» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141844

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Smrt je mým řemeslem ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Samotář

m2m	publikováno: 29.06.2007, 6:08

Samotář bloudící vzpomínkami...Najde svou minulost? Nebo si ho najde minulost sama...?


	Probudil jsem se s kocovinou. V ústech sucho jako v pouštní řece. V hlavě třeštilo, jako kdyby mi někdo rozbil někde za očima zrcadlo, jehož střepy mi probodávaly mozek. Seschlé rty žadonily po vodě. Unavené tělo po spánku. Otočil jsem se na břicho, protože mě bolela záda, a líně otevřel první oko. V tu chvíli jsem si blahopřál, že jsem si tehdy našel byt v podzemí. Otevřel jsem i to oko druhé. Opřel jsem si bradu o polštář a převalil jazyk ve vyschlých ústech. Otvírám pomalu oči. Pomaličku. Bolí to. Slzy mi stékají po tvářích, víčka cukají. Pomaličku oči otvírám. Nade mnou bílé slunce. Bože! V lednici prázdno. Ve dřezu láhev s levným bourbonem, samozřejmě prázdná. Důvod kocoviny je zřejmý. V koši krabice od mléka. Prázdné. Nezbylo mi nic jiného než se obléknout a zkusit najít něco k snědku nahoře. Navlékl jsem se do pohodlných džínů, trika a kožené bundy. Zastavil jsem se nad koženým pouzdrem, v němž odpočívala moje dlouholetá družka, osobní ochranná zbraň, automatická armádní pistole se zásobníkem na osm střel. Zbraň jsem z pouzdra vytáhl, dlaní levé ruky pohladil chladnou černou hlaveň, natáhl jsem uzávěr, abych se přesvědčil, že v komoře spí náboj připravený vyrazit v okamžiku, kdy zmáčknu spoušť a úderník udeří do patky náboje. Pak jsem i se zbraní v ruce došel k nenápadné skříni zabudované hned vedle dveří do mého bytu. Tady jsem měl další drobky výbavy nelegálně koupené u překupníků se zbraněmi. Ať už se jednalo o kevlarový krunýř, bandalíry se sumkami, elastické opasky s pouzdry na PDW nebo podpažní kožená pouzdra. Jedno jsem vytáhl a pistoli do něj zasunul. Pak jsem s mírným povzdechem sundal bundu a navlékl si pouzdro tak, aby mi sedělo v levém podpaží. Ve chvíli, kdy jsem zabouchával dveře, jsem si navlékal pravou ruku do rukávu. Pomalu mi dochází, že ležím. Světlo nade mnou zhaslo. Ať už to bylo slunce nebo cokoliv jiného, pamatuji si jen tu bolest. V očích. Co to ale bylo za světlo? Brzké dopoledne znamenalo proudy dělníků pospíchajících do zdejších továren. Většina hal ležela v podzemí, kde se mohlo bez obav manipulovat s chemickým svinstvem, zplodiny byly odváděny podzemní ventilací až za okraj kupole chránící třicetimilionový Landsberg. Vmísil jsem se do davu a na okamžik povolil v koncentraci. Nebylo třeba mít třetí oko skryté na zátylku, abych se nemusel ohlížet, v tomhle proudu modrých košil jsem byl v bezpečí. V mojí profesi se vyplácí být v bezpečí, pokud se chci dožít druhého dne. Přesto, když jsem vcházel do kavárny, jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Objednal jsem si horké kafe neurčité příchuti, suchý rohlík a nezapomněl si koupit cigarety. Chlast a kouření tu byly všude, jejich cena kdovíjaká, protože kvalitní chlast a kvalitní cigarety byly drahé. Stejně jako kvalitní drogy. Ať už klasické nebo se rozmáhající psychodrogy. Kafe nechutnalo překvapivě špatně, zato o rohlík bych otupil i vojenský nůž. Když jsem vycházel ven, moje už tak napnuté smysly zadrnčely na poplach. Byl tam stále. Hlasy. Rozeznávám hlasy. "Smrťák tě minul, puso!“ směje se hlas uvnitř mé hlavy. Zachrčím a pokusím se otevřít bolestí slepená víčka. Bez úspěchu. Nenápadně jsem zabočil do úzké uličky. Před chlápkem v černé uniformě montážního dělňase jsem měl náskok dobrých třicet metrů. To naskýtalo dostatek času ukrýt se v některých dveřích, jenže nemohl jsem spoléhat na to, že budou otevřené. Moje oči dopadly na nouzové schodiště těsně nalepené na zdi vysokého činžáku. Kovová konstrukce se přímo nabízela, ačkoliv její chatrnost by mě nemusela unést. Ani jsem se nemusel dívat na displej svého komunikátoru. Mezi jeho všestranné funkce patřil i výkonný stopovač, maličký detektor pohybu, který mi umožňoval vidět pohybující se objekty na vzdálenost padesáti metrů. Vydával vlny stejně, jako vydávají pozemští netopýři, kteří se pomocí echolokace orientují v prostoru. Přitisknut k okraji velkého kontejneru s odpadky jsem byl takovým netopýrem. Oči skryté za neprůhledným hledím bojové helmy se upírají na obrazovku malého detektoru pohybu. Tisknu se na zeď, pušku křížem přes prsa, v pravačce svírám pistoli s tlumičem a čekám, až se dvojice modrých teček vynoří zpoza rohu. Na maskáče pískového vzoru mi vane šedavý prach pouště, ústa vydechují obláčky páry na zmlklý mikrofon vysílačky posunutý těsně před rty, abych mohl v případě hrozby šeptem varovat kamarády. Kamarády… Omráčené tělo jsem odtáhl dál do nitra uličky, kde bych se svým pronásledovatelem měl více soukromí. Opatrně jsem mu položil hlavu na studený beton a zkontroloval dech. Jemně jsem neznámému prohnětl tváře tichými fackami, víčka se zachvěla a pak prudce otevřela. Chlap vyskočil, když se mu zorničky srovnaly na mém obličeji, ale moje ruce ho zatlačily zpátky. Potřeboval jsem zjistit, proč mě sledoval. Abych to zjistil, neváhal jsem sáhnout k tomu nejhoršímu. Stálo mě hodně sebeovládání dojít v klidu domů, kde v klidu sbalit věci a nenápadně se ztratit. Do černé sportovní tašky jsem naházel několik kusů oblečení, ale hlavně munici. Věděl jsem, že jí bude potřeba. Těžké automatické zbraně jsem nechal ve skříni, stěžovaly by mi pohyb. To, co mi v záchvatu krvavého kašle pověděl můj „dělník“, mě donutilo rychle jednat. Trvalo dlouho, než promluvil, ale nebyl to Lovec a už rozhodně ne Stopař, byl to obyčejný poslíček, který mě měl na mastnou sumičku nalákat k dalšímu kšeftu. Spoléhal na to, že mým řemeslem je smrt a že peníze za svůj další výrobek rád přijmu. V okamžiku, kdy mi nabízel prácičku pro jeho šéfa, jsem věděl, že lže. Oči měl zúžené, ale třásla se mu víčka z pod huňaté ofiny mu vytekla mastná kapka potu. Přesto…to, co mi nakonec vyklopil, mě zarazilo. Ale všechno začalo dávat smysl. Všechno. Tlaková vlna. Úkryt. Vojáci zavaleni pouští. Řízená raketa s jadernou hlavicí. Žoldáci. A my. Proti nim. Bojujeme. Vzpomínky se objevily tak rychle. Spustily dominový efekt. Dávno zapomenuté grify se znovu rozhořely, kdesi uvnitř mě cvakla pojistka a všechno se vyvalilo silou protržené hráze ven. Bolest. Slepená víčka. Světlo nade mnou. Světlo operačního sálu. Vzpomínky. Nyní bylo jasné, proč mě hledají. Přijmout tu práci na odstranění ředitele technologického ústavu. Neměl jsem to brát. Vyřizování účtů mezi průmyslovými konglomeráty. Jeden chce odstranit toho druhého. A já měl být prostředek. A také jsem se jím stal. Jakmile se můj poslední zaměstnavatel dostal k materiálům, ihned pochopil, že si najal nesprávného člověka. Nikdo ale neznal mou adresu, všechno byly jen domněnky, a proto byli za levný dolar najati „pseudodroni“, jak se na okraji Landsbergu říkalo lidským čumilům, kteří měli jeden jediný cíl. Najít cíl a pod zástěrkou dopravit k zaměstnavateli. Stále mi ale unikalo, proč po mě jdou i Stopaři. Unavené nohy mě nesou okrajem města. Na holou kůži mi dopadá smrad z exhalací, začínám uvažovat, kde to vlastně jsem. Kdo vlastně jsem. Vzpomínám si na světlo operačního sálu a na hlasy. A nyní cítím bolest po celé délce páteře. Ne uvnitř, ale vně, jako kdyby mě někdo podélně rozřízl a pak zašil. Největší bolest mám ale za očima. Věděl jsem, že si pro mě přijdou. Věděl jsem, že si mě Stopaři najdou.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 34		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 77		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Siggi	31.03.2012, 3:05:18

Trochu mi to připomíná Kulhánka, ale toho já docela rád.


ze dne 31.03.2012, 19:21:42
m2m: Já sám sobě (tady) připomínám spíš Fabiana :)

MC_Kejml	25.12.2008, 14:30:24

Tak to nakonec nebyla paranoia ale spíš nějaké flashback, ktré se hrdinovi vlily do hlavy. O něco méně 1984, o něco víc Blade Runnera. To znamená, že mi to připomíná. Ne, že bych dílo chtěl škatulkovat. Zaujal mě teda hlavně konec, protože jsem z toho pochopil, jako by byl hrdina ne narozený zabijákem, ale bylo mu to implantováno popisem operace ke konci. Ostatně o "míšních čidlech" jsme toho ve filmech viděli dost, tak proč ne vyloučřování nějakého hormonu, který by džob "žoldáka" podporoval? Uvidíme, co bude dál.


ze dne 29.12.2008, 22:33:08
m2m: Už to víš, ale stejně Ti poděkuju za návštěvu. Hyh.

Leontius	19.04.2008, 11:00:23

Hezký. Jen jsem mořná čekal trochu více děje, ale i samotný rozbor myšlení takového člověka byl dostatečně zajímavý. Vzpomínky se prolínají s přítomností a vytvařejí tak ucelený obraz charakteru, který by se myslím stěží natavoval v jediné dějové lince. 1


ze dne 19.04.2008, 15:05:26
m2m: Chlape, začít sérii druhým dílem není správné řešení, jak najít "děj" :-D Ale děkuju, velice si toho cením. Obojího. Vlastně všeho trojího :-) Díky.

Lakejja	29.09.2007, 13:51:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lakejja* ze dne 29.09.2007, 13:40:50* Hele o to mzda je Bíčkové snad rozhodují čtenáři ne? Nevičítal ti to už někde někdo? :oP :D ;)


ze dne 29.09.2007, 14:12:14
m2m: Ne-e, mám rád béčko a líbí se mi ho kombinovat ;-) Ale vlastně co to melu, s Netharem jsme se dohodli, že píšu háčkové scífko ;-)

Lakejja	29.09.2007, 13:40:50

asi nečtu komenty, takže opakování klidně ignoruj: tady drobné věci, comě tak jako uhodily přes oči..ale nic s čím, by si člověk musel dělat valnou hlavu: Otevřel jsem i to oko druhé. (přehodila bych slovoslev ..i druhé oko.) A tady taky:nebo se rozmáhající psychodrogy. (rozmáhající se psychodrogy) Jinak ale je to super...od přítomnosti k minulosti...moooc hezká sonda a každý další kousek je lepší než ten předtím ! (proto nechápu dvojku od redaktora, ale budiž no..jeho názor..né můj :) )


ze dne 29.09.2007, 13:43:12
m2m: S očima jsem chtěl naznačit, že není jedno oko jako to druhé oko. Jinak musím jen přikývnout a studem zčervenat. Děkuju za přečtení tohohle béčkového scífka :-)

Adrastea	18.08.2007, 13:08:38

Má to šťávu. A dobrou... :) Někde v té hromadě komentářů jsem našla zmínku o pokračování, v němž se prosadil Tvůj "experimentující vnitřek" - na to se těším. :) Posílám ohavnou jedničku...


ze dne 18.08.2007, 13:41:49
m2m: Ohavnost...ohavně mě trestáš ohavně krásnými komentáři... Ohavně děkuji za ohavnou jedničku, ač si tedy nemyslím, že je to ohavné :-D

Eifelovka	13.08.2007, 13:47:30

Docela dobrý.


ze dne 13.08.2007, 16:34:28
m2m: Všiml jsem si, že z nějakého důvodu, co se dá, mi napíšeš(te?) vždy komentář o dvou slovech bez toho, že by bylo zdůvodněno, co je špatné. Celkově mi příjde, že navíc bez znalosti děje předchozího a hlavně...totálně z boku...jestli je to na dvojku, chci vědět proč, když - zcela arogantně prohlásím - ostatní si tohle nemyslí. Prosím o odpověď.

Nethar	16.07.2007, 20:57:19

Tak tady tak sedím a přemýšlím, co napsat... no prostě jsem přišel pozdě, je mi líto, vše už bylo řečeno :-) Takže jenom chválím a hned teď letím na další díl ;-)


ze dne 17.07.2007, 0:31:28
m2m: Děkuji velice '°-°'

Hanulka222	14.07.2007, 9:28:42

Začíná to být čím dál zajímevější...


ze dne 15.07.2007, 20:02:40
m2m: Jo? No ani nevím :-) Díky moc.

Šíma	05.07.2007, 10:49:11

Hezký! Spokojeně si pochrochtávám! Není nad to se začíst do dobrého příběhu a na chvíli se vymanit z tvrdé reality! Děkuji moc! :-)


ze dne 05.07.2007, 10:50:45
m2m: Není nad to přečíst si krásný komentář. Já děkuji moc. Za zastavení, milý komentář i tu hezkou známečku (ale ta je pro mě vedlejší :-) )

Samareth	30.06.2007, 11:00:10

všechno již bylo napsáno a mě nezbývá dodat nic jiného než, že se mi příběh opět líbil a těším se na pokračování... :-)


ze dne 30.06.2007, 11:06:34
m2m: Můžu jen poděkovat...a doufat, že pokračování nezklame, protože se v něm projevil můj experimentující vnitřek a napsal to jinou formou :-) Děkuji za přečtení a komentík. Díky moc.

čuk	30.06.2007, 8:34:38

Výchozí hrdina se rozdvojuje. První je akčnější a rozpomíná se na válečný šok mlhavě, jde jakoby jasně řízen, později nějakou vzpomínkou z minula. Druhý (kurzivovitý)se pomaleji probírá, na minulou skutečnost si vzpomíná přesněji, nikoliv na svůj budoucí úkol a navíc je nejistý a váhavy. Jsou to tedy dvojníci paměti v různé poloze a uvědomění si sebe a v různé poloze ve městě i v různé aktivitě neboť oba vstupují do jakéhosi příběhu, v odstupu, druhý trochu jako stín. Je-li to podobně myšleno, tak dávám jedna a líbí se mi ta diferenciace vzpomínání a současně podklad pro akční příběh.


ze dne 30.06.2007, 10:20:35
m2m: Děkuji :-) Myslím, že jste se dostal pod kůži samotné povídky. Obě roviny se koncem téhle části zdárně protly a hlavní postava se může vydat zpátky v minulosti a dopředu v současnosti. Je to vlastně béčkové SF s mírně akčním nádechem, ale jsem rád, že jsem do něj dokázal propašovat i něco víc a jsem rád, že Vy jste to objevil. Děkuju za krásný komentář.

Ted	29.06.2007, 19:35:33

Taky vůbec nevím co psát...prostě skvělé, rychle sem s další částí.


ze dne 30.06.2007, 0:52:19
m2m: No....já taky nevím, jak odpovědět...a v tomhle stavu můžu jen říct: "Díky moc." :-) Za všechno ;-)

Imperial Angel	29.06.2007, 16:53:08

Abych pravdu řekla, mě osobně tohle dílko nepřijde slabší oproti ostatním. Příběh je napsaný poutavě a je trochu odlišný, snad i proto mě baví tvoje texty číst...


ze dne 29.06.2007, 17:01:04
m2m: Děkuji móc :-) Jsem si plně vědom, že tohle je klasické béčkové sci-fi, ale proč ho neozvláštnit? Díky moc za tak milý komentář a hlavně za zastavení.

Nameless	29.06.2007, 15:51:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nameless* ze dne 29.06.2007, 13:29:06* Jo s časem je problém vždycky, taky teď nebudu dva tejdny v dosahu (jedu na tábor, snad se tam z těch dětí nezblázním) :)


ze dne 29.06.2007, 16:59:33
m2m: :-) ;-)

Nameless	29.06.2007, 13:29:06

Vážně už mě nenapadá jak hodnotit tvoje věci, aniž bych se opakovala - opět se velmi líbí :)


ze dne 29.06.2007, 14:31:20
m2m: Vážně nevím, co na to odpovědět. Jen se omlouvám za to, že na některé věci nemám teď moc času, ale napravím ;-) Opět moc děkuju za zastavení.

amazonit	29.06.2007, 6:08:49

dokážeš vytvořit atmosféru napínavou, vypjatou, umocněnou ,,fleš beky":o), ale přesto mi toto tvé dílko připadá méně výrazné, propracované, poutavé než ta předchozí, snad je to i tím že se příliš rychle dostaneme k závěru, možná jsi měl čtenáře ještě trochu déle hostit v zemi povídky, více ji rozpracovat... mírný úsměv ve mně vzbudilo - první a druhé oko - proč ne jedno a druhé?:o))


ze dne 29.06.2007, 8:12:58
m2m: Nechci z toho dělat román, z původních tří částí se staly čtyři a kdybych se klišoidně pohyboval ve světě povídky, nenaznačoval bych, přímo bych vyprávěl. To nechci ;-) Věř mi, že tohle závěr není ;-) Oči vysvětlím ;-) Všechno má vysvětlení v posledních dvou částech ;-) Děkuji za publikaci a hlavně komentík. I ten Tvůj je dnes...méně výstižný, než ty ostatní :-) Díky moc za vše ;-)