|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Straka a její malé tajemství... ::
 Šíma |
publikováno: 11.07.2007, 1:12
|
| No, měla to být bajka, ale jestli se mi povedla, to záleží na vás, jak moc se vám všem bude líbit... |
| |
|
|
Bylo ráno. Slunce zvolna vylezlo nad horizont nízkých kopců a pomalu zahánělo usínající noc. Větřík tiše ševelil v korunách stromů. Bylo chladno. Nad paloukem nedaleko přilehlého svahu byla ještě mlha. Ale rašící sluneční paprsky ji začaly pomalu rozpouštět. Na trávu padla rosa. Denní živočichové se zvolna probouzeli z nočního spánku. Nastal nový den. Zaječí mládě zvolna vylezlo ven z nory pod nevysokou terénní vlnou, pokrytou travou a kamením. Chvíli chytalo nosem ranní vzduch, aby se ujistilo, že je před norou bezpečno. Jeho máma s tátou ještě dřímali uvnitř.
Nad paloukem proletěla straka. Hledala očima, kde by co ukradla. Měla to v povaze, prostě kradla jako straka. Co se zablýskalo na slunci, brzy skončilo v jejích drápech. Přistála na nejbližším stromě a zadívala se na pěšinu, která se táhla skrze celý palouk a na obou koncích se ztrácela pod rozšafnými korunami stromů. Když tu ji cosi najednou upoutalo. První ranní paprsky se odrážely od něčeho velmi hladkého a bodaly straku do očí.
Straka vyrazila, aby se zmocnila této podivné věci dříve, než kdokoliv jiný. Přistání bylo poněkud tvrdší, protože ve spěchu špatně odhadla vzdálenost a udělala kotrmelec. Zůstala na zemi chvíli překvapeně ležet, než se postavila na nohy a otřepala se. Jen tak poočku se podívala, zda-li ji někdo při tomto krkolomném přistání neviděl. Bylo časné ráno a mnoho obyvatel palouku ještě spalo. Ale přece tu někdo byl.
„Pořádáš letecký den?“ zeptala se jí ryšavá liška. „Jednou si zlomíš vaz, když se budeš stále jen honit za cizími věcmi!“
„Starej se o sebe!“ odsekla straka. Liška se na ni uraženě podívala. Nastala chvíle tíživého ticha. Přemítala, zda-li by neměla drzou straku chytit do zubů a odnést si ji do své nory.
„Mohla bych tě sežrat,“ řekla liška pomalu. „Ale máš štěstí, že jsem už dneska jedla a nerada trhám ptákům peří dvakrát za sebou v tak krátké době! Ale dej si na mne pozor, do večera je času dost! Až se sluneční kotouč vrátí k zemi, můžeš být dávno mrtvá!“
„Jen si dej pozor ty, aby tě náhodou někdo neulovil!“ odfrkla si straka a vznesla se k obloze. Tu podivnou blyštivou věc nechala na pěšině. Liška se zadívala za strakou a začala litovat, že ji nechytila. Mohla si ji přece nechat uležet. Kdesi na kraji palouku uviděla mladého zajíčka. Klidně se pásl v trávě na malé terénní nerovnosti, v jejímž břehu měli zajíci vyhrabanou noru. Chvíli se mlsně olizovala a přemýšlela nad tím, jakou má šanci, aby ulovila mladého ušáka.
„Být tebou, tak si dám pozor!“ uslyšela jakýsi hlas. Otočila se, aby zjistila, kdo s ní navázal řeč.
„Cože?“ nechápala. Byl to starý jezevec, který bydlel na západním konci palouku v místech, kde skály podepíraly nízký travnatý kopec, na jehož vrcholku bylo jen několik stromů. „Cos to říkal?“
„Dneska ráno, ještě než slunce vyšlo nad lesem, jsem viděl, jak po pěšině jde muž se psem. Na ramenou měl takovou tu věc, která dokáže zabít! Když ji ten muž použije, vylétá z ní oheň, hřmí a do těla ti mohou vlézt takové ty podivné věci!“
„Vím, co je puška!“ zamračila se liška. „Byl to nějaký lovec, nebo myslivec?“
„Jsem už starý,“ řekl jezevec zamyšleně. „Vrátím se do nory, už si toho moc nepamatuju...“
„Po čem ta straka šla?“ zeptala se liška sama sebe, jakoby trpěla samomluvou.
Jezevec pomalu odcházel vysokou trávou ke svému brlohu a lišky si už ani v nejmenším nevšímal. Chvíli se za ním dívala, dokud nezmizel z jejího dohledu. Liška se vrátila na pěšinu. Rozhlédla se kolem, ale neviděla nikoho z dalších lidí. Přičichla k zemi a cítila ten charakteristický zápach gumových podrážek vysokých loveckých bot. Vydala se k místu, kde havarovala straka při svém sebevražedném náletu na tu podivnou blyštící se věc. Přičichla k ní. Liška ucítila jemnou vůni střelného prachu.
„Tak přece ten starý bručoun nelhal!“ řekla si pod vousy.
Než zmizela v lese, obhlédla si okolí. Zajíc se stále pásl na stejném místě. Čas od času zapanáčkoval, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Straka seděla zamyšleně na stromě a pozorovala lišku na pěšině. Přemýšlela, zda ji ta ryšavá potvora vezme tu krásnou lesklou věc, nebo ne. Sluneční kotouč na chvíli zakryl malý bílý mrak. Na okamžik se sešeřilo. Vítr dál ohýbal větve stromů a vysokou trávu, jeho šumění se rozléhalo lesem. Kdesi zakukala kukačka. Snesla vejce do cizího hnízda a zmizela bůhví kam. Bylo pokročilé ráno. Zajíc odhopkal do nory svých rodičů a naše straka se přece jenom odhodlala přistát u té divné kovové věci na pěšině.
"Neviděla jsem to už někdy?" ptala se sama sebe. "K ničemu to není..."
Chvíli do ní se zájmem klovala zobákem, ale pak se po nějaké době znechuceně vznesla k nebi a zamířila k nejhustšímu lesu, kde měla v koruně, jednoho ze stromů, své hnízdo. Slunce se pomalu sunulo po obloze. Bylo poledne a horko zahnalo všechna zvířata do stínu. Jen mravenci a brouci dál nezúčastněně lezli hlínou a drobným kamením mezi stébly trávy. Několik jich zabloudilo také na pěšinku, kde ležel onen předmět stračího zájmu. Mravenci jej chvíli osahávali tykadly a dokonce vlezli dovnitř, ale tajemný kus kovu je ani v nejmenším nezajímal.
Celý den ležela ta věc na stejném místě. Zvířata se o ni přestala zajímat, jakoby se ten oválný a dutý předmět stal součástí samotného lesa. Slunce jej zahřálo svými paprsky a jeho světlo se od něj odráželo všemi směry. Není divu, že toho rána přilákal také zvědavou straku, ryšavou lišku a starého jezevce. Tou věcí byla použitá nábojnice z lovecké pušky opatřené optickým zaměřovačem. Až zaprší, přestane se lesknout a chytí rez, aby se nakonec rozpadla na prach. Sama o sobě je tato věc neškodná, ale pokud je naplněna prachem a uzavřena kulkou, může zabíjet! Ale jen tehdy nalezne-li vystřelený náboj svůj cíl. Zvířata to věděla, ale prázdné nábojnici to bylo jedno, svůj úkol přece splnila...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
