obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2141845 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
obr

:: Slonovinová tyčinka ::

 autor Alyssa publikováno: 05.07.2007, 5:49  
Řeknu to za nás za všechny. Umíráme. Umíráme a zanedlouho už zmizíme ve větru. Chci, abyste věděli, že z nás mohli udělat otroky, ale nikdy nám nedokázali vzít volný rytmus, v němž tloukla naše srdce…umíráme proto, že jsme žili tak, jak jsme chtěli. Svoboda má větší cenu než lidský život…
 

Medvědí hvězda zářila jako rudé oko. Hranice se přiblížila, černá jako sama smrt, tyčící se na obzoru s osudovou neústupností. Pohlédla jsem dolů, na zápěstí rozedřená od okovů, a téměř násilím rozevřela zaťatou levou dlaň. Ležela na ní slonovinová tyčinka, zažloutlá a pokrytá zaschlou krví. Zdálo se mi, jako by z ní vycházelo slabé, teplé světlo.
„Už nikdy,“ zašeptala jsem.
Pak kdosi vpředu trhl za řetěz a donutil nás k několika dalším vrávoravým krokům.

***

Zaútočili na vesnici uprostřed noci. Pamatuji si zář plamenů, kouř a křik. Panenku s korunou kouřících vlasů, vesnického hafana s šípem mezi žebry. Ostré povely vojáků a pach zpocených koní.
Raimon mě chytil a vystrčil z chaty.
„Utíkej k lesu!“
A já běžela. Klopýtala bosá, jen v košili, hořící vsí. Koruny stromů mi poskytly bezpečí, větve mě objaly a vyhnaly žár z kostí. Pozdě jsem si uvědomila, že za mnou nikdo neběží.
Náves ozářená hořícími chatrčemi jako pochodněmi, scéna z divadla krutosti. V jejím středu klečící Raimon a nad ním velitel s nožem v ruce. Přikročil k zajatci, chytil ho za vlasy a táhl mu hlavu vzhůru. Probodl hrotem Raimonovo čelo a ranou prostrčil tyčinku ze slonoviny. Znamení otroka.
Otrokářův smích, vzteklý řev vězně, hučení ohně, všechno se slilo v jednu temnou mozaiku, svět se točil a já padala…


Uplynuly dva roky. Souhvězdí léta a zimy se střídala na obloze a my se učili bojovat. Pole orala Válka a sklízela Smrt. A měla bohatou sklizeň. Odpor sílil a spojoval se v jeden proud. Už nehořely jen naše vesnice, ale jedno po druhém v reji jisker k obloze mizela i hradiska, až na konec hroty šípů dopadly až k úpatí hor.
Nevím, kolikátý důl to byl, kde mi jedna z vyhublých postav připadala povědomá.
Dopotácel se až ke mně. Kůži měl zešedlou prachem, zažraným už navždy do jeho těla, až na zápěstí a kotníky rozedřené od okovů do živého masa a záda zjizvená holemi a biči pohaněčů. Připomínal spíš oživlou kostru než člověka, ale dvě věci v jeho obličeji svítily – oči, stejně jasné a nezkrotné jako tehdy, a slonovinová tyčinka vrostlá do jeho čela.
Nevěděla jsem, co říct. Náhle se ke mně natáhl, vytrhl mi z ruky nůž, a než jsem mohla cokoliv udělat, zajel si jím do čela a vyřízl z něj tu nenáviděnou věc.
„Už nikdy,“ zachraptěl a já jsem uviděla Svobodu, jak mu stojí za zády, hrdá, nikdy neporažená. Objala jsem ho, teplá krev z čerstvé rány tekla po jeho obličeji a kapala mi do vlasů.
Síla té chvíle snad na okamžik zastavila svět.

***

Hranice byla hladová, nenasytná stvůra připravená spolknout třicet duší. Dříví nám praskalo pod nohama, když nás na ni vyvlekli. Voněla čerstvou smůlou, zvláštní, že nás taková krásný čistá vůně bude provázet do smrti. Slonovinová tyčinka hřeje, mám pocit, jako by mou ruku pevně svírala známá, teplá dlaň. Zvedám paže výš, chci, aby ten malý předmět byl tím posledním, co na tomto světě uvidím…plameny už mi olízly chodidla, konec se blíží. Kouř mi plní plíce a slzí mi oči, a ten kousek slonoviny se rozmazává, za chvíli jako já zmizí a popel roznese vítr a budeme svobodní, rozumíte, volní jako byla vždycky naše srdce. Mohli z nás udělat otroky, ale my umíráme jako lidé…a už nikdy nebudeme…už nikdy…


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Viktor 12.08.2007, 10:24:52 Odpovědět 
   ..stylisticky bezvadné... ty obraty ...alegorie ..přirovnání... hmmm...talent se pozná p pěti řádcích!!!

Nejsem punťa na pravopis , ale až na 1 dva překlepy jsem nenašel nic co by se dalo hanět...hmm dobrý..!

To je tedy vše co se týká formy!

Nyní k obsahu:

Po prvním odstavci jsem to považoval za slibné fantasy; zde by bylo klišé a jakási fantasy uniformita povinností.

Po druhém odstavci jsem se upřimně zachechtal, poněvač jsem pochopil , že se jedná o povedenou parodii - zejména mne pobavilo, když hrdinku větve objaly větve a vyhnaly ji žár z kostí .... nebo nožem probodnuté čelo(až později jsem pochopil , že se jedná o kůži na čele).... "..vskutku zdařilá taškařice. .."...povídám si!

Při čtení třetího odstavce mi úsměv ztuhl na rypáčku ... pochopil jsem totiž, že to není vtípek...Válka a Smrt zemedělčili... revoluční hnutí vzplálo.... otroci osvobozeni..Glory..glory...halelujah... Svoboda nám stojí za zády.. no sláva jí.. Nechť žije George Washington... Svět se zastavil..... A JÁ JSEM BLIL!!!!... do klávesnice... ta Svoboda...zjevená... hrdá a nikdy neporažená......JEŽIŠMARJÁ....


No a potom nám hrdiny upálili...tedy spapala je hranice, bestie nenažraná......oni zhynuli svobodní...Holt má to někdo štěstí!!.... na mysli mi vytanula slova té Velké Písně..."Poslední bitva vzplála - dejme se na pochod.."

....a já si říkám-"Zaplať pánbůh, je po nich! Nebude pokračování!"

Díky tobě, Alysso, utrpěl jsem prudký mozkový průjem!

........no nic, snad to přejde.. mne, tebe i autory pochvalných komentářů...
 Black Cherie 04.08.2007, 13:23:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nethar ze dne 11.07.2007, 21:39:24

   Gramatika opravdu skoro bez chyby - až na ....taková krásný čistá vůně je vyskloňováno naprosto katastrofálně.
Hluboký příběh a myšlenka. Nezbývá než dát 1
 ze dne 12.08.2007, 9:44:56  
   Alyssa: To jsem se překlepla, stane se :o) Jinak děkuji moc!
 Nethar 11.07.2007, 21:39:24 Odpovědět 
   Také jsem si říkal, že je to krátké, že by to chtělo rozvést, jak zde zaznělo. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím si říkám, že takhle to taky stojí za to - zase by to mělo úplně jiný dopad na čtenáře, bylo by to něco jiného. Opět se potvrdilo, že když někdo umí dobře podchytnout nějakou myšlenku či silnou atmosféru, stačí mu i pouhých pár řádků na pěkné dílo. Speciálně chválím za gramatiku, v mých očích po prvním přečtení bezchybnou ;-)
 ze dne 11.07.2007, 23:09:41  
   Alyssa: Za gramatickou pochvalu děkuji, snažím se :o)
Jinak moc děkuji za komentář - přiznám se, že mě trochu zarazil časté doporučení komentátorů - rozšířit, rozvinout...mě to připadalo jako ucelená myšlenka. Když jsem to psala, ani mi nešlo o příběh, ale mnohem víc o atmosféru a hlavně myšlenku - nezáleží na tom, kdo jsou ty postavy, ta hlavní ani nemá (a schválně) jméno, nezáleží na tom, kdo jsou, za co bojují, kde a s kým. Jde jenom o tu šílenou a nezastavitelnou touhu být svým pánem a žít tak, jak chci já, a ne někdo jiný. Samozřejmě, že by z toho mohl být pěknej příběh, dobrodružná povídka o nějakém povstání, odsouzeném k neúspěchu, o velké lásce, která skončí až na hranici...a myslím, že bych to snad i dokázala napsat. Ale tady mi šlo o něco trochu jiného...
Uf, to jsem se zas rozkecala :o)
 Tomáš P. 07.07.2007, 22:03:06 Odpovědět 
   Brrrr... velmi pěkně, plynule, napsané. I v tomto krátkém úryvku mi hlavní "hrdinové" stihli přirůst k srdci. Zapojení do většího celku, kdybys udržela nasazenou laťku, by bylo skvělé.
A tak už zbývá jen dodat: 1
 ze dne 11.07.2007, 23:10:04  
   Alyssa: Děkuji mockrát...viz má sáhodlouhá odpověď o komentář výše :o)
 Ekyelka 06.07.2007, 23:03:00 Odpovědět 
   Myslím, že text je dostatečně podařený i v tomto stavu, přestože se nabízí hned několik cest k jeho rozvinutí do mnohem větší šíře. Zkus o tom popřemýšlet.
 ze dne 07.07.2007, 21:46:24  
   Alyssa: Děkuji...no popřemýšlím, ale já mám rozmyšlených a rozepsaných takových věcí, že...no a tak vůbec :o)
 Imperial Angel 06.07.2007, 12:32:27 Odpovědět 
   Velmi povedené dílko, chladné, drsné, vzbuzující emoce...možná by ani nebyla škoda trochu jej rozvést ;)
 ze dne 07.07.2007, 21:45:35  
   Alyssa: Děkuji :o)
 synthetic darkness 05.07.2007, 11:39:40 Odpovědět 
   skvěle popisující, text se ti dostane pod kůži.
myšlenka šlechetná. dnes bere každý svobodu jako samozřejmost, ale jen málokdo si uvědomí, že jsou lidé, kteří za ní musí i dnes bojovat... a kdo ví, co potká zítra nás...??
 ze dne 05.07.2007, 22:08:33  
   Alyssa: Děkuji, za komentář i za jedničku :o)
 amazonit 05.07.2007, 5:49:37 Odpovědět 
   přestože děj dílka končí na hranici, zamrazilo mě - co dodat ví?
skvělá atmosféra, mrazivě přímá, hmatatelně sžírající.....
 ze dne 05.07.2007, 22:08:09  
   Alyssa: Děkujíí :o)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Full life-5.+6....
taxikus
Zlo plodí zlo -...
ondrejfabian
Co zítra ?
fossil
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr