» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141847

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Smyto krví ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Samotář

m2m	publikováno: 05.07.2007, 5:44

Obě cesty se prolínají...

// Osobně vím, že tohle je nejslabší část z téhle tetralogie. Nejde jen o formu, ale i o příběh. Protože nyní, pokud jste četli předchozí díly, byste již měli vědět, co se stane...ale to, co se stane a co se stalo, je hodně důležité i pro poslední díl.


	Stopař ucítil jemné vibrace ve své hlavě. Detektor pohybu pracoval na plné obrátky. Kořist přesto stále unikala. Stopař věděl, že jeho cíl má detektor pohybu stejně jako on, že má i výkonnou rušičku, přesto dokázal Kořist stopovat se stoprocentní jistotou. K tomu byl také stvořen. Cíl se pohyboval se stejnou jistotou, jako Stopař. Věděl o svém pronásledovateli. Vmísil se do davu nakupujících obyvatel. Velké obchodní středisko skýtalo touženou chvíli odpočinku, jak pro unavený Cíl, tak pro Stopaře, jehož organické svaly dostávaly energii neustále. Přesto bylo potřeba vypnout některé vedlejší funkce a nasbírat co nejvíce informací o lidech. Elektronický mozek přijímal stále nové a nové podněty, které ihned zpracovával. Nahrbená postava Stopaře se tak narovnala, hrudník se začal dmout předstíraným dýcháním, z nosu a úst dokonce vycházel nepotřebný kyslík spolu s oxidem uhličitým, aby zdání bylo co nejdokonalejší. Přesto… …bylo na středně vysoké postavě cosi, z čeho se obyčejným občanům dělalo podivně. Totiž obličej bez výrazu. Cíl se zastavil. Rozhlédl se po výlohách zaplněných nepotřebnými blbostmi. Přesto jeho oči hledaly. Nejprve se zastavily na odrazu vlastní postavy, středně vysokého muže s krátkými hnědými vlasy, na tváři rašícím strništěm černých vousů. V malých modrých očích jiskřilo světýlko…tak neurčité…a Stopař nemohl vědět, že Cíl odhaduje sám sebe a vlastní minulost. Oči se rychle stočily stranou a v odrazu výlohy spatřily postavu zachumlanou v dlouhém koženém plášti, v jehož záhybech se mohlo skrývat cokoliv. Třeba i zbraň. Stopař prudce vzhlédl a zabodl umělé oči do odrazu Cíle. Oba dva se měřili. Stopař nikdy nečekal, že organická schránka člověka může pracovat tak rychle. Tělo Cíle se prudce otočilo a překonalo rychlými kroky třicet metrů k eskalátorům. Kořist se prodrala davem lidí s taškami a očima svítícíma touhou po nabízeném zboží. Stopař jej rychle následoval. Nyní bylo jasné, že Cíl hledá vhodné místo, kde by se mohl se Stopařem utkat. Pro Stopaře to bude první souboj s organickým tělem, přesto mnohem jednodušší, než k jakému byl stvořen. Energie ve svalech se probudila ohromující silou a vytryskla na povrch. Cíl se ohlédl, aby spatřil, jak se davem prodírá postava v černém plášti. Bylo potřeba se rychle dostat z úzkého eskalátoru, kde by souboj byl předem prohraný. Nahoře se zastavil. Stopař k němu dokráčel. Oči zaklesnuté do sebe. Dvě postavy. Oba cítili elektronikou vybavená těla, Cíl i Stopař. A Stopař poprvé zaváhal. Tohle v podrobnostech Úkolu nebylo. Stejné vlny, které vydával sám, cítil i z těla Cíle. Nevnímám varování vlastního mozku. Vlastního? Poprvé za celé ty roky si uvědomuji, že to nejsem já. V podpažním pouzdru cítím svou zbraň. Tuším, že Stopař ji má také.. Kůži na tvářích má na první pohled bledou, jakoby bez výrazu, děsivě chladnou. Rychle v hlavě propočítávám možnosti. Co je ten Stopař vlastně zač? Stopařovo váhání nabídlo Cíli výhodu prvního kroku. Jenže Cíl čekal. Čekal na rychlost útoku, čekal na to, jestli se potvrdí jeho podezření. Biomechanoid ukročil stranou. Sledoval svůj Cíl stejně, jako lovec pozoruje kořist. I když v jeho dávno mrtvém těle nebylo místo na strach, nyní Stopař pocítil jeho bodnutí v žaludku. Stopař zaútočil. Rychle. Úkrok stranou. Jako by mi v hlavě někdo pustil zpomalený film. Všechno se promění v šmouhu. Dlouhou černou šmouhu. Lidé, skleněné výlohy, ozdobné květináče s umělými květinami. Všechno uvnitř mě se soustředí na protivníka. Ruce rychle pracují, odklánějí stranou až příliš rychlý úder, malíčková hrana dlaně mě škrábe zboku na krku. Koleno, švih, úder na žaludek, protivník ale bleskurychle uhýbá a obtáčí mi rukama krk. Je až příliš rychlý. A čas se znovu zpomaluje. Stopař poprvé narazil. Vycítil živý organismus, který se může rovnat jeho biomechanickému tělu. Pouze Stopaři se mohli pohybovat tak rychle. Stopař rychlou analýzou prozkoumal vnitřek těla své kořisti. A pak udělal krok zpátky. Co…? Ruce mám připravené k obraně, ale sleduji jeho oči, tak temné a bezvýrazné, až začínám pochybovat, že jsou živé. „Svůj druh nelovím,“ řekne tiše Stopař a já zmateně sleduji jeho ruce. Noří ruce do záhybu pláště a i když bych se mohl obávat, že vytáhne zbraň, jeho slovům pevně věřím. Podává mi malou čipovou kartu. „Najdi tvůrce,“ řekne jen a zmizí. Čas se vrátí do normálu. Stopař počkal, až Cíl opustí budovu. Byl stvořen k tomu, aby plnil úkoly. Ale ne k tomu, aby zabíjel svého druha. Naprogramovaný stroj se vymkl kontrole…a stačilo tak málo – aby ti nahoře udělali chybu. Omyl. Který je může stát život. Symantec. Čipová karta mluví jasně. Převracím ji v prstech a snažím se přijít na to, v čem se stala chyba. Hlavou mi víří vzpomínky, stupidně jednoduché obrázky, jejichž smysl nedokážu rozluštit. Vzpomínám si na jaderné slunce. Vzpomínám si na operační sál. Vzpomínám si na svůj útěk z…technologického ústavu. Vzpomínám si, jak jsem odmítl, poloslepý, nabídku dělat…pro ně na zakázku. Bože! Moje oči… Bože! Poušť, planeta, bunkr…žoldáci, zbraně…vojáci…my. Stopař se skryl v temné uličce a počkal, až svým vyhledávačem zachytí vlny jiného Stopaře. Věděl o třech dalších strojích, které byly vyslány splnit cíl, kdyby vylepšený typ Stopaře selhal. A on svým způsobem selhal. Jako první svého druhu se odklonil od úkolu. Byl vůbec prvním? Kdo byl prvním Stopařem? Napojil se na databázi Symantecu a hledal informace, data, zmínky. A pak jedno jméno. Svůj Cíl. V mechanickém mozku se ozval záchvěv vědomí sebe sama a vnímání sounáležitosti. Cíl nikdy nebyl Cílem. Vždy byl pouze lovcem. Byl totiž Stopařem. Někde uvnitř mě musí být něco špatně. Jinak bych se nevymkl kontrole. Mám vůbec organické vnitřnosti? A mozek? Jsem to vlastně ještě já? Celé ty roky jsem plnil zakázky, aniž bych znal slitování. Jsem tedy něco…něco míň, než ten Stopař, který se nade mnou slitoval? Stroj s lidským tělem, mrtvým mozkem. Bože, měl jsem vědět, že ty vzpomínky… Stopař v tichosti uklidil tělo do tmavé uličky. Věděl přesně, kam má sáhnout, aby přetnul elektrické spojení mozku s tělem. Prostě svého zastaralejšího předchůdce vypnul. Jako první svého druhu. Jednoduchým myšlenkovým příkazem si vyvolal tabulku s úkolem mise. Najít. Zneutralizovat. Tohle byl primární cíl. Tím sekundárním byl příkaz nikdy nezklamat. Neselhat. Zklamal by sám sebe, kdyby…kdyby zabil prvního svého typu. Místo toho počkal, jak se Cíl rozhodne.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 29		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 69		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MC_Kejml	25.12.2008, 20:28:51

Příběh se prohloubil a chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, kdo je italika, ale nakonec jsem na to přišel - tak snad nevadí. Známkovat opět nebudu a počkám si na konec.


ze dne 29.12.2008, 22:33:50
m2m: Čekej... Ď.

Lakejja	29.09.2007, 13:50:11

takže zase budu psát názory tak nějakv průběhu: První odstavce - moc slov stopař a jim příbuzným...na tom kousku by se to hodilo trochu vyseparovat :) Hmmm..musím se přiznat, že mě první díly lákaly víc....tady byl začátek..trochu kouskovaný, ale zase to vyvážil konec..tak ti nevím, asi nebudu hodnotit...:)


ze dne 29.09.2007, 13:53:48
m2m: Nehodnoť, sám bych si dal dvojku, protože to byl prostě experiment, jak zkusit sledovat děj dvěma páry očí. Er formou, která se prostě k tomu nehodí. Takový experimentující vnitřek. A jak jsem řekl v anotaci, i já si myslím, že je to nejslabší část ;-)

Adrastea	23.08.2007, 14:22:08

Tak tentokrát je to hrůza - nevím, co mám napsat do komentáře, abych se neopakovala. :( Budeš se muset spokojit s prostým - líbí, "1"


ze dne 02.09.2007, 21:29:27
m2m: Super, princezno ;-) :-D


ze dne 02.09.2007, 20:13:04
Adrastea: Řekla bych, že vzhledem k Tvému věku pravděpodobně budeš drak - aspoň podle čínského horoskopu. ;)


ze dne 29.08.2007, 23:29:16
m2m: Nebo pro draka? V tom případě bych chtěl být drakem... '°.°'


ze dne 29.08.2007, 23:08:21
Adrastea: Princezny jsou na draka. :))


ze dne 24.08.2007, 10:11:02
m2m: Já vím, princezno :-) :-P


ze dne 24.08.2007, 8:48:08
Adrastea: Děsím? Fajn, to byl účel. :P


ze dne 23.08.2007, 14:24:08
m2m: Děsíš mě :-D Spokojím a moc děkuju. A červenám se.

Nethar	16.07.2007, 21:06:15

No tak tohle bylo, jak píšeš, opravdu hrozný. Samý věty, někdy kratší, jindy delší. Rozčleněný do odstravců. Nad některýma písmenkama máš čárky, jinde zase háčky. Někdy děláš na konci vět tečky, jindy vykřičníky nebo otazníky, kdo se v tom má vyznat. Celkově prostě strašný, dávám za trest jedničku :) (a už nikdy nepiš v úvodu, že je nějaký dílko slabší, to nech na čtenářích ;))


ze dne 17.07.2007, 0:32:52
m2m: Pokud jsi vnímal dostatečně předchozí části, již nyní víš, jak se bude příběh ubírat dál. A to je pro mne známkou slabosti, proto jsem k téhle části skeptický a nechápu, proč mě trestáš takovými příšernými známkami :-D Díky.

Hanulka222	15.07.2007, 22:05:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 14.07.2007, 9:51:35* Ne já děkuju tobě, že jsi něco takového vymyslel, napsal a já si to mohla přečíst...

Nameless	15.07.2007, 17:07:53

Už bych se moc opakovala, tak to raději komentuji známkou :)


ze dne 15.07.2007, 20:03:23
m2m: Opět co v komentáři k poslednímu kousku. Nevím, jak více Ti poděkovat '°-°'

Hanulka222	14.07.2007, 9:51:35

Z původního vraha se stává Cíl, který ovšem není člověkem, ale Stopařem...? A další Stopař- Lovec ho není schopen zlikvidovat, protože je to jeho dá se říct ,,bratr" ? ... já jen jestli pořád chápu... :-) každopádně super atmosféra...


ze dne 15.07.2007, 20:04:04
m2m: Vševysvětlující poslední díl Ti snad ukázal, kdo je kdo a proč je tím, čím je ;-) Děkuji moc za Tvou trpělivost a vytrvalost :-)

Ted	05.07.2007, 18:54:27

...1


ze dne 05.07.2007, 18:56:13
m2m: Ono to chce aspoň tři znaky, že? :-D Díky moc, vím ;-)

Samareth	05.07.2007, 15:07:56

Opět perfektní. Nezdá se mi, že by to byl slabší kousek, docela na mě zapůsobil... "najdi tvůrce", už se nemůžu dočkat na další díl... rychle, sem, sem... ;)


ze dne 05.07.2007, 18:57:08
m2m: Vydrž ;-) Je nutné týden opravovat a opravovat a opravovat, abych tak vysokou laťku přeskočil. Ale bojím se, že to nezvládnu :-)

Imperial Angel	05.07.2007, 11:11:41

Dokonalý lov protkaný napětím, dobře vystižená atmosféra...jo a ještě jeden detail - 1 ;)


ze dne 05.07.2007, 11:15:23
m2m: Takový nepotřebný detail ;-) :-D Děkuji moc, hodně si toho vážím. Fakt díky...

Šíma	05.07.2007, 10:43:45

Napínavé až do konce... :-) Honičky miluji! A když se k nim ještě přidají myšlenky lovce a jeho oběti? To byly nervy! Díky za chvíle napětí a pobavení!!! Musím se podívat po předešlých dílech, zda-li jsem je už náhodou nečetl! :-) A teď rychle pryč, než někdo najde moji stopu! Proklatě, jsem amatér!!!


ze dne 05.07.2007, 10:47:39
m2m: Díky za krásný komentář... :-) Všichni za sebou zanecháváme určitou stopu, osobitý podpis...a za tuhle krásnou návštěvu můžu jen poděkovat. Vážím si toho.

m2m	05.07.2007, 8:47:42

Ojoj, vážně moc děkuji ;-) Opravdu v Tobě vzbuzuje emoce? Já totiž doufám, že až příjde poslední díl, že všechno to bude snadno pochopitelné.... A Tvá poslední čtyři slova jsou jako vždy nesmírně blízko, za to - a nejen za to - Ti moc děkuji.

amazonit	05.07.2007, 5:44:07

tento díl mi nepřipadne slabší, jak sám předesíláš, je napínavý má spád, je takový odemočněný, přesto vzbuzuje emoce, lovíme s Lovcem a společně s ním zažíváme to soustředění, ale zároveň přicházející nejistotu, zpochybnění vlastní podstaty, vzniku...