|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Samotář ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Samotář
 m2m |
publikováno: 23.06.2007, 5:39
|
| Bez minulosti. Bez budoucnosti. Bloudí vzpomínkami... |
| |
|
|
Unavená tvář v zrcadle.
Strniště černých vousů, malá modrá očka bořící se do odrazu sebe sama. Krátké hnědé vlasy, na čele mezi vráskami skryté jizvy minulosti, na tvářích ďolíčky, pozůstatky dospívání, úzké pevné rty semknuté v odhodlanou linku.
To jsem já.
Opřen o hranu umyvadla, oči upřené do sebe sama, pronikám černotou vlastních myšlenek a hledám.
Sebe.
Krátká noc plná dlouhých snů.
Stejně jako každá jiná noc.
Černý strop podzemního bytu, žádná okna, jimiž by proniklo světlo, nepořádek, o kterém nechci ani přemýšlet, odkud se vzal. Rozvrzaná postel s nočním stolkem popáleným od levných cigaret, lednička zabudovaná v betonové zdi zeje prázdnotou, jenom prázdné lahve od laciného alkoholu ve dřezu chabé kuchyňské linky.
Koš přetéká odpadky, krabicemi.
To jsem já.
Opřen o hranu bílého umyvadla si hledím do očí a ptám se sám sebe, kde to vlastně jsem. Kdo vlastně jsem.
Na obloze slunce.
Rudé, zářivé, na povrchu skvrny jeho vnitřní bolesti.
Otočíš hlavou a vidíš slunce druhé. Malé, modré, studené. Obě svítí, obě září, jedno překrývá jasem den, druhé noc. Celé dny, celé uboze dlouhé dny, tu září světlo.
Tiše se navlékám do pohodlného oblečení.
Komunikátor připevněný na zápěstí varovně zapípá.
Je čas.
Volné černé kalhoty, černá mikina s kapucí, pevné sportovní boty. Kolem pasu připevňuji kožený opasek s koženým pouzdrem, do něhož vtisknu lehké PDW, automatickou pistoli se zásobníkem na osm střel s wolframovou jehlou. Zbraň se lehce uvelebí na svém místě, zaklapne stejně, jako když si na hlavu přehodím kapuci a vydám se ven.
Nahoru.
Tři patra vzhůru a vylezu na povrch.
Špinavé ulice, temné sloupy s osvětlením, v jehož záři se promenádují šlapky s hnusným poprsím, úzkými stehny a pevným zadkem, sotva skrytým v krátké černé minisukni. Podbízejí se, nevšímají si pohledu, kterým je odháním. V ruce cigaretu, vyfukují modravé sloupce dýmu, do něhož halí své hnusné ksichty s křiklavým nalíčením.
Bezdomáči na zemi. Válejí se zabalení do svých odrbaných kabátů, válejí se v bahně.
Moje okolí.
Můj domov.
To jsem já.
Komunikátor znovu zapípá. Je čas. Magnetická dráha, do jejíž stanice vstupuji, a noční spoje, které mě dopraví z téhle hnusné periferie do ještě hnusnější. Nastoupím dovnitř, prázdný vlak. Usadím se na sedačce a pohlédnu z okna.
Třetí slunce.
Vykvete stříbrným jasem, zvedne mohutná oblaka prachu, své světlo rozšíří po celé obloze. Zastíní slunce rudé, překryje slunce modré.
Sleduješ tu explozi se zastřeným zrakem.
První vzpomínky. Jsou tři roky staré. Vlastně o nich nic nevím.
Vidím jen dvě slunce na pouštní planetě, jejich záři a pak…exploze. Prach, hlína, lidé, stroje, všechno je vymeteno tlakovou vlnou do vzduchu, oslnivá záře vypaluje z lidí krev, tělní tekutiny, spaluje je na uhel a zanechává po nich pouze obrysy na zdech budov.
Stejné jako grafitti na zdech budov tady. Na Landsbergu. Kde jsem se probudil s vědomím, že si nic nepamatuju. Je to jak příběh z laciného filmu, ztráta paměti, blok.
To jsem celý já.
Vlak pomalu zastaví. Jsem na místě. Čas na komunikátoru bliká jasně, mám sotva čas nato, vyběhnou nahoru a snažit se vmísit do davu dělníků, jejichž noční šichta právě začíná.
V přítmí pouličních lamp se houpou droni, policejní stroje; dělňasové si jich nevšímají a rychlými kroky pospíchají do podzemních továren. Tam budou celou noc pracovat a vydělávat na krmení pro své děti.
A mezitím si já, v temnotě noci, počkám na vlastní práci.
To třetí slunce tě odpuzuje svou září, přitahuje svou krásou. Není před ním úniku, jaderná hlavice bezpečně zasáhla cíl a ty teď jen můžeš čekat, kdy tě exploze dohoní.
Dobrou noc, miláčku.
Opřen o tmavý sloup čekám, až se vynoří limuzína s neprůstřelnými okny, opancéřovaná stejně jako tank střední třídy. Přes měsíc sleduji její výjezdy, jejího řidiče, jehož místo hodlám dnes v noci zaujmout. Vím, že až přijede, vystoupí a dá si cigaretu. Bezpečnostní kamera nad jeho hlavou ho bude chránit, vím, že všechno bude záležet jen na rychlé cestě tam a zase zpátky.
Využívám toho, že policejní droni do soukromých budov nesmějí. Stejně jako nepovolané osoby.
To jsem třeba já.
Ale nevadí, vždy je možnost se propašovat dovnitř, dnes, stejně jako včera, jsem využil dodávky, odvážející vyrobené stroje, malé disky, jejichž počítačové mozky zpracovávají nesčetné množství dat. Stačí se jen přilepit na podvozek vozidla a nechat se dovézt dovnitř. Spoléhám na osobní rušičku, které svými vlnami dokáže zmást detektory pohybu, a samozřejmě spoléhám na sebe a svoje PDWéčko.
Víš, že držíš zbraň?
Stejně jako dělníci dole v podzemí, tak i já právě pracuji. Kamera se v pravidelném rytmu otáčí kolem dokola, rychle se přibližuji k tmavé limuzíně a v okamžiku, kdy se kamera vrací na své místo, se schovávám za další ze sloupů. Odhaduji čas. Jiné kamery se v periodicky přesném pohybu vrací pohledem zpátky na své místo, jedna, dvě, tři, čtyři, pět vteřin a přikrčen se plížím za limuzínu, lehám si na bok a schovávám se pod jejím podvozkem.
Jedna.
Dva.
Tři.
Tři. Dva. Jedna.
Obrazovky monitorů ztichnou zrněním, tlaková vlna se přežene přes tvůj úkryt.
Vítej v pekle, lásko!
Jeho obličej znám.
Vím, že jsem ho spatřil. Již kdysi dávno, někdy.
Prozatím schovaný za sklem a uniformou jeho řidiče plním jeho pokyny. Chce zapnout klimatizaci, je trochu zpocený, na příjemné tváři raší již šedé vousy, ale může mu být sotva pětačtyřicet. Postavu má štíhlou, vysokou, krátké vlasy polité stříbrnou barvou. Sleduji jeho odraz ve zpětném zrcátku.
Zářivé slunce ti září nad hlavou. Oslepující bílé světlo. Nedokážeš zavřít oči.
Zastavuji.
Jeho oči na okamžik ohromeně mrknou. Pak se zaboří do zpětného zrcátka. Vidí mne.
Vystupuji, ruku sunu směrem k pouzdru se zbraní, otvírám zadní dveře a sedám si naproti němu. Ruka se zbraní už automaticky vyskočila ven, palec pohladí kohoutek, ukazováček se mazlí s lučíkem spouště.
Nemám moc času. Vím, že limuzína je sledována. Za chvíli se mi nad hlavou objeví dron a zalarmuje policii.
Z očí se ti derou slzy. Jasné světlo tě oslepuje, vzpomínky.
Jasné slunce jaderné exploze.
A nad hlavou máš nové.
Tělo ponechávám bokem na ulici. Je mi to jedno.
Nikdo mě nezná. Policejní droni ještě nedorazili. Nejsou tu žádné šlapky, žádní houmlesáci. Jsou tu jen lidé, kteří v noci z nějakého důvodu musejí ven.
Jsou to lidé, kteří jsou na smrt zvyklí.
Nepotřebují hlásit mrtvé tělo. Stejně jej do pěti minut lokalizují droni. Tolik času mám, abych zrušil limuzínu, abych ji nasměroval do prázdného prostoru a nechal opustit kupoli chránící Landsberg.
Komunikátor zapípá. Ukazuje čas.
A okolo je tma.
Slyšíš jen hlasy.
A jeden z nich se ti zařezává do paměti. Uslyšíš ho. Za tři roky, až budeš plnit úkol, jímž tě pověří. Někdo. Neptej se kdo.
Bez otázek v téhle branži dojdeš nejdál.
Vítej v pekle, puso!
Zalehnu do postele.
Naposledy si vybavím tvář své poslední zakázky. Je to stejná tvář, kterou jsem spatřil poprvé před třemi lety, když mě ředitel technologického ústavu, v němž jsem se probudil, vyzval, abych přijal jeho nabídku.
Nabídku pracovat jako Stopař.
To, že mi dali nové oči, nové plíce a nový žaludek, ještě neznamená, že pro ně budu dělat nájemného zabijáka.
Kdo v té době mohl vědět, že tak stejně skončím?
Že budu na volné noze.
Že mi komunikátor bude každým dnem pípat, neboť se objeví zájemce?
Smrt je výnosné řemeslo.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 52 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 106 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
