|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Černý jezdec - Ruka spravedlnosti - 05 ::
 Annún |
publikováno: 15.07.2007, 5:20
|
| Další díl příběhu |
| |
|
|
Část 5. - Změna plánu.
Hostinská se i s dívenkou vrátila asi za necelou půl hodinku. Muži už hodovali na opravdu výtečné pečeni a na holčinu čekala miska teplé polévky. Rytíř Marcus vzhlédl od pokrmu a zahleděl se na příchozí. Dívenka byla umytá, učesaná a oděná do čistých šatů. Sice prostého střihu a hnědé barvy, přesto v nich vypadala, jako malá princeznička. Svou hlavičku nesla hrdě vztyčenou. Teprve nyní si všiml, že se jí na malém štíhlém krčku třpytí stříbrný řetízek s lesklým kamínkem. To ho utvrdilo v jeho podezření, že to dítě pochází ze vznešené rodiny.
Žena dovedla holčičku k lavici, vysadila ji na ni a pak s úklonou odešla. Rytíř přisunul misku k dívce.
"Najez se," vybídnul ji.
Nevzala do ruky lžíci a nezačala hned jíst, ale sklopila oči ke svým složeným dlaním v klínu.
"Jez! Copak nemáš hlad?" zeptal se udiveně.
Potom si všiml, že němě otvírá pusu, jako by si předříkávala nějakou motlitbu. Byla slušně vychovaná, i když musela mít velký hlad, nejdřív se pomodlila a pak se teprve dala do jídla. Nehltala polévku, nýbrž pomalu ujídala. Marcus ji při jídle po očku sledoval. Dojedla, odložila lžíci, položila si spořádaně ruce do klína a čekala až dojí i oni dva. Poté, co dojedli krčmář odnesl prázdné nádobí. Rytíř i jeho sluha upíjeli zlatavého moku po dobrém jídle, když se ozval tichý hlásek.
"Děkuji."
Cedrik i Marcus překvapeně pohlédli na dívenku.
"Tak přece jen nejsi němá a umíš mluvit," poznamenal rytíř.
Přikývnula souhlasně a řekla. "Vy nejste zlý," nebyla to otázka, ale konstatování.
"To, že jsme tě vzali s sebou a dali ti najíst, neznamená, že jsme hodní. Jak si na něco takového přišla?" zeptal se Marcus.
Pozvedla zrak od svých ruček, na které dosud hleděla, a podívala se na Marcuse těma svýma nevinnýma očima.
"Máte hodné oči," špitla. "Zlí lidé ne," dodala tiše.
"Ty jsi snad zlé lidi viděla?“
Pokrčila nevědoucně rameny místo odpovědi.
"Řekneš nám, jak se jmenuješ?"
"Jenny," odpověděla krátce.
"A jak dál?" znovu pokrčila rameny. "Kde máš rodiče?"
"Nevím."
"Jak ses ocitla v tom lese?" pohlédl na Jenny tázavě.
"Nevzpomínám si," řekla smutně.
"Tak mi pověz alespoň to, co si pamatuješ?" vybídl ji rytíř.
"Noc, les, krásnou paní, ráno," její odpovědi byly úsečné. "Šla jsem, slyšela hlasy, vydala se za nimi a pak jsem potkala vás na cestě. Nic víc nevím."
Sklopila pohled a zadívala se opět na své drobné ručičky. Vypadala nešťastně, když si nemohla vzpomenout a odpovědět na otázky, které jí položil. Jenny tiše seděla a nevydala ze sebe hlásku. Usoudil, že bude rozumné více se dívenky nevyptávat. Rytíř Marcus nadále rozprávěl už jen se svým sluhou Cedrikem a přitom dopíjeli chmelový mok.
*
Když měli dopito, panoš se zvedl od stolu a šel připravit koně na cestu. Místností šuměly hlasy hostů, nějaký potulný muzikant drnkal na loutnu a prozpěvoval baladické písně. Oheň v krbu vedle stolu praskal a krásně hřál. Marcus pohodlně seděl na lavici, opřen zády o zeď a čekal až přijde hostinský, aby s ním vyrovnal útratu.
Tu se ozvala Jenny. "Mohu se zeptat kdo jste? Jak se jmenujete, pane?" otázala se nesměle.
Pohlédl na ni a lehce se pousmál.
"Jsem rytíř Marcus z Lirie a společnost mi dělá můj sluha Cedrik," představil jí sebe a svého panoše.
"Co se mnou teď bude?" položila mu otázku.
"Zdá se, že jsi sirotek a protože nemáš nikoho, kdo by se tě ujal, zavezu tě do Glenwoodského sirotčince. Tam už se o tebe dobře postarají.“
"Aha," povzdechla si chápavě. "Pane rytíři, mohla bych vám alespoň na chvíli říkat strýčku?" zeptala se ho ostýchavě.
"Vždyť mě vůbec neznáš," namítl. "Jsem pro tebe úplně cizí člověk, nepatřím do tvé rodiny." podotkl rytíř.
Pokrčila rameny. "Ale vím, že jste hodný a já nemám, tedy nevím o nikom, jehož bych takto mohla nazývat," odpověděla na jeho námitku.
Něco se v něm pohnulo. "Nu, dobrá, klidně mi říkej strýčku," přitakal souhlasně muž.
Jenny se zářivě usmála.
Vypadala dětsky kouzelně. Hodně mu úsměvem připomínala jeho ženu Lilianu a věkem zas jeho synka Michaela. Uvědomil si, že už je to skoro patnáct let, co oba podlehli epidemii Zimní horečky a zápalu plic. Od té doby se toulá z boje do boje a snaží se nemyslet na prázdnotu, která mu po nich zbyla v srdci. Teď, když se vrací domů, mu osud do cesty připletl tuhle malou ženštinu. Začal uvažovat, zda ji má opravdu dát do sirotčince či si ji ponechat v opatrovnictví. Nevěděl, jak se rozhodnout. Přece jen už nebyl nejmladší a navykl si na určitý svůj klid a samotu. Musel si to ještě pořádně promyslet, než udělá závěrečné rozhodnutí. Z přemítání ho vyrušil příchod hostinského.
"Bude si, milost pán, ještě něco přát?" zeptal se úslužně.
"Ne, šenkýři. Rád bych zaplatil útratu," oznámil mu rytíř. "Kolik to činí?"
Hostinský hned začal počítat, co všechno ujedli a upili, a pak řekl. "Dělá to osm stříbrných a pět měďáků."
Rytíř sáhl do tajné vnitřní kapsy svého kabátce a vytáhl kožený váček s penězi. Rozvázal tkaničku, zalovil v něm a na stůl vysázel devět lesklých stříbrňáků.
"Zde máš za útratu. A ještě odměnu za ochotu a za ty šaty pro malou, jak jsem slíbil."
Přidal na desku stolu ještě další čtyři stříbrňáky navrch.
"Uctivě děkuji, vážený pane, jsem váš pokorný služebník. Kdykoliv přijedete, budete u nás srdečně vítán." Klaněl se děkovně hospodský. "Přeji vám i vašim společníkům šťastnou cestu. Ať vás provází dobrá vůle našich bohů a ochraňují vás."
Marcus pokýval hlavou na znamení, že jeho přání přijmul.
"Vás též," odvětil mu rytíř.
Zvedl se od stolu a následován dívenkou vyšel před hostinec, kde na ně již čekal Cedrik s koňmi. Vyzvedl Jenny do sedla svého koně a vyšvihl se za ni. Sluha také nasednul na svého oře a vydali se cestou na jihozápad.
******
Projížděli mezi poli, přes louky, kolem potoka, který překročili přes dřevěný most a kamennou cestou pokračovali k rozcestí. Když k němu dorazili, nezastavili se, ani neodbočili doprava směrem na Glenwood, ale jeli stále rovně. Cedrik se udiveně podíval na svého chlebodárce a nechápavě se zeptal. "Můj pane? My nejedeme do sirotčince?"
Rytíř se na něho upřel zrak.
"Ne, Cedriku, rozmyslel jsem si to. Ujmu se této dívky, její výchovy a stane se mou schovankou. Alespoň bude v Lirijské tvrzi po letech trochu veselo," odpověděl na sluhovu otázku.
Stočil pohled na dítě sedící před ním. Jenny měla údivem rozšířené zorničky svých zelených očí.
"Opravdu, strýčku?" otázala se nevěřícně.
"Ano, jakože se rytíř Marcus z Lirie jmenuji," přitakal a pohladil ji po jemných vlasech. "Zůstaneš u mě, holčičko. Od této chvíle tě budu nazývat svou neteří. Jenny z Lirie," dodal na utvrzení svého souhlasu.
*
Dál jejich cesta ubíhala v tichosti, jen Cedrik si pobrukoval nějaké melodie. Pozdě odpoledne vyjeli z lesa na luka, kde stála Lirijská tvrz. Cesta vedla mezi několika vesnickými staveními a končila u otevřené dubové brány. Ta byla zasazena do kamenného opevnění, jež obklopovalo celou tvrz. Vjeli na malé prašné nádvoří, kde byla roubená studna s rumpálem, vchod do stájí a hlavně zde stála kamenná dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu s menšími okny, s cimbuřím a dvěmi věžičkami.
"Konečně opět doma," povzdechl si spokojeně Cedrik.
"Ano, ano, není nad to býti doma," přitakal rytíř a spokojeně se usmál.
Ze stájí vyšel postarší muž v oděvu venkovanů, aby se podíval, kdo to přijel na nečekanou návštěvu. Přibližoval se k nim trochu kulhavou chůzí a když spatřil svého pána, vesele zvolal.
"Kde jste kdo? Pojďte honem. Pán Marcus se vrátil," a šel jim radostně vstříc.
Z venku opevnění přispěchali rytířovi leníci a ze stájí se seběhla všechna čeleď, která se starala o chod tvrze. V téže chvíli zavrzaly kované dveře ve spodní části budovy a vyšla z nich mladá žena oděna v prostých šatech, zástěře a s bílým čepečkem na plavých vlasech. Utřela si ruce do zástěry a seběhla po kamenném schodišti. Cedrik si jí všiml, oči mu zajiskřily radostí.
"Meryen," zašeptal tiše.
Pak jak blesk rychle seskočil z koně a rozběhnul se k té švarné dívčině, jež byla asi tak v jeho věku. I jí radostně jiskřily oči a vesele se smála. Když se setkali, padli si do náruče a vroucně se políbili. Každému, kdo tuto scénu viděl, muselo ihned dojít, že tihle dva mladí lidé se mají velice rádi a neviděli se již dlouhou dobu. Mladík nemohl spustit zrak ze své milované a té zas tekly po tvářích slzy radosti. Oba byli šťastní, že se po delším čase opět shledali.
Mezi tím postarší stájník přistoupil ke koni svého pána a chytil ho za ohlávku.
"Vítejte doma, pane. Jsme moc rádi, že jste se v pořádku vrátil," uvítal ho vřele. "Když jste se tu za posledních pět let ukázal jen dvakrát a poslal jste pouze tři dopisy, měli jsme obavu, zda-li se vám nepřihodilo něco zlého. Jen těžko bychom mohli dostat lepšího a hodnějšího pána, než jste vy," dodal stájník.
"Děkuji ti za milé přivítání, Rolande. Tvá slova mě velmi hřejí u srdce," pronesl upřímně rytíř k postaršímu muži.
"Koho jste to s sebou přivezl, můj pane?" dotázal se zvědavě, když mu pohled padl na dívenku, která se choulila pod rytířovým pláštěm.
"Je to sirota, má schovanka a od nynějška i má neteř Jenny," oznámil pán svému poddanému.
Muž na svém vrásčité tváři vykouzlil milý úsměv. Natáhl mozolnaté ruce k holčičce a pravil. "Vítejte ve svém novém domově, slečno Jenny. Mohu vám pomoci sesednout?" otázal se jí zdvořile.
Jenny jen nesměle přikývla. Stájník ji lehce sundal a postavil na zem.
"Děkuji vám," špitla.
"Nemáte zač, slečinko. Bylo mi velkou ctí," odpověděl na její poděkování stájník stářím rozechvělým hlasem.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
