obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915232 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389277 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Z těžce intimního deňýčku - II. ::

 autor Yfča publikováno: 02.07.2007, 10:30  
Druhý díl mého těžce intimního deňýčku. První díl se válí na: http://www.saspi.cz/dila/8987-z-tezce-intimniho-denycku-i
 

Bylo mi šest let a srpen se pomalu chystal uvolnit místo v kalendáři dalšímu měsíci. Znuděně jsem se dloubala lopatičkou v písku na jednom z petřínských pískovišť, kam jsme s maminkou a s o tři roky mladší sestrou vyrážely každý den odpoledne.

Najednou kolem nás prosvištěl černovlasý hnědookatý klučina na dřevěné koloběžce.

"Nejezdi tak rychle, nebo si zase rozbiješ hubu!" zvolala pohledná černovláska, kráčející po chodníku asi dvacet metrů za ním. Klučina se zastavil, otočil se a pomalu se loudal ke své matce. Pokaždé ji asi neposlechl, neboť měl na kolenou zánovní strupy.

"Pojď si hrát s holčičkama na písku," vybídla ho černovláska a posadila se na lavičku vedle mé maminky.

Naše rodičky se daly do řeči a brzy se spřátelily. Klučina se jmenoval Jirka, stejně jako objekt mého prvního erotického kontaktu, a i on měl měl za pár dní začít chodit do školy. Dokonce do stejné třídy. Tuze se mi líbil. Příliš jsem s ním nekonverzovala, anébrž jsem byla plachá. Jiřík se na rozdíl ode mne nestyděl. Neustále se snažil zapříst hovor, ale z mé strany se dočkal pouze jednoslovných odpovědí či přiblblých zamilovaných úsměvů, při nichž jsem cudně klopila zrak.

Prvního září mne mamuša narvala do slušivých šatečků, na záda mi prdla školní brašnu a dovedla mne do vzdělávacího ústavu.

Třídní učitelka Novotná rozesela žáčky do lavic stylem "holka – kluk", nejspíš proto, aby zabránila kecání v případě děvčat a vzájemnému pošťuchování u chlapců. Byla jsem šťastná jako blecha, neboť mne posadila do první lavice k Jirkovi.

Platonická láska, která ve mně až dosud lehce doutnala, se rozhořela nevídaným plamenem. Dělila jsem se se svým miláčkem o svačiny (na oplátku mi nosil fialkový drops), půjčovala jsem mu piják (psali jsme tehdy perem namáčeným v kalamáři a Jiříček měl brzy svůj piják nacucaný inkoustem, neboť dělal často kaňky) a stále jsem klopila čidla zraku, když na mne pohlédl. Brzy se do mne taktéž zaláskoval. Ráno na mne čekal před naším domem, po vyučování mne doprovázel domů. Odpoledne jsme si spolu hrávali na Petříně.

"Až budu velikej, tak si tě vezmu za ženu. Máš strašně krásný voči," pošpital mi jednou, když jsme se spolu plazili Úvozem k mému bydlišti. Správně měl ale říci, že mám krásné oko, neboť jsem šilhala a jedno z čidel zraku jsem měla neustále schované za klapkou připevněnou na brýlích.

"Já si tě taky vezmu," odpověděla jsem tiše a do tváří se mi nastěhovala červeň.

Zdálo se, že naší lásce nic nestojí v cestě. Jenomže osud si se mnou krutě zahrál.

Do konce školního roku zbývalo již jen několik dní. O velké přestávce jsem Jirkovi prozradila, že se během prázdnin s rodiči a sestrou přestěhuji do nového bytu. Byli jsme z toho oba smutní, avšak přísahali jsme si, že si budeme pravidelně psát a až dospějeme, tak se zesvadbíme.

Během poslední vyučovací hodiny se mi chtělo čurat. Po vyučování jsem hodlala navštívit WC, jenomže Jirka už na mne čekal před šatnou, proto jsem se rozhodla, že si ulevím až doma.

Vycházeli jsme ze školy na ulici ve chvíli, kdy se tetkou Pubertou zasažení deváťáci bavili tím, že pouštěli masivní vchodové dveře na drobné žáky. Byla jsem tehdy lehce podměrečná, a tak není divu, že jsem se stala obětí jejich hloupého žertíku.

Letících dveří jsem si nevšimla. Klika mne trefila do horního rtu a katapultovala mne zpátky do školní chodby. Přistála jsem na zádech, brýle mi emigrovaly z nosu a hověly si pár centimetrů od mé hlavy. V ústech jsem ucítila chuť krve. I z nosu mi tekla červená. Jazykem jsem si rychle přepočítala zuby. Byly naštěstí v pořádku. Pak jsem se dala do breku. Deváťáci se samozřejmě okamžitě vypařili.

Jirka mi podal brýle a pomohl mi vstát. "Neplač, Ivanko, to se ti zahojí," konejšil mne. "Teda, tobě ta pusa pěkně votejká! Vypadáš jako jeden pyskatej černoch, co jsem ho viděl na fotce v novinách. Byl děsně zajímavej," vyhrkl překvapeně poté, co mi svým kapesníkem rozšmrdlal slzy a krev po obličeji.

Olízla jsem si horní ret. Nabýval obřích rozměrů. Když mi přestal krvácet nos, dofňukala jsem. Toužila jsem co nejrychleji nastavit tvář zrcadlu, abych se dozvěděla, jak vypadá zajímavej černoch.

Vyšli jsme před školu a zamířili jsme k nám. Normálně jsme se loučili na chodníku před naším domem, tentokrát se Jirka rozhodl, že se mnou půjde nahoru. Na úzkých kamenných schodech, jimiž jsme stoupali k našemu půdnímu bytu, jsem si uvědomila, že se mi chce stále víc a víc čurat. Zrychlila jsem. Posledních pár metrů jsem již utíkala a přitom jsem volala na maminku, aby mi honem otevřela, protože klíč od toalety, která byla na chodbě vedle našeho bytu, visel v kuchyni.

Doběhla jsem ke dveřím a začala jsem do nich bušit pěstičkami. "Mami, prosím tě!"

Mamuša se konečně objevila a vyděšeně se na mne podívala. "Proboha! Jak to vypadáš?!" vypustila ze svých úst.

Bohužel, i já jsem vypustila. Mokrá skvrna na mých lehce zválených hadrových punčocháčích (tehdy to byl velký módní hit) se rychle šířila od rozkroku dolů. Za chvíli doputovala až do okopaných střevíčků. Čvachtalo mi v nich, jako kdybych právě prošla močálem.

Jiříček nevěřícně zíral. Rychle jsem se protáhla kolem své rodičky a dočvachtala jsem se do pokoje. Tam jsem padla na postel a začala jsem řvát. Bylo mi hrozně.

Slyšela jsem maminku, jak děkuje mému nezralému snoubenci za doprovod. Potom zavřela dveře a přišla za mnou. Plačky jsem jí vylíčila, co se mi stalo ve škole.

"A eště jsem se počůrala před Jirkou," vzlykala jsem nešťastně.

Mamuška prozkoumala můj oteklý ret, potom mne vycídila a převlékla.

"Ta rozbitá pusa se ti brzy spraví, ty pokousaný školní dveře jsou na tom hůř," smála se. "A s tím počůráním si nedělej hlavu. To se může stát i dospělákům. Jdu na nákup. Chceš jít se mnou?"

Zavrtěla jsem odmítavě kebulí.

Jakmile maminka odešla, podívala jsem se do zrcadla. Vybafla na mne ubrečená tvář, z níž trčel opuchlý horní ret. Hlavou mi blesklo, že takovou zrůdičku, navíc počuranou, už nebude Jirka chtít. Znovu jsem se rozbrečela. Pak jsem se rozhodla, že se zasmrtím.

Přitáhla jsem si k sekretáři židličku, abych dosáhla do horní zásuvky, v níž byly uschovány medikamenty. Nahmatala jsem lahvičku s rybím tukem. "Fuj!" otřásla jsem se odporem a hodila jsem tu hnusnou věc, po které se mi vždy zvedal žaludek, zpátky do šuplíku. Potom jsem vytáhla dvě tuby celaskonu a acylpirin. Acylpirin se mi zdál být příliš velký, navíc, když jsem ho zkusmo olízla, nechutnal tak dobře jako celaskon. "Když zemřít, tak příjemně," pomyslela jsem si a vycucala jsem postupně všech dvacet tabletek celaskonu. Moc příjemné to ale nebylo, protože mne rozražený ret pálil jako čert a za chvíli mi hořel i jazyk. Když byly obě tuby prázdné, udělala jsem si ze dvou židlí sražených k sobě značně nepohodlné lůžko a vleže jsem očekávala zubatou babiznu. Za chvíli jsem usnula.

Maminka se po návratu z nákupu velmi vyděsila. Na sekretáři se povalovaly prázdné tuby, o kus dál jsem na židličkové posteli, schoulená do klubíčka, ležela já. Přestože jsem se po probuzení dušovala, že jsem posvačila jen celaskon, prohledala mamuša lékový šuplíček, aby se ujistila, že jsem nesezobala nic horšího.

"Kdyby sis vzala něco jinýho, tak si teď mohla bejt mrtvá! Co tě to napadlo? Proč jsi to, proboha, udělala?" křičela a potom mi dala pár výchovných (dobře mířených) ran vařečkou, abych si zapamatovala, že hodná holčička nebaští prášky, které šlohne v šuplíku. Dodnes netuší, proč jsem se tehdy přecpala celaskonem.

A moje první láska? Jiřík na mne druhý den ráno nečekal. Když jsem vešla do třídy, seděl v lavici, hrabal se v penálu a dělal, že mne nevidí. Na pozdrav neodpověděl, tvářil se jako hluchoň. Spolužáky zajímal můj oteklý ret, Jirka ho ignoroval. Bála jsem se, že ostatním práskne, co strašného se mi stalo. Neudělal to. Byla jsem mu vděčná, proto jsem mu o přestávce nabídla jablko. Odmítavě mávl rukou. Do konce školního roku už jsme spolu nepromluvili ani slovo, do školy i ze školy jsem chodila sama. Někdo si štěstí pošlape, já jsem si ho pomočila...

V srpnu jsme se přestěhovali na Invalidovnu. Když jsem po prázdninách vplula do třídy, hned mne zaujal jeden chlapec. Rázem jsem zapomněla na prekérní situaci, která mne připravila o první lásku, a začala jsem ho fixovat svým zrakem. Budete-li chtít, můžeme si o tom pošpitat příště...


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 32 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 31 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 343 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 retro47 31.05.2017, 15:05:35 Odpovědět 
   Příspěvek z roku 2007 - poslední komentář z roku 2011. A do saspi se hlásí tak jeden zájemce měsíčně. No - snad se Yfča dostaví a napíše něco aktuálního... budeme se těšit...
 Šíma 22.11.2011, 19:37:23 Odpovědět 
   Pěkný a čtivý textík... Zvedl mi náladu! ;-)
 faust 07.06.2009, 9:14:21 Odpovědět 
   Tak jsem dorazil k druhému dílu, soudě dle komentářů k prvnímu a druhému dílu se ocitnu v opozici k většině, nicméně první díl mě zaujal více, a to svým rozkreslením v zásadě všedního zážitku, jak jsem již podotkl minule. Zde mě zaskočil druhý, nenadálý motiv odcizování, nejenže tu bylo stěhování, ale týž čas se odehraje pomočení zapříčiněné ránou dveřmi. Tu se najednou čas rozestoupí do dvou liníí. První je odjezd ze současného místa bydliště, čas nutného loučení, pak je tu rozhodnutí Jiříčka zpřetrhat společné zážitky. To mě vyrušilo, odjezd najednou působil výhodně, vykonstruovaně. Pak je tu rozhodnutí skoncovat to, nastoluje existenciální otázky. Co mi ale příjde nejzajímavější je psychologická sonda do mamušina nitra. Snad necitelná, krátkozraká mamuša na konci zapůsobí velmi krutě a to si i koresponduje s prvním dílem. Rozhodně ale nemohu odpeřít výbornou.
 .MaJdiNa. 11.12.2008, 19:15:52 Odpovědět 
   Výborné!!! Gtipné a roztomilé.
 terina 20.02.2008, 14:17:11 Odpovědět 
   Teda smekám pred Tebou a doufám že se mi někdy povede napsat něco aspoň z půlky tak dobrýho! ;-)
 ze dne 21.02.2008, 12:43:44  
   Yfča: Zcela jistě spácháš v budoucnu daleko lepší napsaninu... ;o)
 Jelen 28.01.2008, 15:22:20 Odpovědět 
   Píšeš velmi dobře.
 Anitha 12.11.2007, 21:57:55 Odpovědět 
   pěkně napsaný.... dobrej námět... dost mě to pobavilo... jen tak dál...
 Zuzka Brouk 08.11.2007, 16:00:54 Odpovědět 
   Je to fakt šíleně moc pěkňoučký... Hrozně roztomilé a při tomhle nudném čekání na trénink ve škole to opravdu pohladí...;)
 Tlapka 09.10.2007, 15:52:31 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tlapka ze dne 09.10.2007, 15:51:58

   Aha... ale to s tím smíchem tu už bylo... No aspoň nejsem sama :)
 Tlapka 09.10.2007, 15:51:58 Odpovědět 
   Jestli smích prodlužuje život, díky Vám tu budu o něco déle :) Jen tak dál, je to výborné!
 Kaunaz Isa 14.08.2007, 16:15:54 Odpovědět 
   Jistě, budu chtít (o=
Opět krásně humorné a čtivé.
 Amiq 07.07.2007, 17:17:26 Odpovědět 
   Kdysi jsem cetl, ze se prej smichem clovek prodluzuje zivot. Ted jsem si ho pri cteni tveho deniku prodlouzil aspon o par dni. Diky za skvely pobaveni. 1*
 amazonit 04.07.2007, 5:45:24 Odpovědět 
   Yfčo, myslím, že od tebe mě snad již nic nepřekvapí:o))
tvůj život byl (je) velmi pestrý s opravdu nelehký, dětství nejni procházka růžovým sadem....:o))
 Šíma 03.07.2007, 18:21:48 Odpovědět 
   :-))) Snad to stačí jako komentář! Opět za jedna! Když už všichni řekli všechno za mne? Hezký a vtipný!
 Eifelovka 03.07.2007, 14:28:39 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Eifelovka ze dne 03.07.2007, 14:08:47

   Tak to jsem ráda. :-)) Mám tě v oblíbenejch tak mi to neujde
 Eifelovka 03.07.2007, 14:08:47 Odpovědět 
   Já chci další díl! Zase jsem se musela smát nahlas. Hodně dobře napsaný. :-)))
 ze dne 03.07.2007, 14:23:35  
   Yfča: Další díl čeká na zveřejnění... ;o)
 Helam 03.07.2007, 11:13:34 Odpovědět 
   Dobře že si se tenkrát "nezasmrtila". :-) Přišla bych o tohle krásný vyprávění.
 Vilda 03.07.2007, 10:33:52 Odpovědět 
   I tentokrát jsem se výborně bavil. Píšeš fakt skvěle. Odsejpá to, je to vtipný. Taky se těším na pokračování.
 naivka nevšední 03.07.2007, 8:42:09 Odpovědět 
   Opět moc hezké, výborně napsané, bohatý jazyk, neobvyklé a zároveň vtipné výrazy (třeba zasmrtit se):-). Těším se na další díl.
 Lakejja 02.07.2007, 21:47:30 Odpovědět 
   k redaktorově poznámce....myslím si, že kusek odpovědi je skryta v prnvím díle.
Tomuto se nedá nic vytknout....skvěle napsané..poutavé..vtipné. Líbí se mi i "změna" některých slov do té dětštější formy, která dodává celkovému stylu hlubší zážitek ze čtení.
 čuk 02.07.2007, 20:37:16 Odpovědět 
   Moc fajn počtení i výrazivo. A to jsi v tom milém věku ještě neměla prostatu. A Jiřík byl vůl!
 Alyssa 02.07.2007, 18:35:31 Odpovědět 
   Je to moc milý, krásný počtení :o)
 sirraell 02.07.2007, 16:54:09 Odpovědět 
   Vyborne, dekuji, ze se snami delis. slouceno s tvym uzasnym humorem, je to opravdu prvotridni cteni... Uz se tesim na tvou dalsi obet... ;o)
 Ilonaw 02.07.2007, 13:38:53 Odpovědět 
   Ohromně jsem se bavila. :-))) Jdu si najít první díl tvého povídání.
 Imperial Angel 02.07.2007, 11:51:35 Odpovědět 
   Takové příjemné povzbuzení při nedělním ránu, ehm ono už je skoro poledne :)....
 Bohdando 02.07.2007, 11:16:32 Odpovědět 
   Budete-li chtít, můžeme si o tom pošpitat příště... - Prosím, pokračuj.
 Bohdando 02.07.2007, 11:12:20 Odpovědět 
   Opět skvěle a lehce napsané! Moc se těším na případné další díly. Rozhodně si je nenechám ujít. Děkuji, výborně jsem se při čtení tvých pamětí bavil. :)
 Dědek 02.07.2007, 10:38:06 Odpovědět 
   Teda, děvče, měla jsi kouzelné dětství.
 Kev 02.07.2007, 10:29:46 Odpovědět 
   Začíná si mi na mysl vkrádat neodbytná myšlenka - zůstal některý z chlapců, které jsi blíže poznala, nepoznamenán na duši či těle?:)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Sobecká hloupos...
markus
Pacientka - 3. ...
Sonya
Odi et amo 2
Mon
obr
obr obr obr
obr

Je nebezpečné dotýkat se!
blazen2
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr