» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141845

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Příběhy Nedokončené Země - Kapitola III ::

Alinnela	publikováno: 08.07.2007, 17:56

Neustále na tom pracuji a opravuji, případně se předem omlouvám, vyskytnou-li se zde chyby či nejasnosti.


	Alinnela seděla ve svém pokoji a mlčky uvažovala nad tím, co se stalo na pasece. Proklínala se, ale zároveň věděla, že v takové situaci nemohla myslet na bezpečnost. Ale i tak, tohle nebyla žádná omluva. Měla být přece opatrnější! Důsledkem toho se staly neúnavné návaly otázek z Alveronovy strany a následné dožadování se patřičného vysvětlení. A to prosím snad už nejméně stokrát za den! Kudy chodil, tudy se jí ptal a nedal pokoj, dokud mu to řádně nevyložila. Alinnela však mlčela. Slíbila mistrovi, že to nikomu nepoví a to také hodlala dodržet. Zároveň to ale nebyl jediný problém, který ji trápil. To, co jim ten voják řekl v Domech Kříže ji také jaksepatří znepokojilo. Temné víly? Na Askanataru? To se jí zdálo nemožné. Co by tady mohly chtít? Zatřepala hlavou a snažila se uvolnit si mysl hrnkem kouřícího čaje s výtažky z posilňujících bylin. Heřmánku a meduňky. Už nějakou tu chvíli seděla nepřítomně za psacím stolem a přemýšlela o svém odchodu. Pravda, neuplynul ani den od jejího návratu ze studií, ale čekala ji ještě dlouhá pouť. Dlouhá a náročná, při níž si nemohla být jistá zda se vůbec kdy vrátí. Z myšlenek ji vytrhla rytmická serenáda cvrčků, která se sem linula otevřeným oknem spolu s podvečerní vlažnou brízou. Zvedla se a zamířila po schodech na svou miniaturní střešní observatoř, kde se vždycky dokázala uvolnit. Otevřela poklop padacích dveří a vystoupala na prostornou střechu ohraničenou nízkým zábradlím. Usadila se na kamenné sedátko a znovu, po několika letech, se zahleděla na smrákající se oblohu nad údolím, potaženou nachově rudými červánky. Po obzoru tiše přelétla sova. Bylo znát, že sem za celé tři roky nikdo nevstoupil. Observatoř působila naprosto netknutá časem. Vše zůstalo tak, jak to naposledy opouštěla. Dokonale čisté a uklizené. Sáhla do prostoru pod sedátkem a vytáhla velkou dřevěnou krabici napěchovanou nejrůznějšími poznámkami, skicami, schématy, astronomickými mapami a lunárními kalendáři. Vyňala horní přihrádku a odkryla rudé sametové pláténko, které chránilo sadu dalekohledů před nánosy prachu. Vybrala jeden střední velikosti, zavřela rytinami zdobené víko z tisové dřeva a vrátila schránku zpět. Chvíli považovala dalekohled v rukou, jakoby to byl kdoví jaký poklad a pak jej zkušebně přiložila k oku. Čočka byla zanesená. Vzala proto hadřík z jiné krabičky, pro změnu s udržovacími prostředky, a jemně jí otřela. Znovu se podívala. Výtečně, pochvalovala si a jen tak namátkově zabrouzdala zšeřelou oblohou. Ještě nebylo pořádně nic vidět. Srpek dorůstajícího měsíce sice už zářil, ale na hvězdy bylo stále ještě dost brzy. Zakroužila horizontem a plna jakéhosi známého i neznámého vzrušení, zaostřila na podvečerní klenbu. Náhle ji ale cosi přimělo, aby se vrátila o kousek zpět. Zarazila se, sklonila dalekohled a promnula si oči. Nezdálo se jí to? Přiložila okulár k oku a najednou nejistá, nemá-li náhodou vidiny, zamířila do míst kousek opodál rostoucího kotouče luny. Ne! Podívala se znovu. Opravdu to tam bylo. Malý téměř neznatelný bod, zářící však jako samotný oheň. Zašroubovala kolečkem nastavitelnosti zaostření a prozkoumala objekt bedlivěji. Překvapilo ji, když zjistila, že je to hvězda. Ztuhla. To není možné, pomyslela si téměř bez dechu. Existoval pouze jediný způsob, jak tento jev vysvětlit. Ten ale vzápětí ihned zavrhla, neboť poztrácel veškerý smysl. Je to přece jen legenda, uklidňovala se, musela jsem se splést. Nejhorší na tom ale bylo, že žádná jiná rozumná věc, která by to vysvětlovala ji nenapadala. Možná kometa, nepřestávala se uklidňovat, ale přesto cítila, jak v ní vzrůstá napětí, nebo nějaký malý asteroid. Nevěděla proč, ale náhle se přistihla, že ji to silně znepokojilo. Ne, určitě muselo jít o omyl. Avšak . . . Najednou si už nebyla tak docela jistá, co si o tom má vlastně myslet.


celkové hodnocení autora: 92.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rút	18.08.2009, 11:46:41

Tak to jsem zvědavá, co to bude.. :-)

Annún	08.07.2007, 23:14:58

Velmi zajímavé, ale tentokrát krátké. Než jsem se stačila pořádně začíst byl konec. No, tak už jsem zvědavá jak to bude poktračovat a co to na té obloze vlastně vidí za špatné znamení. Za jedna.

Šíma	08.07.2007, 19:32:11

Jen co jsem se "začetl" byl konec! Kometa? Kdysi lidé tvrdili, že přinášejí nemoci, války a neštěstí... Doufám, že nám přinese další díl! :-)

Pavel D. F.	08.07.2007, 17:55:49

Další dílek po poměrně dlouhé době (musel jsem si předchozí části znovu přečíst, abych si připomněl souvislosti). Tentokrát se objevuje nějaké astronomické tajemství, text je ale tak krátký, že se čtenář mnoho nedozví. Tak doufám, že příště nebudeme muset čekat tak dlouho ;-)


ze dne 08.07.2007, 18:49:48
Alinnela: Nene, ráda bych další díl přidala co nejdříve. Rozhodně na tom ještě zapracuji, je pravda, že bych to mohla více rozvést. :) Ale děkuji za komentář i hodnocení.