| Po přečtení budete vědět, jak jsem se cítil, když jsem to psal. Bylo mi moc smutno... |
| |
|
|
opuštěná
samotná mezi hvězdami
ty tisíce zlatých svědků
v němém úžasu beze slov
nepromluví, stále svítí, navždy mlčí
opuštěná
její bosé nohy směřují
na konec cesty, ke svému cíli
nezradí, nezahnou, nezabočí
stoupají po schodech stále výš
až k nebesům
dotknout se hvězd
setkat se s anděly
zatracený
samotný mezi lidmi
ty miliony šedých duší
ve věčném křiku hlasitě
naříkají, stěžují si, pořád křičí
zatracený
jeho bosé nohy směřují
na konec cesty, jdou jí vstříc
nezradí, nezahnou, nezabočí
scházejí ze schodů stále níž
až do pekel
hřešit a smilnit
obcovat s démony
samotní
samotní mezi všemi
ti všichni ostatní
v neustálém obviňování
nepoznávají, nevšímají si, míjí
samotní
jdou navždy proti všem
i proti sobě navzájem
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 32 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
