obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Zapomenout 5.díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zapomenout
 autor Ksara publikováno: 09.07.2007, 5:57  
Po dlouhé pomlce se vracím s pokračováním. snažila jsem se vzít na vědomí rady i výtky směřované k minulým částí a doufám že se mi alespoň obstojně podařilo navázat
 

„Jen jsem se přišel zeptat, jestli ti je už líp. Včera jsem měl o tebe vážně strach.“ Lukáš stál ve dveřích, ruce v kapsách otrhaných riflí. Čerstvě vypraná košile ještě voněla práškem, ale bílé fleky od vápna zůstávaly dál.
„Jo…ehm, pojď ven. Markéta se před chvíli vrátila z Liberce a večeří.“ Prosmýkla se mezi ním a futry a zavedla kamaráda do sadu. Zatím se do zkultivování stromů nepokoušely; měly dost práce v domě. „Budeš se muset posadit na zem. Nábytek se právě nachází ve stavu před úplným rozpadnutím,“ nesměle pokrčila rameny.
„Jo, v pohodě.“ Natáhl se na měkkou trávu a pravačkou si podepřel hlavu. Utrhl kus stébla a strčil si ho do pusy. Taky zvyk z dětství.
„Víš, Markéta se snaží, ale máma to není. I kdyby byly jednovaječný dvojčata, mámu nenahradí. A navíc myšlenky, který mě noc co noc mučí ve spaní…“
„Netušil jsem, že míváš noční můry.“ Lukáš se vzepřel na loktech, ve tváři ustaraný výraz.
Linda si povzdechla. Nechtěla o tom mluvit. V posledních dnech ji napadaly hrůzné věci, s nimiž by se nesvěřila ani nejlepší kamarádce. Odjakživa měla, říkala tomu „jiný smysl“, díky němuž byla „citlivější“. A tenhle dům na ni silně působil. Nedokázala to specifikovat, ale příjemně jí tu nebylo.
„Markéta nemá vlastní děti?“
Linda zavrtěla hlavou. „Markéta se narodila, když mámě bylo třináct, takže v prosinci jí bylo dvacet pět. Na vlastní děti má ještě čas. Navíc si nejsem, jestli někdy s někým chodila. V posledních čtyřech letech určitě ne.“
„Ona tě adoptovala v jedenadvaceti letech?“
Linda přikývla. „Měla dobře placenou práci a byt a navíc zřejmě kontakty na potřebných místech.“ Na chvíli se odmlčela. „Je sice suchar, ale v podstatě mě má ráda. A já ji,“ dodala. „Bez ní bych skončila v děcáku.“
„A co babička? Nebo další příbuzní?“
„Tahle?“ Kývla na stavení. „Vždycky mě nesnášela. I mámu. Dokud žil děda, jakžtakž se snažila přetvařovat. Ale máma sem odmítala jezdit Po dědově smrti mi babička do očí řekla, že nás tu už nikdy nechce vidět.“ Linda se zachvěla. Na pohled plný nenávisti a odporu do smrti nezapomene. „Dokonce vykřikla ,ty nechtěný parchante´“.
Lukáš překvapeně svraštil obočí.Dlouze se zadíval kamsi za Lindu. Okamžik mlčeli, ale potom se zeptal: „A babička od mámy a od Markéty?“
„O svých rodičích nikdy ani jedna nemluvily. Stejně jako o tátovi. Markéta mi jednou řekla, že jí ho máma vůbec nepředstavila. Jako kdyby neexistoval,“tiše dodala.
„Copak Markéta nebyla na jejich svatbě?“
„Ne, mí rodiče se nevzali. Nestihli to.“
„Ještě s tou fotkou….co tady? Určitě měli babička s dědou někde fotku svýho syna.“
Linda zvedla hlavu a konečně přestala počítat stébla trávy. „Je to divný, ale neměli. Párkrát mě to už napadlo, jenže jsem se tu nechtěla moc přehrabovat. A když jsem se zeptala, všichni tři mlčeli jak hrob.“
Lukáš složil ruce pod hlavu a natáhl se do vysoké trávy. Na čele mu naběhly vrásky jak usilovně přemýšlel. Linda si lehla vedle něj. Jen se nedokázala tolik uvolnit. Přestože dneska mluvila na několik týdnů dopředu, tíha jejího trápení neubrala namohutnosti. Realita jejího života vyslovená nahlas se zdála téměř neskutečná. Nikdy o svých komplikovaných vztazích nepřemýšlela, ale když teď o tom mluvila, musela. Někdo nezasvěcený, třeba i Lukáš, mohl klidně předpokládat, že si vymýšlí. Vždyť se jedná o názorný příklad telenovely!
„V první řadě zjistíme, co se stalo tvému tátovi. Té báchorce o řízení v opilosti stejně nikdo nevěřil. Byl totiž zatvrzelý abstinent.“ Rozhodl Lukáš. Aby svým slovům dodal na vážnosti, energicky vstal.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 09.07.2007, 5:57:32 Odpovědět 
   opravdu to byla dlouhá promlka, čtenář skoro zapomene, o čem tento příběh vlastně je..., zdá se, že v životě Lindy bude mnohem více tajemství, než se na první pohled mohlo zdát...
jinak malinké výtky:
vypadnuté slovíčko - "navíc si nejsem JISTÁ, zda"
v poslední části se opakuje mluvila
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
S tebou
namenloss
Cesta, která ni...
Larkin
Vraždasebe
Ema Májová
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr