obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391373 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Imperium Sine Fine - 2. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Imperium Sine Fine
 autor Nethar publikováno: 19.07.2007, 21:00  
Fantasy povídka.
Mladý Nen vyrůstá na hradu Daradan v Bardénském království. Mág Etheniel ho vychovává a učí spolu s princem Ardielem. Nenovi se ale v noci zdají podivné sny, jejichž smyslu nerozumí.
V mystickém Hvozdu se setkali dva bratři s nadpřirozenými silami - kouzelník Ilithor a válečník Magnus.
Na ostrově Triamus se brojí proti bardénským. Mladý král Rodran popraví dva kupce z tohoto nepřátelského království.
 

Hranice Hvozdu

Midgard hrozivě zasyčel. Odplazil své slizké tělo dále od okraje kamenného srázu, který byl dole bičován rozbouřeným mořem. Na chvíli se zastavil a zaposlouchal. Potom zvedl celou polovinu těla, zakončenou dvěma hlavami, a zopakoval vzteklé zasyčení. Jeho hadí tělo mělo průměr stejný s výškou dospělého muže, dlouhé bylo desateronásobně.
Z temnoty Hvozdu vyšli dva muži. Jeden zahalený v tmavém čarodějnickém rouše s kapucí přes hlavu, druhý v brnění a s vytaseným mečem.
"Nesssmíte," řekl Midgard, ale hlas k nim doléhal jakoby odněkud z dálky.
"To nech na nás!" vykřikl Magnus a zamračil se.
Ve čtveřici Midgardových očí se zableskly plameny zloby: "Zzzákon! Dál nesssmíte!"
Midgardova slova vibrovala světem okolo obou mužů. Měla velkou moc, ale oni se zastrašit nenechali.
"Chceme ven z Hvozdu, je to naše rozhodnutí! Nebraň nám v průchodu!" promluvil Ilithor. Kdyby se tak stalo za jiné příležitosti, zdálo by se podle tónu jeho hlasu, že je celou událostí znuděný.
"Zzzákon!"
"Tohle je zákon!" neudržel se Magnus a zamířil ostřím Ard'Ladu přímo na hada. "Chceš ochutnat čepel mrtvých?"
Had zaprskal a odplazil se zpět na samý okraj srázu.
"Není důvod měřit síly, Midgarde," pokračoval tiše Ilithor, "chceme projít do země smrtelníků, jdi nám z cesty a nikdo nebude zraněn."
"Nesssmíte pryč," nenechal se Midgard a jeho hlavy se rozhoupaly ze strany na stranu.
"To je snad naše věc, co hodláme riskovat!" odsekl Ilithor, ale platilo to spíše Magnusovi než Midgardovi. Pokynem ruky dal bratrovi znamení, že on již s vyjednáváním skončil.
"Říkal jsem ti to," ušklíbl se Magnus.
Potom bojovník pozvedl Ard'Lad vysoko nad hlavu. S takto vztyčenou zbraní se pozvolna rozeběhl proti hadovi.
Plaz zaklonil zvednutou část těla dozadu, připraven k výpadu.
Magnus nabíral na rychlosti. Zároveň se v jeho hrdle začal rodit čím dál tím hlasitější řev.
Ilithor celé scéně jenom přihlížel z pozadí.
Válečník už běžel naplno. Dlouhé vlasy mu vlály zpod helmy. Stejně tak řev dosáhl svého maxima, když se Magnus mírně přikrčil, aby se mohl plnou silou odrazit do výšky.
Plaz vymrštil tělo k dvojhlavému útoku.
Magnus se v letu otočil o devadesát stupňů, stočil meč dolů a jakmile byl poblíž Midgarda, sekl jej po pravém krku. Ve stejné chvíli se plaz levou hlavou zakousl do bojovníkova ramena.
Byl to jen krátký okamžik. Ard'Lad zůstal zaseknutý v krku mytické příšery. Magnus jej však nepustil. Midgard začal svojí zraněnou hlavou zuřivě trhat, aby čepel vyprostil. Tím škubal i s válečníkem, kterého přidržoval druhou hlavou.
Ačkoliv Magnus nosil pevné brnění, proti hadím zubům nemohlo dlouho odolávat. Rameno bylo drceno neuvěřitelnou silou a bylo zřejmé, že po pár vteřinách dosáhnou Midgardovy otrávené zuby svého cíle.
Ilithor se pomalu vydal směrem ke srázu, na jehož okraji sebou oba bojující zmítali.
Škubavé pohyby. Rychle trhání v nepravidelném rytmu. Midgard ho zopakoval několikrát za sebou. Mělo dvojitý efekt - pálivá čepel Ard'Ladu zabodnutá v těle pod pravou hlavou se uvolnila - a Magnusovo rameno trpělo pod drtivým tlakem levých čelistí.
Zdálo se, že Ilithor celou bitvu pozoruje jenom s mírným zaujetím.
Pravá hlava, jakkoliv zraněná a otřesená, se otočila směrem k Magnusovi. Ten vyloudil ve tváři výraz, ve kterém se mísilo šílenství, vztek a smích. Pohyby na chvíli ustaly, Midgard držel bojovníka pevně za rameno a z druhé strany se chystal souboj dokončit.
Magnusovi se v obličeji rozhostil vyrovnaný výraz. Sklonil meč k zemi a pak ho prudce vyhodil pryč nad hlavu. Potom roztáhl ruce, vzal netvoří hlavu k sobě do náruče. Opět zakřičel.
Midgard na nic nečekal a vrhl se na něho. Jenže válečník odkopl ostré zuby stranou a nalehl na útočící hlavu, objímaje ji přitom rukama jako ve svěráku.
Ilithor již přišel přímo k nim, aby si zaklesnuté mohl zblízka prohlédnout. Bylo to právě včas, aby spatřil Ard'Lad, mocnou magickou zbraň, jež se obloukem vrátila zpátky. Meč se s oodporným mlasknutím zabodl přímo doprostřed Midgardovy hlavy, která svírala v čelistech Magnusovo rameno.
Celé tělo sebou začalo opět škubat, tentokrát v bolestné agónii způsobené smrtí jedné z hlav. Bylo to dílem pouhého okamžiku. Sevření ramena se uvolnilo, Magnus zachytil jílec meče a prudkým trhnutím jej uvolnil. Připravil se k dalšímu boji.
Ale ten se již dnes neměl odehrát. Hadí tělo sebou zaškubalo tak prudce, že přepadlo přes okraj srázu. Netrvalo dlouho a uslyšeli, jak dole dopadlo do vody.
"Myslíš, že to přežije?" zeptal se Ilithor jakoby mimochodem a zhnuseně si otíral z pláště kapky krve, které kolem sebe netvor rozstříkal.
Magnus si spokojeně okem přeměřil Ard'Lad: "Můžeme jít."


Hrad Daradan, Bardénské království

"Koneckonců, nepochybuji o tom, že se to k vám také doneslo. Vztahy byly dlouhou dobu na bodě mrazu, ale nyní se celá situace začíná ještě přiostřovat. Vypadá to, že válka je nevyhnutelná," dokončil král. Uchopil do ruky pohár s vínem a zhluboka se napil.
Hostiny se na Daradanu pořádaly poměrně často. Účastnil se jich kde kdo. Vzdálení příbuzní, hosté ze sousedních zemí, umělci, vojáci, kdokoliv pro bardénské něco znamenal, zúčastnil se občas takové sešlosti.
Dnes byla hostina ale trochu jiná. Byli pozváni výhradně lidé z Daradanu. Každý, koho tu král znal a kdo nebyl obyčejným služebníkem.
"To jsou zlé zprávy," řekl Etheniel zasmušile.
"Já říkám: dobře jim tak!" namítl princ Ardiel. "Kolik let již žijeme v zájemné nenávisti. Skončeme to už!"
"Mnoho let uplynulo, pravda," zamračil se král, "pamatuji jiné války, kdy ty jsi ještě nebyl na světě. Nevíš, jaké utrpení boj přináší."
Nastalo nervózní ticho, nikdo si netroufal do rozhovoru otce a syna zasahovat.
"Ale každý snad ví, proč je tolik nenávidíme," zašeptal Ardiel.
Opět nikdo nepromluvil.
Nen si nervózně poposedl. Ano, věděl, na co Ardiel naráží. Princova matka - a králova manželka - zmizela, když byl princ malé dítě. Nen v té době nebyl ještě na světě. Nikdo neví, co se s ní stalo, ale všeobecně se mělo za to, že ji unesli lidé z Triamu.
Rivalita mezi oběma královstvími zde byla odpradávna. Bardénské království zabíralo část pevniny, obklopené dalšími zeměmi. Triamus ležel na ostrově uprostřed moře. A nejblíže to bylo právě do Bardénu. Triamští by rádi zaútočili na své nepřátele, ale jejich armáda na to doposud nikdy nebyla dostatečně silná. Mohli docílit jedině námořní blokády. Jejich loďstvo bylo totiž neporazitelné. A to byl také důvod, proč bardénští nezaútočili na Triamus - byli by zničeni již na moři. A tak byl Triamus ostrovem sám pro sebe, uprostřed moře, svým postojem se sám izoloval od ostatních. Žádné hradby nemusely chránit jeho města - byly to desítky těch nejlepších lodí, které včas zažehnaly sebemenší nebezpečí.
Jedna dvorní dáma, Aenica, se rozkašlala. Všichni se na ni otočili, i když myšlenkami byli zcela jinde. Zčervenala. Honem zapila své sousto vínem.
"Takže tentokrát už určitě zaútočí?" zeptal se jeden z hradních pánů, vysoce postavený šlechtic.
"Měl jsem již několik porad se svými generály," přitakal král, "jsou si jisti, že nyní nic nezmůžeme. Jejich aktivity jsou celkem zřejmé, musíme se přichystat na vpád."
"Pokusíme se je alespoň oslabit na moři?" optal se jiný muž.
"Nemá to smysl. Zavrhl jsem takové sebevražedné mise. Použijeme pouze rychlé výzvědné lodě, budeme se soustředit na pozemní boj, tam máme šanci je odvrátit."
"Očekává se nějaké konkrétní místo?"
Král zavrtěl hlavou: "Zatím je příliš brzy. Ale pokud dojde k většímu vylodění, čeká nás spousta místních bitev. Předpokládám, že hlavní se ale strhne na pláni u nás před Daradanem. Nemůžou nás obejít. Tady se rozhodne o našem osudu!"
"Děkujeme, že jsi nás seznámil se situací, králi," pokýval Etheniel hlavou, "je zde něco, co můžeme udělat, abychom pomohli?"
"Přijde čas, kdy budou tvé magické schopnosti potřeba, příteli," odvětil panovník, "ale nyní je vše v rukou našich generálů."


Tyfónské bažiny

Brodil se po kotníky v lepkavém bahně. Každý krok ho nesmírně vysiloval. Nohy měl těžké, kolem navíc panovalo nesnesitelné dusno. Na krku mu přistála malá ekyelka. Nevrle se ohnal a rozmázl mušku po kůži.
Kde to jenom může být? Přece už tam měl dávno dorazit!
Noha se mu v blátě zasekla pod větví padlého stromu. Po čele mu stékal pot. Zahýbal s nohou, ale bota se vzpříčila a nechtěla se hnout. Zkusil to trochu silněji. Noha se vyvlékla z boty, rázem byl napůl bos.
Zaklel. Shýbnul se a zahrabal rukou v bažině. Prskal při tom kolem sebe vzteky. Vytáhl botu a nasadil si ji zpátky na nohu. Celá spodní část jeho těla vlastně připomínala jeden velký kus mokré hlíny.
Kolem hlavy mu opět poletoval pár ekyelek. Bezradně je odehnal. Při tom pohybu však konečně spatřil mezi stromy dřevěnou chatrč.
"No to je dost!" pronesl mezi zuby a rychle k boudě zamířil.
Trvalo mu to sotva pár minut.
Před polorozpadlými dveřmi chvilku zaváhal, ale nakonec se rozhodl zaklepat.
Nikdo neodpověděl.
"Jestli je ten dědek po smrti, tak ho zabiju," zavrčel a kopl do dveří.
Ačkoliv bylo v chatrči jenom pár nezbytností, místní obyvatel si v nich dokázal vybudovat dokonalý nepořádek. Na podlaze nános bahna, po stěnách pavučiny s uvězněnými ekyelkami, několik špinavých nádob s tajemným obsahem, který snad mohl připomínat velmi zakalenou vodu, hromada knih.
"Vy jste starej Kaglo?" zeptal se s odporem šedivého muže krčícího se u stolu. Byl shrbený nad hrníčkem s kaší, velké množství jí měl i ve vousech.
"Kaglo?" zaskřehotal stařík.
"Jo, Kaglo, snad víte, jak se jmenujete, ne?" zamračil se návštěvník. Dveře se za ním zavřely.
"Jo, Kaglo, ten věděl, jak se má žít," odvětil děda zasněně.
"Kde je?" vyštěkl muž.
"Kaglo?"
"Jo! Kdo asi jinej," začínal být z toho starého blázna dost nevrlý. Jedna pomatená ekyelka mu navíc vletěla do oka a teď se ji snažil co nejrychleji dostat ven.
"Kaglo je přece ve své chatrči," zamumlal stařík, najednou nějak zvesela, "Kaglo papá kašičku!"
"Takže ty jseš přece jenom Kaglo?" okřikl ho.
"Kaglo papá kašičku," zopakoval stařík a nabral si další lžíci husté směsi.
"Já jsem Rokop. Námořník. Prej jste se taky kdysi plavil?" zeptal se.
"...kašičku..." ozvalo se od stolu.
Návštěvník si povzdechl. Ještě jednou se rozhlédl po místnosti. Tohle byla velká chyba. A stálo ho to tolik sil.
"Můžu tady přespat? Dneska už zpátky nemůžu," odpovědi se mu nedostalo. "Tak díky!"
Námořník se opatrně opřel o jednu stěnu, bál se, aby celá chalupa nespadla.
"Celkem mě štvete, víte to?" pokračoval potom. "To už bych tady radši našel vaši mrtvolu, než tohle."
"Kašičku? Kaglo dá kašičku?" pozvedl stařík oči.
"Kašičku si nech," Rokop se rozhodl, že to přece ještě jednou zkusí: "Jednou jsme zůstali na ostrově... byla to taková... no ehm... nehoda... Nejdřív nás to pěkně naštvalo, ale pak jsme našli docela slušnou hromadu peněz."
"Kaglo... Kaglo... glo glo..."
"Proč ti to vlatně říkám, sakra," odplivl si Rokop. "No prostě jsem to pak vyprávěl všude možně... a dozvěděl jsem se, že tys ten ostrov taky našel. Je to pravda?"
"Pravda?" stařík to spíše zazpíval než řekl.
"No, prej jsi tam byl, ale... no vždyť teď už to je celkem jasný..."
"Kašičku!"
"Nechals tam všechno zlato a vzal sis prej jenom nějakej amulet. No víš, říkal jsem si, takovej amulet, ten může mít velkou cenu. Ale prej ne, že to byl vlastně jenom obyčejnej amulet. Docela mě to žralo, víš? Navíc ten ostrov... byl dost zvláštní. Děly se tam divný věci..."
Stařík přestal jíst a díval se upřeně na Rokopa. Ten se příliš zabral do svého vyprávění, ani si změny chování nevšiml.
"A ty si vezmeš jenom amulet! V tom přece musí něco bejt. Já tam strávil s chlapama tři roky. Bylo nás tam vysazenejch dvanáct. Přežil jsem jenom já. Ten ostrov je kus mýho života. A prostě jsem chtěl tohle vědět... no říkám si, ten amulet, ten může mít něco v sobě... no a vidíš, ty jseš normální rapl, co neví, která bije. Ty povídačky to všechno překroutily!" Rokop si povzdechl a zakroutil hlavou.
"Říkáš tři roky?" zašeptal Kaglo. "Ukážu ti ho."


Hrad Daradan, Bardénské království

"Představení, jaké jste ještě neviděli!" vykřikoval komediant na nádvoří. "Ochočený imp! Ochočený imp vám zatančí! To jste ještě neviděli, to jste ještě neslyšeli!"
Nen se pousmál, jiný den by se na představení rád podíval, ale dnes opravdu neměl náladu. Mířil ven, měl chuť se trochu projít.
"Ochočená nestvůra, neuvěřitelné kousky. Pojďte se podívat na našeho impa! Imp Erialangel vám zatancuje, jak budete zpívat! Hloupý imp, pojďte se dotknout!"
Venku před branou spatřil Nen kuchařku Mariu. Nesla košík s nějakou zeleninou.
"Zdravíčko, Mario..."
"Ahoj, Nene, je pravda, že..." skočila mu hned do řeči, ale větu dokončit nedokázala. Zasekla se uprostřed, oči strachem vytřeštěné.
Nenovi to přišlo legrační: "Koukám, že na Daradanu se nic neutají!"
"Nene, je to pravda?"
"Je to pravda, Mario, ale ničeho se neboj, naši vojáci se jen tak nenechají!" snažil se to říct hodně zvesela, aby dívce dodal odvahy. Těžko říct, jestli se mu to povedlo.
Ještě jednou na něho upřela své hluboké a vyděšené oči a potom odběhla na nádvoří.
Vybral si jednu z cest, vedoucí k blízkému potoku. Asi po deseti minutách k vodě došel, omyl si obličej a pomalu pokračoval dále po proudu úzkou stezičkou.
Přemýšlel o válce. Hodně se učil bojovat. Cvičil svoji výdrž, rychlost, učil se zacházet se zbraněmi, hlavně s mečem. Bude mu to ale teď k něčemu dobré? Obstojí proti skutečnému nepříteli?
A je vůbec jeho místo v armádě? Co všechno to cvičení, které absolvoval s Ethenielem? Byl to jenom způsob, jak jim s princem dodat porci vzdělání, nebo by se snad měl opravdu zaměřit na magii? Lákala ho, znal již některá její jednodušší zákoutí, ale stále byl jenom amatér začátečník, který si s mečem v ruce rozumí mnohem více než s kouzelným svitkem.
Uslyšel dusot koně. Za malý moment i jezdcovo pobízení. Ano, nemůže být pochyb, to je divoká jízda prince Ardiela.
"Héééj," zavolal princ, když Nena uviděl na stezce proti sobě. Přitáhl koni otěže a poslední kroky stočil k potoku. Donutil zvíře postavit na zadní, aby se náležitě předvedl. Když kůň dopadl zpátky na všechny čtyři, rozstříkl vodu daleko okolo sebe a Nena tak pěkně namočil.
"Nene, promiň, to jsem opravdu nechtěl," zasmál se princ, ale Nen ho znal moc dobře. Věděl, že si to Ardiel pěkně naplánoval.
Princ měl šlechtické manýry, to se ví. Rád byl středem pozornosti. Rád si neustále na něco stěžoval. Rád dělal věci po svém. Z mladšího přítele Nena si často tropil žerty, mnohdy dost nevybíravé. Nen se na něho ale nezlobil, všechno mu toleroval. Věděl, že princ to zle nemyslí, je to prostě - princ.
"Copak, že nejdeš to tělocvičny, měli bychom cvičit!" pokáral ho Ardiel.
"Možná později, teď chci mít trochu klidu," odpověděl Nen a otřel si pár kapek, které mu přistály na obličeji.
"Klid? Nemůžeme si jen tak vybírat, kdy bude klid a kdy ne. Válka nepočká!" poslední slova už na něho princ volal z dálky, zase ujížděl pryč.
"Uvidíme, kdo bude nakonec dříve zpátky," pousmál se Nen. Princovy výlety často končily v některé z okolních vesnic, kde se rád zastavoval za děvčaty. Ta byla z takové vzácné návštěvy vždycky samozřejmě bez sebe a Ardiel toho náležitě využíval.
Nen pokračoval ještě asi patnáct minut kolem potoka, pak si vybral jeden z mohutnějších stromů a posadil se do stínu k jeho kmeni. Chvíli tak seděl a poslouchal okolní zvuky přírody. Zurčení potoka, zpívání ptáků. Nic nenasvědčovalo blížící se pohromě. Přírodě to bylo jedno.
Netrvalo dlouho a Nen usnul.

Krásné zlaté vlásy vlály ve větru. Ostře konstrastovaly s černou oblohou. Slza jí stékala po tváři. Pohlédla mu přímo do očí. Usmála se.
Další prudký poryv větru spolu s nárazem mořské vlny způsobil, že málem ztratila rovnováhu. Muž k ní přistoupil a uchopil ji za ruku.
Položila mu hlavu na hruď.
Zvedl její dlaň k ústům a políbil.
Pak se společně zahleděly na zdivočelé moře.
A potom už byl sen stejný jako vždy. Vlny. Vítr. Bouře. Moře. Loď. Rámus. Bolest. Křik. Utrpení.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Zuzka Brouk 27.08.2007, 12:40:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Zuzka Brouk ze dne 27.08.2007, 12:25:33

   zuzkobrouka nechej, on je hodnej kluk:):D
 Zuzka Brouk 27.08.2007, 12:25:33 Odpovědět 
   Na začátku je člověk napjatý a není schopen se odtrhnout od monitoru (stydne mi tu oběd, neeřáde:D)
Ve druhé části jsou nám řečeny nové okolnosti, které opět nakopnou k dalšímu čtení..:)
Samé ekyelky a pořád stejně zajímavě:))) a pak taky narvat do příběhu Imper bylo chytré, ale nikdy by mě nenapadlo to jméno rozdělit takhle:))) Ještě, že jsem pouhej brouk:D:)
 ze dne 27.08.2007, 12:36:25  
   Nethar: Jj, ještě tam byla skrytá Aenica, na tu se často zapomíná :-) Mimochodem, když už jsme u toho, připomínáš mi, že jsem ještě nezačlenil do příběhu jednoho velice důležitého zuzkobrouka ;-)))
Že byl příběh tak lepkavý, mě mrzí, příště přimíchám méně vteřinového lepidla :-D
 Alyssa 12.08.2007, 17:20:35 Odpovědět 
   Tak jsem se konečně po skoro měsíci opět připojila k internetu a teď nestačím číst...každopádně jsem velmi ráda, že jsem se propracovala k Sine Fine (btw. proč mi to tak připomíná Sinn Féin? :o)) ). Je to rozhodně plnokrevná fantasy, a nemůžu říct, že bych o některém z tvých motivů slyšela prvně v životě - ale je to napsaný velmi čtivě a pěkně, a hlavně se chvályhodně vyhýbáš jedné ze základních neřestí fantasy, totiž plochosti charakterů. Ona totiž spousta autorů si představuje hrdinský příběh jako popis toho, čím kdo praští protivníka po hlavě. Zatímco tvoji lidé skutečně dýchají...aspoň zatím :o))
Mimochodem Imp Erialangel je senzační, to mě složilo. Jinak ochočeného impa bych chtěla vidět, my s nimi (totiž moje hraničářka Alyssa z DnD) bojovali několikrát a jsou to pěkně zákeřné potvory. :o)
A jak se to říká - za jedna, studente, běžte si sednout.
 ze dne 12.08.2007, 18:45:49  
   Nethar: Děkuji moc, paníčelko :-)
 Ted 07.08.2007, 0:50:21 Odpovědět 
   Kaglo dá kašičku :)) S tím jsi mě dobře pobavil.
Ted dá jedničku :)
 Lakejja 30.07.2007, 20:58:45 Odpovědět 
   čtu čtu.....a říkám si..dobrý..ještě je hodně co rolovat a najednou koukám! přízpěvky! :/ mě chcete naštvat co? nethare! Koukej vydat další díl :D
 ze dne 30.07.2007, 21:06:14  
   Nethar: No vidíš a teď jsi jedna z nás, přispěla jsi dalšími dvěma řádky! :-)
 Imperial Angel 27.07.2007, 18:38:34 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Imperial Angel ze dne 27.07.2007, 13:11:37

   No ty si vážně koleduješ :D.....Mno s tím odpouštěním bych si tak moc nevěřila. To že dám někomu známku, jakou si zaslouží, neznamená, že ho v hloubi duše nemám chuť zabít. Známkou hodnotím dílo, ne autora ;)
 ze dne 29.07.2007, 20:55:10  
   Nethar: ;-) Bojim bojim :)
 Imperial Angel 27.07.2007, 13:11:37 Odpovědět 
   Kup si náhrobní kámen a něj si nech vytesat "nevzpomínáme", protože jestli tě někdy potkám v reálném životě, dlouho žít nebudeš.....
Mimochodem - tohle bude mít ještě dohru ;)
 ze dne 27.07.2007, 18:04:07  
   Nethar: Hezky do fronty :-)))
Evidentně tě setkání s vedlejší postavou velmi zaujalo, rád s ní čtenáře blíže seznámím v dalších dílech ;-) Budiž ti útěchou, že na každého dojde :-)
Dle známky soudím, že jsi mi v hloubi duše odpustila, takže moc děkuji a těším se a doufám ve shledání u dalšího dílu ;-)
 Annún 24.07.2007, 22:12:07 Odpovědět 
   Přidávám se k ostatním a dávám za jedna.
 ze dne 25.07.2007, 20:41:49  
   Nethar: Moc ti děkuji za přečtení obou dílů ;-)
 m2m 23.07.2007, 0:34:49 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 21.07.2007, 10:16:01

   OK...
*pískající SI smajl*

:-)
 m2m 21.07.2007, 10:16:01 Odpovědět 
   *pískající smajl*

Ještě že mít Chemika ve fantasy není možné.

//
Zase, čtivé, zajímavé fantasy, které mne sice občas nudí, ale v Tvém podání je nabito zvláštní energií, která mne nutí číst.
 ze dne 22.07.2007, 20:40:12  
   Nethar: Hele, pohvizduješ si nebo se mě snažíš vypískat? :-)))
Děkuji ti za komentář, skvělou známku, no a vůbec, že ses zastavil... však ty víš ;-)
 Aenica 20.07.2007, 9:08:19 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aenica ze dne 20.07.2007, 8:26:58

   Ajaj... no, budu se snažit chovat slušně. Myslím, že Ekyelka musela provést něco zvláště odporného, když se v jednom díle nevyhnula několikanásobné popravě sebe sama...
 Aenica 20.07.2007, 8:26:58 Odpovědět 
   Pěkně nalánováno :) I kdybys to zpackal tím nejzavrženíhodnějším způsobem, jak ti můžu dát za Aenicu něco jiného, než jedničku??

A navíc toto nebyla ta zavrženíhodná možnost, takže si tu známku vlastně i zasloužíš ;)
 ze dne 20.07.2007, 8:53:13  
   Nethar: ;-) Děkuji! Zatím jsi z toho vskutku vyvázla celkem hladce... zatím... :-)))
 Šíma 19.07.2007, 21:17:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 19.07.2007, 21:15:15

   Možná budu synem smrti už za ty překlepy! :-)
 Šíma 19.07.2007, 21:15:15 Odpovědět 
   Už dopředu jsem si vyvolal tento "komentář" abych zde mohl psát své postřehy... "Myslíš, že to přežije?" Málem jsem byl pod stolem! :-) Chudák had, takhle jej nechat zmrzačit. Politikaření a zase politikaření a také strategie! Kouzelníka sem, ale rychle! Další díl bude možná hodně krvavý, ale čtu dál! :-) "Jestli je ten dědek po smrti, tak ho zabiju," zavrčel a kopl do dveří. :-) Pomatená Ekyelka? Jako bych to jménu už slyšel! Bažiny mě dostaly... Kaglo mi trochu připomněl mého "miláška"! :-) No, dobrý, na to že nečtu fantasy budu napjatě očekávat Tvůj další díl, Nethare! I sa těmi nočními můrami! :-) Za jedna... Snad mě za ten dlouhý komentář nezabiješ svým kouzelným meček! Budu synem smrti? Možná se do dozvím v dalším díle...
 ze dne 19.07.2007, 21:26:38  
   Nethar: Šímo, musí ti být jasný, že speciálně tebe vynechat nemůžu. Ale právě proto si tě šetřím na nějakou extra vhodnou příležitost :-)))
Za tvůj komentář děkuju, za délku se neomlouvej, čím delší, tím lepší, tohle je slabota... ;-) Budu se snažit tě i dalším díle nezklamat a naopak získat tě jako příznivce fantasy :-D
 duddits 19.07.2007, 20:59:54 Odpovědět 
   Tak tentokrát to schytala Eky (zase;)) a Imperial Angel? Škodolibě se směji ;)
Magnuso-Ilithorská linie jde plně ve stopách svého předchůdce – dohnaná na samou hranici sežratelnosti (ale nepřekračující ji), přímá a syrová fantasy, která do budoucna slibuje hodně zábavy.
Příběhový postup v Bardénském království je v v podstatě malý… přesto však zásadní. Navíc jsme se opět více seznámili s ústředními postavami, takže už víme, koho mít v lásce a koho ne :-D Alespoň zatím ;)
A pak tu máme onu bažinnou scenérii, která zatím stihla především pobavit a navnadit…
Jsem zvědavý, jak to všechno pospojuješ ;)
Navrhuji nechat tě žít dost dlouho na to, abys tuhle sérii mohl dokončit.
 ze dne 19.07.2007, 21:03:36  
   Nethar: Děkuji! To jsem moc rád, pokud tedy bude nekonečná, mohu žít navždy? :-)
Eky, Imperial Angel... a ještě někdo :-)
Pospojuju to v pohodě, jenom vás ale nejdříve budu muset seznámit s dalšími tisíci protagonisty :-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Jsi láska, jsi ...
J.K
ETAPA ŽIVOTA
KlaraViznerova
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr