|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Důchodce v lázních - příběh 3 (Lucie) ::
 Jeňýk |
publikováno: 09.07.2007, 20:39
|
| Hrdina mých povídek z lázní nic významného pro svět nevykonal. Ale také nestřílel. |
| |
|
|
Vážená paní Zdeno, až budete číst tyto řádky, možná že přeci jen trochu zalitujete, že jste mi vloni v lázních věnovala tak málo pozornosti. Však já budu kvůli tomu při psaní trochu (ale jen málo) přehánět. To víte, co já bych neudělal pro to, abych vás přeci jen nepřiměl k návštěvě Mariánských lázní. Ach Zdeno, chtěl bych být vaším autobusem, kdybyste vy byla tramvají. Celý měsíc jsme kolem sebe chodili a nevyužili toho. Přijeďte alespoň na odpoledne. Budu tu ještě asi týden.
V neděli manželka odjela a já hned druhý den večer jsem oblékl košili značky Hero, těsné džíny a vestu Buschman a zamířil na diskotéku do hotelu Jalta za novými zážitky. Tato diskotéka je jedním z podniků, kde popíjet víno může být riskantní. Když se nevyvede a je kyselé *), pálí po něm žáha. Bezpečnějším pitím je Ph vždy neutrální Jim Beem. Konzumuji ho s čistou vodou bez bublinek a ledem. Pravda i toto pití má svá úskalí, protože ať to, vážená paní Zdeno, mícháte jak chcete, vždycky přebývá nějaká voda, ke které je škoda nedat si dalšího panáka. V podniku bylo celkem málo lidí, protože současně běžel v televizi jakýsi fotbalový přenos. U vedlejšího stolu seděly dvě na první pohled sympatické dámy. Jak se později ukázalo ta blondýna byla Karolína a brunetka Božena. Přestože chodily na parket tančit spolu navzájem, ani po čtvrtém panáku jsem nenašel odvahu vyzvat některou z nich k tanci. Mám už takovou plachou povahu. Zato se mi ale konečně podařilo zkoordinovat periodu vody s periodou whisky a rozhodl jsem se, že mám dost a že zaplatím. Už jsem k tomu držel peněženku v ruce, když tu se přede mnou zčista jasna objevila krásná lesní víla a zvala mě k tanci. Holka sotva pětadvacet, jako lusk a krev a mlíko dohromady – budeme jí říkat Lucie. Že by delirium s halucinacemi už po čtyřech panácích? Nebo Ulrika v předstihu? Taková nabídka se neodmítá a už jsme byli na parketu. Lucie byla samé odhalené rameno a poodhalené ňadro, to vše v ladném pohybu v rytmu dráždivé hudby. Uvědomil jsem si, že tu v lázních obývám samostatný pokoj s postelí dostatečně širokou na to, aby se v ní pohodlně vyspali dva lidé. Nikdy jsem nebyl příliš dobrý tanečník, ale v té chvíli se můj tanec stával ještě více toporným. – Tak se trochu odvažte! – pobídla mě. Pak ale dodala – Já tu mám přítele, sedí támhle u baru a nechce tancovat. Je mu osmadvacet. A kolik je vám? – zeptala se. Uklidnil jsem se a rychle jsem spočítal – Dvakrát tolik a kousek. – V té chvíli ale začínala být situace na parketu nepřehledná. Tančil každý s každým ve stále se zrychlujícím rytmu hudby. Vedle nás v těsné blízkosti tančili i Karolína s Boženou a za chvíli jsem s nimi tancoval i já, zatímco jsem si všiml, že Lucie na opačném konci parketu už trápí jiného dědka.
Když dohráli, přisedl jsem si ke Karolíně a Boženě, ale objednal jsem si už jen kolu. Při zábavě s oběma dámami u stolu i na parketu jsem ani nepostřehl, že Lucie i se svým přítelem se nějak vytratili. Bylo mi líto, že jsem jí ani nepoděkoval za tanec. Když zavírali, s oběma dámami jsem se rozloučil s tím, že se snad ještě v lázních uvidíme. Bylo už po půlnoci, když jsem cestou ztemnělým parkem ke svému hotelu potkal Lucii a jejího přítele. Mladík zjevně nebyl střízlivý, stáli na křižovatce cest a o něco se zvýšeným hlasem hádali. – Musím vám poděkovat za to, že jste mě vytáhla na parket. Nebýt vás, ještě teď bych tam smutně seděl u stolu. Ještě jednou děkuji a dobrou noc – řekl jsem Lucii, když jsem je míjel. – My taky děkujeme pantáto. – odpověděl mladík. To mě rozladilo – Jaký pantáto? – a vykročil jsem proti němu. Asi se mě lekl – To nic, to já řekl jen tak, všechno v dobrým. – a natáhl směrem ke mně ruku. Tu jsem uchopil a řekl – Gratuluji pane – tvářil se nechápavě – Gratuluji, ale k čemu? – No přece k vaší partnerce, protože je úplně bezvadná a senzační. Lépe jste si nemohl vybrat. – Lucie stála opodál, trochu se za něj schovávala, ale culila se. – Tak nashle…– otočil jsem se a spěchal jsem, aby mi nezavřeli hotel. Z toho, co jsem tušil za sebou bylo jasné, že hádka ustala. Milá Zdeno, život je stále krásný. Zdraví Jan
*) Poznámka autora: Zde můj literární hrdina (stejně jako i na jiných místech) nemluví pravdu. Ve skutečnosti si lze v hotelu Jalta objednat hned z několika druhů výborných makedonských vín.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 26 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
