obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915379 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39517 příspěvků, 5745 autorů a 390445 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Straka a její malé tajemství... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 11.07.2007, 1:12  
No, měla to být bajka, ale jestli se mi povedla, to záleží na vás, jak moc se vám všem bude líbit...
 

Bylo ráno. Slunce zvolna vylezlo nad horizont nízkých kopců a pomalu zahánělo usínající noc. Větřík tiše ševelil v korunách stromů. Bylo chladno. Nad paloukem nedaleko přilehlého svahu byla ještě mlha. Ale rašící sluneční paprsky ji začaly pomalu rozpouštět. Na trávu padla rosa. Denní živočichové se zvolna probouzeli z nočního spánku. Nastal nový den. Zaječí mládě zvolna vylezlo ven z nory pod nevysokou terénní vlnou, pokrytou travou a kamením. Chvíli chytalo nosem ranní vzduch, aby se ujistilo, že je před norou bezpečno. Jeho máma s tátou ještě dřímali uvnitř.

Nad paloukem proletěla straka. Hledala očima, kde by co ukradla. Měla to v povaze, prostě kradla jako straka. Co se zablýskalo na slunci, brzy skončilo v jejích drápech. Přistála na nejbližším stromě a zadívala se na pěšinu, která se táhla skrze celý palouk a na obou koncích se ztrácela pod rozšafnými korunami stromů. Když tu ji cosi najednou upoutalo. První ranní paprsky se odrážely od něčeho velmi hladkého a bodaly straku do očí.

Straka vyrazila, aby se zmocnila této podivné věci dříve, než kdokoliv jiný. Přistání bylo poněkud tvrdší, protože ve spěchu špatně odhadla vzdálenost a udělala kotrmelec. Zůstala na zemi chvíli překvapeně ležet, než se postavila na nohy a otřepala se. Jen tak poočku se podívala, zda-li ji někdo při tomto krkolomném přistání neviděl. Bylo časné ráno a mnoho obyvatel palouku ještě spalo. Ale přece tu někdo byl.

„Pořádáš letecký den?“ zeptala se jí ryšavá liška. „Jednou si zlomíš vaz, když se budeš stále jen honit za cizími věcmi!“

„Starej se o sebe!“ odsekla straka. Liška se na ni uraženě podívala. Nastala chvíle tíživého ticha. Přemítala, zda-li by neměla drzou straku chytit do zubů a odnést si ji do své nory.

„Mohla bych tě sežrat,“ řekla liška pomalu. „Ale máš štěstí, že jsem už dneska jedla a nerada trhám ptákům peří dvakrát za sebou v tak krátké době! Ale dej si na mne pozor, do večera je času dost! Až se sluneční kotouč vrátí k zemi, můžeš být dávno mrtvá!“

„Jen si dej pozor ty, aby tě náhodou někdo neulovil!“ odfrkla si straka a vznesla se k obloze. Tu podivnou blyštivou věc nechala na pěšině. Liška se zadívala za strakou a začala litovat, že ji nechytila. Mohla si ji přece nechat uležet. Kdesi na kraji palouku uviděla mladého zajíčka. Klidně se pásl v trávě na malé terénní nerovnosti, v jejímž břehu měli zajíci vyhrabanou noru. Chvíli se mlsně olizovala a přemýšlela nad tím, jakou má šanci, aby ulovila mladého ušáka.

„Být tebou, tak si dám pozor!“ uslyšela jakýsi hlas. Otočila se, aby zjistila, kdo s ní navázal řeč.

„Cože?“ nechápala. Byl to starý jezevec, který bydlel na západním konci palouku v místech, kde skály podepíraly nízký travnatý kopec, na jehož vrcholku bylo jen několik stromů. „Cos to říkal?“

„Dneska ráno, ještě než slunce vyšlo nad lesem, jsem viděl, jak po pěšině jde muž se psem. Na ramenou měl takovou tu věc, která dokáže zabít! Když ji ten muž použije, vylétá z ní oheň, hřmí a do těla ti mohou vlézt takové ty podivné věci!“

„Vím, co je puška!“ zamračila se liška. „Byl to nějaký lovec, nebo myslivec?“

„Jsem už starý,“ řekl jezevec zamyšleně. „Vrátím se do nory, už si toho moc nepamatuju...“

„Po čem ta straka šla?“ zeptala se liška sama sebe, jakoby trpěla samomluvou.

Jezevec pomalu odcházel vysokou trávou ke svému brlohu a lišky si už ani v nejmenším nevšímal. Chvíli se za ním dívala, dokud nezmizel z jejího dohledu. Liška se vrátila na pěšinu. Rozhlédla se kolem, ale neviděla nikoho z dalších lidí. Přičichla k zemi a cítila ten charakteristický zápach gumových podrážek vysokých loveckých bot. Vydala se k místu, kde havarovala straka při svém sebevražedném náletu na tu podivnou blyštící se věc. Přičichla k ní. Liška ucítila jemnou vůni střelného prachu.

„Tak přece ten starý bručoun nelhal!“ řekla si pod vousy.

Než zmizela v lese, obhlédla si okolí. Zajíc se stále pásl na stejném místě. Čas od času zapanáčkoval, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Straka seděla zamyšleně na stromě a pozorovala lišku na pěšině. Přemýšlela, zda ji ta ryšavá potvora vezme tu krásnou lesklou věc, nebo ne. Sluneční kotouč na chvíli zakryl malý bílý mrak. Na okamžik se sešeřilo. Vítr dál ohýbal větve stromů a vysokou trávu, jeho šumění se rozléhalo lesem. Kdesi zakukala kukačka. Snesla vejce do cizího hnízda a zmizela bůhví kam. Bylo pokročilé ráno. Zajíc odhopkal do nory svých rodičů a naše straka se přece jenom odhodlala přistát u té divné kovové věci na pěšině.

"Neviděla jsem to už někdy?" ptala se sama sebe. "K ničemu to není..."

Chvíli do ní se zájmem klovala zobákem, ale pak se po nějaké době znechuceně vznesla k nebi a zamířila k nejhustšímu lesu, kde měla v koruně, jednoho ze stromů, své hnízdo. Slunce se pomalu sunulo po obloze. Bylo poledne a horko zahnalo všechna zvířata do stínu. Jen mravenci a brouci dál nezúčastněně lezli hlínou a drobným kamením mezi stébly trávy. Několik jich zabloudilo také na pěšinku, kde ležel onen předmět stračího zájmu. Mravenci jej chvíli osahávali tykadly a dokonce vlezli dovnitř, ale tajemný kus kovu je ani v nejmenším nezajímal.

Celý den ležela ta věc na stejném místě. Zvířata se o ni přestala zajímat, jakoby se ten oválný a dutý předmět stal součástí samotného lesa. Slunce jej zahřálo svými paprsky a jeho světlo se od něj odráželo všemi směry. Není divu, že toho rána přilákal také zvědavou straku, ryšavou lišku a starého jezevce. Tou věcí byla použitá nábojnice z lovecké pušky opatřené optickým zaměřovačem. Až zaprší, přestane se lesknout a chytí rez, aby se nakonec rozpadla na prach. Sama o sobě je tato věc neškodná, ale pokud je naplněna prachem a uzavřena kulkou, může zabíjet! Ale jen tehdy nalezne-li vystřelený náboj svůj cíl. Zvířata to věděla, ale prázdné nábojnici to bylo jedno, svůj úkol přece splnila...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 0:49:45 Odpovědět 
   18. 06. 2014

Každá bajka by měla končit ponaučením. Ve tvé jsem žádné nenašel. Popis prostředí je hezký, ale jinak nic dalšího, co bych mohl pozvednout. Pro příště by to chtělo krapet napínavější děj.
 ze dne 01.08.2014, 15:27:55  
   Šíma: Díky za reakci.
 Ronkar 16.09.2011, 12:43:25 Odpovědět 
   Pěkně a citlivě napsáno, což mi příjde, že je tvou předností - dobře volená slova, která navozují patřičnou atmosféru klidného života v lese. Jinak mě ale děj a hlavně závěr nijak neupoutal. Vlastně jsem ho ani moc nepochopil, protože mi přišlo, že ten děj je tam jen velmi slabě.
Můžu se zeptat, jak to napadlo napsat?
 ze dne 16.09.2011, 14:32:33  
   Šíma: Zdravím. Jo, jo, ne všechny šímovy povídky jsou na jedničku! ;-) Jak mě to napadlo? Sám nevím, už si to nepamatuju. Nejspíš nějaký impulz, občas jsou mé múzy velmi impulzivní a člověk z nich nedostane nic jak je rok dlouhý a pak bác ho (i když s rozdílnou kvalitou textu). Jo...
 Amater 27.03.2010, 19:09:00 Odpovědět 
   Bajka to není, ale přesto se mi to líbilo. I to, že nakonec zstane v lese rozpadnutá na prach. Líbí se mi jak přirozeně pracuješ se zvířaty. To dokáže málokdo.
 ze dne 27.03.2010, 20:36:30  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo! ;-)

P.S. Bajka to není, přestože tam vystupují zvířátka a mluví? Nebo nemluví? Ono se nakonec možná spíš chovají jako zvířátka, jo, jo... Je to takový textík o zvířátkách a možná i trochu k zamyšlení... Ale co, sám nevím, čím tento text je! ;-)
 Tuax 07.01.2009, 18:17:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tuax ze dne 07.01.2009, 17:59:46

   Inu dobrá, taky se to dá tak brát, ale hlavně z lámacích pušek se nábojnice nevyhazují ;) A divil by ses s čím všm se dnes chodí na lov. Neber v potaz české myslivce, ti jsou většinou tradicionalisti. Ale jinde ve světě, to bys koukal :)
 Tuax 07.01.2009, 17:59:46 Odpovědět 
   Ahoj,
tak pokus o bajku? :)

Inu bajka to není. Základem bajky je alegorie, kde zvířata jednají jako lidé a nakonec z toho vyplyne nějaké ponaučení apodobně. Což zde na konci není a hlavně zvířata jednají svým způsobem docela přirozeně. Popisuješ zde poměrně dost přírodních jevů, nejen zvířecích, ale i probouzení krajiny atd.

Je to tedy taková povídka ze zvířecí říše v kontaktu s vlivem člověka. A jako taková je pěkná. Sice tu je možná trošku moc hlavně počátku pokus o květnatost řeči, ačkoli dále už se toho nedržíš, ale jako celek to má hlavu a patu. A ta nábojnice mě napadla celkem brzo :)

Jinak tady kdekdo pomýšlí na to, že by tam mohlo být mrtvé zvíře a nebo nemuselo a co by si o tom zířata myslela, nemyslela. Ono ta nábojnice většinou prostě po výstřel vyletí a uvolní místo dalšímu náboji. Netřeba ji ručně zahazovat. A s ohledem na její umístění u palouku je tedy logické, že tam padl i výstřel. A jaski nikdo se tu nepozastavuje nad tím, že v těsné blízkosti palouku někdo vystřelí ze zbraně a žádné zvíře o tom neví? Ta rána je poměrně velká a na lov zvěře se většinou nechodí s tlumičem :)

No nic to jen můj postřeh, jak se na to dá také divat. Jako povídka je to pěkné, vlastně se v rámci ní nikomu nic nestalo. Zajíček si zapanáčkoval, jezevec si protáhl staré kosti, liška odešla domů, straka si zalítala, hmyz pročesal trávu a nábojnice si spokojeně leží. Konec dobrý, všechno dobrý :D

Tuax
 ze dne 07.01.2009, 18:07:19  
   Šíma: :-DDD Dík za zastavení a hezký komentík! ;-)

P.S. Měl jsem na mysli takové ty pušky, které se "lámou" a náboj se z nich musí vytahovat, asi ne každý chodí na lov s automatickou, nebo poloautomatickou zbraní... Jo a ten výstřel... No, ten mi unikl! Jejda! ;-)))
 Ekyelka 29.11.2007, 23:12:31 Odpovědět 
   Přečetla jsem text i komentáře - ty, abych neopakovala už vyřčené a napsané.
Povídka (ne, bajka to aspoň podle mne není) je napsaná citlivě a pěkně, byť by místy chtěla učesat. Chvílemi se totiž dopouštíš téže chyby, co ostatně i já - někdy stačí napsat podstatné jméno bez přídavného, které je ještě víc popisuje. Vím, jak je to nebezpečný návyk a sama s ním dost bojuji, proto v tom nevidím až takovou chybu.
To jen tak mimochodem. Každopádně docela slušná jedna... :)
 ze dne 29.11.2007, 23:16:22  
   Šíma: Díky, Eky, za zastavení a komentík! Možná se dost často nechávám "strhnout" (do víru vášně) a pak to podle toho vypadá... :-D

P.S. Myslím, sem tam nějaká ta chybka! ;-)
 Dědek 02.08.2007, 12:59:11 Odpovědět 
   Hezká povídka. Chtěla by nepatrně učesat, v tom má Maura pravdu, ale nejsem troškař, tak dám za 1.
 ze dne 02.08.2007, 13:53:01  
   Šíma: Hm, možná máš pravdu, když se zvířátky je to těžký! :-) Díky za kritiku, komentář a zastavení! Hezký den Ti přeje šíma...
 Weichtier 25.07.2007, 20:42:17 Odpovědět 
   Není to špatné :-)
Rozhodně příjemné počtení, což se vždycky počítá.
 ze dne 25.07.2007, 21:27:44  
   Šíma: Díky! :-)
 Snílek 14.07.2007, 0:20:17 Odpovědět 
   Mě přišlo, že poznámka ...nalezne-li vystřelený náboj svůj cíl... znamenala, že se střelec minul a žádná polorozložená mrtvola tudíž nikde neleží. I když teď to čtu znova, zase by tonekorespondovalo s uspokojením nábojnice ze splněného úkolu. Taky jsem tě chtěla upozornit na opakování slov, ale jinak se mi to moc líbilo.
 ze dne 14.07.2007, 10:28:07  
   Šíma: Díky moc, nakonec žádné dílko není dokonalé... :-)
 čuk 11.07.2007, 20:56:20 Odpovědět 
   Pokud by to zvířata o té mrtvole věděla, tím víc by v nich muselo zatrnout strachy.
 ze dne 11.07.2007, 22:03:12  
   Šíma: Leda, že by o ní nevěděla a lovec si vzal trofej sebou! Ale i tak by někde musela být krev... Aby z toho nebyl nakonec horor! :-)
 čuk 11.07.2007, 20:54:52 Odpovědět 
   Pokud něco napíšeš a já se neozvu, je to proto, že jsem od neděle 3 týdny v lázních mimo internet.
 ze dne 11.07.2007, 22:02:14  
   Šíma: Přeji hezký a příjemný pobyt! :-)
 čuk 11.07.2007, 20:23:44 Odpovědět 
   Souhlasím s maurou ohledně výběru slov. Popisuješ pěkně a citlivě, ale stejně si myslím, že to nimrání je mnohdy užitečné(zvláš´t když se slova příliš hrnou a autor je jimi opojen. Tady to mu tak není. Příběh je zajímavý, první část pointy: blyštivá nábojnice je dobrá. Poslední tři poučující věty mi dojem kazily. děj najednou ustrne. Spíš bych očekával. že se zvířata polekají, když poznají o co se jedná, vždyť to znamená, že tudy šel zabiják!(Není poblíž?). A pokud bych chtěl zdůraznit motiv nábojnice, tak bych třeba napsal: "nábojnice vyhlížela mírumilovně. Jen v podvědomí cítila, že se podílela na vraždě mladé kroptve, která již dva dny mrtvě spočívá v rozsoše stromů." To jsem jenom nahodil a nepiloval, takže nekritizuj. Dík
 ze dne 11.07.2007, 20:40:54  
   Šíma: No, patrně, když někdo odhodí nábojnici, znamená to, že je někde poblíž mrtvé zvíře, pokud měl vážně dobrou pušku, musel se trefit! To mě jaksi nenapadlo! :-) A jestli je tam skutečně někde mrtvola zvířete, tak to ostatní v lese musí vědět, nebo by alespoň měli! Hm, moje chybka, trochu jsem to nedomyslel... :-)
 Maura 11.07.2007, 1:11:44 Odpovědět 
   Velkým přínosem tvého tvoření je velká vnitřní citlivost, s kterou seznamuješ čtenáře se svým vnitřním viděním a tušením podstaty věcí. To je také na tvém díle originální, protože povrchně umí popsat snad každý cokoliv - jen bych poradila - dávej všemu správné příměry. POdívej se například na svůj první odstaveček :

Bylo ráno. Slunce zvolna (vylezlo) vystoupilo nad horizont nízkých kopců a pomalu (zvolna) zahánělo usínající noc. Větřík tiše ševelil v korunách stromů. Bylo chladno. Nad paloukem nedaleko přilehlého svahu byla (zůstávala) ještě mlha. Ale rašící ( ranní) sluneční paprsky ji začaly pomalu rozpouštět. Na trávu padla rosa. Denní živočichové se zvolna probouzeli z nočního spánku. Nastal nový den. Zaječí mládě zvolna vylezlo ven z nory pod nevysokou terénní vlnou, pokrytou travou a kamením. Chvíli chytalo(větřilo) nosem ranní vzduch, aby se ujistilo, že je před norou bezpečno. Jeho máma s tátou ještě dřímali uvnitř.
Dávej poetickým obrazům poetické příměry, aby se to pěkně neslo a čteář mohl sdílet tvé obrazy, které vidíš.

Ale povídka se mi moc a moc líbila.
 ze dne 11.07.2007, 6:42:57  
   Šíma: A také možná nemimrat se příliš v textu. Když jej člověk začne stokrát číst, přehazovat a měnit slova, možná to "příběhu" jen uškodí!
 ze dne 11.07.2007, 6:40:25  
   Šíma: Někdy je velmi obtížné najít ta správná slova... :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
Váženému předst...
pedvo
Záhadní Hosté
kukuřice Tichý Kopec
Místo, kde se r...
Vimto
obr
obr obr obr
obr

Štěně
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr