obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Roura II ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy Roury Nebeské!
 redaktor Šíma publikováno: 06.07.2007, 1:24  
Nemožné se stalo skutkem! Oficiální pokračování Roury je na světě!
 

ROURA II

/I. - Na druhé straně/

Malá loď pozemšťanů se zvolna vzdalovala od poklopu. Zavřel se a s ním se ztratila jakákoliv možnost opustit tento podivný svět, který se nacházel mimo lidskou realitu. Tři muži v kabině Apolla netušili, že je lidé již nadobro odepsali. Loď se vznášela několik stovek metrů od neviditelné stěny, která byla postavena ze stejného materiálu jako Roura samotná. Vizuální kontakt nebyl možný, avšak na radaru byl patrný slabý odraz. Stěna tu byla a táhla se do nekonečna všemi směry.

Lidé v lodi si kladli jedinou otázku. Jsou ve skutečném Vesmíru, nebo jde jen o iluzi? Vznáší se ve vzduchoprázdnu vedle ohromné kostky, nebo jsou uvnitř kostky samotné? Jaké má rozměry? Co když jsou na konci samotného Vesmíru, který se táhne od této stěny bilióny světelných let daleko? Co když jsou všechny Vesmíry do sebe naskládány, jako pomyslné Bábušky, které se kdysi vyráběly v Sovětském svazu?

Odkud se vzala ona Roura? Proč ji doposud nikdo nenašel? A pokud ano? Proč ji lidé zamlčeli? Apollo se zvolna vzdalovalo od stěny a na obrazovce radaru se objevila jen jedna veliká šmouha. Stěna byla prostě obrovská a vymykala se zcela lidskému chápání. Poklop již nebylo vidět. Ztratil se s rostoucí vzdáleností! Zemřeme tady? Všichni se v duchu ptali na tutéž otázku. Paliva a kyslíku měli jen na několik hodin. Nikdo nepočítal s tím, že se poklop svévolně uzavře!

„Co budeme dělat?“ zeptal se velitel lodi. Byl už starý! Bylo mu kolem padesáti. Kdyby nepodnikl několik cest na Měsíc, nikdy by jej nevybrali za kapitána této mise. Zbylí dva muži byli piloti námořnictva. Vlastně nikdo z nich neprodělal náročný výcvik, kterému se musí podrobit všichni kosmonauté. Vše se seběhlo příliš rychle a nebyl čas na žádné zbytečné řeči. Vnitřní Vesmír? Co když jde o jakousi Červí díru do jiného světa.

„Na jak dlouho máme vzduch, jídlo, vodu a palivo?“ zeptal se kapitán svých mužů. Byla to zbytečná otázka. Všichni to věděli. Stěna se vzdalovala. Šmouha z obrazovky radaru zmizela! Byla mimo dosah radaru.

„Kam poplujeme?“ zeptal se druhý pilot kapitána. „Nemáme žádný cíl, měli jsem jen prozkoumat druhou stranu poklopu! Našli jsem stěnu a vzduchoprázdno! Tohle není obyčejný Vesmír! Kde jsou hvězdy?“

„Možná je jen nevidíme!“ řekl jim třetí muž z posádky. „Rádiové spektrum je totožné se spektrem záření, které vládne v našem Vesmíru... Někde tu musí být zdroj záření! Třeba ta stěna pohlcuje veškeré možné světelné vlny, proto nic nevidíme! Snad když se vzdálíme, možná uvidíme to, co je nám prozatím skryto!“

„Co tam chceš vidět?“ zeptal se jej druhý pilot. „Za několik hodin stejně zemřeme!“

„Tak poletíme dál?“ zamračil se kapitán. „Domů se již nedostaneme! Poklop zůstal dlouho zavřený! Lidem na naší straně se jej patrně nepodařilo otevřít! Kdo je pro další cestu bez návratu?“

„Letíme!“ souhlasil druhý pilot.

„Letíme dál!“ řekl třetí muž. „Jsem sice navigátor, ale tady nemám podle čeho vést naši loď!“

„Poletíme prostě rovnou za nosem!“ usmál se kapitán.

Zdálo se jim, že čím dál jsou od stěny, tím více se rozjasňuje. V temnotách se začaly nejistě objevovat první náznaky existence hvězd. Jsme opravdu v jiné části Vesmíru? Ptali se v duchu. O co tu, sakra, jde? Není to jen skupinová sugesce? Co když se probudíme někde ve špitále a doktoři nám budou potřásat rukama a usmívat se? Je to jen další nesmyslný test?

Uplynula již polovina daného času. Opravdu spatřili vzdálenou záři hvězd. Různobarevná oka mlhovin měla roztodivné tvary a nebylo v lidských silách popsat jejich vzhled, protože jim na to nestačila slova! Zemřeli jsme? Jsme na druhé straně bytí? Pořád nedostali odpovědi na své otázky. Za zády měli jen černé nic, přestože věděli, co je tam čeká. Stěna a poklop. Zavřený, možná že na věky...

„Ještě hodinu a dojde nám palivo!“ řekl druhý pilot oběma mužům. „Za další hodinu nám dojde vzduch, ale to jedno, protože už nemáme žádnou vodu ani jídlo!“

„Je to zvláštní zemřít někde mimo svou realitu v cizím světě!“ řekl kapitán zamyšleně. „Nikdo se o nás již nic nedozví! Staneme se bezejmennými hrdiny!“

„A nebo blázny!“ souhlasil navigátor. „Takže ještě dvě hodiny života v tomto světě, který je nám tolik cizí a zároveň podobný tomu našemu!“

„Vesmír v kostce?“ zeptal se druhý pilot. „Co když někdo, nebo něco, stvořil Vesmír do podoby kostky! Krabice, která se vejde do další, větší, krabice a ta do další a další!“

„Do nekonečna?“ rozesmál se kapitán. „Kde končí nekonečno? U té stěny, od které jsme odletěli?“

Uplynula další hodina. Poslední. Loď se dál řítila setrvačností. Záře hvězd sílila a jim připadalo, že jsou někde na cestě mezi planetami Sluneční soustavy. Stěna i Roura přestaly pro lidi s konečnou platností existovat. Byla jen prázdnota a smrt si brousila svou kosu! Skříp! Skříp! Jakou bude mít podobu? Půjde o starou babiznu? Nikdo z posádky stařičkého Apolla si ji nedokázal představit. Avšak smrt samotná je dostihla dvacet minut po předpokládaném limitu. Zemřeli udušeni oxidem uhličitým, který vydechovali při dýchání.

Loď se dál prodírala nekonečnou prázdnotou. Její posádka byla již po smrti. Nyní byli muži uvnitř stařičké lodi opravdu na druhé straně. Jejich duše opustily zbídačená těla astronautů a zmizely bůhví kam. Snad tomu bylo dobře a oni se nedozvěděli, co čeká lidstvo na druhé straně Roury!

/II. - Obludky/

Někdo otevřel Rouru! Tato věta poděsila polovinu světa Khár, který se nacházel kdesi ve Vesmíru na druhé straně Roury. Někdo ji našel a otevřel! Obyvatelé vodní planety byli upřímně šokováni. Že by lidé přišli na jejich bránu do světa pozemšťanů? Jak se jim to podařilo? Ti idioti se zase hrabali v zemi!

„Měli jste ji zahrabat někde, kde by ji nenašli tak snadno!“ rozčiloval se Butar, předseda Khárské vlády. „Teď máme na krku hotové pozdvižení!“

„Ale pane,“ řekl mu poníženě jeho pobočník. „Nemohli jsem to tušit! To město tam stojí jen několik stovek let! Podle lidských měřítek... V našem čase je to jako mávnutí chapadlem!“

„A co teď řeknu radě? Co na to řekne parlament? Určitě z toho bude zase mezigalaktický a meziúrovňový průšvih! Už si nepamatujete, co se stalo na Urii? Museli jsem vybít celou populaci těch protivných, suchých a ošklivých krokoušů, kteří taky našli naši Rouru!“

„Možná, že šlo o chybu!“ pokrčil pobočník zamyšleně. „Neměli jsme ty Roury jen tak rozhazovat po Vesmíru!“

„Kterém?“ zastavil jej předseda vlády. „Existuje přece tolik Vesmírů, že nám z toho už jdou oči šejdrem! Jakoby nestačilo, že nám při pomyšlení, kdo všechno by se do našeho světa mohl dostat, tvrdnou chapadla rozčílením!“

„Takže, co budeme dělat, pane?“ otočil se k němu jeho pobočník a zamrkal na něj několika očima na krátkých tykadlech. „Náš svět je z vody! Já vím, že má pevné jádro, ale zbytek je už jen hlubina oceánů! A naše podvodní města jsou z Orbitu neviditelná! A naše obrana...!“

„Stojí za hovno!“ mávl předseda chapadlem. „Podnikneme další invazi!“

„Na Zemi? Copak nevíte, že naši vojáci přímo nesnášejí cestu Rourou? Na druhé straně je takřka víc země, než vody! To nemůžeme přežít!“

„Ale ano!“ zamračil se předseda! „Máme přece své invazní lodě! Vody budeme mít dost!“

„Váš požadavek musí schválit vláda, rada, parlament...“ řekl mu pobočník.

„Musíme ostatní přesvědčit, že jsou lidé pro nás opravdovou hrozbou! Abych nezapomněl, už víte, zda-li prošli Rourou na naší stranu?“

„Ano, ale včas jsme uzavřeli poklop, takže se sem dostala pouze jedna loď!“

„A?“ zamyslel se předseda vlády. „Neser mě, Ghuru! No?“

„Všichni lidé v lodi zemřeli!“ řekl mu pobočník. „Dálkové sondy nezachytily žádný život v jejich lodi...“

„Alespoň něco! Zatracení lidé! Směšní tvorové se čtyřmi chapadly a jednou hlavou! Na dvou chapadlech chodí a dvěma vykonávají práci! Hnus! Je to odporné! Hnusí se mi jen na lidi pomyslet! Jsou směšní!“

„Ano, pane!“ řekl mu pobočník podlézavě. „Ale stejně... Výpravu můžeme uskutečnit do jednoho týdne!“

„Našeho nebo jejich?“ zachmuřil se předseda vlády až mu začal odkapávat hlen z nosů. Měl sice jednu hlavu, ale na ní tři nosy a několik tykadel s očima, které vypadaly jako nezralé makové hlavičky. Kharařané byli vlastně takové větší chobotnice, ale nepodobaly se v ničem pozemským tvorům. Kdyby k něčemu přišlo, dokázalo by se na padesát obyvatel Kharu vměstnat do běžného městského linkového autobusu. Pokud by byl, až po strop naplněn vodou, samozřejmě! Snad jen ta jejich chapadla by mohla připomínat pozemské chobotnice, které žijí v našich mořích. Obyvatelé Kharu žili v městech plujících v hlubinách jednoho velikého oceánu. Nebýt žhavého jádra, které neustále ohřívalo masu vod, zamrzl by samotný oceán Kharu až ke svému dnu.

Nakonec, nebylo důležité, jak vypadal Kharský svět a jak vypadají jeho obyvatelé. Co bylo důležité, byl fakt, že tato hnusná slintající a ohavná monstra, chtěla napadnout Zemi! A co bylo ještě hroznější, lidé ještě nezasypali konec Roury, kterou našli pod starým hotelem. Nakonec se obludky přece jen dohodly a k druhému konci Roury mířila flotila Kharských lodí. Invaze začala!

/III. - Masakr/

„Vidíme poklop! Roura je na dohled!“ řekl hlavní navigátor. „Můžeme začít s výsadkem malých lodí. Otevřete poklop, u uschlého chapadla!“

„Ano, pane!“ ozval se operátor. „Roura číslo A19378912 se otevírá pane! Přeji dobrý lov!“

„Navigátor volá Admirála Buraka! Invaze může začít!“

„Je mi to jasné, nejsem idiot s chapadly!“ rozčílil se Admirál.

Ale i tak se při vstupu do Roury srazilo několik lodí. Jejich kryty kokpitů se rozbily a voda v nich okamžitě zmrzla i s piloty a vojáky uvnitř. Lodě světa Khar se jedna za druhou nořily do tři a půl kilometrů dlouhé Roury. Nikoho netrápila otázka, je-li pozemský konec roury průchodný, či nikoliv. Pokud by nebyl, byl by to masakr, ale ne pozemský! Naštěstí lidé ještě nezačali stavět na prázdném výkopu po starém hotelu a tak se z Roury na straně lidí začaly vynořovat cizí lodi.

Moment překvapení zahrál hlavní roli v tomto dramatu. Lidská rasa měla být navždy vymazána z mapy Vesmíru. Proč? Protože se cizí Roury zásadně neotevírají! Několik dní po tom, co první loď světa Khar vyplula z Roury, bylo lidstvo zdecimováno. Admirál měl jen jedinou otázku! Co se světem lidí? Polovina zemského povrchu zaplňovala souš a oceány nebyly dostatečně hluboké! Znechuceně otočil svou velitelskou loď a vrátil se do Roury a s ním také celá jeho invazní armáda.

Po lidech nezbylo ani stopy. Roura však zůstala. Byrokracie vládne všude. Nikoho z vysokých úředníků či důstojníku světa Khar nenapadlo Rouru zapečetit! A Země? Jelikož bylo celé lidstvo vybito, začalo po několika letech chátrat vše, co lidé kdy postavili. Sem tam někde vybuchla atomová elektrárna! Protrhla se nějaká ta přehrada a spadlo několik mrakodrapů po velkých zemětřeseních. Khařané zapomněli vybít také zbývající obyvatele Země, rostliny a zvířata.

To byla veliká chyba! Za několik tisíc let, až zmizí všechny výdobytky lidské civilizace, možná Zemi znovu osídlí nějaký nový myslící druh! Roura zůstane, přestože bude zasypána sutí ze zničeného Města, ale určitě Ji někdo nakonec objeví! A pak? Pak ji zase nějaký idiot otevře a takřka nesmrtelný národ Khar se zase hrozně naštve! Ale to bude náš Admirál možná už dávno v důchodu! Nakonec, je to chyba Obludek! Neměly ty protivné Roury rozhazovat po Vesmíru jako smetí!

/Konec Roury? Ano, jeden z možných konců... Ale možná to nikdy neskončí! Zatracené Roury!/


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:46:23 Odpovědět 
   17. 06. 2014

Kvalita se proti prvnímu dílu snížila. Striktně se zde ubralo na humoru a už mi druhý díl nepřišel tak dech beroucí jako první Roura! Nejspíš proto, že psát o něčem, o čem nevíme a nemůžeme zatím vědět ani zbla, je zatraceně trudné!
 ze dne 01.08.2014, 15:32:18  
   Šíma: Jde o pokračování Roury, a vcelku je obtížné držet se své laťky! Díky za zastavení a komentík.
 Amater 12.12.2009, 16:23:13 Odpovědět 
   Ta planeta s vodu a jádrem, to ej pěkný nápad. Líbí se mi. O něco méně chapadélka, ale proč ne. Invaze, no lidstvo přežilo horší zdecimovaní a aspoń se planeta trocu vzpmatuje ne.

Klidně by ot mohlo být delší a vivat rouře.
 ze dne 12.12.2009, 16:46:25  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík a jsem rád, že se alespoň trochu líbilo! ;-)))
 Tuax 04.10.2008, 0:36:17 Odpovědět 
   Minulou rourou jsem byl namlsaný, tady to bylo o něco horší. Líbil se mi nejvíce vstup, ten si držel auru prvotní roury, pak scéna s piloty, je taková zdrženlivá, moc jsi jim nedal.

Nasledný všemocný národ chadlovců, no co k ním napsat. Proč ne? Jen by za ty své milénia života mohli být na tom tak, že by se nemuseli zrovna bát nějakých pozemšťanů o kterých stejně věděli, že chodí po souši.

Bylo to kratší i slabší, ale ne vše je vždy podle představ ;)
 ze dne 04.10.2008, 0:55:35  
   Šíma: Díky, Tuaxi. E-e... Ano! Ne vždy se vše podaří, jak autor zamýšlel a možná je na tomto textu také znát ono "šití horkou jehlou", ale je to jen pokračování "Roury" a jedno z mnoha "šímovin"... Díky za návštěvu a komentář (a kritiku). Počkám si na další komentíky u dalších pokračování, snad to bude (z mé strany) lepší! :-DDD
 Arvinej 17.07.2007, 22:41:01 Odpovědět 
   no tak zaprvé díky díky že ses umoudřila napsal to kratší, neboť tiskárna už by mi to taky nemusela schválit :-D je pravda, že některé ty části trochu pokulhávají, nicméně šílený nápad zůstává, sice trochu přeměněn a zdeformován, ale celkem se m to líbilo. 2
 ze dne 17.07.2007, 22:50:11  
   Šíma: Díky, zkus se ještě podívat na pokračování: Roura III. Dál už to není! :-) Díky za přečtení a komentář! Poslední část je ještě šílenější...
 Šíma 06.07.2007, 9:39:50 Odpovědět 
   Děkuji všem za komentáře, vážím si jich! Takže Čuk bude přece jen lepší? :-) A co se týče lidí? Správně, nevěděl jsem, kam s nimi... :-( No, budu se muset polepšít. Hvězdnou bránu jsem na mysli neměl, hm, to mě nenapadlo. Zdá se, že "rychlovky" nejsou to pravé. Když mě ty povídky nějak nejdou, je to moc krátké. :-) Každopádně díííííík. A Rouře zdar! Možná z Roury někdy udělám něco delšího a hodnotnějšího, kdo vi? Mějte se všichni hezky a pište!
 čuk 06.07.2007, 7:37:41 Odpovědět 
   Pokračování se mi celkem líbí, očekával jsem výlet mimo zemi a zapojení cizích civilizací. OBjevné je jiný cestovní průhod vesmírem, ty přípravy k boji a boj už tak překvapivé nejsou. Mnohé detaily jsou dobré, ale dialogy mohly být kratší a vtipnější
 Lakejja 06.07.2007, 1:28:00 Odpovědět 
   souhlas s dudditsem. Zklamalo mne ...hodně...že je to celé useknuté spatlaninou z SG a katastrofických scifi. Napříkald i smrt kosmonautů je moc náhlá a vynucené...autor, jako by nevěděl co s nimi..a tak je ve finále nechal umřít.
Jinak styl se naopak zlepšil...je to čtivější, svižnější, Dialogy jako v minulém díle dobré. Ale když to mám porovnat s tím předchozím....nemohu dát jinou známku, než znovu trojku. Možná....jsme si mohli na pokrčování počkat déle a mohlo být ve stejném duchu jako první díl.
 duddits 06.07.2007, 1:23:53 Odpovědět 
   Pokračování se nese ve zcela jiném duchu, než první díl. Styl je lehčí a plynulejší, příběh tak získává větší spád. Humorná stránka někdy vychází více, někdy méně.
Celkově ale dílo působí hodně uspěchaným dojmem, což mu opravdu hodně škodí. Oceňuji tvůj pokus napsat pokračování jinak, přesto ale – po srovnání s prvním dílem – dávám 2.5…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence2
kilgoretraut
Šestá povídka:V...
Silence Dogood
DOKONALÝ A KONE...
ZILA78
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr