obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38955 příspěvků, 5685 autorů a 387175 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Most ::

Příspěvek je součásti workshopu: Svět, v němž se nestřílí
 redaktor čuk publikováno: 27.06.2007, 8:50  
Text archaické pohádky- nepohádky vznikl poněkud podvědomě, snad archetypálně jako podobenství, o jehož smyslu stále uvažuji
 

V jedné daleké a blíže nejmenované zemi žil byl princ, kterému se princování znelíbilo a znudilo. I vydal se do světa po cestách neprozkoumaných a zarostlých, krajinami divokými, kde nikdo z království nežil a kam se nikdo neodvážil. Po mnoha dnech namáhavé pouti, kdy přešel nesčetně hor a dolin, hustých lesů i řídkých mlazin a téměř žádných luk, stanul na břehu řeky. Vinula se hluboko pod okrajem neschůdného srázu, kam až oko dohlédlo vpravo i vlevo. Princ si vzpomněl na starou mapu, kterou zahlédl v hradní knihovně. Ano, zde končilo jejich království pravobřežní a za řekou začínalo cizí království levobřežní. Řeka tvořila přirozenou hranici, kterou nikdo nestřežil a ke které se nikdo ani přiblížit nepokusil. Proč taky, když jíti dále nebylo možno. Princ byl však nejen mladý a krásný, ale i tvrdohlavý, byť k moudrosti mu chyběl ještě notný krůček. Rozhodl se postavit přes onu propastnou úžinu most. Představa mostu se mu zdála být úžasnou a cesta k jejímu uskutečnění se jevila výzvou k jeho schopnostem, obojí pak vytvářelo cíl, k němuž dojít bylo cosi výsostného, ne-li dokonce posvátného.
Princ si počínal zručně a promyšleně, pracoval usilovně a bez oddechu, a pokud bychom byli blíže zasvěceni do způsobu a postupu práce, mohli bychom říci, že sama okolní příroda mu pomáhala. Princovy svaly zmohutněly, pokožka těla osmahla, dlaně zdrsněly a pokryly se puchýři a mozoly. A pak jednoho dne, kdy slunce obzvlášť krásně svítilo, byl most hotov. Vznášel se prozářeným prostorem od jednoho strmého břehu k druhému, ladně prohnut, chodníček v něm byl propleten liánami, které neztratily své kořeny v zemi, stvoly lián tvořily i zábradlí ve třech vrstvách nad sebou. Princ vstoupil na most, zahleděl se do hloubky na blyštivou tvář řeky, poddal se kolébání vánku i poryvům větrů. Sám a jakoby bez tíže prošel mostem na druhou stranu. Byl u cíle, pozvedl nohu, aby vstoupil na levobřežní břeh, ale zastavil se ve svém pohybu a vrátil chodidlo zpět na vratké liány mostu. Něco v něm se vzpěčovalo vstoupit na pevnou zem. Došel zpět, nakročil chodidlo, ale ani hebký smaragd trávníku jeho královského břehu ho nelákal. Vrátil se doprostřed mostu, rozhlédl se, do výšky nebeského blankytu, do hlubiny s šumnou pěnou, víry a tušenými pohyby rybích těl, i do klikatících se dálek, v nichž mizela stále se tenčící stužková pentlička řeky. Celou tu dlouhou dobu, co stavěl most, neměl sil vidět a slyšet. Teď viděl a slyšel. Pocítil vůni, hlas i dotyky vzduchu v dlaních vánků i poryvy větrů, přicházejících z neznáma. Zeleň travin, keřů a stromů na obou březích po něm vztahovala prosící ruce, ale on odmítl jejich náruč. A náhle se, snad poprvé v životě, se cítil být sám sebou. A rozhodl se na mostě setrvat a žít na něm. Bavil se závodivým během z jednoho konce mostu na druhý a zase zpět, jeho tělo se těšilo vyrovnáváním výkyvů a hupů, na pružných liánách jakoby vzlétal. Zavěšoval se na živém pružném zábradlí až visel nad hlubinou, oddělen od ní jen silou svých zaťatých pěstí. Aby se pak vyšvihl zpět a proplétal se chapadlovými objetími zelených úponků, jejich pohlazeními i šlehy. Dlouhé hodiny vysedával uprostřed mostu, pozoroval oblaka, odlesky ve vodě, změnu světel a kráčející stíny přivádějící temnotu. Když ho obklopila, byla černočerná, tu plná zvuků, tu naprosto tichá a bezhlesá. Za dnů i nocí stále více cítil své srdce a objevoval nejtajnější záhyby své duše, která dosud nebyla zcela nerozvinutá, a místy už přece ušpiněná, jak tomu nejen u princů bývá. Tu nepatrnou stravu, kterou potřebovalo jeho pozměněné tělo, mu poskytly větve stromů, které se svými plody sklonily nad začátek i konec mostu. Avšak, ačkoliv se to zdá podivné, princ zapomněl, kde je začátek a konec mostu, byly jen jeho končící části, z kterých nechtěl vystoupit. A tak šlo světlo, šel čas, střídaly se roční doby, a princ byl v horku i mrazu šťastný. Jakoby v něm vzplál jakýsi čarovný vnitřní oheň, který nejen hřál, ale i osvětloval to, co jindy bývá zraku skryto. Avšak, i když byl sebepevněji spjat se světem vevnitř i světem kolem sebe, a ještě dále až kamsi do vesmíru, nemohl neslyšet tichoučké, zapomínané, avšak stále se vracející tikání jeho nejukrytějšího času. Hodinečky konejšivé, ale jemně vyčítající, i my se jednou unavíme, a vše kolem popluje bez nás dál a dál pořád stejně a pořád nově. Princ neplakal, ale touha, tak proměnlivá, mnohoznačná a skrývající se v každém z nás, se začala probouzet i v princovi. Nevěděl ještě po čem touží a pociťoval to dokonce jako jakousi zradu na všech svých přátelích, kterých bylo kolem nespočet.
Avšak cosi se přihází, aniž bychom to mohli ovlivnit.
Jednoho dne se na levobřehu objevila dívka. Uklonila se princi, který zrovna vytvářel uprostřed mostu stojku na rukách, a řekla: Princi, dovolíš mi, abych si vystavěla vedle tvého mostu svůj most tvému podobný?
Princ se postavil na nohy, upravil si šat a rovněž se uklonil. Co když ta dívka byla princeznou z levobřežního království, které se rovněž znelíbilo a znudilo princeznování? A odpověděl:
Samozřejmě, krásná dívko, že dovolím, neboť zde nic není mého. Avšak zvaž: dva mosty vedle sebe, jaký nerozum, jeden bude zaclánět tomu druhému, omezí jednu stranu svého volného prostoru. Na tomto mostě, ne není to můj most, já byl jen nástrojem k jeho vytvoření, na tomto mostě v rukách slunce a větrů je místa dost pro nás oba.
Dívka uznala princovy důvody a přijala jeho nabídku. Chviličku, kratičkou chviličku, uvažovali, jak by si prostor mostu rozdělí: podélně, každý polovinu u svého břehu, anebo napříč?
Ale jelikož podivným kouzlem zapomněli, který konec je vlastně jejich a podélným dělením by si rozdělili i prostor řeky uplývající pod mostem na řeku přitékající a řeku odtékající, dohodli se posléze, že budou most obývat společně: bude současně celý každého z nich i obou pak navzájem.
Chovali se k sobě s obřadnou zdvořilostí a dvorností, zprvu tedy poněkud škrobeně, záhy však ucítili, jak je krunýř dvorní manýry tísní, i zatoužili po troše uličnictví, kterým lze překonati část vzdálenosti, i po přemíře upřímnosti, do které se ráda obléká bezelstná touha.
A tak jednoho dne znenadání kde se vzal tu se vzal, vznesl se nad mostem přátelský vzdušný vír, který je vrhl proti sobě do vzájemného objetí. Tak pocítili teplo a měkkost svých těl, uslyšeli tepot svých srdcí i svůj dech, který se tak snadno smísil v jediný. Poznání vzájemné blízkosti bylo tak opojné, jakoby to byla stejnost, přece nikoliv, neb měli jeden druhému tolik co dávat. Rádi se od sebe vzdalovali na opačné konce mostu, aby se o to více mohli k sobě přiblížit, vychutnávali postupné kroky vzájemného splývání i naopak postupného oddalování, kdy cestovali ke svým pramenům, aby z nich načerpali jinost, z níž lze uplétat stejnost, jako se mísí vody při soutoku dvou řek.Tak podobně i hovořili : monolog každého samostatný, pak dialog a pak monolog společný, který mnohdy nebylo možno
odlišit od písně či vyprávěnek větru a vod dole pod mostem. Mnoho nového, o čem dříve neměli tušení, se v nich rodilo, stávalo se darem, aniž by darující cokoliv svého ztrácel, a naopak získával.A všude kolem prostor, slunce, a ovšem i deště a sněhy, však co na tom, vždyť toto patřilo ke koloběhu světa, který je tak nádherně obklopoval, vtahoval do svého středu a přece nepohlcoval, nýbrž s úctou se před nimi skláněl.
Jsme jako Adam a Eva, smávali se, jako v ráji plném ovoce, jež bylo možno utrhnout. Je-li však v ráji člověk, nesmí chybět v jeho zahradách jablko pokušení. Jaké vlastně je a jak chutná si už nikdo nepamatuje. Pro naše dva na mostě jím byl svět, z kterého odešli, který nezmizel a který se škvírkami paměti ve chvílích téměř nebeského klidu vracel. Svět, jehož síla byla výzvou pro jejich sílu a jejich dokonalost. A do pocitu štěstí se mísila kapička smutku, kterou neudolalo ani to, že o sebe i o své sny každý den a každou vteřinu znovu a znovu bojovali.
Avšak i v nebeském ptactvu objeví se černá vrána či pokušitel, kterého tvůrce zaklel do zrcadla. Ten kdosi donesl zprávu o mostě spojujícím pravobřežní království s královstvím levobřežním, donesl ji tam i tam.. A obě království sbírala svá vojska, která pak v dostatečné síle zamířila strastiplnou cestou k liánovému mostu, aby se na jeho opačných koncích objevila ve stejný okamžik. Zprvu chtěli Pravobřežnící obsadit zemi Levobřežníků, a Levobřežnící učinit pravý opak. Vojevůdci však poznali prince a princeznu, kteří svými těly a svým podivným prostorem mostu oddělovali kopími naježená vojska. A že však i moudrost měla pod jejich helmicemi své sídlo, začali vyjednávat. Sňatkem prince s princeznou vytvoří se společné spojené království Pravolevobřežní či Levopravobřežní, zde dosud panovala zřetelná neshoda v názvu. Ta se postupně stávala zárodkem sváru neb mnozí a ne bezvýznamní v hierarchii se podobají červu skrytému v jablku, jež otrávit mají za svůj životní úděl.
Ti dva mladí na mostě, muž a žena, to tušili a také se však již ani v nejmenším necítili princem a princeznou, natož pak aby je lákala představa krále a královny. Snad dokonce pocítili, že jejich most by přestal být navěky jejich, že vzduch, voda v hloubce a nedotčené lesy na obou strmých březích by přestaly šeptat své básně, své povídky, své pohádky.
I přeťali úponky lián uprostřed mostu, a spolu s oběma konci bortícího se mostu padali do hlubin, ve vzájemném objetí. Tam je přijala proměnlivá hláď řeky a spojená rybí těla, která tolik toho vyslechla z jejich řečí a teď vytvořila měkký polštář, loďku, která je unášela do dálky.
A vojska na obou březích, vystavena náhle situaci trapnosti, neodvážila se budovat nový most, snad proto, že by to nesvedla, snad proto, že do jejich hlav vstoupilo cosi ze záhadného proroctví činu obou milenců. I vrátila se znovu do svých hlavních měst, kde byla rozpuštěna. A kraj, kudy protékala řeka oddělující Pravobřežní království od Levobřežního zůstal nedotčen, avšak obohacen. O jednu novou báji se skrytou moudrostí.
A princ s princeznou, tedy přesněji: náš hoch a dívka? Pluli řekou, kudy vedla, povídali si spolu, s řekou a vodními tvory, a když kdesi vystoupili na schůdný břeh, zhluboka se jim uklonili. A pak? Pak snad žili jako obyčejní dobří lidé, snad s tím rozdílem, že si pamatovali svobodný vzduch nad řekou a měli v sobě navždy společný a neodcizitelný symbol mostu.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 26 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 33 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 225 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čertíček244 16.06.2008, 18:27:13 Odpovědět 
   velmi, velmi pozdě .. ale přece, jsem tu a čtu se zatajeným dechem ... jednička
 ze dne 16.06.2008, 18:50:54  
   čuk: Díky moc. To jsem psal v době, když jsem byl ještě optimista.
 Petr.6.Suchy 27.03.2008, 17:15:35 Odpovědět 
   Čuku, zavítal jsem na jedno tvoje dílko, přečetl jsem si ho a jsem rád.
 ze dne 27.03.2008, 17:56:20  
   čuk: Děkuji ti. Já jsem také rad, že jsi rád. Díky.
 Tomáš P. 02.08.2007, 12:44:00 Odpovědět 
   Nádherná pohádka! Pohádky mě většinou moc neuchvacují, ale tahle je opravdu krásná...
Ještě bych dodal: Jsem rád, žes to psal ty a ne Edvin ;-)
 ze dne 05.08.2007, 22:29:39  
   čuk: Díky za přečtení, a pokud ti způsobila potěšení, co chtíti víc?
 Mathew 27.07.2007, 11:52:36 Odpovědět 
   Výborné! Líbilo se mi jak se obětovali pro to, aby nebylo zač bojovat. I když oni se asi neobětovali "aby", jestli mi rozumíš.
 ze dne 05.08.2007, 22:28:18  
   čuk: Pro ně byl asi únik přirozený, neboť byli přece jenom z jiného světa.
 Arvinej 17.07.2007, 22:26:12 Odpovědět 
   líbilo se mi to moc, pohádka sice mírně netradiční ale všechny její atributy tam byly ;) škoda že nepřišla o půl roku dřív, v pohádkovém almanachu by se vyjímala. akorát ten úvod mi přišel trochu delší a sušší ale pak se to rozjelo ;) asi tak od prostředka pčíběhu mě trápila jedna logická chybička a to jak byl schopen dostat provaz na druhou stranu řeky? dohodil, přeplaval? ale třeba to tak mělo být ;) dávám 1
 ze dne 05.08.2007, 22:27:12  
   čuk: Díky za přečtení. Vidíš ten provaz? No různě to mohlo být, ale třeba je to určitý symbol, který může být i pohádkový.
 čuk 14.07.2007, 12:43:32 Odpovědět 
   Děkuji za přečtení a hodnocení. Moc mě těší, když mé texty někoho osloví a potěší.
 Hanulka222 14.07.2007, 9:04:02 Odpovědět 
   Konečně jsem se dostala k tomuto dílu a nelituju- jazykově bohaté, skvělá myšlenka, pohádkové prostředí a krásné vyjádření pocitů mladých... moc líbí...
 Snílek 12.07.2007, 19:37:31 Odpovědět 
   Moc hezké. Když jsem se pouštěla do čtení, měla jsem trochu obavy, protože většinou je pro mě tvůj sloh hodně složitý, ale tohle se mi moc líbilo. Je zajímavé, že jsem si to přečetla hned po povídce Maury a i tady mě napadla stejná myšlenka, jak skloubit svůj svět s okolním a popadlo mě stejné smutno.
 Edvin 12.07.2007, 9:37:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin ze dne 11.07.2007, 12:55:54

   Myslím, že v tomto WS byl happyend přímo předepsán. Tvuj příběh takhle nemá vyvrcholení, prostě definitivní tečku. Vše se rozplyne...
Jinak si myslím, že je lepší napsat méně, a dotáhnout to do konce, zapnout na poslední knoflík. Jen tak mají Tvá ach tak krásná díla šanci, že Tě přežijí. Asi bude i Tvým přáním, aby Tvé texty lidé četli ještě za dvacet třicet let. Nebo ne?
A pak: Kolik má každý z nás ještě času, to ví jen Bůh. Proto by měl každý jednat tak, jako by měl zítra zemřít. Tedy nejlépe, jak umí. I ten devatenáctiletý, i ten sedmdesátiletý.
 Edvin 11.07.2007, 12:55:54 Odpovědět 
   Příběh mne okouzlil bohatstvím a poetikou jazyka. Nemám nic, co bych vytknul.
Ale kdybych ten příběh psal já,
- rozdělil bych jej do výrazných odstavců, aby čtenáři bylo naprosto jasno, kde začínají a končí myšlenky nebo fáze pohádky.
- Vyhýbal bych se několikanásobným záporům: "...duše, která dosud nebyla zcela nerozvinutá..." Co to znamená?
- Když je něco nemožné, tak bych to vynechal a neomlouval bych to slovy: "...ačkoliv se to zdá podivné...", "Ale jelikož podivným kouzlem zapomněli, který konec je vlastně jejich..."
- Psát, že princ po dokončení mostu odmítl vstoupit na druhý břeh je poněkud udivující. Vždyť tam musel být během stavby mostu nesčetněkrát!
- Když dlaně zdrsní, tak už tam nejsou puchýře A mozoly, nýbrž JEN tvrdá kůže a mozoly. O puchýřích byl psal na začátku jeho práce, později o svalech, sluncem osmahlé kůži a mozolech.
- Aby si člověk zapamatoval, co je na mapě, musí ji setsakramentsky prostudovat. Nestačí ji "zahlédnout v hradní knihovně".
- Příběh bych ukončil jinak. Závěr jsi napsal v radostném duchu, ale dopadlo to jako bitva u Grunwaldu pro Poláky - nikdo z toho nemá užitek. Po pádu obou protagonistů do řeky a jejich zmizení v nedohlednu bych nechal vojska obou stran oněmět, a pak bych je nechal odhodit kopí, překout "meče na pluhy", tedy v tomto případě na lopaty a krumpáče, a oni by se, dojati a povzbuzeni tragickou láskou obou princátek, sbratřili a postavili by solidní kamenný most, jenž by pak navěky spojoval obě království, jako třeba mosty spojují Frýdek a Místek ve Slezsku.

Tak. Ale tohle jsou pouze mé názory a Ty, mistře Čuku, na své pohádce nic neměň. Já si ji budu číst ještě mnohokrát, abych nasál trochu té Tvé poetiky, a abych si obohatil svůj jazyk. BTW, archaismy do pohádek patří, pohádka psaná moderní hantýrkou by snad ani nebyla pohádkou. Musí to mít patinu, závan dávných dobrých časů.
Moc děkuji za ponaučení a skvělý literární zážitek.
Tvůj fanoušek Ed
 ze dne 11.07.2007, 14:13:41  
   čuk: Děkuji ti za přečtení a připomínky. Připouštím, že jsem starý nepozora a některé věci mi unikly. Ale abych pravdu řekl nekontroloval jsem až tak logiku, trochu jsem zaměřen na absurditu a tajemnost. A rád píšu o tom co kdyby, tak by.
TVůj navrhovaný konec: byl by možný, ale mně by se zdál příliš happyendový a prvoplánový, takhle zůstal trochu v tajemnu. jsem ti vděčen za připomínky, ale nemám jaksi sílu něco šolíchat nebo´t čas mi běží velmi rychle. Snad se pro příště z nich poučím.
 sirraell 03.07.2007, 19:24:04 Odpovědět 
   necitelna s hackem :o)
 Eifelovka 03.07.2007, 14:23:33 Odpovědět 
   Skvělý!
 ze dne 03.07.2007, 20:11:30  
   čuk: Tvé slovo velmi potěšilo, neboť styl byl dosti složitý a z tebe jsem měl vždycky strach
 Irena Mayer 02.07.2007, 23:44:15 Odpovědět 
   moc se mi to líbí........ rozhodně za jedna!
 ze dne 03.07.2007, 6:18:14  
   čuk: Díky za hodnocení. A archaický styl tady vede k citovosti
 sirraell 02.07.2007, 17:29:38 Odpovědět 
   Musim rict, ze vetsinou nachazim tva dila dost slozita a obcas i necitelna. Tohle je z meho hlediska dokonale. Krasne jako pohadka a k zamysleni jako nepohadka. Pohladils mou dusi. dekuji
 ze dne 02.07.2007, 20:19:16  
   čuk: Díky za hodnocení. Myslela jsi necitelná s háčkem nebo bez háčku?Já píšu různě neboť se pohybuju v širokém spektru nálad a snažím se experimentovat. Most jsem psal opravdu s velkou láskou
 Cristinne 02.07.2007, 16:32:13 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cristinne ze dne 01.07.2007, 21:47:48

   Děkuji za vysvětlení, teď je mi to mnohem srozumitelnější a tím pro mně i hezčí :)
 Cristinne 01.07.2007, 21:47:48 Odpovědět 
   Rozhodně výborně napsané, ale pro mne trochu hůř ochopitelná podstata, snad je to moje chyba ale to mi tam prostě vadí...
 ze dne 02.07.2007, 6:49:11  
   čuk: Není ta podstata jednoduchá: útěk do osamocenosti, ve svých dalších důsledcích zabraňuje střetu dvou soupeřících kolektivů a něčím je pozměňuje k mírotvornosti. Je to na druhé straně rezignace na možnost scelení dvou "světů" prostřednictvím scelení a dosažení hluboké lásky dvou jedinců,byť v nejvyšším postavení. Snad hrdinové sami v dosud nevídané shodě se sebou i s přírodou, a poučeni založí nový rod v prostotě a lásce. O textu se dá přemýšlet všelijak. Zřejmě jsi pornikla pod romantický povrch pohádky a něco ti začlo vrtat hlavou,motivace činů poněkud protikladných. Vlastně došlo k rezignaci na běžný typ pohádky.
 leafe 29.06.2007, 20:49:48 Odpovědět 
   Velice čtivé dílo, pěkná slovní zásoba. Příběh v některých, spíš více chvílích nereálný, ale je to pohádka, proto nemužu nic namítat. K tomu slušná pointa, přec trochu oklepená.
 Popelka 28.06.2007, 8:56:17 Odpovědět 
   Drahý čuku, v anotaci píšete o svém mistrném díle, jako o pohádce - nepohádce... Což je vlastně přesnou definicí mého osobního pohledu. Je to moudrost - oblečena - do pohádkového kašmíru... Spatřuji v ní podstatu bytí, tu důležitou, na níž se dnes často zapomíná. Dojemné a krásné... Obrazné, leč pravdivé prohlédnutí lidské duše...
 čuk 28.06.2007, 8:12:47 Odpovědět 
   Děkuji všem za přečtení a komentáře. Nerozebírám povídku, ani konkretně neodpovídám, neboť je součástí WS a nechci ovlivnit případné další čtenáře
 Šíma 27.06.2007, 23:31:53 Odpovědět 
   Musel jsem se zamyslet, jak se staví mosty porozumění? A co životní cíle? Nemusí být vždy hlavním cílem pro život, ale cestou, která je tím pravým cílem? Nějak jsem se v tom zamotal... :-) Krásná ale smutná povídka o člověku, který se zřekl bohatství a moci, našel lásku a porozumění, ale nakonec byl udolán armádami neporozumění, nenávisti a zášti. Teda skoro, protože oba skočili do řeky, ale to každý ví. Hezky happyend!!! Omlouvám se za ten dlouhý komentář, ale už jsem zapomněl, co jsem vlastně chtěl říci! Takže za jedna!
 Weichtier 27.06.2007, 20:52:57 Odpovědět 
   Skvělé, čuku, opravdu. Tradičně psáno čtivě, bohatým jazykem. Přiléhavé podobenství(snad jsem porozuměl). Takže první dílo do WS a hned favorit. :-)
 Imperial Angel 27.06.2007, 19:06:42 Odpovědět 
   Já nevím, co bych měla dodat. Prostě nádherné po stránce slohu i po stránce obsahové. Až mám strach se taky zúčastnit WS :)
 Thea 27.06.2007, 9:32:45 Odpovědět 
   Vždycky mám posvátnou úctu, komentovat něco co se mi tak líbilo jako tohle... Fakticky nádherný bohatý jazyk, žádné otřepané fráze, zkrátka: "jdu stavět mosty..."
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Piková Dáma (8....
Jackie Decker
Pátá povídka:Ži...
Silence Dogood
Naděje pro hříš...
Totenherz
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr