» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141847

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::

:: S čerty nejsou žerty ::

Příspěvek je součásti workshopu: Svět, v němž se nestřílí

Erwelin	publikováno: 08.07.2007, 0:14


	Představte si temnou místnost. Její stěny jsou pokryty dávno zapomenutým runami, jejichž význam je tak hrůzný, že písaři je psali se zavázanýma očima, aby nezešíleli hrůzou. Představte si uprostřed stůl – kulatý stůl z ebenového dřeva, do jehož desky vyryl tesař pentagram dotýkající se cípy okraje. A přesně taková místnost se nachází na opuštěném hradě Bačově. Její stavitel ji nazval prostě Místností. Dveře se otevřely naprosto nehlučně. Jen prach, který usedal nerušeně na podlahu po celé stovky let, vytvořil miniaturní víry a opět se počal líně snášet na původní místo. Do Místnosti vkročilo pět postav. Pět obtloustlých mužů v červených pláštích pokrytých runami a magickými symboly. Na hlavách měli vysoké špičaté klobouky a v rukou dlouhé dřevěné hole. Na první pohled šlo o čaroděje, mágy, kouzelníky, nebo jim podobnou havěť. „Jste si jistí, že jsme na správném místě?“ zeptal se jeden z nich, vysoký a podle postavy asi jediný čaroděj z této společnosti, který si při obědě odpouštěl pátý přídavek. „Jasně, Svitek svačícího poustevníka mluví naprosto zřetelně. Tahle místnost je přesně ta, kterou potřebujeme,“ odpověděl mág s dlouhým prošedivělým plnovousem, nejstarší člen z téhle pětice a zřejmě jejich vůdce. „Podívejte se na ty runy,“ ukazoval třesoucím se prstem jiný z mágů na nápisy zdobící stěny. „Ano, opravdu nechutné. Řekl bych přímo odporné,“ slastně se ušklíbl další. „Mně to také připadá velmi zajímavé. Myslím, že ty runy by zasloužily bližší prozkoumání,“ řekl starý čaroděj. „Možná bych si některé kombinace mohl nechat vyšít na svůj plášť,“ pravil posléze, když si prohlížel jednu obzvláště pikantní. „Dobrá, dobrá, ale už bychom měli začít. Já osobně bych odtud chtěl vypadnout co možná nejrychleji,“ vysoký čaroděj jevil jasné známky strachu a nervozity. Starý mág se tedy ujal organizace a začal udílet rozkazy. „Tuhle svíčku sem…tuhle tam…opatrně s tím kouzelným práškem…podejte mi svačinu...ještě něco k pití...tak a je to hotovo.“ Dílo bylo dokonáno. Místnost teď matným světlem ozařovalo několik černých svící, na stole se povalovalo množství předmětů, o jejichž funkci nemám nejmenší potuchy, a vůbec celá místnost vytvářela dojem, že by potřebovala pořádně uklidit. „Tak a můžeme se pustit do Obřadu,“ pravil dlouhán, na němž bylo patrné, že je mu proti srsti setrvávat na tomto proklatém a bohy zapomenutém místě. „Ještě ne,“ řekl starý mág. Vysoký čaroděj prohlédl všechny rekvizity, nutné k provedení Obřadu. „Mně se zdá vše v pořádku a připravené.“ „Ale teď je přeci čas na oběd,“ pohlédl na něj starý mág podiveně a vytáhl košík plný jídla. Mágové zakončili hodokvas několika doušky velmi kvalitního vína a usadili se kolem stolu. Starý mág povstal a počal předčítat mocným hlasem ze Svitku svačícího poustevníka, který vylovil z hlubin svého pláště. „Pane všech devíti kruhů pekelných. Vládče démonů, ďasů, stvůr a nestvůr. Mocný a Nekonečný. Vyzývám tě. Zjev se! A proto tě nyní volám tvým pravým jménem! Prase!“ „Cože,“ ozvali se ostatní mágové unisono. „Oh, ano. Pardon. Volám tě! Prasi!“ Chvíle ticha. Velmi hlubokého ticha. Kdyby tam tenkrát upadl špendlík, asi by raději necinkl o podlahu, aby to ticho neporušil. „Doufám, že to nebudu muset číst znova…“ „NE,“ hlasem temným jako tma, hlubokým jako nejhlubší propast a strašným jako puch zkažených vajec promluvil Pras, vládce pekel. „Proč mne voláte?“ vyzvídal. „Mohl bys mít alespoň trochu vychování a dívat se mi do očí, když se mnou mluvíš,“ zlobil se nejstarší z mágů. Marně pátral v prostoru nad stolem, kde se měl Pras podle všech předpokladů objevit, po jediné známce jeho přítomnosti. „Když tak hezky prosíš.“ A v tom tam byl. Tedy jen jakási astrální projekce jeho hlavy, ale nebudeme přeci bazírovat na maličkostech. Obrovská, odporná hlava pokrytá rudou kůží, rohy, zuby a jiným běžným vybavením každého démona se poklidně vznášela ve vzduchu. Smaragdově planoucí oči se upřely na starého mága. Ten ač cítil, že tenhle pohled má teplotu jako střed Slunce, zachoval ledový klid. „Nesnaž se mě vystrašit. Dobře víš, že nesmíš překročit hranici vyvolávacího kruhu. Což je v tomto případě stůl. A že musíš uposlechnout všech příkazů vyvolávače. V tomto případě mne. Takže teď ti přečtu seznam našich požadavků,“ vytáhl z jedné z mnoha kapes jeho pláště papírek a začal číst. „Máslo, mléko, šunka ... Éé, promiňte,“ opět zalovil ve svém plášti. „Tady to je. Celosvětový mír, konec všech smrtelných onemocnění, dost jídla pro všechny lidi, a když něco zbyde tak i elfy, trpaslíky, troly a podobnou pakáž,“ zakončil mág výčet a vítězoslavně pohlédl do tváře ušklíbajícího se Prase. Vysoký čaroděj si odkašlal. Starý mág si prohrábl vousy a pohlédl nejprve na něj a pak na seznam. „Oh, ano,“ uhodil se do čela. „A ekologický, snadno obnovitelný zdroj energie, samozřejmě.“ „Zapomněl jsem snad ještě něco?“ obrátil se na své kolegy. „Ne,“ zněla odpověď ostatních mágů. „Ano,“ zněla odpověď pána pekel. „A na co?“ „Na mého přítele,“ pravil Pras a pohledem přímo vyzýval starého mága, aby se otočil za sebe. Ten tak učinil. Kolem krku se mu sevřela zelená, šupinatá ruka démona stojícího za jeho zády. Silou, jakou si mág předtím ani nedokázal představit, byl zvednut do výše. Ale počkat tady něco nesedí, pomyslel si. Sklopil zrak, aby zjistil co, a došlo mu to okamžitě. Narozdíl od jeho hlavy, tělo zůstalo dále bez jakéhokoliv zájmu o okolní dění sedět na židli. „Ajajaj, to muselo bolet,“ Pras měl odjakživa hluboké pochopení pro lidské utrpení. Prastarý démon, pověřený jako strážce Místnosti, pohlédl na zbývající čtveřici mágů. Jedna z jeho šesti paží si přitom pohazovala s hlavou starého čaroděje. Démonova tlama se rozevřela dokořán, odhalila tak několik řad zubů ostrých jako jehly a z hlouby hrdla unikl řev, při kterém mágům ztuhla krev v žilách. Zatím jen obrazně. Po mnoho minut se pak do zvuku lámaných kostí, pleskajících mozků, zvracení a tlumených výkřiků ozýval Prasův smích, démonický jako ďábelské tousty.


celkové hodnocení autora: 80.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tomáš P.	02.08.2007, 13:33:31

Povedené, velmi. Pobavi jsem se ale možná bych vytknul (i když jen trochu) opakující se slova, fráze. Ale opravdu jen trochu. ;-)

Alyssa	09.07.2007, 21:42:51

Mágové jak vystřižení z Pratchettovy Neviditelné univerzity :o) Obzvlášť máslo, mléko, šunka mě dost složilo. A to "Prase!" taky. :o))


ze dne 10.07.2007, 16:24:16
Erwelin: Inspiraci panem Pratchettem nijak nezastiram ani ja ani povidka samotna :-)

Šíma	08.07.2007, 11:05:17

Asi by nestačilo, kdybych napsal, že jsem se při tom bavil! :-))) Čím více se dívám na Vaše dílka, tím více si myslím, že budu muset malinko změnit svůj styl, no uvidíme! Toto dílko je patrně směsí hororu a komedie! Ale nemá chybu! :-)