obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pavlovy tajnosti ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Špatný román
 autor naivka nevšední publikováno: 22.06.2007, 12:32  
Kapitola 25. z knihy Špatný román
 

Když Helena psala Pavlovi, o Václavovi raději mlčela. A Pavel se na něj také neptal. Zřejmě nechtěl nic vědět. A Helena nechtěla nic psát. Nepotřebovala od nikoho slyšet, že snad dělá nějakou chybu, to věděla dobře sama. I to, že za ni dříve či později bude pykat.
Ač nerada, musela si přiznat, že Václav je opět mužem číslo jedna, myšlenkou číslo jedna, a vše ostatní jde stranou.
Pavel i Marek.
Pavel psal poměrně pravidelně, stejně jako Helena. Jenže ta teď měla tolik co řešit s Václavem, že jí na Pavla nějak přestal zbývat čas. A chuť. A hlavně měla pocit, že přiznáním obnovení vztahu s Václavem ztratí před Pavlem tvář. (Tak jako před sebou.) Jenže měla špatné svědomí, že Pavlovi nepíše. A tak alespoň předeslala, že se ozve co nejdříve.
Pavel zareagoval rychle, a poněkud překvapivě…

„Ahoj Helenko,
chtěl jsem se s Tebou domluvit, že taková ta "předodpověď" jako včera není nutná. Myslím, že už se známe tak dlouho, že když od Tebe odpověď nepřichází, tak vím, že Ti to prostě z nějakého důvodu nejde, a počkám klidně i do druhého dne nebo i déle. Myslím si, že kdyby sis se mnou chtěla přestat psát, řekla bys mi to. Varianta, že by mail oněměl, se mi zdá málo pravděpodobná:-).
Na druhou stranu bych chtěl říct, že já mám někdy takové období, kdy mě popadne pracovní zápal, a když Ti chci napsat mail, tak mě nic nenapadá, protože mám v hlavě jenom samé algoritmy. Myslím, že takové chvilkové období na mě právě přichází. V tom případě se může stát, že mail ode mě nepřijde. Ale nikdy to netrvá dlouho. Už jsem si na povídání s Tebou zvykl a myslím, že bych to stejně dlouho nevydržel:-). To však neznamená, že když mi zrovna budeš chtít napsat Ty, že nemůžeš, to klidně napiš, alespoň přijdu na jiné myšlenky:-).
P.“


(Aha, algoritmy! Jako Václav, že jo? Každej si najde nějakou tu výmluvu. Nemám čas, mám hlavu plnou algoritmů, řeším odkup firmy. Existuje na světě mužskej, kterej dokáže bejt upřímnej?)
(Jo. Marek.)
Helena nechtěla myslet na Marka. Čím víc pro ni znamenal Václav, tím vzdálenější jí byl Marek. Váhající, nerozhodný, nejistý, opatrný, neschopný spontaneity, nevrlý a průhledný. Čirý jako sklo. Za ta léta, co byli spolu, ho dokonale poznala. Neměl žádná skrytá zákoutí, třinácté komnaty, tajné plány a druhé světy.
A možná právě proto postrádal, byť i sebenepatrnější, špetičku přitažlivosti.
(Příliš obyčejná!)
Heleně se odkudsi z podvědomí vynořila reklama na Veselou krávu. Zvláštní bylo, že ta obyčejná se jí vlastně vždycky líbila nejvíc…
Jenže takový tavený sýr bez příchuti, čistý, bílý, co je na něm? Přejí se. A nezbývá, než hledat nějaký pikantní, s příchutí pažitky, hub, klobásy, oliv, nebo něčeho ještě exotičtějšího, úplně nového…
Helena experimentovala ráda. Alespoň v jídle. A možná i jinde…

Na jednu stranu Pavla chápala. Co jiného by taky měl dělat? K čemu přátelství, ve kterém bude jen poskytovat útěchu ženě oddané jinému muži, a sám se dočká nanejvýš přátelského poplkání a poplácání po zádech za to, jak je hodný a chápající? Pro muže asi trochu málo. Stačí zajít s kamarádem na pivo nebo s kolegyní topící se v manželských problémech na oběd, a má to. Je přece tak důvěryhodný, otcovský typ. Každá žena se mu ráda svěří. A on nebude muset marně toužit po něčem, co, jak tuší, nikdy nedostane. Helena musela uznat, že má Pavel pravdu. Z jeho pohledu bylo poměrně nesmyslné si s ní psát, přesto tu možnost nezahazoval. Zadní vrátka? Čekání na to, až Václav odejde ze scény?
Jenže milenecký vztah s Pavlem byl utopií. I jemu to snad muselo být jasné.
Přesto Helenu mrzelo, že Pavel „vyhrožuje“ tím, že nebude psát. Nebo ne tak často. Potřebovala ho. Komu se svěří, až tu Pavel (a možná ani Václav) nebude?
Ta představa ji děsila.
Ale slibovat Pavlovi nic nemohla.
A nabízet nebylo co. Jen kamarádství, na něž Pavel nevěřil.
Pavlův odklon byl vlastně jen logickým vyústěním jeho nedávného marného pokusu o „útok“ na Helenino „přátelství“ dle Pavlovy definice. Od Pavla vlastně bylo tak trochu podlé, a zároveň naivní, pokusit se Helenu přesvědčit, že tím pravým je on, právě v době, kdy byla v nejhlubší krizi a nevěděla, co přinese další den. Přesto to zkusil. Prostě vycítil svou příležitost.
Tenkrát napsal:

„Ahoj Helenko,
včera jsem si myslel, že Ti tento týden ani moc psát nebudu, ale dnes mám pocity jiné. Stále na Tebe myslím a kombinuju "co by bylo, kdyby". Nechci na Tebe nikterak naléhat, když tvůj minulý vztah tak nějak skončil/neskončil. Někdy si myslím, že kdyby Ti napsal opravdu hezký mail, že by ses asi vrátila...“


„Už se stalo,“ pomyslela si trpce.

„Přál bych si, abys byla mojí přítelkyní, kamarádkou i milenkou, tak, jak to chápu já. Mám Tě rád.
Zkoušel jsem si představit, že by sis se mnou přestala psát, a cítím, že by to byla velká ztráta v mém životě. Jediné, co mě trochu trápí, je to, že nevím, kdy a kde bychom se scházeli. Mám takový pocit, že pro Tebe jsou ideální chvíle mezi prací a zkouškou. To by o prázdninách nebyl problém, mohli bychom chodit ke mně, ale až tak od poloviny července. Ale co do té doby? Možná, že si dělám zbytečné starosti a máš nějaké řešení. Já jsem to ve svém minulém vztahu dělal tak, že jsme chodili do jednoho hotelu, v době asi tak od půl páté do půl desáté večer. Kdybychom tam chtěli spolu chodit mezi tvou prací a zkouškou, tak by nám zbyla asi tak hodinka. On ten hotel něco stojí a hodinka je špatná investice - fuj, jsem hnusnej materialista. Žádnou garsonku nebo tajný byt bohužel nemám.“


Helena se musela pousmát, když si to přečetla…
(Trochu předčasný, ne?)

„Předbíhám.
Nevím, co ke mně cítíš. Asi to není taková zamilovanost, jako jsi právě prožila nebo stále prožíváš, ale třeba, když mi dáš šanci, když si ke mně zkusíš tu cestičku najít, přijde to později. Jedno hezké kamarádské odpoledne už jsme spolu prožili, přál bych si prožít další - líbací :-). Už mi nestačí si s Tebou jenom psát, chtěl bych se s Tebou scházet...
Pavel"


Helena se usmála. Trochu smutně...
(To máš pravdu, že předbíháš. Budu Tě muset zklamat.)

"P.S. Nechci po Tobě rychlou odpověď, asi jsi dnes takový mail nečekala. Napiš, až budeš chtít.“

(Ne, nečekala. Dnes ani jindy.)

Helenu tehdy potěšila Pavlova otevřenost. A zájem. Byl to takový ostrůvek radosti v moři beznaděje, kterou prožívala. Jenže pak odněkud (z Václavovy strany) přispěchaly nové jiskřičky naděje. Helena se jich chytla a za nic na světě by je nepustila, dokud samy nezhasnou.
A protože stále nezhasínaly, třebaže se chvílemi zdálo, že některé tak trochu skomírají, musela Pavlovi napsat další odmítavý dopis.

Vlastně nebylo divu, že se Pavel trochu stáhl. Pochopil, že naděje je mnohem menší, než se mu zdálo. Investice promarněné, na co vkládat další?
A tak Heleně nezbylo, než doufat, že Pavla udrží alespoň na niti kamarádství, i když věděla, že na kamarádství mezi mužem a ženou nevěří.
Václav všem případným dalším milencům nastavil příliš vysokou laťku, ať byl, jaký byl. Jako kamarád možná nestál za nic, ale měl neopakovatelné kouzlo. Kouzlo, jež dokázalo ženu omámit a nalákat do více či méně ukrytých pastí.
(A v posteli byl nepřekonatelný.)
Pavla jako milence si Helena ani nedokázala představit. Asi by byl nežný, jemný, ale nebylo by to prostě ONO. Byl by nudný. Bez vášně.
(Příliš obyčejná!)
Sledoval by hodinky a všechno by měl naplánované do posledního detailu. A pokaždé by to bylo stejné.
Pavel jako milenec prostě nepřicházel v úvahu. Rozhodla se, že mu to řekne jasně, a pokud možno jemně. A tak i učinila…
Pavel to vzal. Nezklamal. Opět se zachoval jako rozumný zralý muž, který snese upřímnost a otevřenost.
(Ne jako Václav.)
Napsal:

„…Ne nezklamala jsi mě, jsem rád, že vím, jak to je. A potěšila jsi mě svou upřímností. I když to, že jsi upřímná, to už vím dávno.
Tak já zase brzy napíšu:-).
Pavel“


Poslala Pavlovi vzdušný polibek.
(Proč jen v životě vyhrávají ti, kdo si to zaslouží nejméně?)

V dalším týdnu se však Pavel neozýval.
Helena začala být nervózní a nakonec napsala sama:

„Ahoj Pavle,
na nic se neptáš, ale asi Tě zajímá, jak to teď vypadá. Asi taky tušíš, jak to je, když nemám potřebu s něčím se Ti svěřovat. Ano, vrátila jsem se k němu. Mám pocit, že se to teď celý posunulo do trochu jiný roviny.
Už vím, s čím u něj můžu a s čím nemůžu počítat a jsem s tím tak nějak smířená. Dostala jsem se z těch dvou extrémních poloh (láska - nenávist) někam doprostřed, což je, myslím, víc než dobře. Mám dojem, že takhle by to mohlo ještě nějakou dobu fungovat, i když asi bude záležet hlavně na něm, jak dlouho.
Měj se hezky.
H.“


Odepsal hned:

„Ahoj Helenko,
přeju Ti to. My dva bychom se totiž nedokázali scházet, protože se naše časové možnosti moc nepřekrývají.“


(Co ten obrat?)

„Možná se Ti to bude zdát divné, když jsem psal, jak jsem se do Tebe zamiloval, ale od minulého týdne jsem začal hledat dál.“

(Jooo, algoritmy! Ty daj člověku někdy strašně zabrat.)

„Ozvala se mi jedna žena, už jsme si vyměnili fotky, a je mi víc než sympatická. V pondělí půjdeme na první schůzku. Docela bych si přál, aby to vyšlo. Jediné, co mi trochu vadí, je to, že je jí 44 let, přál jsem si trochu mladší. Má to ale jednu výhodu, žije v normálním manželství, a nechce, a snad ani nebude se chtít rozvádět.“

(Jo tak žena! A přál sis mladší! Jo, já vím… Mě. A já jsem Ti dala košem. Nemyslíš si, že jsem se chtěla rozvádět, že ne?)

„To s vámi mladými děvčaty je to často horší, vy hned pálíte mosty... A tak s nadějí očekávám dny příští, třeba mě ty báječné prázdniny, které jsem si vysnil, přece jenom čekají.“

(Aha! Takže myslíš. Pálíme mosty. Kdo tu kdy pálil jaký mosty?)
Ano, Helena chvílemi uvažovala o tom, že by se s Markem rozvedla a byla s Václavem. Kdysi, když ještě po světě chodila s hlavou v oblacích, a netušila, že Václav má úplně jiné plány. Něco Pavlovi naznačila, ale nebylo to žádné jasné a neměnné rozhodnutí. Jen takové zaváhání, myšlenka, co se drala na povrch, ale byla pevně tlačena zpět pod pokličku… O pálení mostů nepadlo slovo!
(Asi není dobrý hned na sebe všechno vykecat… Ani Pavlovi.)
Vždyť Pavel se Heleny vlastně bál! Kyselými hrozny se cpal… Mladá a přitažlivá, jenže ta ho nechce. Je snadnější bát se hypotetické možnosti, že po něm bude chtít jakési pálení mostů, než si přiznat, že na mladou holku prostě nemám, když ze mě otcovství vyzařuje každým údem a vypadám na pětačtyřicet.
(I když, co já vím, třeba se to někomu líbí. Jenže ne mně…)
Raději četla dál:

„Teď jsem Ti týden nepsal, protože jsem "honil ženský" strašným způsobem. Veškerá práce se mi v práci zasekla. Myslím, že jsem jich na nejrůznějších serverech oslovil asi 50:-). Chtěl bych, aby mezi námi to přátelství dál pokračovalo na kamarádské úrovni jako doposud. Myslím, že si rozumíme. A taky už mi jednou někdo řekl: "Pavle, ty jsi nějaký veselý" a já na to "To víš, svět je docela pěknej, ne?“
Tak si zase někdy napíšem, jo?
Pavel“


(Jo. Zase. NĚKDY. )
Tvrdá „odpověď“. Vlastně žádná ODPOVĚĎ ve smyslu „odpovídat“. Spíš výkřik euforie, prýštění druhé mízy.
Pro Helenu byl tento e-mailem tak trochu šokem. Najednou Pavla nepoznávala. Kam se poděla všechna jeho empatie a vůbec to, co dělalo Pavla Pavlem?
Napsala mu:

"Ahoj Pavle,
Tvůj mejl mě docela zaskočil, musím říct. Docela jsem se totiž trápila tím, jestli jsem Ti nějak neublížila, bála jsem se Ti říct, jak to teď vypadá s Václavem, a pak jsem si přečetla, co jsi mi napsal. No, jsem asi dost naivní.

> přeju Ti to. My dva bychom se totiž nedokázali scházet, protože se naše časové >možnosti moc nepřekrývají.

To si taky myslím.

> Možná se Ti to bude zdát divné, když jsem psal, jak jsem se do Tebe zamiloval, a teď > vyjde najevo, že jsem ani nepočkal na Tvou odpověď,

Nejsem si vědoma toho, že bych Ti dlužila nějakou odpověď, ale trochu divný mi to přesto přišlo, to máš pravdu.

> ale od minulého týdne jsem začal hledat dál. Ozvala se mi jedna žena, už jsme si vyměnili fotky a je mi >víc než sympatická. V pondělí půjdeme na první schůzku.

Tak jak schůzka dopadla:-)?

> Docela bych si přál, aby to vyšlo. Jediné, co mi trochu vadí je to, že je jí 44 let, přál > jsem si trochu mladší. Má to ale jednu výhodu, žije v normálním manželství a nechce > a snad ani nebude se chtít rozvádět. To s vámi mladými děvčaty je to často horší, vy > hned pálíte mosty...

Sice jsem Ti psala, že mě něco takovýho napadlo, ale realizovat jsem to nikdy nechtěla. Svý manželství taky považuju za docela normální. Ne ideální (to asi neni žádný), ale uspokojivý. Tamto byl jen momentální výkyv.

> Teď jsem Ti týden nepsal, protože jsem "honil ženský" strašným způsobem.

A já blbec jsem si myslela, že jsi smutnej a chceš si mě trochu vyhnat z hlavy. Jsem fakt naivka.

> Tak si zase někdy napíšem, jo?

Ano. Jsem zvědavá, jak to proběhlo včera s tou 44-letou.
H.“


Odpověď od starého dobrého Pavla přišla vzápětí.

„Helenko, chtěl bych se Ti omluvit za své chování ve svém pátečním mailu. Jsem hroznej. Promiň.“

(Kdepak já už jsem jen tohle slyšela?)

„Víš, mým snem je mít přítelkyni na prázdniny. To jsou jediné dva měsíce v roce, kdy mám spoustu volnosti a nemusím si před manželkou vymýšlet. Přítelkyni hledám už od začátku ledna a stále nějak nemůžu natrefit. Ne, že bych nepotkal ani jednu, která by mě chtěla, ale dost jsem jich zavrhnul čistě i jen podle fotky a hodně těch hezkých zase odmítlo mě. Mám asi dost vysoké nároky a dost často si říkám: Pavle, na ty hezké asi nemáš.
Jedničkou jsi pro mě stejně stále byla Ty, i když mi to teď už nebudeš věřit a všechny ty moje flirty bych hned ukončil, pokud bys řekla ano. Ale už mě trochu tlačí čas, už je červen. Já vím, že to zní strašně takhle napsaný: "tlačí mě čas"… Když hledám vztah, hledám určitě i lásku, protože už vím, jak je to hezké, když to není jenom sex. No a tak jsem se trochu připravoval na to, že řekneš, že ses ke svému příteli vrátila. Trochu jsem to předpokládal. Viděl jsem Ti to na očích, když jsi o něm mluvila. A tak nějak jsem cítil, že já jsem prostě ten "náhradník" (prosím, nekomentuj to).“


(Dobře, nebudu. Máš pravdu. Ve všem. Jen jsem netušila, že je to na mně tak vidět…)

„O své včerejší schůzce bych Ti napsal tak jako tak, a právě jsem se na to chystal. Neunesu to sám v sobě, musím to někomu říct, a Ty jsi jediná, komu to můžu říct.“

(Tak to jsme dva. Vlastně to takhle bude lepší, co říkáš?)

„Dostal jsem fotku předem. Byla na ní docela sympatická blondýnka v džínách, taková normální žena. Tak jsem odcházel na schůzku s takovým lehkým nadhledem, jako "to zmáknu":-).
Čekal jsem na smluveném místě a pak jsem ji z dálky uviděl. V červené sukni nad kolena a v lodičkách, elegantní ženu s polodlouhými promelírovanými vlasy... Rozbušilo se mi srdce a celou schůzku jsem měl co dělat, aby to na mně nebylo znát. Vzpomněl jsem si na Jiřinčiny rady a snad mi to bylo i k něčemu dobré. No báječně jsme si popovídali...
Dnes ráno souhlasila s další schůzkou. Nevěděl jsem, koho mám před sebou, a tak jsem opatrně navrhl příští schůzku v soukromí. Trochu se polekala, a tak příště půjdeme na večeři. Vždycky je to trochu problém, to opravdu odhadnout nedokážu. Moje minulá přítelkyně mě do sexu na druhé schůzce skoro dotlačila a na tu včerejší to bylo moc rychle. Doufám, že jsem ji nepolekal moc, protože tak hezké ženy na Internetu prostě nejsou. Připadal jsem si včera v té kavárně jako král a myslím, že i číšník mi dost záviděl:-).
Tak a to je zatím všechno. Chceš-li mi také svěřit nějaká svá tajemství, tak napiš. Jsme takovými svými důvěrníky.
A ještě jednou se omlouvám za ten páteční mail. Snad jsem své počínání trochu vysvětlil, ale hezké to ode mě rozhodně není.
Pavel“


(To není, ale aspoň to umíš rychle napravit. A věřím Ti, že to myslíš upřímně.)
Helena trochu žárlila. Byla sesazena z trůnu, ale musela uznat, že je to dobře. Napětí, které mezi sebou a Pavlem cítila, najednou zmizelo. Bude mnohem lepší, když si budou důvěrníky, jak napsal.
Aspoň o něj nepřijde…


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Copacabana 20.12.2007, 20:36:37 Odpovědět 
   Proč jen v životě vyhrávají ti, kdo si to zaslouží nejméně?
S týmto sa stopercentne stotožňujem. A niekedy to aj fajn bolí...
A ty super, ako vždy...:)
 ze dne 21.12.2007, 8:01:07  
   naivka nevšední: Snad na ně taky jednou dojde a vše se obrátí. Boží mlýny by přece měly mlít spravedlivě, nebo ne?:-)
Děkuji:-).
 Angile 01.09.2007, 11:00:47 Odpovědět 
   Pavel je trochu přelétavý...zdá se mi...
 ze dne 03.09.2007, 9:07:19  
   naivka nevšední: Pavel pokukuje po holubovi na střeše:-).
 First Girl 24.06.2007, 23:59:54 Odpovědět 
   No teda, Pavel lovi :)) A o Vaskovi tady ani zminka. :) Ctu taky pozde, ale prece . No a samozrejme se mi to libi a jednickuju.
 ze dne 25.06.2007, 7:45:28  
   naivka nevšední: Děkuju. A myslím, že rozložení kapitol "věnovaných" Pavlovi a Václavovi mluví za vše...
:-)
 Šíma 22.06.2007, 16:13:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit ze dne 22.06.2007, 12:32:47

   Jmenuju se taky Pavel a už jsem se lekl, že víš, jaké mám tajnosti! A tak jsem byl zvědavý, jaké tajnosti má Tvůj Pavel... Život není peříčko a pokud je Václav "jednička", pak není co řešit! Jenom, kdyby to bylo v životě někdy jednoduché... Moc vlků, zajícova smrt! Raději jeden Václav, než-li sto Pavlů! Co se týče mé osoby, nebudu to raději komentovat... :-)))
 ze dne 25.06.2007, 7:43:27  
   naivka nevšední: :-)
Každý Pavel má asi trochu jiné tajnosti:-). No, myslím, že kdybys četl předchozí kapitoly, měl bys asi jiný pohled na věc, a věděl bys, že jeden Václav místo sta Pavlů nebude až takové terno:-). Každopádně díky za přečtení a za komentář.
 amazonit 22.06.2007, 12:32:47 Odpovědět 
   jo, jo, tak to určité zklamání Heleny, že Pavel našel jinou bylo cítit hned v prvním okamžiku, kdy jí odepsal, opravdu může klapat to, aby byli ,,důvěrníky"?U Heleny asi ano, ale u Pavla...? uvidíme:o))
každopádně dobré, dobré, dobré a těším se na další
 ze dne 22.06.2007, 12:58:43  
   naivka nevšední: To byla rychlost!:-) (To publikování myslím...) Děkuju a těším se na další komentáře:-).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
HRDINOVÉ
Janir Killman
*****
Lord Mordvig
4-5-6
JFTWTJTIJUMFSMPM
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr