu neobejde. A přitom bylo vše tak jednoduché, otevřít ventil a pustit páru! Zavrtěl hlavou.

"Jak jste pořídil?" zahulákal na něj inženýr.

"Už to bude!" odpověděl mu.

"Doufám, že brzo! Mám potřebný tlak, jestli se turbína neroztočí, vyletí všechno komínem...!"

Odněkud se ozvaly hlasité nadávky. Světla ve strojovně se na okamžik ožila a nabyla své obvyklé intenzity. Po několika vteřinách však zaplnila strojovnu opět černočerná tma. Albatros poskočil na další velké a táhlé vlně. Na žebříku se objevil udýchaný strojník.

"Je mi líto, šéfe!" držel se ze všech sil zábradlí. "Lítaly tam hromy a blesky! Stačil jsem to vypnout a vypadnout..."

"Takže se nikam nepojede?" otočil se první důstojník k inženýrovi, Ten však mlčel. Svítilna, kterou měl postavenou u pultu se při další vlně skutálela na plošinu a pak zřítila na ocelovou palubu strojovny. Zhasla po dopadu na hladinu rozvířené vody, která se převalovala po podlaze. Patrně byla poškozena pádem a přestala být vodotěsná.

"Samueli? Kde máte svou svítilnu? Kde je vaše baterka?"

"Nechal jsem ji tam, šéfe, je tam děsný smrad a hustý kouř!" odpověděl mu strojník. "Mám se tam vrátit?"

"Hoří tam, Samueli?"

"Ne, šéfe!" řekl po pravdě umazaný muž a sestoupil dolů k prvnímu důstojníku. "Co myslíte, pane, pošle mě tam?"

"Co já vím?" pokrčil rameny.

"Nedá se tam vydržet, snad ten kouř vyvětrá tou dírou ve stropě zadní části nástavby..."

Všichni tři stáli ve tmě a neodvážili se pohnout z místa, natož říci jediné slovo. Dunění vln bylo stále silnější a intenzivnější. Věděli, že jakékoliv snažení o opuštění lodi ve člunu bylo marné. Rozbil by se o bok lodi. Inženýr dlouhou chvíli hleděl na panel. Do očí mu zářily různobarevné kontrolky. Turbína se zvolna roztáčela.

A on hnaný jakousi setrvačnosti z nezdaru nic nepostřehl. Zhluboka se nadechl. Bál se tomu uvěřit. Zdálo se mu, že jakmile přijme tuto situaci vše se rozplyne v nenávratnu.
Dřív, než se tma v hale vytratila, vypadlo několik jističů na horní palubě strojovny. Hučení sílilo a s ním přibývalo i světla z reflektorů. Směrem k přídi hrozivě zapraštěla přední stěna strojovny, ale oni si tohoto varováni nevšimli, nebo spíše nechtěli všimnout. Snažili se uvěřit tvrzení, že od této chvíle již nebude nic stát v cestě k záchraně. Rotor turbíny dosáhl optimálních otáček. Inženýr pomalu sestoupil na podlahu a vydal se zvolna k oběma mužům.

"Tohle bychom měli nechat zapsat do Guinessovy knihy rekordů, pánové, jestli nám nechcípne zapalování, jak se říká, dojedeme kam se nám zachce!" usmál se. "Co telefony, fungují vůbec? Tohle je ten zázrak, pane! Měli jsme proud na pár vteřin a to stačilo, aby se zprůchodnil hlavní parovod turbíny a ta se roztočila. Máme proud pro motory a pumpy!"

"Půjdu se podívat k hlavním motorům, šéfe!" řekl mu strojník. "Vypadá to, že poběží, ale budeme muset ještě něco udělat s elektrickými rozvody! Přesměrovat několik linek a přemostit pár jističů! Bude to hned! Co myslíte?"

"Jasně!" souhlasil inženýr a podíval se na prvního důstojníka. "Pokud se neutopíme, bude to už prkotina!"

/5-13/

Setmělo se!

Den ještě pořádně nezačal a celé obloha se zatáhla špinavě černými mračny. Obě lodi se jen stěží držely v bezpečné vzdálenosti. Každým okamžikem hrozilo nebezpečí srážky, která by skončila katastrofou. Albatros by se na místě potopil a jeho sesterská loď by mohla následovat jeho osud s tím, že v jejich okolí nebyla žádná z ostatních záchranných lodí. Všechny odpluly, aby se včas dostaly do přístavu a unikly ošklivé a studené bouři.

Velitel Albatrosu se opíral o zábradlí pravého křídla navigačního můstku. Svým ostřížím zrakem prolétl podél celé lodi, jejž, oba konce tonuly ve vodní tříšti. Myslel na lidi, kteří předpovídali počasí a v duchu jim spílal. Neušetřena nezůstala ani hlavní paluba parníku. Z vysokého komína vycházel jen tenký pruh kouře, ihned se jej ujal vítr a rozptýlil jej v povětří. I tak to bylo dobré znamení, oheň pod kotly v kotelně číslo 1 stále hořel.

Prázdné člunové jeřáby a volně visící lana na něj působila přímo strašidelným dojmem. Chybějící čluny vždy signalizovaly katastrofu. Strach, který zůstal na palubě, tiché a opuštěné kabiny, které až do tohoto okamžiku kypěly životem a štěbetáním lidských bytostí. Potemnělé chodby v nichž se již neozvou lidské kroky. Bouchající dveře kabin opuštěných ve spěchu a skřípotem naplněné šachty schodišť. To všechno na něj útočila s nezměrnou silou a naplňovalo jej smutkem. Na opačnou stranu lodi zaútočila nezvykle vysoká vlna. Dopadla na střed nástavby a smetla jeden z několika zbývajících člunů.

Vodní tříšť pokropila základnu komína a zmizela v odtokovém žlabu. Další z vln se z rachotem převalila přes záď parníku a vzala s sebou zřícený výložník, strhla kryt nákladového jícnu a utrhla zábradlí na levoboku, skrze které proletělo těleso jeřábu. Širokou jizvou ve střeše zadní nástavby za bazénem stékala proudem voda do nižších částí lodi a hromadila se v zadní části horní paluby strojovny, kde ústila kontrolní šachta z paluby C. Zalila pomocné stroje a hledala si cestu, kudy by proklouzla dál do nitra lodi.

Vodní živel nelenil. Prodíral se dvojitým dnem, zaplavoval zbývající kotelnu, příď lodi na palubě dna až po kolizní přepážku, a tlačil se nad podlahu strojovny. Jednotlivé vodotěsné přepážky sténaly pod tlakem vody, útočící jak zvenčí tak zevnitř. Nepřítel útočil na všech frontách a nehodlal se vzdát již tak jistého vítězství. Nebýt toho, že se inženýrovi podařilo dát do provozu nepoškozenou parní turbínu, byl by nad nimi oceán bez milosti zvítězil. Protože se prohlásil za sílu, která nezná kompromisy!

/5-14/

"Kormorán, pane!" vyrušil třetí důstojník kapitána z jeho pochmurných úvah.

"Ano?" otočil se k němu, aniž by mu rozuměl. Drželi se zuby nehty po prsa vysokého zábradlí a snažili se překřičet hukot větru a vln.

"Volal Kormorán, kapitáne!" opakoval svou výzvu.

"Co signalizovali?" probudil se ze své strnulosti. Přitáhl si límec gumáku blíž ke krku a alespoň na chvíli tak vytvořil hráz proti protivnému dešti, který již stačil smáčet spolu s vrcholy vln všechny vysoké paluby.

"Odplouvají, pane. Nemohou se zdržet déle, aniž by se vydávali do jistého nebezpečí. Přejí hodně štěstí...!" zakřičel mu třetí důstojník do ucha.

Kapitán chvíli sledoval valící se vlnu mířící na jejich příď. Ta za okamžik zmizela až po přední stěnu nástavby a loď se povážlivě naklonila po směru plavby. Trvalo hodnou chvíli, než se vynořila její široká příďová paluba s mohutnými koly parních navijáků kotevních řetězů.

"Každý na svou pěst!" zabručel si v duchu. "Čekají na odpověď?"

"Ne, kapitáne!" zavrtěl důstojník odmítavě hlavou. Proud vzduchu mu z hlavy strhl kapuci a odnesl jeho čapku do moře.

"Vidíte?" ukázal na malý předmět čas od času vylézající z hřebenů vln. Člun! Allanův člun bez posádky, který se zřítil po čas evakuace cestujících. Vzdoroval větru i vlnám a stával se pouhou hříčkou v běsnění začínající bouře.

"Pojďme odtud!" zatáhl kapitán svého důstojníka za rameno. Spolu se vydali ke dveřím kormidelny. "Přál bych si, aby už všechno skončilo, vy ne? Jak to vypadá?"

"Hlásil se hlavní inženýr! Budeme mít pohon! Allan zatím nenašel nikoho z cestujících! A první důstojník zůstal trčet ve strojovně!"

"Samé dobré zprávy! Že ano?" zeptal se jej kapitán. "Jaké jsou ty špatné?"

"Loď vydrží na hladině nanejvýš den, možná méně!"

"Takže vlastně máme obrovské štěstí, že již neležíme i s lodí na dně oceánu!" řekl si kapitán nahlas. "Díky!"

/5-15/

Dlouhán se opřel o obrubu houpajícího se člunu a se zaujetím sledoval vzdalující se loď. V kapse jej tížil nabitý revolver a časovaná nálož, kterou ještě nestačil upotřebit. Nemyslel na tlusťocha, jehož tělo zanechal hluboko uvnitř lodi. Bylo mu jedno, co se s ním stane. Po pravdě jej zajímalo jenom jedno, jak se ve vší tichosti dostat do bezpečí, nepropadnout panice a zmizet před dotěrnými pohledy.

Již předem si naplánoval, co řekne, až jej napadnou otázkami týkajícími se jeho spolu nocležníka. Necítil pocit viny. Všechno, co prožil na palubě Albatrosu byl jen jeden velký a vzrušující film, ve kterém si zahrál alespoň na čas jednu z hlavních rolí. Vyhrál jsem, usmál se! A byla tu ještě jedna věc, která jej těšila nejvíce! Pomsta! Dobře vykonaná pomsta! Než byly čluny spuštěny na vodu, díval se do tváře cestujících, důstojníků i ostatních členů posádky. Viděl kapitána stojícího na velitelském můstku! Tušil, co asi cítí a nepředstavitelně jej to těšilo!

Dlouhán věděl, že je Albatros na odpis. Škody byly velké a oprava by se nevyplatila. Pokud loď dopluje někam do přístavu, nejspíš ji prodají na šrot! Levnější by ji bylo potopit! Každopádně dostane společnost jistou částku jako kompenzaci za utrpěnou škodu. Dobře také věděl, že se všechno bude vyšetřovat! Budou se hledat viníci a všichni, kteří mohli mít s tímto případem něco společného. Určit motiv činu bude velmi těžké! Stejně tak jakékoliv stopy, protože ať už byl výbuch v kotelně číslo 2 úmyslný, všechny důkazy zničila exploze a voda, která se nahrnula do lodi.

Nenajdou jej! Vše se seběhlo příliš rychle a dlouhán nebyl ani na seznamu pasažérů, natož posádky. Přihlásil se pod falešným jménem. Zdálo se, že nebyl vůbec na palubě! Stal se přežívající noční můrou! Stínem v polo šeré chodbě! Dýmem, který se rozprostřel po prostorách jednotlivých palub Albatrosa. Dlouhán se stal její součásti a nadále děsil všechny na palubě. Víc, než kdokoliv jiný! Co všechno udělal a co všechno ještě mohl udělat? A ta jeho zbraň s kufříkem plné munice? Byl to blaf!

Vše ostatní bylo skutečné! Byl propuštěn a pomstil se. Přišel o práci, o peníze i o ženu. Přišel o všechno! Nyní mohl začít nový život. Bylo to ďábelsky prosté! Jeho duše nalezla konečně klid...

/5-16/

Šílený muž se zastavil u vyvrácených dveří na pravé straně paluby C a naslouchal řevu sílící bouře. Očima prolétl vzdouvající se horizont spojený s bachratými temnými mračny. Otřepal se při pohledu na vysoké běsnící vlny valící se na takřka bezbrannou loď. Po pravdě nechápal plně nebezpečí, které hrozilo jemu i ostatním lidem na palubě. Tušil jen, že svůj úkol splnil. Nespatřil již dlouho nikoho z cestujících, natož z členů posádky. Na okamžik mu přišlo na um, že se mu jen vyhýbají a mají z něj strach. Usmál se a pohlédl k zemi na houpající se sekeru v jeho pravé ruce. Byla celá od krve.

Pokrčil rameny a vydal se zvolna ke schodišti na vyšší paluby. Netušil, jaké překvapení zažije při pohledu na prázdné jeřáby člunových výložníků, lana visící za hranu paluby. Zmítal se spolu s kolébající se lodí. Obíjel své tělo o stěny chodeb. V polovině schodiště na člunovou palubu se takřka zřítil do šachty mezi zábradlím. S ohromnou vytrvalostí a supěním, jemuž by mohla konkurovat snad je parní lokomotiva se vyškrábal až na konec schodiště a protáhl se průlezem na palubu. Byla prázdná a bez života! Šílený muž se postavil u zábradlí a díval se na bok lodi. Něco se stalo! Někde hluboko v jeho mysli vyvstala ještě šílenější myšlenka, než byl on sám!

/5-17/

"Zavřeli jste průlezy schodiště na dně lodi?" zeptal se druhý důstojník svých mužů.

Mlčky na sebe pohlédli. Dlouze oddechovali a snažili se nabrat nových sil. Drželi se na neposedné podlaze lodi. Odněkud z úseku pro cestující se ozývalo dlouhé a temné bušeni.
Chodbu mezi kabinami zalévala mořská voda, která sem vnikala některým z lodních oken, která nebyla řádně uzavřena.

"Zajdu se tam podívat!" řekl jim a splynul s šerem chodby. "Zůstaňte na místě! Nebudu hledat ještě vás!"

Myslel na to, že námořníky až příliš rozmazluje. Pozorně si prohlížel jednotlivé kabiny, rozházené postele, neuklizené stoly, otevřené šatníky a někde i tekoucí vodu. Boty mu čvachtaly ve studené vodě. Hledal místo, odkud se drala skrze stěnu lodi. Znal její nezkrotnou a tisíciletou touhu po věčném soupeření s člověkem a jeho výtvory. Nedokázal by spočítat počet lodí, nad kterými moře a oceány zvítězily od doby, kdy byl na vodu spuštěn první člun v podobě vydlabaného kmenu stromů.

"Tady!" zvolal přidušeně a opatrně vešel do kabiny smáčené od podlahy až po strop. Sklo okénka bylo roztříštěné a jeho ocelový rám se pohyboval sem a tam, jak se nakláněl trup lodi.

Vrátil se do chodby a zabouchl za sebou dveře. Chtěl jít dál, ale něco v kabině mu padlo do oka. V rohu u stěny zachumlané do dek. Rozrazil dveře a vrhl se k pelesti. Našel však jen velkou mrkací pannu, vydávající při pohybu pláč tak podobný pláči dítěte. Zamračil se a vzal ji s sebou. Znovu přibouchl průchod do kabiny a kráčel dál podél stěny chodby. Všechny místnosti byly prázdné. Tentokrát už nenašel žádnou lidskou napodobeninu. Ulehčené si oddechl. Vracel se zpět k čekajícím mužům. Dívali se na něj s nepochopením v očích. Co s ní? Nač je nám dětská hračka?

"Co kdyby to bylo opravdové dítě?" zeptal se jich druhý důstojník a vydal se ke schodišti na vyšší paluby. "Nechali byste jej tam samotné?"

/5-18/

"Měli bychom zajistit zbývající čluny, pane..." navrhl jednu z alternativ třetí důstojník Albatrosa. Zůstal spolu s kapitánem a kormidelníkem na můstku, zatím co se ostatní muži rozeběhli zajistit loď před valící se vodní masou, která v podobě vln neustále dorážela na loď.

"Co se stalo s přenosnou vysílačkou?" zeptal se jej velitel lodi. "Pokud vím, nikdo ji nebral do člunů! Jak chcete dát signál vrtulníkům? Možná mají radar na palubě, ale nemůžou se honit za každou lodí a prozkoumat ji, zda-li nejde o nás! Palivo! Mohou být ve vzduchu jen určitou dobu, pak se musí vrátit! Jinak by se zřítili do oceánu!"

Vysílačka! Byl posedlý jediným cílem, dovést Albatros k pevnině nebo ostrovu a najít přijatelné místo k přistání, což se za hrozby další bouře zdálo nemyslitelné a neproveditelné, takřka nad lidské síly.

Před přídí se daleko za obzorem rozprostíralo severovýchodní pobřeží Labradorského poloostrova, avšak stejnojmenný proud je unášel neúnavně k jihu, a díky nečasu jim nezbývalo nic jiného, než držet kurz na Newfoundland a vydávat příď lodi útokům, vln, které by je jinak určitě potopily.

Teoreticky měli širokou nabídku míst, kde by ukončili tuto nepříliš slavnou a úspěšnou plavbu. Tou dobou se nacházeli asi sto padesát mil severně od Charlesova mysu na poloostrově Labrador. V místech, kde hloubka oceánu nepřekračuje tři tisíce metrů. Nečas, který se přihnal od jihozápadu jim nedovolil změnit kurz.

Snažili se počítat se vším a nenechat se ničím zaskočit. Byli přesvědčeni o tom, že se na palubě lodi již nezdržuje nikdo z cestujících, i když znali fakt, který jim naznačoval přítomnost nejméně deseti pasažérů. Avšak s příchodem bouře na něj zapomněli. Vznášel se nad nimi jako tichá hrozba. Deset cestujících nebylo samo o sobě žádným nebezpečím, kdyby nebyli již v době evakuace zapomenuti a ponechání kdesi v kabinách na palubě E v zadní části podpalubí pro pasažéry.

/5-19/

Allan se svými muži pomalu a obezřetně postupoval v přední části podpalubí pro cestující na palubě D. Nevynechali ani jednu kabinu. Bylo jim jasné, že v této části lodi nikoho nenajdou. Vystoupili na palubu C a vydali se k druhému úseku za velkou přijímací halou, která se díky netěsnosti bočních dveří na pravoboku a průsakem v levoboční části podlahy a přilehlé stěny, kde se vytvářela víc jak půlcentimetrová trhlina. Rozlomení lodi ještě nehrozilo, nebýt skutečnosti, že projektanti Albatrosa a jeho sesterských lodí počítali takřka se všemi eventualitami, šel by parník již dávno ke dnu.

Nebylo tam však nikoho, kdo by tuto situaci nahlásil kapitánovi. Ten samotný měl minimální přehled o škodách na lodi. Neměl tušení, které části jsou již pod vodou, které ještě odolávají tlaku vody, a kde hrozí bezprostřední prolomení vodotěsné přepážky. Spojení s jednotlivými místy nefungovalo. Lodní telefony spolu s ústřednou byly mimo provoz, snad došlo ke zkratu, nebo vypadl hlavní i záložní zdroj, který je napájel. Pod proudem byla jen samotná strojovna a několik částí lodi nad čárou ponoru.

V ostatních místech buď vysadily jističe, nebo došlo k protržení elektrického vedení či požáru elektroinstalace. Oheň samotný lodi zatím nehrozil. Usadil se v prostoru výfuku nad samotnými kotelnami, avšak stoupající vodní hladina jej mohla každou chvíli uhasit. Dým již nebylo na vyšších palubách cítit. Většinou odvětral skrze ventilační potrubí, nebo rozbitá lodní okénka, kudy se nyní dovnitř hrnula mořská voda.

Střed lodi pozvolna těžkl a vytvářel tlak na lodní kýl, žebroví a obšívku trupu, v němž se začaly vytvářet různorodé trhliny, jimiž prosakovala vodní masa. Bylo to až k nepochopení, jak může loď, která je silně poškozená, má trhlinu v boku, nebo alespoň rozestoupené pancíře obšívky odolat tlaku bouřícího oceánu, aniž by se potopila. Všichni to věděli, cítili všudypřítomnou hrozbu smrti. Báli se sestoupit do podpalubí. Ohlíželi se na všechny strany a naslouchali hlasu moře. Každým okamžikem se jim zdálo, že slyší hukot valícího se živlu.

Druhý důstojník sestoupil s námořníky na palubu E a jal se překontrolovat tamní kabiny. V těchto místech byl zápach hořícího mazutu daleko silnější, než v přední části lodi. Skrze neviditelné trhliny sem prosakovala prýštící voda v pramíncích širokých ne víc jako na šířku tužky. Rozlévala se po kobercích a smáčela jim boty. I tady bylo šero. Tíživé šero plné přízraků, pohybující se za svitu několika slunečních paprsků, které se prodraly skrze tlusté mraky a lodní okénka kajut.

"Nebudeme tu déle, než bude nutné!" ujistil je. "Dáme se do práce, chlapci. Kdyby se něco dělo, křičte! Nejvíc, jak jen můžete!"

Rozdělili se. Nahlíželi do jednotlivých dveří. Vcházeli do kabin a kontrolovali rozestlané postele, otevírali skříně a v poslední řadě i opuštěné koupelny. V jedné z nich nalezli do poloviny napuštěnou vanu s koupelovou pěnou, jejž velká část se mísila s vodou na podlaze. Přicházeli ke konci chodby, když tu z jedné kabiny na levoboku vyrazila skupinka vyděšených lidí. Proběhli kolem námořníků a zmizeli na schodišti. Překvapení muži se nezmohli na jediný pohyb.

"Zatraceně!" vykřikl druhý důstojník, který vyběhl do chodby vyděšen náhlým dupotem několik páru lidských nohou. "Co se děje? Kde se tu vzali?"

"Vyběhli z tamté kabiny, pane!" řekl jeden z mužů. "Nedalo se nic dělat. Bylo to nečekané, jako náhlý závan větru."

"Starý bude mít radost!" zabručel. Byl dezorientován stejně jako námořníci. "Co tu sakra dělali celou dobu? Byly mezi nimi nějaké děti?"

"Těžko říct..." pokrčili rameny.

"Zatraceně!" zasyčel a na okamžik zaváhal. "Projdeme chodbu až do konce a pak se podíváme na vyšší palubu. Kde je mám teď k čertu hledat! Zatracené suchozemské krysy! Zkurvená práce!"

/5-20/

"Pojďme odtud! Všichni! Změníme plán!" přikázal všem inženýr a jako první vykročil ke schodišti. "No tak, slyšíte? Dali jsme do pohybu loď! Co víc chcete dělat? Zabezpečili jsme všechny přepážky a průchody."

"A spustili pumpy!" řekl mu strojník. "Voda pořád stoupá! Je tu ještě jeden problém!"

"Jaký?" otočili se k němu oba muži.

"Tuhle loď už nepůjde zastavit!" řekl jim strojník. "Dokud se nepotopí, popluje stále vpřed! Systém řízení zničil ten idiot s pistolí! Motory lodi prostě běží stejnou rychlostí stále vpřed!"

"Jsme jako splašený vlak!" zamyslel se inženýr. "Pořád dopředu a zpátky ani krok!"

"Můžeme manévrovat?" zeptal se jich první důstojník.

"Dopředu, doleva a doprava!" uslyšel inženýrovu odpověď. "Dozadu ne! Zpátečku nemáme!"

"Do prdele!" ulevil si James.

Vešli do šachty schodiště a zastavili se za průlezem. Inženýr počkal, až jím projdou oba zbývající muži a pevně jej uzavřel. Ukázal hlavou k vrcholu. Čekalo na ně několik pater rozkývané lodi. Strojník se vydal nahoru jako první. Pomalu stoupal po kluzkých schodech držíce se ze všech sil zábradlí, bál se, aby se nezřítil dolů zpět na dno šachty. Následoval jej první důstojník a inženýr tuto skupinku uzavíral. Mlčeli. Zahanbeně šplhali schod za schodem. Napínali uši a snažili se prohlédnou skrze šero matně svítících světel na vrchol s východem na palubu B nástavby lodi.

"Řekněte kapitánovi, že jsme udělali, co bylo v našich silách. Může se jen modlit k nejvyššímu, ať nějak zařídí, aby ta prokletá stěna vydržela... Půjdu se Samuelem do první kotelny a pak zajdu na můstek, abychom se domluvili na dalším postupu. Jestli Albatros půjde ke dnu a vy se zachráníte, položte v St. John's za mne a Samuela věnec na místním hřbitovu k pomníků obětí moře! Ano?"

"Ještě se nepotápíme, inženýre!" zavrčel na něj první důstojník.

"To víte, že ne, ale jeden nikdy neví..." pokrčil inženýr rameny. "Samueli, můžete jít s prvním, jestli chcete!"

"Víte, že ani nemám chuť jít na přídi zase do břicha téhle rakve, šéfe?" zavolal na něj strojník, který byl daleko vpředu. "Ale připadalo by mi ne fér, kdybych vás v tom nechal samotného!"

"Samueli!" odpověděl mu inženýr. "Teď není doba na nějaké hrdinské kousky, víte to?"

"Půjdu s vámi, přesvědčil jste mě!" rozchechtal se strojník s neskrývanou upřímností.
"Raději se utopím na dně lodi, než na otevřeném oceánu!"

"Poslyšte!" zastavil inženýr Jamese na odpočívadle. Drželi se zábradlí a tiše si hleděli do očí, zatímco jim do uší přicházel klapot strojníkových bot na kovových stupních schodiště. Nechali jej vystoupit ještě výš, aby je nemohl slyšet.

"Nevydrží dlouho!" řekl inženýr užaslému důstojníku.

"Děsíte mě, šéfe!" napodobil první důstojník strojníkovu výřečnost. "Kolik nám dáváte času?"

"Může to trvat den, nebo jen pár minut, třeba se prolomí za půl minuty. Kdo ví, pane! Kdo ví...!"

"Říkáte to tak klidně!" zděsil se první důstojník. Cítil, jak mu z tváře odchází všechna krev.

"Tohle není ta pravá bouře!" zavrtěl inženýr hlavou. "Přijde několik hodin po tomhle zašimrání. Věřte mi, nemusím vyjít ven, abych poznal, že se něco chystá, něco hodně ošklivého...!"

"Řeknu to kapitánovi!" přikývl a dal se znovu do schodů. "Neměli bychom strojníka děsit tím, že nás nemá v dohledu!"

"Plížíme se mořem jako Bludný Holanďan, loď s posádkou bez možnosti na záchranu, která musí plout středem bouří po všech mořích a oceánech světa!"

"Kriste pane!" vydechl první důstojník. "Totéž mi říkal kapitán. A důvod?"

"Neměli jsme vyplouvat na tuto plavbu, Jamesi!" řekl mu inženýr jménem. "Takové věci se nedělají, nemá se beztrestně riskovat životy pasažérů..."

"A někdo z posádky... Tohle není jen zatracená náhoda, inženýre!"

"Ještě než jsme vypluli, překontroloval jsem kotle v dvojce, právě ty, které vybuchly, měl jsem strach, děsný strach! Nedovedete si to představit... Opil jsem se jako prase. Stál celou dobu na zádi a díval se do brázdy za lodí, dokud na oblohu nepadl soumrak a mě neodvedli do kabiny. Ráno jsem mluvil s kapitánem, neviděl žádný důvod, proč by měl otočit loď!"

"Ale cestující i posádka se zachránili, inženýre. Zůstali jsme tu jen my!" řekl mu první důstojník. Znovu se zastavili. Tentokrát na úrovni paluby D. Strojník na ně čekal u výstupu na hlavní palubě. "Kotle na lodi nevybuchují jen tak náhodou! Určitě nešlo o technickou závadu!"

"Zůstali jsme tu jen my, kteří mohli změnit mnoho věcí ještě dřív, než se skutečně staly! První strojník to schytal jako první, věřím, že nic necítil, ani nebyl překvapený, protože neměl ponětí co se vůbec stalo, Jamesi! Ten je na tom nejlíp. Všichni, kteří přestoupili do záchranných lodí ještě musí prožít tuhle malou bouří, ale věřím, že oni doplují do přístavu se zdravou kůží! Máte pravdu, ten dlouhán to říkal! Věděl, jak ochromit loď, ale nepotopit ji! Alespoň ne najednou..."

"A my?"

"Až vylezu z kotelny na dne lodi a pohlédnu na zamračené a studené nebe s šíleným větrem, řeknu vám víc, tak nezapomeňte, pane! Nejsem pověrčivý, ale neměl jsem před plavbou dobrý pocit, víte proč se opakuji? Už na konci předešlé plavby, kdy jsme měli havárii na vedení páry v druhé kotelně... Někdo tomu všemu trochu pomohl! Byl to ten muž, který mě i strojníka svázal ve velínu a pak nechal na lodi vybuchnout pár bomb!"

"Tvrdil to o sobě! Říkal mi to kapitán. Podle něj šlo o jakýsi druh osobní pomsty společnosti i lodi samotné! Nám všem! Budu na vás čekat! Na oba, inženýre, nebuďte dole déle, než to bude nutné!" řekl mu první důstojník a vyběhl po schodech k východu na hlavní palubě. "Nečekáte dlouho, Samueli?"

"Ne, pane. Dalo se to vydržet! Vlastně jsem rád, že ještě žiji, vy ne?"

"Taky! Kecáme tu jako staré báby, vidíte, už je tu i inženýr. Půjdeme dál ne?" usmál se a pohlédl na překvapeného muže. Supěl námahou. Vylezl na palubu a přibouchl za sebou dveře.

"S touhle lodí už nechci mít až do své smrti nic, ale nic společného!" řekl jim inženýr. "Pokud tu nezemřu!"

/5-21/

Muž se sekerou se ukryl v kabině na pravé straně zvýšené nástavby vedle komína. Zamkl za sebou dveře a rozvalil se na kavalci. Rozhodil ruce i nohy, aby jej z postele nevyhodilo kymácení lodi. Spokojeně oddechoval. Měl takový pocit, že musí ještě něco udělat. Nevěděl přesně co, ale rozhodl se, že počká, dokud mu nedojde zbytek. Nemyslel na nic. Nechal se unášet těžkým bezesným spánkem, zapomenut všemi živými i bouři samotnou. Sekera mu vypadla z ruky a s duněním narazila na podlahu. Její náraz přehlušil hukot větru a samotných vln.

Mezi stropem a stěnou u komína byla malá trhlina, kterou stékala dešťová voda z navigační paluby. Kapka za kapkou putovaly podél stěny a vytvářely na nádherném koberci stále rostoucí mokrou louži, Jeho to však nezajímalo. Hlasitě oddechoval a čekal na svůj čas. Až se probudí, nepozná, že prospal jen pár hodin, ale bude se cítit, jako by spal celý den. Bude plný sil a nového odhodlání, aby svůj život skončil v rozbouřeném moři na palubě lodi, do které se po svém zamiloval!

/5-22/

James stoupal vzhůru na člunovou palubu. Skryt před zrakem bouře a jejím běsněním, o němž svědčilo jen kolébání lodi a ryk větru. Tvář měl zachmuřenou. Křečovitě se držel madel a sledoval ubíhající schody. S každým zhoupnutím cítil hloubku šachty pod sebou. Rostla s blízkostí jeho cíle. Nevystoupil až na její vrchol, ale opustil ji na palubě A a vydal se ke kapitánskému schodišti na velitelský můstek. V uších mu zněla inženýrova slova, viděl před sebou jeho vážný obličej vyvracející jakékoliv pochyby. Situace byla vážná. Každou vteřinou byli blíž smrti, každým pootočením kyvadla jim hrozilo utonutí v rozbouřených vlnách.

Prošel krátkou chodbou a ocitl se v dolní části můstku, pod kormidelnou. Nahlédl do mapovny a kabiny telegrafisty, ale obě místnosti byly prázdné. Vyběhl na horní část můstku a zastavil se kus od schodiště. Spatřil jen třetího důstojníka stojícího za kormidelním strojem. Široce se rozkročil, aby vyrovnával výkyvy lodi a rozhlížel se po prostoru kormidelny.

"Je tady kapitán?" zeptal se důstojníka u kormidla.

"Tady jsem!" uslyšel hlas velitele lodi. Kapitán seděl v rohu místnosti na levoboku. Zády se opíral o stěnu a rukama se držel v křesle, aby nevypadl ven. Jeho oči stále sledovaly obzor před lodí.

"Co jste zjistil, Jamesi? Podařilo se?"

"Ano, pane." přikývl. "Kde jsou ostatní?"

"Druhý důstojník šel prohlédnout kabiny cestujících a posádky, čtvrtý se marně pachtí po tom pomatenci se sekerou a pátý důstojník je v kuchyni, shání něco na zub a zkusí nám všem uvařit horké kakao, pokud to půjde. Kde máte inženýra?"

"V kotelně!" zamračil se. Odmlčel se při pohledu na jednu z velkých vln, pod kterou takřka zmizela příď lodi. Po několika vteřinách se znovu objevila před jeho zraky.

"Vím, na co teď myslíte, Jamesi!" řekl mu velitel lodi. "Ale nemáme žádnou možnost, jak se přesvědčit, že nám neteče do bot. Vlny jak se zdá ještě nestrhly ochranné plachty jícnů, ani jejich kryty a poklopy kontrolních šachet jsem nechal ještě před bouří řádně zajistit! Jestli se chcete nechat spláchnout do moře, můžete jít na příď!"

"Nemám důvod, pane!" odpověděl mu tiše první důstojník. "Záď na tom nebude o nic lépe. V horní části strojovny a výš je dost vody! Natekla tam skrz díru v nástavbě. Co nezničila první bouře, dodělal dlouhán a teď tohle! Ve strojovně je po kolena vody a mám ještě jednu špatnou zprávu!"

"Jakou?"

"Inženýr říkal, že poplujeme stále vpřed. Lodní motory nejdou vypnut, dokud se loď nepotopí, poplujeme stále vpřed! Takže pokud doplujeme s Boží pomocí do přístavu, nevidím možnost, jak tuhle loď zastavit!"

"Zastavili jsme ji poprvé, určitě to zvládneme zas!" řekl mu velitel lodi. "Takže se z nás přece jen stal ten prokletý Bludný Holanďan!"

"Bůh nás neproklel!" řekl mu James. "Byl to někdo jiný!"

"Víte, jak musí tahle loď trpět, Jamesi? Dokázal byste snést tytéž, muka, které musí prožívat?"

James pozoroval svého nadřízeného, jak se jako opilec drápe na obě nohy. Tvář měl nanejvýš vážnou. Vypadal starší, než když jej viděl poprvé v jídelně pro důstojníky. Zestárnul! řekl si. V ústí schodiště v otevřených dveřích se ukázal pátý důstojník s termoskou a košem plným jídla. Pohlédl na Jamese, ale ten jen zavrtěl hlavou.

"Přece mi nedáte košem?" zazubil se. "Seru se s tím jako blázen a když to přinesu sem, nikdo to nechce! Kdo ví, kdy budeme mít možnost znovu se najíst a napít! Pánové...!"

/5-23/

"Proč je tu tolik vody?" zavřeštěl strojník a pohlédl na inženýra. Ten jen pokrčil rameny. Zastavili se těsně nad špinavou vodní hladinou.

"Šedesát centimetrů, víc ne!" odhadl inženýr výšku vody. "Vsaďte se, Samueli?"

"Věřím vám, šéfe!" pokrčil rameny a opatrně sestoupil na dno.

Oba muži se přikrčili, když na příď dopadlo několik tun vody v podobě další vražedné vlny. Cítili záchvěvy a skřípot trupu. Hlasy vodotěsných přepážek a pancířů, které je oddělovaly od vodní prázdnoty. Zůstali nečinně stát i poté, co se příď Albatrosa vynořila nad hřebeny vln a loď samotná dostala další ránu, tentokrát na zádi.

Jak dlouho to může vydržet? ptal se inženýr v duchu. Ihned mu v hlavě proběhlo několik výpočtu, ale on jen odmítavě zavrtěl hlavou.

"Tak co, Samueli, jdeme dál?" zeptal se poděšeného strojníka.

"Jo, Šéfe, už bych to měl rád za sebou..." souhlasil strojník. Opatrně čeřil vodu u stěny chodby a postupoval s inženýrem v závěsu k průlezu vodotěsné přepážky kotelny číslo jedna.

"Chcete to otevřít vy, šéfe, nebo se toho mám zhostit osobně?" otočil se ke svému nadřízenému. Nedostal odpověď.

"Dobře, otevřu tyhle kouzelné dvířka..." řekl a zatáhl za páky uzávěru. Pomalu je tlačil dovnitř prostoru kotelny. Uvnitř bylo šero v němž zářily jen kontrolky automatického řízení kotlů. Kdesi padal na hladinu čůrek vody. Inženýr se podvědomě rozhlédl, avšak bez svítilny nemohl nic zjistit.

"Počkejte tady, Samueli!" řekl mu a vyšplhal se na plošiny. Chvíli si prohlížel měřiče a blikající různobarevná světla na panelu kotlů. Pokýval hlavou a zmizel v druhé části kotelny. Za pět minut stál znovu u mlčícího strojníka a pokynul mu, aby vyšel do chodby. Zavřel za sebou průlez a přesunul jednotlivé páky do polohy "uzavřeno".

"Jak to vypadá, šéfe?" vyzvídal strojník. Loď se znovu zhoupla pod náporem vln.

"Je to stejné jako ve strojovně. Zdá se, že ještě horší. Našel jsem... Vytušil několik míst, kudy se do jedničky tlačí voda ze zatopených prostor lodi! Automatiku jsem nastavil na maximum. Potáhne tuhle rakev rychlostí osmi uzlu k pevnině, pokud se naši důstojníci trefí do správného kurzu. Den! Víc ne... Samueli, dávám ji jeden den života, pak se rozlomí na dvě nebo více částí. Ten výbuch musel být silnější než se zdál. Půjdeme nahoru za kapitánem, tady nic nenaděláme!"

"Jak se cítíte, šéfe?"

"Blbě, bál jsem se. Měl jsem hrozný strach, přes to všechno jsem si přál, abych z té prokleté kotelny co nejdříve vylezl! Pojďte, bude dobré, když ohlásím veliteli skutečný stav jeho lodi!"

/5-24/

Bouře dosáhla svého vrcholu. Od této chvíle začala pomalu odeznívat. Všichni na palubě podvědomě tušili, že nejde o bouří, kterou avizovala pobřežní stráž a mys Race. Tohle byla jen obyčejná a běžná přeháňka zuřící v těchto končinách severní polokoule na začátku krátkého léta. Led stéle tál a pukal ještě silněji v souvislosti se silným vlnobitím. Proud jej odnášel k nižším zeměpisným šířkám, kde se zvolna s rostoucí teplotou mořské vody a ovzduší pomalu rozplýval, nebo jej strhl Golfský proud a odnesl kus zpět k severu, aby jej svým teplým proudem smísil s vodami oceánů.

Blížili se k Newfoundlandu. Pomalu se šnečí jistotou. Neměli žádné zprávy o tom, zda ostatní plavidla dorazila v bezpečí do přístavu. Nemohli si vzpomenou, zda je přístav v St. John's dost velký na to, aby je všechny bezpečně skryl pod svou ochrannou rukou v podobě hrází proti vysoké vodě.

Nastalo období klidu před skutečnou bouří. Ničícím živlem, rodícím se jen několikrát za rok, i když nešlo o skutečný hurikán, jehož rodiště, bývá poblíž subtropických a tropických pásem zemského povrchu. Vlny se postupem času vracely k normálu a vichr se rozplynul v neurčitu. Zůstala po něm jen vzedmutá hladina oceánu se spoustou hor a údolími, za něž by se nemuselo stydět žádné pohoří světa. Obloha se vyjasnila. Černé mračna odplula spolu s vichrem za obzor a loď samotná si mohla s posádkou na chvíli oddechnout...

/5-25/

"Rád vás vidím, šéfe!" škádlil jej první důstojník, jakmile se objevil i se strojníkem na můstku v kormidelně, Strojník si zabral strategické místo u koše z jídlem a bez řečí se pustil do jeho likvidace, zatímco se jeho nadřízený ohlížel po veliteli lodi.

"Kde je kapitán?" zeptal se prvního důstojníka. "Slyšíte, Jamesi? Kde je starej?"

"Jimme?" zavolal na inženýra kapitán Albatrosa. "Jsi to ty?"

"Ptáš se mě, jako bys nevěřil svým vlastním očím!" řekl mu inženýr s vážnou tváří. Odešli do ústraní a sedli si naproti sobě.

"Jak to vypadá?" zeptal se bez okolků.

"Špatně!" odpověděl mu inženýr zamyšleně. "Hůř, než si dovedeš představit. Propouští vodu na mnoha místech... Už ti to, James, řekl?"

"Co?"

"Problém všech lodí je v tom, že samy o sobě mají určitý podíl na síle, která působí na jejich stěny, a čím víc těžkne, tím větší tlak vyvíjí do okolí a okolí na její stěny a tím víc dochází k namáhání trupu a jednotlivých přepážek, pokud došlo k proražení lodní obšívky, je to tak?"

"Ano!" souhlasil kapitán. "Pokračuj!"

"Archimédův zákon. Těleso ponořené do kapaliny, je nadlehčováno silou, která se rovná objemu vytlačené kapaliny... Takže, když váha tělesa překročí kritickou mez, nebude ocel ocelí a bude se lámat jako perník, protože tlak, který bude na ni vyvíjen bude větší, než je samotná pevnost oceli, Fredericku! Tahle krasotinka se pomalu, ale jistě láme! Vniká do ní stále více a více vody! Zítra se možná probudíme a budeme plavat jen na přední části Albatrosa a modlit se k Bohu aby ten zbytek vydržel, než se objeví pomoc. Nebo stačí ještě taková bouře, jakou jsme prožili, vlastně to bylo jen chvilkové šílenství, a nezbude tu nýt na nýtu, nebo spíš svár na sváru...!"

"Takže kolik času nám dáváš?" zeptal se jej velitel lodi. Na okamžik pohlédl skrz prosklenou přední stěnu k přídi Albatrosa. Držela se nad vodou, i když ji stále omývala vodní tříšť z dorážejících vln.

"Na totéž se mě zeptal tvůj první důstojník, když jsme stoupali po hlavním schodišti ze strojovny na hlavní palubu..."

"Kolik?"

"Den, čtyřiadvacet hodin, pokud se stane nějaký zázrak! Možná, že nám zbývá jen pár hodin! Nedovedu ti to říct, protože neznám skutečný stav lodi a rozsah poškození. Místa, kde došlo k havárii jsou pod vodou, jak zvenčí, tak zevnitř! Je mi líto!"

"Dostali jsme ultimatum, Jimmy!" řekl mu. "Zítra do desáté se musíme dostat k pobřeží, jinak nás vezmou vrtulníkem!"

"Do té doby můžeme být stokrát po smrti! A tuhle loď stejně nezachráníš!" zavrtěl inženýr hlavou.

Na můstek přiběhl udýchaný druhý důstojník. I on se ohlížel po kapitánovi.

"To už jsem taky slyšel, od radiodůstojníka!" pokynul smutně hlavou a ozval se hledajícímu muži. "Co se děje, Allane?"

"Kapitáne, průser jako hrom!" rozhodil druhý důstojník ruce v obranném gestu.

"Allane...!" zvolal kapitán bezmocně.

"Máme tu ještě deset pasažérů, pane!" vydechl. "Našli jsme je na palubě E v zadní části podpalubí pro cestující. Vyběhli z kabiny tak rychle, že jsme je nedokázali zadržet!"

"Kde teď jsou?"

"Bůh ví, asi v nástavbě!" pokrčil rameny a opřel se o jeden ze stojanů s obrazovkou radiolokátoru.

"Takže je nás třicet..." řekl si polohlasně velitel lodi a pohlédl nejdříve na inženýra a pak na své důstojníky. "A to jsem si myslel, že nejhorší máme za sebou!"

"Jaké překvapení nás čeká příště?" zeptal se jej James.

"Máme tu ještě stále toho chlapa se sekerou!"


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:44:10 Odpovědět 
   16. 06. 2014

Napětí pro mě kolísá, jelikož vím, že se loď nepotopí. O Dlouhánovi se už v románě asi nezmíníš, poněvadž zvítězil a utekl do bezpečí.
Nemůžu se dočkat sekerníka!
 ze dne 01.08.2014, 17:13:55  
   Šíma: Pokud je Dlouhán z lodi, asi už nebude důležitý, už si přesně nepamatuji, na děj v této části... Říkal jsem si, proč s lodí ještě někam nenarazit, ale to by nepřežila a její objevení v úvodu by bylo pak z mé strany naprostým "fo-pa" a logickým lapsem. Ono vědění, že se loď potopí až u pobřeží je pro děj krapet přítěží... Pak už zbývá jen laborovat s hrdiny a napínat děj, jak se jen dá... ;-)
 Amater 25.11.2009, 22:13:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 25.11.2009, 21:28:25

   Neboj budu mlčet jako ryba na udici
 ze dne 25.11.2009, 22:54:01  
   Šíma: ;-)
 Amater 25.11.2009, 21:28:25 Odpovědět 
   Stále napínavější, možná bych dala te´d tak trošičku oddech, aby čtenář uklidnil si nervy a potm prásk bouře a vyvrcholení a pakch jen supěla a oči měla přitiksnuté k monitoru.

Výborné a ta psolední větička.. proč to zní a vypadá jako třešinka na dortu?
 ze dne 25.11.2009, 21:44:56  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! ;-)

Ono... Ten chlap s tou sekerou... Ještě tam sehraje svou roli! Ale pšt... ;-)
 Tuax 17.10.2008, 23:28:22 Odpovědět 
   Tedy už se těším na konec, ne že by mě to nebavilo, ale přeci jen to napětí už je na vrcholu dlouho. Mít to v papírové podobě, už by to bylo dávno přečtené, ty nervy se nedají jen tak držet :)

Toto jsem nějak nepobral, co bylo myšleno tím "um"? Že by to mělo být slovo "rozum" a zůstal z něj jen fragment? A nebo je smysl slova um i něco jiného něž schopnost umět, zvládat?
(Na okamžik mu přišlo na um, že se mu jen vyhýbají a mají z něj strach.)
 ze dne 18.10.2008, 0:21:32  
   Šíma: Ahoj, Tuaxi, jsem rád, žes u tohoto dílka "vydržel" a doufám, že to zvládneš až do konce... ;-)))

Na um? No... Asi jsem myslel rozum, mysl... Někdy se jeden nemůže pořádně "vymáčknout" a ne a ne přijít na to správné slovo. Jo, možná by bylo lepší, že jej najednou napadlo (nějaká ta myšlenka), že se mu vyhýbají a bojí se ho...

Dík za zastavení a komentík... (šímova oblíbená fráze, asi bude na čase ji změnit) :-DDD
 Vipero 22.07.2007, 23:06:31 Odpovědět 
   Chudáček Albatros.. :( Asi už pomalu jde ke dnu ne? (doslova OD písmene.. :D)
 ze dne 22.07.2007, 23:10:49  
   Šíma: Nesmím nic prozrazovat, ani při mučení... :-)
 Pavel D. F. 06.07.2007, 23:21:54 Odpovědět 
   No, jak to vidím, nic dobrého se čekat nedá. Albatros to má sečtené. Ale příběh je stále dobře vygradovaný, takže se můžeme těšit na pokračování.
 ze dne 06.07.2007, 23:37:47  
   Šíma: Ano, zbývá poslední díl (rozdělený na dvě části). Uvidíme, zda-li vyhraje chorá mysl, nebo zdravý rozum... :-) Díky za publikaci a komentář! Jak už bylo řečeno, je tu muž se sekerou a malé překvapení na závěr! Snad se celý příběh nepotopí spolu s lodí. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Vyznání
Járuš
Proč Ježíš nemů...
PavelKastl
ŽRÁDLO
Tilda
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr