|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29011 příspěvků, 4550 autorů a 303552 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Nanebevzetí Platóna (šíma/Maura) ::
 Šíma |
publikováno: 17.07.2007, 8:46
|
| Tento příběh vznikl ve spolupráci s Maurou, která mi poskytla (nejen) důležité rozhovory mezi Mistrem a redaktorem blíže nejmenovaného Rádia! Ono, cestování časem není žádná hračka, nebo legrace? :-) Nevím jak Mistr Platón, ale já v tom děsně plavu! V čem? No přece v čase... |
| |
|
|
Jak se zdá, je lidský život přes veškerou vědeckotechnickou revoluci stále zastřen oním tajemným závojem, který všechna zjištěná fakta zamlžuje a zase otevírá před pohledem nejen normálních lidí, ale také vědců a dalších pracovníků.
Ti, ano, ti především se podílejí na tom velkém humbuku ve vývoji lidstva!
Nač to školení? Vysvětlím! Vesmír je, jak je známo, trojrozměrný, pokud si jej představíme jako obyčejnou krychli, má tři strany, které se táhnou do nekonečná. Výšku, šířku a délku. Jak je velký? To raději nechme na Pánubohu. Existuje zde však ještě jeden prostor a tím je čas!
Čas? Ano, jak se zdá, je čas oním čtvrtým rozměrem ve Vesmíru. Pokud nebudeme řešit otázky typu: „Je Vesmír opravdu vícerozměrový, či snad vícedimenzionální?“
Na tyto otázky Vám bohužel, milí čtenář, odpovědět nemohu.
Vraťme se však k problematice času. Jak víte, jde jej rozdělit do tří částí: to co bylo (minulost), to co je (současnost) a to co bude (budoucnost). Když se podíváme na čas minulý, je to jasné, co bylo, bylo a nejde na tom nic změnit! Současností je právě ono teď, čili čas přítomný. Neustále v něm žijeme a neustále přesouváme své prožitky do času minulého. Co se týče budoucnosti, je zde poněkud malý problém! Je totiž nejistá!
Proč je tu řeč o čase, to brzy pochopíte. Řeč totiž bude o jistém panu Platónovi! Ano, přesně o něm. Žil někdy v době před naším letopočtem (před Kristem) a jeho život a dílo je nezměrné. Říká Vám toto jméno něco? Cožpak neznáte neúnavného politika, cestovatele a filosofa? Jeho učení se přece přednáší na universitách!
Nebohý muž však netušil jednu věc a totiž, že čas je velice zrádnou konstantou. Není stálý a jeho vnímání se nám může lišit díky našim vlastním prožitkům. Někdy se táhne a někdy letí. Ale o to tu, konec konců, nejde! V době jeho pobývání na Sicílii (v Syrakusách na dvoře Dionýsa a Dióna) se mu stala jedna nemilá věc. Byl totiž přenesen v čase! Stalo se mu to uprostřed oběda, když se právě natahoval po chutném melounu.
Jak je to možné? Jednoduše! Asi v třicátém pátém století po Kristu, v době nevím které vědeckotechnické revoluce přišel člověk na jednu věc, že může cestovat časem. Jen tak, bez ničeho! Je to k nevíře, ale stalo se. Žádná lidská činnost však není nikdy bez následku. Jednou se stala strašná chyba! Její následky jsou viditelné dodnes! Jaké? Například lidé vynalezli atomovou bombu již v první polovině dvacátého století za doby trvání takzvané Druhé světové války! Shodili dvě pumy na Hirošimu a Nagasaki! Říkáte si, že jde o banalitu? Vždyť každý den umírá na světě mnoho (tisíce) lidí? Ano, samozřejmě, ale...
Náš hrdina, bájný Platón, byl přenesen jistou časoprostorovou anomálií, o které se Vám tady nechci zmiňovat, (stejně byste to nepochopili), do doby právě onoho dvacátého prvního století!
A co čert nechtěl, pardon, co Bůh nechtěl, zrovna do míst, které se nazývaly Česká republika – Praha (hlavní město).
Myslíte si: No a co? Ale to je chyba, jak k tomu nebohý Platón přijde? Víte kolik je to století? Jaký šok musel prožít? Z doby galér, řeckých měst a egyptských pyramid se dostal do doby atomového věku, kdy lidé létají vzduchem, ne-li do Vesmíru.
Jednoho by z toho trefil šlak.
Takže co se stalo? Náš muž byl unesen jakousi bouří a přenesen na Karlův most nad Vltavou. Lidé v Praze jsou na ledacos zvyklí a tak si mnozí návštěvníci (včetně turistů) mysleli, že zde nějaký blázen zase točí historický film.
Ale co ten kostým? Co ten účes a ta podoba? Nebohý mistr filosofie si prohlížel sochy na mostě, nevěřícně hleděl na domy a jeho zrak spočinul na panorama Hradčan. Kde to jsem, ó velký Die? To si řekl v duchu.
Co se mi to stalo? Zemřel jsem snad a nyní se nacházím v Tartaru? To by tomu tak odpovídalo. Tak si asi nějak představuji. Ten zápach, ten spěch a ty lidi v podivných oblecích.
Mistr byl zmaten. Rozhlížel se, kam by zmizel, ale lidé ho obklopovali a dotýkali se jeho tógy.
Nerozuměl řeči těch lidí okolo, ale poslouchal a v duchu si opakoval slova, která se mu zdály důležitá.
Kde je Sicílie? Kde jsou Syrakusy? Kde je má doba?
Až lidem začalo docházet, že o žádný film patrně nejde. Nikde neviděli štáb, kamery, zvukaře ani osvětlení.
Něco zde nebylo v pořádku. Co zde dělal onen muž v tóze? Uprchl snad z Bohnic? Ptali se sami sebe. Nebo jde o nějakou recesi?
Muž se zdál být zdráv, jen trochu vyplašený a tak jen pokrčili rameny.
Několik Japonců se na něj zubilo a žvatlalo tou svou hatmatilkou.
Co si o nich nebohý Platón myslel?
To ví jen Bůh. Konečně, má v tom prsty.
Že nelze porovnat Platónovu přítomnost ve dvacátém prvním století s atomovou bombou? Nelze, ale mistr byl sám nabitou zbraní a nikdo na to nebyl připraven.
A tak bloudil městem a divil se podivnému šatu lidí. Neznámým vozům, které jezdily bez koní. Lodím na Vltavě, které pluly, ač neměly vesla. Byl zmaten divokým rejem v ulicích Prahy. Nic zde nepoznával a nic mu nebylo povědomé. Jen to, že ho zastavovaly dívky v podivném, nestydatém šatě a dělaly na něho posunky, jako za jeho dob. Tak přeci něco zůstalo z mé doby, myslí si filozof a prchá od nich co nejdál. Pro jistotu.
Možná, že si místy přál, aby se mohl vrátit zpět do své doby.
Vysvětlete Platónovi, co je to žárovka! Co je elektřina, bezdrátový přenos a štěpení jádra! Nic z toho by nepochopil.
A vy už něco z tohoto příběhu chápete? Ne? Tak to jsme na tom stejně.
Co naplat.
Zachránil ho jeden redaktor z radia, které bylo na pokraji krachu. Ráno mu řekl šéf – buď přineseš do večera nějakou bombu nebo ráno už nechoď, já to tu balím.
Kdyby ho redaktor nevzal pod paži a důvěrně s ním nezačal hovořit, určitě by jej sebrala hlídka Policie, která náhle zbystřila pozornost, když uviděla muže v tóze. To by byla katastrofa, protože Platon neměl občanku ani pas a neuměl česky a neuměl hlavně vysvětlit, kde se tu vzal, čím přijel a kdy zase odjede. Jistě by vzbudil zájem cizinecké policie a všech těch orgánů, kteří by se ho dotazovali, zda chce zvolit azyl a podstrkovali mu lejstra, kterých se bál i dotknout.
V tom případě by musel být podroben lékařské prohlídce, která by skončila deportací do ústavu pro duševně nemocné.
Nikdo by mu neuvěřil, že není z „naší“ doby. Zůstal by určitě uvězněn v jednom z pokojů psychiatrie, dokud by se neprohlásil za něco jiného, než-li ve skutečnosti byl, nebo by nezemřel potupnou smrtí, stovky, ba tisíce let od své doby.
Nezešíleli byste z toho? Já určitě ano. Promiňte, ale musel jsem se Mistra zastat.
Nuže zmíněný redaktor se Platóna ujal, napojil ho, dal mu najíst a zavedl jej do oné místnosti, kde blažení vypouštějí to, co jejich tělo nestráví. Mistr se již ničemu nedivil, když už ne naoko, pak v duchu jistě ne. Začínal svou přítomnost brát jako pouhé dobrodružné povyražení do doby budoucí, jinak by se musel opravdu pomátnout na rozumu. Ale jeho stavovská čest mu to konečně nedovolovala! Platón přespal v jednom kamrlíku v budově rádia a slíbil onomu redaktoru rozhovor (živé interview) do éteru.
Nu? Neříkal jsem, že bude Platón hotovou bombou? Tedy, pokud tomu posluchači skutečně uvěří a náš návštěvník z času minulých neskončí opravdu v léčebně pro dlouhodobě choré! Těšíte se na rozhovor? Já také! Určitě bude mít něco do sebe! Ale nyní je ještě noc a náš hrdina bez bázně a hany ještě spí a zlehounka oddechuje. O čem se mu zdá? Nejspíš o jeho době a o tom, jak kdysi žil. Nechme jej spát a počkejme si na nové jitro, až se slunce vyhoupne nad obzor stověžaté matičky Prahy a ona pomyslná puma vybuchne!
Ale nyní nechme mluvit redaktora. Ten svůj jedinečný zážitek určitě vypoví sám. A už ho slyším...
„Sedím a čekám, až se otevřou vysoké dveře a vejde on. Slíbil mi, že mi poskytne malé interview, než se setmí. Jsem rozrušen, ale moje setkávání s filozofy a básníky není vzácné, však uvidíte, u každého rozhovoru jsem si dělal pečlivé poznámky.
Á ........ už vchází. Překladatelka s ním. Myslel jsem si, že si ta bába dělá legraci, ale skutečně se mi prokázala, že umí starořečtinu diplomem z Karlovy university. Měl jsem štěstí!
Redaktor: Dobrý večer.
Platón: Zdráv buď. Skoro jsem se zamotal na chodbách a jeden dobrý chlapík si myslel, že jsem od divadla (jemný smích).
Redaktor: Jak se vám daří? Co říkáte na ten náš svět?
Platón: Je to stejné, jako za mne. Konečně, jinak by nevznikla filosofie, kdyby na světě bylo všechno, jak má být, ne?
Redaktor: To samé se říká o bibli.
Platón: O bibli? To neznám. Kdo ji napsal?
Redaktorka: Bůh.
Platón: Který? Upřesněte to.
Redaktor: Ten, který si říká: " Jsem který jsem".
Platón: Tak toho neznám. Má nějaké dlouhé jméno.
Redaktor: Četla jsem o vás, ve vašem životopise, že jste se znal se Sokratem.
Platón: To je pravda. Osm let jsem byl v jeho blízkosti. Byl jsem jím přímo nadšen. Dnes, když se tak dívám zpátky, byl největší z velikých, nikdo ho překonal, i když se něm říkalo všelicos a někteří ho i pomlouvali. Bylo to prostý muž, ale jeho myšlenky byly vznešené. To víte, hřešil na svobodu a taky na ni doplatil Znelíbil se a tak ho odstranili. Chudák. Ale já jsem ztratil svého učitele a to byla vážná věc. Kde hledat jemu podobného?
Redaktor: Chápu vás. V naší době máme mnoho učitelů, že nevíme co s nimi. Nikdo si ani nevšimne, když nějaký chybí.
Platón (s údivem): To oni jsou také popravováni?
Redaktor: Ne, to ne. Ale odcházejí ze škol za jinou prací, aby se mohli lépe uživit.
Platón: To je jak za našich časů. Kdepak, to bylo vždycky těžké a nevděčné povolání.
Redaktor: Prý jste byl v Egyptě a snad i v Indii.
Platón: Ano, to byly docela nešťastné výpravy. To víte, všude hrozilo, že vás chytí a uvalí na vás otroctví., Já byl šlechtic a svobodný muž. To, co jsem v těchto zemích viděl, to nemělo skoro žádný význam, protože většinu času jsem řešil zdravotní problémy ze špatného ubytování a vody, ze špíny a nepořádku.
Redaktor: Ale přesto jste byl do otroctví vzat, jak praví vaši životopisci.
Platón: Já jsem ještě žádný svůj životopis nečetl. Vlastně, ani nemůžu, protože nerozumím vašim jazykům. Ti toho tam asi nakecali, což?
Redaktor: Jak to bylo tedy při té cestě na Sicílii?
Platón: Žil jsem na dvoře tyrana Dionýsa a Dióna. Slušní a učenliví lidé. To bylo v Syrakusách. Tam jsem se po těch cestách docela vzpamatoval. Dión mi svěřil do výchovy Dionýsa a já měl z něho vychovat vládce s neomezenou mocí.
Redaktor: Založil jste slavnou akademii v Athénách.
Platón: Ano, byla to škola v zahradě. Chtěl jsem, aby se v ní učilo i po mé smrti. Tolik jsem se namáhal. A myslíte si, že jsem učil za plat ? Omyl, já to dělal zadarmo.
Redaktor: Co je to Éros?
Platón: Já vám něco namaluji. Podívejte se:
Kdo se chce povznést k poznávání idejí? Ten, kdo má filozofický pud. A tomu pudu já říkám - "Éros". Je to vlastně touha smrtelníka se povznést k nesmrtelnosti.
Redaktor: A nyní se dostáváme na závěr k pojmu, nebo idei platonické lásky. My si ji vysvětlujeme ve smyslu neopětované či "duchovní" lásky mezi mužem a ženou, z níž je vyloučen sexuální styk. Je to tak správně?
Platón: Ale to jste se zmýlili. To jste si spletli. Napsal jsem: "Špatný je nízký, přízemní milovník, který více než duši miluje pouhé tělo." Chápete to ?
Redaktor: Není to tak těžké pochopit.
Platón: Jsem už velmi unaven. Pro dnešek se rozloučíme.
Redaktor: Ano. Příště se na vás pořádně nachystám.
Platón: Buďte hodně zdráv.
Lidi, co to slyšeli, byli u vytržení. Ale co já vím, redaktor rychle Platona uklidil a pak šel za šéfem pro pochvalu. Ten byl rudý vzteky, sotva popadal dech.
„Co to bylo za kravinu?“ řval na něho.
„Ten rozhovor?“
„Jo, ten blábol,“ řval šéfredaktor a chytal se za srdce.
„On tu skutečně byl, šéfe,“ bránil se redaktor a couval ke dveřím. „Já vám ho přivedu.“
„Nikoho sem nevoď. Dostal jsem naléhavý dotaz až …“ ukázal prstem nahoru a zbledl. „Buďme rádi, že nás oba nezavřou do blázince. Tohle nějak vysvětlíme.“
Najednou se budova otřásla a oba se chytli nejbližšího nábytku. Uslyšeli jen smích a pozdrav ve staročeštině. Šéfredaktor se popadl za srdce a málem omdlel. Redaktor k němu přiskočil a chtěl mu poskytnout první pomoc. Byl hrubě odstrčen.
„Sbal si fidlátka, já také balím. Ráno rozhlas předám a uvidíme, jestli nás někdo zaměstná. Asi si budeme muset změnit totožnost, ty blbče!“ řekl sípavě.
Vím jen to, že ti dva pracují v pouliční směnárně za malým okénkem, aby na ně nebylo příliš vidět. Moc se spolu nebaví. Jen tak ty nejnutnější pracovní věci a podobně.
Proč? V elektřinu přece také věříme? Proč bychom neměli věřit tomu, že k nám promlouval veliký Platón? Vy jste jej slyšeli, ale oba muži, kteří nyní pracují v onom malém kamrlíku, jež se nazývá směnárna, jej dokonce i viděli! A náš milý redaktor? Mohl se jej dokonce dotknout (prstem) a to se nepoštěstí hned tak někomu! Věříte mi? Ne?
To je tak, když nikdo ničemu nechce uvěřit.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
